Úvěry na bydlení se blíží čtvrt bilionu korun - 2005

Krátká tématická analýza

 
Koncem srpna 2005 dosáhla zadluženost českých domácností ¹ v bankovním sektoru 336,6 mld. korun. Při nebývalém tempu růstu dluhů - v polovině roku 2005 byla jejich celková částka 2,5krát vyšší než v roce 2000 a úroveň roku 1995 převýšila dokonce devětkrát - je pozitivním jevem struktura tohoto zadlužení. Dluhy na bydlení se na úhrnné částce podílely 244,6 mld. korun, což představuje plných 72 % celkové zadluženosti českých domácností. Tato skutečnost zčásti mírní riziko, které může prudká dynamika dluhů představovat pro úvěrující bankovní domy či jiné věřitele.
 
Negativní vnímání dluhů bylo v české společnosti silně zakotveno po dlouhé desítky let - domácnosti se držely hesla „cash is king“. Nyní se však využívání dluhů stalo zcela běžným způsobem řízení rodinných financí. Koncem roku 1993 vykazoval bankovní sektor celkové úvěry a pohledávky za klienty z řad obyvatelstva ve výši 35,5 mld. korun (z toho krátkodobé úvěry do jednoho roku činily pouhých 1,9 mld. korun). V roce 2004 se zadluženost českých domácností zvýšila na 282,9 mld. korun s tím, že krátkodobé úvěry vzrostly na 16,7 mld. korun. Podle aktuálních dat pro konec srpna 2005 činí dluhy českých domácností v úhrnu  336,6 mld. korun, z čehož krátkodobé jen 17,5 mld. korun. Změna za léta 1993 až 2005 tak představuje nárůst dluhů českých domácností o více než 900 %.
 
Co stojí za růstem dluhů českých domácností
 
Důvody raketového růstu dluhů českých domácností leží především v nově otevřených horizontech spotřeby zasahujících i ochotu lidí utrácet - v nominálním vyjádření stouply v roce 2004 ve srovnání s rokem 1995 výdaje na konečnou spotřebu domácností o 77 %, zatímco růst jejich hrubého disponibilního důchodu byl nižší (+65 %). Dalšími důvody rostoucího využívání „cizích“ zdrojů jsou změny v mentalitě českého obyvatelstva pokud jde o náhled na zadluženost, která přestala být strašákem budoucí finanční stability rodin, a také zvyšující se životní standard.
 
Významně ovlivnila ochotu lidí k životu na dluh i relativně snadná dostupnost půjček ze strany bank, leasingových společností, firem splátkového prodeje a zejména jejich agresivní marketing. Prodlužující se doba splácení půjček znamená nižší měsíční splátky, což často usnadňuje volbu, zda přijmout úvěr. Vůle některých bank ke snížení vlastní marže umožnila rovněž, kromě všeobecného poklesu úrokových sazeb v ekonomice, snížení sazeb spotřebitelských úvěrů a úvěrů na bydlení. Jestliže v polovině 90. let se úrokové sazby z hypoték pohybovaly mezi 12-15 % p.a., pak v polovině roku 2005 dosahovaly úrovně v průměru o 9 až 10 p.b. nižší - hypoteční úvěry s velmi krátkou dobou fixace úrokové sazby se dokonce v ročním vyjádření pohybují výrazně pod 3 % p.a. (základní dvoutýdenní repo sazba ČNB činí 1,75 % a je nižší než podobná refinanční úroková míra ECB pro eurozónu).
 
Jde o „chytré“ dluhy?
 
Mohutným akceleračním prvkem působícím na růst zadluženosti českých domácností je snaha získat vlastní bydlení, kterou lze pozorovat zejména v posledních letech. Relevantními finančními produkty jsou hypoteční úvěry a úvěry ze stavebního spoření. Počínaje květnem 2002 přesáhl objem hypotečních úvěrů (40,1 mld. korun) poprvé objem úvěrů ve stavebním spoření (39,0 mld. korun).
 
To však byl jen prvopočátek nadcházejícího boomu půjček na bydlení. Jestliže v lednu 1997 poskytly banky hypoteční úvěry ² za pouhé 3,4 mld. korun, pak koncem letošního srpna už za 151 mld. korun. Hypoteční úvěry představovaly koncem srpna 2005 téměř 62 % z celkového objemu úvěrů poskytnutých na bydlení, když počátkem roku 2002 dosahoval jejich podíl 47,3 %. Zbytek připadal na úvěry ze stavebního spoření, které se rovněž pomalu blíží stomiliardové hranici. Do letošního srpna lidé tímto způsobem použili na bydlení 93,7 mld. korun. 
 
Celkově tak mají domácnosti vypůjčeno na bydlení formou hypotečních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření 244,6 mld. korun. V takovém případě jsou vypůjčené peníze použity na účel, u nějž časový horizont životnosti zpravidla přesahuje délku splatnosti těchto dluhů – peníze nejsou tedy spotřebovány dříve než dlužník zaplatí (jako například u nabízených půjček na dovolenou, kde je nepoměr nejmarkantnější). Rizikem pro úvěrující banky může být za takovýchto okolností přehřátý trh nemovitosti a jeho následný cenový propad, který by znehodnotil zástavy použité na čerpané hypoteční úvěry a ohrozil tak jejich krytí. O rizicích trhu nemovitostí ve světě se hovoří zejména v souvislosti se Španělskem, Velkou Británií a investory na trzích v USA na ně upozornila i americká centrální banka.   
 
V evropských proporcích zatím jen zčásti
 
Silná dynamika úvěrů na bydlení posunuje Českou republiku k proporcím charakteristickým pro průměr zemí se společnou měnou euro. V eurozóně rovněž stoupá podíl úvěrů na koupi domu nebo bytu na celkovém objemu půjček domácnostem, což je patrné i v krátkém časovém horizontu (ze 67,1 % v roce 2003 na 69 % v údajích za srpen 2005 ³ ). V ČR činil v roce 2003 tento poměr 67,2 % a byl tedy téměř totožný s podílem v eurozóně. Ovšem v srpnu 2004 dosáhly úvěry na bydlení poskytnuté českým domácnostem již 72,4 % z celkového objemu úvěrů, tedy více než průměr zemí eurozóny.
 
Přesto se však Česká republika přibližuje starým zemím EU zřejmě spíš v ochotě přijímat riziko než v ostatních proporcích. ČR má, pokud jde o vzájemný poměr vkladů a půjček v sektoru domácností měřeno evropskou proporcí, stále relativně velký prostor pro růst zadluženosti – podle statistik Evropské centrální banky (ECB) byl v eurozóně v srpnu 2005 objem celkových půjček domácnostem od měnově-finančních institucí téměř totožný s objemem celkových vkladů domácností u těchto institucí (podíl činil 95 %). V ČR se úvěry domácnostem od bank na objemu jejich vkladů v bankovním sektoru podílely tou dobou 35 procenty. Rozdíl tedy zůstává významný.
 
Úvěry na bydlení
 
Od poloviny roku 1996 převýšilo tempo růstu úvěrů obyvatelstvu dynamiku úvěrů za sektor domácnosti celkem (tedy vč. živností). Velmi rychlý růst zejména dlouhodobé zadluženosti obyvatelstva je patrný od roku 1999. Vzedmuvší se vlnu hypotečního úvěrování doprovázel také rychlý růst úvěrů ze stavebního spoření, jejichž dynamika však za hypotečními úvěry mírně zaostávala. Do té doby nebyl nástup hypoték úspěšný a lze to přisoudit vysokým úrovním úrokových sazeb, typických pro českou ekonomiku po téměř celá 90. léta. Také úvěrový scoring omezil tento finanční produkt na velmi úzkou skupinu klientů. Obrat přišel až v roce 2000 s privatizací největší české retailové banky. Součástí smlouvy o prodeji státního podílu v České spořitelně rakouské Erste Bank byl i závazek nového vlastníka podpořit českou ekonomiku zvýhodněnými úvěry pro malé a střední firmy a také úvěry na bydlení. Na program hypotečních úvěrů byly vyčleněny 4 mld. korun a banka nabídla jedinou výši úrokové sazby pro všechny zájemce (nikoli tedy spektrum úrokových sazeb diferencující klienty podle bonity - ta naopak hrála roli při výši poskytovaného úvěru).
 
Tento start trhu hypotečních úvěrů v České republice nutil časem konkurenci (ostatní banky) do boje o klienty prostřednictvím ceny půjčovaných peněz a později i větší pestrostí produktu. Vysoká poptávka po bydlení tlačila však ceny nových i starších bytů stále výš, což zvyšovalo riziko vzniku bubliny u tohoto typu aktiv (vrchol nastal krátce před vstupem země do EU). Použijeme-li jako srovnávací základnu průměr roku 2000, pak ve čtvrtém čtvrtletí 2001 vzrostly ceny bytů o téměř čtvrtinu, rok nato o 47 % a ve čtvrtém čtvrtletí roku 2003 podle zatím posledního propočteného údaje ukázal cenový index za celou ČR nárůst o 81 % ⁴ . Cenový vývoj na trhu nemovitostí tak redukoval efekty nižších úrokových sazeb, což se však v poptávce neprojevilo.
 
Spotřebitelské úvěry rostou pomaleji než půjčky na bydlení
 
Zatímco ještě v roce 1997 byl objem spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovním sektorem téměř identický s objemem hypotečních úvěrů (5,2 mld., resp. 6,2 mld. korun), dva následující roky bodovaly právě spotřebitelské půjčky. I když však v objemu stouply za období 1997-2004 třináctkrát na 69 mld. korun, jejich podíl na hrubém domácím produktu se zvýšil pouze o 2,2 procentní body z 0,3 % na 2,5 % HDP.
 
Koncem srpna 2005 lidé dlužili bankám podle svých smluv o spotřebitelských úvěrech 82,3 mld. korun. Právě v letošním roce dochází ke značnému oživení spotřebitelských úvěrů – jestliže průměrné tempo růstu se za posledních dvanáct měsíců pohybovalo kolem 18 %, pak v červnu 2005 činil jejich meziroční nárůst 24,6 % a v srpnu 2005 se objem spotřebitelských úvěrů zvýšil proti stejnému období minulého roku dokonce o 33,5 %. Poslední měsíce tedy rostou spotřebitelské úvěry stále rychleji, ovšem v průměru za poslední rok a půl byla jejich dynamika nižší než u hypotečních úvěrů i celkových  úvěrů domácnostem. Do této kategorie úvěrů jsou zařazeny i pohledávky bank u kreditních karet, které činily koncem srpna 4,8 mld. korun. 
 
Spotřebitelské úvěry poskytované mimo bank také leasingovými společnostmi jako doplňková služba dosáhly v roce 2004 celkem 23,5 mld. korun, což představovalo třetinu objemu spotřebitelských úvěrů poskytnutých domácnostem bankami. Významné objemy odhadované v řádech desítek miliard získávají lidé od společností splátkového prodeje (podle odhadu z národních účtů jde o … mld. korun).
 
Povolené „minusy“ na účtech
 
Objem peněz, které měli lidé „půjčeny“ tím, že jejich zůstatky na žirových a běžných účtech dosahovaly záporných hodnot ⁵ , činil koncem letošního srpna 9,4 mld. korun (takovýto způsob poskytování úvěru bankou je relativně jednoduchý, ovšem úrokové sazby jsou zpravidla značně vyšší ve srovnání např. se spotřebitelským úvěrem a nepoměrně vyšší ve srovnání s půjčkami na bydlení - jsou však nižší než úrokové sazby z úvěrů poskytovaných prostřednictvím kreditních karet). Tyto tzv. kontokorentní úvěry či povolené debety pravidelně rostou vždy ke konci roku v souvislosti  s vánočními nákupy. Například v prosinci 2004 dosáhly výše 10,3 mld. korun, což byl také zatím nejvyšší objem půjček poskytovaných domácnostem bankami tímto způsobem. Nejde však zdaleka o nejoblíbenější způsob čerpání peněz, protože objemy těchto povolených debetů rostou jen velmi zvolna a v období posledních tří let dosahovaly průměrné měsíční hodnoty 8,4 mld. korun.  
 
Závěr
 
Za posledních necelých pět let si lidé půjčili 244,7 mld. korun (z toho formou hypotečních úvěrů 125,6 mld. korun a úvěrů ze stavebního spoření 78,3 mld. korun) a průměrné tempo růstu jejich úvěrů z bankovního sektoru dosahovalo každoročně 19,1 %. Do roku 2002 zaznamenávaly největší dynamiku spotřebitelské úvěry, od té doby však rostou nejrychleji hypoteční úvěry. Jejich objemy se zvyšují za posledních sedm let průměrným ročním tempem převyšujícím 33 %.
 
Zatímco poměr úhrnné výše vkladů domácností v bankovním sektoru k výdajům na HDP v běžných cenách se v čase téměř nemění - v roce 1997 činil 32,9 %, v roce 2004 pak 32,3 % -, objem úvěrů domácnostem stoupl za uvedené roky z 2,7 % na 10,3 % HDP. Samotné úvěry na bydlení vzrostly z 0,7 % na 7,4 % HDP , přičemž objem hypotečních úvěrů v roce 2004 představoval 4,4 % HDP a úvěrů ze stavebního spoření 3 % HDP. V evropském kontextu jde i přes rychlou dynamiku o podíly nízké.
 
Úvěry na bydlení vztažené k celkovým úvěrům domácností jsou naopak vysoké a blíží se téměř třem čtvrtinám celkového objemu peněz, které si české domácnosti půjčily v bankovním sektoru – jestliže v roce 1997 představovaly úvěry na bydlení zhruba čtvrtinu (24,9 %) celkových úvěrů domácností a v roce 2004 pak 71,9 %, koncem letošního srpna stouply na 72,4 %, což je více než 30 mld. korun. Takováto struktura zadlužení je sice relativně příznivá, nicméně rizikem může být pokles cen zastavených nemovitostí. Pro celkovou zadluženost analyzovaného sektoru pak platí obecné riziko ohrožení zejména nízkopříjmových domácností (soustředěných však zpravidla spíše na spotřebitelské úvěry), u nichž cyklický vývoj ekonomiky může ohrozit jejich schopnost splácet, a to zejména v regionech s nadprůměrnou nezaměstnaností.

Zpracovala:
Drahomíra Dubská
Oddělení makroekonomických analýz
tel. 2 7405 4041
e-mail: dubska@gw.czso.cz

---

¹ zde i v dalším textu, pokud není uvedeno jinak, je pod pojmem “domácnosti“ myšlen sektor „domácnosti-obyvatelstvo“ (samotný sektor „domácností“ je tvořen jednak sektorem „obyvatelstvo“, jednak sektorem „živnosti“, tj. podnikající fyzické osoby s IČO)
² údaj zachycuje v úhrnu jak objem hypotečních úvěrů na bytové nemovitosti se státní podporou, tak hypoteční úvěry na bytové i nebytové nemovitosti bez státní podpory
³ podle Tiskové zprávy o měnovém vývoji v eurozóně z 27.9.2005, http://www.ecb.int/press/pdf/md/md0508.pdf
⁴ nárůst cen bytů byl značně regionálně diferencován – o více než 100 % stouply ceny bytů např. v Praze  v městských částech 3,4 a 5 a také v Plzeňském, Královéhradeckém, Středočeském a rovněž Moravskoslezském kraji
⁵ banka tím klienty využívající těchto povolených debetů de facto úvěruje – maximální výše takovéto půjčky je stanovena smluvně a při překročení je klient sankcionován podstatně vyšší úrokovou sazbou než jaká je dohodnuta ve smlouvě 

Zveřejněno dne: 11.04.2005
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.