Úvod

V roce 1994 proběhly volby ve dnech 18. – 19. listopadu podle zákona č. 152/1994 Sb., následující řádné volby v roce 1998 se řídily tímtéž zákonem ve znění pozdějších předpisů a dny voleb byly určeny na 13. – 14. listopadu. Pro další volby, uskutečněné 1. – 2. listopadu 2002, byl Parlamentem ČR schválen nový zákon č. 491/2001 Sb. Tento sloužil ve znění pozdějších předpisů i v zatím posledních volbách 20. až 21. října 2006. V každých volbách se příslušné volební orgány řídily kromě zákona i prováděcí vyhláškou Ministerstva vnitra.

V průběhu let se měnily volební orgány v návaznosti na uspořádání státní a veřejné správy. V roce 1990 byla vrcholným orgánem pro řízení voleb v České republice Česká volební komise. V okresech řídily volby okresní volební komise, v obcích a městských částech a obvodech místní volební komise a v hlavním městě Praze a městech městské volební komise. Všechny tyto komise byly složeny ze zástupců volebních stran – své maximálně 2 členy (a dva náhradníky) tam mohly delegovat strany, které podaly kandidátní listiny. V roce 1994 a 1998 zabezpečovaly a řídily volby podle stejných pravidel obdobné volební orgány, s tím rozdílem, že Českou volební komisi nahradila Ústřední volební komise.

Volby do zastupitelstev obcí od roku 2002 řídila Státní volební komise jako stálý volební orgán, ustavený podle zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů, a podle související vyhlášky Ministerstva vnitra č. 152/2000 Sb. Volební legislativa, která nabyla platnosti v roce 2002, definovala veškeré činnosti v organizačně-technické přípravě voleb a v zabezpečení zpracování jejich výsledků jako výkon státní správy a určila je do působnosti volebním zákonem vyjmenovaných orgánů státní správy a orgánů samosprávy (Ministerstvo vnitra, Český statistický úřad, krajské úřady, v roce 2002 i okresní úřady, pověřené obecní úřady, obecní a městské úřady, starostové měst a obcí a primátoři měst).

Podle všech výše uvedených zákonů se volby konaly na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Tajnost hlasování byla přitom nejen právem, ale i povinností.

Právo volit měli občané České republiky, kteří nejpozději v den voleb (případně druhý den voleb) dosáhli věku nejméně 18 let, měli v obci trvalý pobyt a nenastala u nich některá z překážek výkonu volebního práva podle platného zákona. V roce 2006 mohli volit i občané jiného státu, jimž právo volit přiznávala platná mezinárodní úmluva s Českou republikou za splnění týchž podmínek, které platily pro občany České republiky. Obdobné podmínky platily v případě práva volit do zastupitelstva městské části nebo městského obvodu, zde však byl podmínkou též trvalý pobyt voliče v této městské části nebo obvodu.

Způsob hlasování byl ve všech volbách do zastupitelstev obcí po roce 1989 v podstatě stejný. Své právo volit mohl volič realizovat tak, že svou volbu vyznačil na hlasovacím lístku, na kterém byly uvedeny všechny volební strany kandidující do zastupitelstva obce.

Každý volič měl tolik hlasů, kolik bylo voleno členů zastupitelstva a svojí volbou tak vlastně vyjadřoval svou představu o složení zastupitelstva. Mohl použít všech svých hlasů, ale mohl využít také jen části svých hlasů a vyjádřit tak svou představu v tom smyslu, že v zastupitelstvu by měly být právě tyto osoby, a že na dalších již mu nezáleží. Při tom mohl zejména vybírat jednotlivé kandidáty různých volebních stran. Mohl ale vybrat jednu volební stranu s více než jedním kandidátem, čímž dal své hlasy všem jejím kandidátům až do počtu volených členů zastupitelstva s tím, že mu nezáleželo na pořadí, v jakém jim bude přidělen mandát. Mohl také oba způsoby volby kombinovat.

Rozdělování mandátů ze získaných hlasů prošlo během sledovaných let určitým vývojem. Při všech volbách byl použit poměrný volební systém soustavy d'Hondtovy v různých modifikacích. Tato metoda zajišťuje rozdělení všech mandátů v jednom skrutiniu bez dodatečných přepočtů.

Při volbách v letech 1990, 1994 a 1998 probíhalo rozdělování mandátů ve dvou fázích:

První fází bylo rozdělení určeného počtu mandátů do zastupitelstva kandidujícím volebním stranám. Hlasy získané jednotlivými volebními stranami se postupně dělily lichými čísly počínaje 1 (tzv. Saint-Laguëův dělitel) až do počtu podílů rovného počtu kandidátů, kteří za volební stranu kandidovali. Všechny vypočtené podíly se seřadily podle velikosti sestupně až do pořadového čísla rovného počtu rozdělovaných mandátů. Za každý podíl obsažený v této řadě získala příslušná volební strana jeden mandát.

Ve druhé fázi byly volební stranou získané mandáty přidělovány jednotlivým kandidátům této strany. V roce 1990 získávali kandidáti mandát podle počtu obdržených hlasů, při rovnosti hlasů rozhodovalo pořadí na kandidátní listině. Ve všech dalších volbách byly mandáty přidělovány v zásadě v pořadí, v jakém byli kandidáti na kandidátní listině volební strany uvedeni. Pokud však kandidát získal takový počet hlasů, že alespoň o 10% přesáhl průměrný počet hlasů na kandidáta této volební strany, posunul se v pořadí pro přidělení mandátu na první místo a jestliže takových kandidátů bylo více, o jejich pořadí rozhodoval počet získaných hlasů, příp. ještě jejich původní pořadí na kandidátní listině.

V letech 2002 a 2006 došlo k zásadní změně v přidělování mandátů v tom směru, že jako 1. krok výpočtu byly určovány volební strany, které postupují do skrutinia. Byly to ty strany, které dosáhly alespoň 5 % hlasů, které mohly, vzhledem k počtu postavených kandidátů a celkovému počtu platných hlasů, získat. Další změnou oproti předchozím volbám bylo použití d’Hondtova dělitele (všechna přirozená čísla počínaje číslem 1) při přikazování mandátů stranám. Přidělování mandátů kandidátům úspěšných volebních stran se provádělo stejně jako v letech 1994 a 1998.

Ve všech sledovaných volbách platilo, že kandidáti, na které již mandát nepřipadl a kandidovali za volební stranu, která získala alespoň jeden mandát, se stali náhradníky.

Předkládaná publikace se pokusila vytvořit ucelený přehled výsledků voleb do nejmenších samosprávných celků z hlediska účasti na volbách a úspěšnosti jednotlivých politických stran.

V části A jsou uvedeny výsledky voleb v kumulaci za Českou republiku rozlišené podle typu voleb a to zejména tam, kde je zajímavé porovnání chování volebních subjektů ve volbách do zastupitelstev obcí a měst s volbami do městských částí a obvodů.

V části B jsou v tabulkové formě uvedeny výsledky voleb do zastupitelstev obcí a měst v územním členění podle okresů a krajů České republiky.

Strany jsou v tabulkách a grafech uváděny oficiální zkratkou a jsou seřazeny, není-li uvedeno jinak, v abecedním pořadí podle plného názvu strany. Vyčerpávající seznam všech stran je uveden v příloze na konci publikace. Potřebné metodické vysvětlivky jsou uváděny přímo v textu nebo u tabulky.

Vysvětlivky ke znakům v tabulkách:

Ležatá čárka (-) v tabulce na místě čísla značí, že se jev nevyskytoval.

Tečka (.) na místě čísla značí, že údaj není k dispozici nebo je nespolehlivý.

Ležatý křížek (x) značí, že zápis není možný z logických důvodů.

Nula (0) se v tabulce používá pro označení číselných údajů menších než polovina zvolené měřicí jednotky.