Komentář 3

Nejdůležitější trendy vývoje bytového fondu v období 1961 - 2001 z hlediska právního důvodu užívání bytu a velikosti bytové domácnosti:

- Ve struktuře bytového fondu podle právního důvodu užívání bytu až do roku 1991 klesal podíl bytů ve vlastním domě i podíl bytů nájemních v závislosti na rozvoji nové formy - družstevní výstavby, která se dynamicky rozvíjela od počátku šedesátých let.

- Po roce 1989 došlo ke změně tendencí - zvyšovala se váha vlastnických forem bydlení (byty ve vlastním domě, byty v osobním vlastnictví) a zastoupení bytů nájemních a družstevních se postupně snižovalo v souvislosti s procesem převodu resp. prodeje části bytů do osobního vlastnictví. Ve výstavbě nových domů převážily domy rodinné, tzn. zvyšování podílu bytů ve vlastním domě.

- Výrazně rychlejší tempa růstu počtu bytů než tempa růstu počtu obyvatel ovlivnila vývoj průměrné velikosti bytové domácnosti. V roce 1961 připadlo v průměru na jeden byt 3,36 osob, v roce 2001 to bylo 2,64 osob.

Hlavní charakteristiky k 1. 3. 2001:

- Ve struktuře bytového fondu podle právního důvodu užívání připadl nejvyšší podíl (téměř 36 %) na byty ve vlastním domě, druhou nejčetnější skupinou byly byty nájemní (29 %). Byty členů bytových družstev (většinou bývalých SBD) tvořily 14 %. V osobním vlastnictví byla více než desetina bytů. Uvedené čtyři právní formy užívání zahrnovaly 90 % všech bytů.

- Struktura obyvatelstva v bytech konkrétních právních důvodů byla zhruba ve shodných proporcích. Přitom však velikost bytové domácnosti v bytech ve vlastním domě byla o pětinu vyšší než u druhé nejpočetnější skupiny bytů - u bytů nájemních. Byty ve vlastním domě byly většinou byty v rodinných domech s výrazně vyššími velikostními parametry než u ostatních bytů a s vyšší mírou spolubydlení domácností, tedy i s vyššími počty bydlících osob.

- V bytech ve vlastním domě činila průměrná velikost bytové domácnosti 2,9 osob, v bytech nájemních 2,5 a v bytech členů bytových družstev 2,6 osob na jeden byt.

- V jednotlivých velikostních kategoriích obcí se struktura bytového fondu podle právního důvodu odvíjela od charakteru zástavby. V nejmenších obcích s převahou rodinných domů byly nejvýznamněji zastoupeny byty ve vlastním domě; ve městech (od 10 000 obyvatel výše) byly nejčetnější byty nájemní.

- Rovněž struktura bytů v jednotlivých krajích odpovídala struktuře domů v daném území. Nejvyšší podíly bytů ve vlastním domě byly v krajích Vysočina, Zlínském a Středočeském, kde překročily polovinu bytového fondu. Nejvýznamnější zastoupení bytů nájemních měly Hl. m. Praha a kraje Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský, tedy kraje s vysokou koncentrací obyvatelstva do měst. Výjimečnou strukturu bytového fondu podle právního důvodu užívání měl Karlovarský kraj, ve kterém byl výrazně nejvyšší podíl bytů v osobním vlastnictví - celá čtvrtina bytového fondu kraje (druhý nejvyšší podíl bytů v osobním vlastnictví měl kraj Plzeňský - necelých 17 %) a nejnižší podíl bytů družstevních - 8 %.

- Největší domácnosti se vyskytovaly v bytech ve vlastním domě a v bytech družstevních. V jednotlivých krajích se pohyboval průměrný počet osob v bytové domácnosti v intervalu 2,33 - 2,87 osob na jeden byt, kde minimální hodnota byla v Praze a maximální v kraji Zlínském. Větší bytové domácnosti žily v malých obcích (do 1999 obyvatel) s převahou rodinných domů a větších bytů, nejmenší bytové domácnosti byly v obcích nad 50 tisíc obyvatel.