V souvislosti s nízkou úrovní sňatečnosti a porodnosti se často poukazuje na změny životních cílů, postojů a hodnot mladých lidí. Ideál dvoudětné rodiny nadále přetrvává, v reálném chování se však často neprojevuje. Na rozpor mezi plány a skutečným reprodukčním chováním žen působí profesní seberealizace, kdy při vysoké míře zaměstnanosti žen nabývá na důležitosti otázka sladění rodinného a pracovního života.

Autor analyzuje strukturální změny úmrtnosti městského obyvatelstva centrální části Jindřichova Hradce v probíhající demografické revoluci (konkrétně v letech 1879–1912). Výstupy jsou založeny na datech excerpovaných ze sčítacích operátů a matričních zápisů. Pro potřeby analýzy byly použity metody přímé standardizace a dekompozice hrubé míry úmrtnosti, konstrukce zkrácených úmrtnostních tabulek s výpočtem příspěvků věkových kategorií ke změně naděje dožití při narození.