Rozmístění a koncentrace obyvatelstva ČR - 2001


5. Městské obyvatelstvo v letech 1961-2001

5. Městské obyvatelstvo v letech 1961-2001

5. Městské obyvatelstvo v letech 1961-2001

Jedním ze způsobů dělení obcí je jejich členění na obce městské a venkovské. Samo rozlišení městských a venkovských obcí však není jednoduché. Každý systém osídlení je totiž do značné míry specifický a navíc mezi jednotlivými typy obcí nejsou jednoznačné hranice. Doporučení pro sčítání lidu a domů 2000 v regionu Evropské hospodářské komise, zpracovaném v rámci Světového programu sčítání lidu a domů 2000 se definují městské oblasti jako obce s 2 000 a více obyvateli a venkovské oblasti jako obce s méně než 2 000 obyvateli (ovšem s tím, že některé země mohou definovat městské oblasti jinými způsoby).

Při předchozích sčítáních byly součástí standardních výstupů i výstupy za městské obyvatelstvo, definované speciálně pro potřeby příslušného sčítání.

Již v letech 1960-61 byla vytvořena statistická klasifikace obcí, ve které byly na základě několika kritérií (např. podíl zemědělského obyvatelstva, urbanistické znaky, zastoupení vyšší občanské vybavenosti) obce rozčleněny do těchto 5 kategorií: krajská a okresní města (71 obcí), ostatní města (99), malá města (183), aglomerované obce (104) a venkovské obce (8 269 obcí). Za města byly považovány obce prvních čtyř kategorií. Měst tedy bylo 457 (5,2 % z celkového počtu obcí), žilo v nich 5 228 tis. obyvatel. Městské obyvatelstvo tedy tvořilo mírně nadpoloviční podíl (téměř 55 %) ze všech obyvatel.

Obdobná klasifikace byla použita i při sčítání v roce 1970, vymezení jednotlivých kategorií bylo však dosti výrazně pozměněno. Obce se členily do sedmi kategorií: statutární města (4), krajská města (3), ostatní okresní města (64), ostatní města (154), obce městského typu (181), obce v městských aglomeracích (196), ostatní obce (6 909). Za města se považovaly obce prvních šesti kategorií. V 602 městských obcích (8,0 % ze všech obcí) žilo 6 088 tis. obyvatel a tvořili 62,1 % z celkového počtu obyvatel republiky v roce 1970.

Také pro sčítání v roce 1980 byla vypracována nová klasifikace obcí, která zdůrazňovala střediskovou funkci sídel. Tato klasifikace členila obce do těchto šesti kategorií: hlavní město (1), města Brno, Ostrava a Plzeň (3), ostatní krajská města (3), ostatní okresní města (64), ostatní města (274) a ostatní obce (4 433). Městské obyvatelstvo tak bylo tvořeno prvními pěti kategoriemi obcí. Celkem bylo v roce 1980 tedy 345 měst (tvořily 7,2 % ze všech obcí), ve kterých žilo 6 796 tis. obyvatel, tj. 66,0 % obyvatelstva ČR.

Mírně pozměněná klasifikace (v návaznosti na zrušení krajských článků řízení) byla použita i při sčítání v roce 1991 s těmito výsledky: hlavní město (1), statutární města (13), ostatní okresní města (58), ostatní města (276) a ostatní obce (5 420). Městské obyvatelstvo bylo tvořeno prvními čtyřmi kategoriemi obcí. Celkem tedy v roce 1991 bylo podle této klasifikace 348 měst, které tvořily 6,0 % ze všech obcí. Žilo v nich 6 976 tis. obyvatel, tj. 67,7 % obyvatelstva ČR.

Z výše uvedeného je zřejmá odlišnost jednotlivých klasifikací a tím i jejich omezená srovnatelnost.

V roce 2001 již podobná klasifikace pro účely sčítání vytvářena nebyla. Výsledky sčítání zpracované v podrobném územním členění a navíc s možností kombinovat je s řadou jiných údajů umožňují zvolit nejrůznější hlediska pro hodnocení vývoje městského obyvatelstva, např.

1. Vycházet ze zákona o obcích (128/2000 Sb.), který v § 3 odstavci 1 říká, že městem je obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Podle tohoto výkladu (městy se staly i menší obce, které měly statut města již před nabytím účinnosti tohoto zákona) existovalo v ČR k datu sčítání 522 obcí se statutem města (s městským úřadem).
2. Vycházet z mezinárodních doporučení a za města považovat všechny obce s 2 000 a více obyvateli.
3. Vzhledem k tomu, že především na Moravě existuje hodně velkých obcí, které zcela jistě nejsou městy, považovat za města všechny obce s 5 000 a více obyvateli.

Každá z těchto možností má své výhody a nevýhody. Základní srovnání je uvedeno v následující tabulce.

Tab. 20 Počty měst a obyvatelstva v nich podle jednotlivých typů definice





Z tabulky je zřejmé, že veškeré rozdíly mezi jednotlivými typy jsou v kategorii ostatních měst. A jsou to rozdíly velké. Počet ostatních měst podle první definice je dvojnásobný než počet podle třetí definice. A rozdíl mezi druhou a třetí definicí je ještě větší. Nejblíže k sobě mají tedy města definovaná podle zákona o obcích a města podle mezinárodních doporučení (s 2 000 a více obyvateli). Naopak k souboru vybraných měst z minulých sčítání se nejvíce blíží soubor obcí s 5 000 a více obyvateli.

Tab. 21 Rozdíly mezi městem a venkovem podle jednotlivých typů definice a krajů





Tyto rozdíly ještě více vyniknou při hodnocení krajů - zde je zřejmá jistá nejednotnost při udělování statutu města. V českých krajích a na Vysočině je počet měst zhruba stejný jako počet obcí s 2 000 a více obyvateli, v moravských krajích je naopak počet obcí s 2 000 a více obyvateli minimálně o polovinu vyšší než počet měst. Na jedné straně tedy jsou kraje Plzeňský, Karlovarský, Liberecký a Vysočina, v nichž je městských úřadů více než obcí se 2 000 a více obyvateli – tzn. že v podstatě každá obec nad 2 000 obyvatel je v těchto krajích městem. Naopak ve Zlínském a především Moravskoslezském kraji má statut města jen zhruba polovina ze všech obcí s 2 000 a více obyvateli (v těchto krajích má převážná většina měst více než 5 000 obyvatel). Je to z části vysvětlitelné již zmiňovanou odlišnou strukturou osídlení mezi západem a východem republiky.

V další části této publikace je za „městské“ považováno obyvatelstvo žijící v obcích s městským úřadem.

K eliminaci vlivu připojování a odpojování obcí byl za soubor obcí s městským úřadem proveden přepočet dat ze sčítání 1961-1991 na současné územní a správní vymezení.

Celkem bylo k 1. 3. 2001 v ČR 522 měst. Tyto tvořily 8,3 % z celkového počtu obcí. Ve městech žilo 7 217,5 tis. osob, tedy 70,6 % populace. Proti roku 1961 se počet obyvatel v těchto městech zvýšil o 1 304,0 tis., tj. o 22,1 %, zatímco celkový počet obyvatel ČR se ve stejném období zvýšil jen o 658,5 tis., tj. o 6,9 %. Města tedy rostla nejen díky vlastnímu přirozenému přírůstku, ale také migrací – počet obyvatel ve venkovských obcích se za těchto čtyřicet let snížil o 645,5 tis. osob (o 17,6 %).

Tab. 22 Počty měst a ostatních obcí a obyvatelstva v nich podle typu obce v letech 1961-2001





Rovněž ve vývoji počtu obyvatel ve městech lze pozorovat dvě rozdílná období. Do roku 1991 docházelo k výraznému nárůstu městského obyvatelstva (za třicet let se jeho počet zvýšil téměř o čtvrtinu – o 24,0 %), ale v posledním desetiletí se tento trend zcela obrátil a došlo k úbytku obyvatel ve městech (pokles o téměř 1,6 %) a současně k mírnému nárůstu obyvatel ve venkovských obcích (o více než 1,4 %).

Tento trend platí obecně pro všechny typy měst, ale jeho intenzita je podle jednotlivých typů rozdílná. Zatímco v letech 1961-1991 rostla nejrychleji ostatní okresní města (o téměř 43 %) a krajská města (o 29,3 %) a nejpomaleji hlavní město Praha (o 7,2 %), nejvyšší relativní pokles v posledním desetiletí byl zaznamenán ve velkých městech, tedy u hlavního města (o 3,7 %) a krajských měst (o 2,9 %).

Ve městech přirozenou měnou a stěhováním přibylo v období 1961-2001 více než 1,3 milionu obyvatel. Velikost měst se však zvyšovala i v důsledku integrací, tedy připojováních dalších obcí. Např. k Praze bylo připojeno celkem 51 obcí z okresů Praha-východ a Praha-západ (21 obcí v roce 1968 a 30 obcí v roce 1974), k Plzni bylo připojeno 5 obcí z okresů Plzeň-jih a Plzeň-sever v roce 1976, z okresu Brno-venkov bylo k Brnu připojeno 8 obcí v roce 1971 a 1 obec v roce 1980, k Ostravě bylo v letech 1975 a 1976 připojeno 11 obcí z okresů Frýdek-Místek, Nový Jičín a Opava.

Připojování obcí se však netýkalo jen největších měst, ale i nejmenších. Lze to doložit následujícími čísly. Porovnáme počet obyvatel města ve sčítání 1961 v tehdejším územním vymezení, s přepočteným údajem o počtu obyvatel tohoto města v roce 1961, ovšem v územní struktuře roku 2001. Pokud je tento údaj stejný, znamená to, že územní vymezení města je stejné, že nepřipojilo žádnou obec ani se žádná obec neodpojila. Takovýchto měst je 145, tedy 27,8 %. Většinou jde o menší města, ale je mezi nimi i několik větších měst (Orlová 21 543 obyvatel, Krnov 21 493 obyvatel, Šumperk 19 266 obyvatel, Vsetín 18 213 obyvatel, Kutná Hora 16 835 obyvatel a Litoměřice 16 830 obyvatel – vesměs jde o počty obyvatel v roce 1961).

U 17 měst došlo k dezintegraci, tzn. že proti roku 1961 došlo k odtržení některé části obce. Většinou jde o menší města s 2-5 tis. obyvateli; největšími městy v této kategorii jsou Neratovice, Hronov a Jablunkov, města, která měla v roce 1961 devět až deset tis. obyvatel. Neratovice připojily sice dvě menší obce, ale osamostatnila se obec Libiš, takže počet obyvatel v důsledku toho poklesl o 1,1 tis., od Hronova se odpojila obec Velké Poříčí s 2,7 tis. obyvateli a od Jablunkova se odpojily obce Bocanovice, Návsí a Žihla se 4,9 tis. obyvateli, takže po tomto odpojení počet obyvatel města klesl na pouhých 4,2 tis.

K téměř 69 % měst se v průběhu čtyřiceti let připojila některá obec. V obcích připojených k městům v období 1961-2001 bydlelo v roce 1961 zhruba 660 tis. obyvatel. Přírůstek měst v důsledku integrace byl zhruba poloviční proti navýšení přirozeným přírůstkem a stěhováním.

U některých, především menších měst byl přírůstek integrací natolik velký, že došlo v jeho důsledku ke zdvojnásobení počtu obyvatel města. Např. město Sedlec-Prčice připojilo deset obcí a ještě dvě části z dalších obcí, takže zvětšilo svou výměru více než šestkrát a zvýšilo počet obyvatel na dvaapůlnásobek. Obdobně město Přimda v důsledku integrace 2 obcí zvýšilo počet obyvatel na zhruba dvaapůlnásobek. Ve městech Borovany, Měčín, Plánice, Spálené Poříčí, Úštěk a Brtnice se v důsledku integrace zvýšil počet obyvatel na zhruba dvojnásobek.

Ale výrazně vzrostly v důsledku integrace i některá větší, více než desetitisícová města – např. Břeclav a Bohumín. Počet obyvatel města Břeclav se v důsledku připojení obcí Charvátská Nová Ves, Ladná a Poštorná zvýšil o více než polovinu. Město Bohumín se po připojení obcí Pudlov, Skřečoň, Starý Bohumín, Vrbice a Záblatí zvětšilo téměř na dvojnásobek.

K několika větším městům bylo připojeno území s více než 5 tis. obyvateli (podle dat sčítání v roce 1961). Kromě Prahy (127,6 tis.), Brna (9,9 tis.) a Ostravy (20,1 tis.) to byla města Tábor (5,1 tis.), Karlovy Vary (7,3 tis.), Most (12,2 tis.), Teplice (6,5 tis.), Ústí nad Labem (8,3 tis., ale naopak se odpojily Trmice, které měly 6,0 tis. obyvatel v roce 1961), Jablonec n. Nisou (8,8 tis.), Liberec (13,0 tis.), Hradec Králové (11,5 tis.), Pardubice (12,4 tis.), Břeclav (6,6 tis.), Olomouc (10,2 tis.), Prostějov (7,5 tis.), Přerov (5,6 tis.), Zlín (8,9 tis.), Třinec (5,7 tis.), Bohumín (10,8 tis.), Nový Jičín (5,4 tis.) a Opava (5,6 tis.).

Nejvyšší intenzita integrace mezi kraji byla na Vysočině (nárůst počtu obyvatel měst z tohoto důvodu téměř o pětinu) a v severní části republiky – v Libereckém a Ústeckém kraji, kde se počet obyvatel měst v důsledku integrace obcí zvýšil o šestinu (ke stejnému zvýšení došlo i v Olomouckém kraji). Naopak nejnižší integrace byla v Jihomoravském kraji a ve Středočeském kraji.

I když podle zákona o obcích by město mělo mít alespoň 3 tisíce obyvatel, při sčítání 2001 měla více než čtvrtina měst méně než 3 tisíce obyvatel. Nejmenšími městy a zároveň jedinými dvěma městy v ČR, které měly méně než tisíc obyvatel, byla krkonošská města Pec p. Sněžkou (595) a Jánské Lázně (917). Ještě dalších 56 měst mělo méně než 2 tis. obyvatel. Více než polovinu měst (50,4 %) tvoří nejmenší města do 5 tis. obyvatel, ale žije v nich pouze 10,8 % městského obyvatelstva. Proti roku 1961 se počet těchto měst snížil o 35 – k tomuto úbytku došlo v letech 1961-1980, v posledních dvaceti letech se jejich počet téměř nemění. Z celkového počtu 363 obcí s 2-5 tis. obyvateli tvoří města více než polovinu (56,5 %).

V posledních deseti letech se zastavil nárůst počtu nejmenších měst do 2 tis. obyvatel a počtu obyvatel v nich a naopak se část z nich zařadila do vyšší velikostní skupiny, takže ve skupině měst s 2-5 tis. obyvatel došlo v posledním desetiletí k největšímu relativnímu přírůstku obyvatelstva.

Tab. 23 Města a obyvatelstvo v nich podle velikostních skupin v letech 1961-2001





Ve velikostní skupině obcí s 5-10 tis. obyvateli jsou obce, které nejsou městy, již výjimkou. Tyto obce byly při sčítání 2001 již jen dvě (Králův Dvůr a Zubří). Ve městech této velikosti žila téměř osmina městského obyvatelstva.

Všechny obce nad 10 tis. obyvatel jsou městy. Desetitisícová a větší města tvoří čtvrtinu všech měst (25,1 %), ale žije v nich téměř 77 % městského obyvatelstva. Od roku 1961 překročilo desetitisícovou hranici 39 měst. U některých z nich došlo k velmi výraznému přírůstku počtu obyvatel – Prachatice na 2,2násobek, Tachov na 2,3násobek, Chodov na 3,2násobek, Klášterec nad Ohří na 2,7násobek, Neratovice na 2,1násobek, Bruntál na 2,1násobek, Rožnov pod Radhoštěm na 2,3násobek, Jirkov na 2,1násobek, Kopřivnice na 2,5násobek, Žďár nad Sázavou 2,4násobek, Česká Lípa na 2,5násobek. Naopak jediným desetitisícovým městem, u kterého se počet obyvatel v posledních čtyřiceti letech snížil, je Dvůr Králové nad Labem.

Na druhé straně 3 města, která měla v roce 1961 více než 10 tis. obyvatel, se dostala během čtyřiceti let pod tuto hranici – Čáslav (pokles o 0,2 tis. na 9,9 tis.), Dubí (pokles o 3,5 tis. na 7,6 tis.) a Duchcov (pokles o 3,7 tis. na 8,8 tis.).

Dvacetitisícovou hranici v průběhu čtyřiceti let překročilo 22 měst (mezi nimi i Jirkov, Kopřivnice, Žďár nad Sázavou a Česká Lípa, která v roce 1961 neměla ani 10 tis. obyvatel), padesátitisícovou pak města Jihlava, Chomutov, Teplice, Děčín, Opava, Frýdek-Místek a Karviná. Novým velkoměstem se stala Olomouc, která se od roku 1991 udržuje těsně nad hranicí 100 tis. obyvatel.

V posledním desetiletí nedošlo k žádným větším změnám ve velikostní skladbě měst – do souboru desetitisícových měst již nepatří Čáslav, v Otrokovicích, Lounech a Žatci klesl počet obyvatel pod dvacet tisíc, mezi dvacetitisícová města se naopak nově zařadil Jirkov. Pod padesát tisíc klesl počet obyvatel Prostějova a Přerova a ze stotisícových měst vypadl Liberec.

Výrazně se však změnily vývojové tendence v jednotlivých velikostních skupinách měst. Zatímco v předchozích desetiletích se počty obyvatel v desetitisícových a větších městech zvyšovaly, v devadesátých letech se počty obyvatel snížily ve více než dvou třetinách těchto měst (celkem téměř o 150 tis.). Přitom se snižovaly především ve velkých městech (s výjimkou Českých Budějovic se snížily počty obyvatel ve všech městech se 45 tis. a více obyvateli).

V podílech městského obyvatelstva existují poměrně značné rozdíly mezi jednotlivými okresy. Jsou zde jednak území s 90 % městského obyvatelstva, ale také oblasti pouze s polovičním podílem městského obyvatelstva. Mezi jednotlivými kraji tak výrazné rozdíly nejsou, ale přesto rozdíl mezi Karlovarským a Ústeckým krajem (80 % městského obyvatelstva) na jedné straně a na druhé straně Vysočinou a Olomouckým krajem (okolo 58 % městského obyvatelstva) je relativně výrazný.

Nejnižší podíl městského obyvatelstva zůstává ve Středočeském kraji. V jeho případě je však nutno připomenout hl. m. Prahu, pro kterou je Středočeský kraj jejím zázemím. V celém území tvořeném těmito dvěma kraji podíl městského obyvatelstva dosahuje 78,0 % a patří mezi nejvyšší. Přestože na území v zázemí velkých měst se nevyvíjejí další velká města, je zde poměrně často dost měst menších, takže podíl městského obyvatelstva je zde jen nepatrně nižší než v některých dalších oblastech.

V posledních čtyřiceti letech se podíly městského obyvatelstva v jednotlivých krajích vyrovnávají. Je to zřejmé i z toho že nejvyšší přírůstek městského obyvatelstva v posledních čtyřiceti letech měly kraje s jeho velmi nízkým podílem v roce 1961 (Vysočina - o 41,7 %, Jihočeský kraj - o 40,7 % a Zlínský kraj - o 36,5 %) a naopak nejnižší přírůstky kraje patřící mezi kraje s nejvyšším podílem v roce 1961 (Karlovarský kraj – o 18,2 % a Královéhradecký kraj – o 17,6 %).

Absolutně nejvyšší přírůstek počtu obyvatel ve městech měl však kraj Moravskoslezský – téměř čtvrt milionu. Téměř celý tento přírůstek se ale realizoval již v šedesátých a sedmdesátých letech, proti roku 1980 se zde počet obyvatel ve městech zvýšil pouze o 8,5 tis. Dřívější vysoká imigrace je již minulostí a v posledních deseti letech jde naopak o kraj s daleko nejvyšším záporným saldem migrace ve městech nad 20 tis. obyvatel.

Tab. 24 Vývoj počtu a podílu městského obyvatelstva podle krajů v letech 1961-2001




V devadesátých letech se vývoj podílu městského obyvatelstva změnil, po předchozích desetiletích růstu klesl v devadesátých letech ve všech krajích až na dvě výjimky, které tvořily kraje Vysočina a Jihočeský, tedy kraje s celkovým nejvyšším přírůstkem. Nejvyšší pokles počtu městského obyvatelstva byl zaznamenán kromě Prahy (o 3,7 %) v Olomouckém kraji (o 2,1 %) a právě v Moravskoslezském kraji (o 2,2 %).

Ještě výraznější rozdíly lze nalézt mezi jednotlivými okresy. Na jedné straně je 13 okresů s podílem městského obyvatelstva pod 50 % (kromě okresů uvedených v následující tabulce to jsou ještě okresy Žďár nad Sázavou, Vyškov a Uherské Hradiště), na straně druhé 11 okresů s vyšším než 80 % podílem městského obyvatelstva (kromě uvedených v tabulce jde ještě o okres Jablonec nad Nisou). Oblastí s nejvyšším podílem městského obyvatelstva je severozápad republiky (10 z 11 okresů s nejvyšším podílem městského obyvatelstva je z Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje). Oblast s nejnižším podílem nejde takto jednoznačně územně definovat, pomineme-li okresy v sousedství velkých měst, patří k okresům s nejnižším podílem městského obyvatelstva některé středočeské a jihomoravské okresy.

Tab. 25 Okresy s nejvyšším a nejnižším podílem městského obyvatelstva





Podíl městského obyvatelstva se v posledních čtyřiceti letech zvýšil ve všech okresech s jedinou výjimkou – v okrese Praha-západ tento podíl poklesl o 0,9 procentního bodu. Nejnižší nárůst tohoto podílu byl zaznamenán v okresech Ústí nad Labem (o 2,5 bodu), Opava (o 3,6 bodu) a Brno-venkov (o 3,9 bodu). Jedná se tedy o okresy v sousedství velkých měst.

Naopak nejvíce vzrostl tento podíl v okresech Chomutov (o 19,1 procentního bodu), Žďár nad Sázavou a Písek (o 17,6 bodu), Strakonice (o 16,8 bodu), Prachatice (o 16,7 bodu) a Třebíč (o 16,4 bodu). Ještě v dalších 5 okresech (z toho 2 jsou jihočeské) vzrostl podíl městského obyvatelstva o více než 15 procentních bodů. Z těchto údajů je zřejmé, že nejrychleji se zvyšoval podíl městského obyvatelstva v jihočeských okresech (z 11 okresů s nejvyšším přírůstkem podílu jich 5 bylo jihočeských).

V devadesátých letech minulého století podíl městského obyvatelstva ve většině okresů poklesl, nejvíce v okresech Praha-západ a Praha-východ. V těchto okresech v tomto období docházelo k velké výstavbě, ale především ve venkovských obcích, takže podíl městského obyvatelstva zde výrazně poklesl. Podíl se v letech 1991-2001 zvýšil pouze ve 21 okresech, nejvíce v okresech Klatovy a Písek (o 1,5 bodu).

Růst obyvatelstva měst je provázen logicky poklesem počtu obyvatel venkovských obcí (a naopak). Ve sledovaném období se počet venkovského obyvatelstva snížil ve všech krajích, celkový úbytek činil 645,5 tis. osob (z toho pětinu tvořil úbytek ve Středočeském kraji). Vývoj venkovského obyvatelstva byl rozdílný v českých a moravských krajích. Relativně největší pokles počtu venkovského obyvatelstva byl zaznamenán u Ústeckého kraje – jeho počet se snížil téměř o třetinu. O necelou čtvrtinu se snížil počet venkovského obyvatelstva v Plzeňském kraji a ve všech zbývajících českých krajích byl pokles vyšší než činil průměr za republiku.

V moravských krajích byly úbytky venkovského obyvatelstva podstatně nižší, např. počet obyvatel žijících na venkově se v Moravskoslezském kraji za čtyřicet let snížil jen o 3,5 %, v dalších třech krajích úbytek činil 11-12 %. Tyto údaje spolu s tím, že přírůstek počtu obyvatel ve městech patřil v Moravskoslezském kraji k největším dokazují, že nárůst měst zde byl způsoben jednak v šedesátých a sedmdesátých letech imigranty ze vzdálenějších oblastí a ze Slovenska, v pozdějších letech je pak důsledkem relativně vyšší intenzity reprodukce.

Tab. 26 Vývoj počtu a podílu venkovského obyvatelstva podle krajů v letech 1961-2001





I ve vývoji venkovského obyvatelstva se dá období 1961-2001 rozdělit do dvou rozdílných etap. První tvoří roky 1961-1991, kdy se počet venkovského obyvatelstva neustále snižoval (celkem o téměř 700 tis.) a jeho podíl poklesl v roce 1991 až na 28,8 % z celkového počtu obyvatel. V letech 1991-2001 však došlo ke zvratu a počet obyvatel na venkově začal růst. Celkem se za deset let zvýšil sice jen o 43,0 tis. osob, ale více tato skutečnost vynikne v porovnání s tím, že počet obyvatel ve městech se ve stejném období snížil o více než 115 tis. Při nepříznivé věkové struktuře obyvatelstva na venkově (a tím i záporném relativním přírůstku) je tento vývoj způsoben migrací městského obyvatelstva na venkov (potvrzuje to i tabulka migrace podle velikostních skupin – úbytky migrací byly zjištěny ve městech nad 20 tis. obyvatel, největší přírůstky jsou v obcích s 500-4 999 obyvateli).

Zveřejněno dne: 31.12.2003
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.