Výsledky
Výsledky Sčítání 2021 budou kompletně zveřejněny na přelomu roku 2021 a roku 2022.
V roce 2011 se elektronicky sečetla čtvrtina obyvatelstva. Český statistický úřad obdržel celkem 4,33 mil. formulářů v elektronické podobě. V tom bylo 2,8 mil. sčítacích listů osob, 1,05 mil. bytových a 0,48 mil. domovních listů. V rozhodný okamžik sčítání byl 62 dětem přesně jeden den. Nejstarší elektronicky sečtené osobě bylo 106 let.
Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 se uskutečnilo v souladu s metodickými doporučeními OSN a Eurostatu formou sebesčítání. To znamená, že každá osoba vyplňovala sčítací formulář za sebe, za své děti, případně i za další osoby domácnosti.
Další československé sčítání lidu se uskutečnilo 3. března 1991. Způsobem provedení se neodlišovalo od sčítání předchozích, avšak rychle se měnící společensko-politická situace po listopadu 1989 se odrazila v některých obsahových a metodických změnách.
Čtvrté poválečné sčítání se konalo 1. listopadu 1980. V podstatě se nelišilo od sčítání uskutečněného v roce 1970. Za nové lze považovat prohloubení dat o plodnosti žen, třídění základních sídelních jednotek podle typů a velikosti a také směrové zpracování dat o dojížďce do zaměstnání. Významnější bylo zpracování informací o nedostatku bytů jednotným způsobem až do úrovně jednotlivých měst.
Sčítání lidu 1970 se uskutečnilo k 1. prosinci 1970. Se sčítáním lidu 1970 bylo spojeno též výběrové šetření u 2 % všech domácností – mikrocenzus, jehož základním cílem bylo zjišťování diferenciace v příjmové úrovni různých skupin domácností a postižení některých dalších stránek jejich životní úrovně.
Sčítání 1961 je prvním integrovaným cenzem se vzájemným propojením údajů o obyvatelstvu, domácnostech, bytech a domech. Toto propojení přineslo zcela novou kvalitu dat a výrazně rozšířilo možnosti jejich využití.
První všeobecné sčítání po druhé světové válce se uskutečnilo k 1. březnu 1950. Úzce navazovalo na sčítání v roce 1930. Jako obvykle proběhlo na celém území tehdejšího státu, nicméně na rozdíl od všech předchozích a některých následujících sčítání se v mnoha ohledech lišilo.
Provedení soupisu obyvatelstva si vynutily především velké poválečné změny. Nebylo totiž možné čekat až na výsledky uvažovaného sčítání lidu v roce 1950. Soupis proběhl na Slovensku ke 4. říjnu 1946 a v českých zemích k 22. květnu 1947. Nutno poznamenat, že nešlo o sčítání v pravém slova smyslu.
Druhé československé sčítání lidu se uskutečnilo k 1. prosinci 1930 podle zákona č. 47/1927 Sb. Vycházelo ze zkušeností sčítání 1921, avšak program sčítání byl v několika směrech rozšířen.
V roce 1919 byl založen Státní úřad statistický jako nový orgán pověřený celostátními statistickými šetřeními. Jedním z nejdůležitějších bylo sčítání lidu. Nově vzniklá Československá republika potřebovala znát co nejpodrobnější demografická data nově vytvořeného státu.
Rakousko-uherské sčítání mělo za cíl zjistit aktuální počet přítomného obyvatelstva, posléze i směry migrace. Dále podchytit rychlé a výrazné strukturální změny, kterými tehdejší společnost procházela, a konečně určit i národnostní skladbu jednotlivých regionů a míst.
Za vůbec nejstarší dochovaný soupis na českém území je považován soupis majetku litoměřického kostela z roku 1058, který je součástí zakládací listiny knížete Spytihněva II. Z jiných pramenů je zřejmé, že soupisy prováděné na našem území od středověku sledovaly především vojenské a daňové účely.