Rozmístění a koncentrace obyvatelstva ČR - 2001


2. Rozmístění obyvatelstva

2. Rozmístění obyvatelstva

2. Rozmístění obyvatelstva

Dnešní rozmístění obyvatelstva v České republice je výsledkem dlouhodobého historického vývoje. V posledních dvou stoletích se na výrazných změnách v rozmístění obyvatelstva podílely především procesy urbanizace a vylidňování venkova a částečně rovněž regionální diferenciace plodnosti.

Výrazné změny v rozmístění obyvatelstva přineslo období po druhé světové válce související s odsunem Němců. Na následném více či méně plánovitém procesu dosídlování pohraničí se podílelo obyvatelstvo přicházející z vnitrozemí, ale ve velké míře také ze Slovenska a ze zahraničí. Tak obrovský úbytek obyvatelstva, jaký vznikl odsunem, se však nikdy nepodařilo novými přistěhovalci zcela nahradit, některé venkovské oblasti v pohraničí zůstaly téměř vylidněné, mnohé obce zcela zanikly.

V dosídlených oblastech navíc došlo k významným změnám ve struktuře populace. Stěhovali se sem především mladí lidé, kteří zde brzy zakládali rodiny; nová populace se tak vyznačovala vysokým podílem osob v mladším produktivním věku a dětí, vysokou plodností a nízkou úmrtností, a tedy i vysokým přirozeným přírůstkem, který populační váhu pohraničních oblastí nadále zvyšoval i po skončení migrační vlny. Relativně mladá věková struktura se v následujícím období reprodukovala, takže většina pohraničních okresů si dodnes udržela výrazně mladší věkovou strukturu a vyšší přirozený přírůstek (resp. menší úbytek) než zbytek republiky.

Ve srovnání s takto rozsáhlými přesuny obyvatelstva lze konstatovat, že ve sledovaném období 1961-2001 nedocházelo již v rozmístění obyvatelstva v ČR k podstatným změnám.

Pro období po roce 1948 byly typické státem organizované nábory pracovních sil, které ve spojení s intenzivní bytovou výstavbou vedly k časově omezeným, ale lokálně či regionálně často významným migračním proudům zejména do oblastí ostravsko-karvinského a severočeského uhelného revíru, ale i dalších okresů a jednotlivých měst s významně se rozvíjející těžbou nebo průmyslem. Nejvýznamnější byla v 50. letech organizovaná migrační vlna na Ostravsko a Karvinsko, pokračující v menší míře i v letech šedesátých; v padesátých a šedesátých letech takto získávaly obyvatelstvo také některé okresy severozápadních a západních Čech, nebo např. Příbram, Kladno a Pardubice, podobně Mělník v 60. a 70. letech, Česká Lípa a Třebíč v 80. letech a další. Vedle toho docházelo až do 80. let k pokračování urbanizačních procesů, byť poněkud deformovaných centrálními zásahy státu, jakými byla např. koncepce střediskové soustavy osídlení a plánování bytové výstavby. Docházelo tak k růstu populace většiny velkých a středních měst.


2.1. Rozmístění obyvatelstva v letech 1961-1991

Mezi sčítáními lidu v letech 1961 a 1991 počet obyvatel České republiky vzrostl o více než 730 tisíc osob, tedy přibližně o 7,6 %. Tento přírůstek však nebyl do jednotlivých desetiletí rozdělen rovnoměrně, populační dynamika se v průběhu tohoto období značně měnila.

V průběhu 60. let se vysoký přirozený přírůstek dosahovaný v 50. letech postupně snižoval a navíc jeho značná část byla odčerpána zahraniční emigrací. Celkový přírůstek obyvatelstva mezi roky 1961 a 1970 činil asi 236 tisíc obyvatel, tj. necelých 2,5 %.

Naopak 70. léta znamenala výrazné zvýšení porodnosti a tím i přirozeného přírůstku; zásluhu na tom měla částečně přijatá propopulační opatření a především skutečnost, že do plodného věku vstupovaly silné generace narozené v poválečných letech. Také zahraniční emigrace se v tomto období snížila. V letech 1970-1980 se tak počet obyvatel ČR zvýšil o více než 484 tisíc, tedy asi o 4,9 %. Od konce 70. let však porodnost opět rychle klesala, zatímco počet zemřelých se příliš neměnil. Přirozený přírůstek v 80. letech se tak udržoval na relativně nízké úrovni - celkem přibylo v ČR mezi roky 1980 a 1991 již jen něco málo přes 10 tisíc obyvatel (0,1 %).

Rozmístění obyvatelstva v České republice nedoznalo v letech 1961-1991 příliš výrazných změn. Největší podíly obyvatelstva – více než 10 % - připadají po celé toto období na čtyři kraje: hlavní město Praha, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj. Za třicetileté období přitom nejvíce vzrostl podíl obyvatel Moravskoslezského kraje – z 10,8 na 12,5 % a došlo zde také k největšímu nárůstu počtu obyvatelstva – téměř o jednu čtvrtinu. Svůj podíl na obyvatelstvu Česka mírně zvýšily také Zlínský a Liberecký kraj, kde počet obyvatel vzrostl o více než 10 %.

Tab. 1 Vývoj obyvatelstva podle krajů v letech 1961-1991





Nejvíce se podíl obyvatelstva naopak snížil u Středočeského kraje – z 11,9 na 10,8 %; tento kraj byl také jediným, u něhož došlo ve sledovaném období k absolutnímu úbytku obyvatelstva, a to o více než 2,5 %. Mírně klesl podíl obyvatelstva také v Plzeňském, Ústeckém a Královéhradeckém kraji.

Celkový přírůstek obyvatelstva se přitom v průběhu sledovaného období u většiny krajů poměrně výrazně měnil. V 60. letech vykazovaly největší přírůstky kraje Moravskoslezský (13,4 %) a Karlovarský (6,9 %), především díky vysokému přirozenému přírůstku, a v případě Moravskoslezského kraje také vlivem nejvyššího migračního salda v rámci republiky. Více než 1% úbytek se objevil pouze ve Středočeském kraji, který ztrácel obyvatelstvo jak migrací, tak přirozenou měnou.

V 70. letech se na celkovém růstu počtu obyvatel výrazněji podílel zvýšený přirozený přírůstek; hodnoty přírůstků v jednotlivých krajích byly proto vyrovnanější a počet obyvatel rostl bez výjimky ve všech krajích. Největší přírůstek byl zaznamenán v kraji Libereckém (7,8 %), Moravskoslezském (7,7 %) a Zlínském (7,4 %), nejnižší zůstal ve Středočeském kraji (1,9 %).

V osmdesátých letech se rozdíly ve vývoji počtu obyvatel v jednotlivých krajích zvětšily. Nejvýraznější růst počtu obyvatelstva vykazovaly v tomto období Liberecký kraj (3,4 %), zejména díky vyššímu migračnímu i přirozenému přírůstku okresu Česká Lípa, a dále hlavní město Praha (2,7 %), zásluhou pozitivní migrační bilance; která převážila úbytek obyvatel přirozenou měnou. Za nimi následoval kraj Moravskoslezský (1,8 %), který již od 70. let migračně ztrácel, ale udržoval si vyšší přirozený přírůstek, a dále kraj Jihočeský (1,6 %).

Tab. 2 Celkový přírůstek obyvatelstva podle krajů v letech 1961-1991





Největší úbytky obyvatelstva zaznamenaly Středočeský kraj (-3,3 %), opět s úbytkem přirozenou měnou i migrací, a Karlovarský kraj (-3,2 %), kde významná emigrace dokázala odčerpat i nadprůměrný přirozený přírůstek, a dále kraje Plzeňský (-1,7 %) a Královéhradecký (-1,5 %) s mírně negativní bilancí přirozené i migrační měny.

V letech 1961-1991 se počet obyvatel České republiky zvýšil o 7,6 %, přičemž jednotlivé kraje se na tomto přírůstku podílely rozdílně. Největší část tohoto přírůstku – více než jedna třetina – připadá na populačně nejsilnější Moravskoslezský kraj. Následují jej kraje Jihomoravský a hlavní město Praha. V jednotlivých desetiletích přitom můžeme sledovat opět velmi rozdílný vývoj.

Tab. 3 Podíl krajů na celkovém přírůstku obyvatelstva v ČR
v letech 1961 – 1991




V 60. letech téměř tři pětiny celkového přírůstku obyvatelstva v Česku připadaly na Moravskoslezský kraj, s velkým odstupem za ním následoval kraj Jihomoravský. Populační ztrátu v tomto období zaznamenal pouze Středočeský kraj.

V období natalitní vlny v 70. letech dosáhl celkový přírůstek obyvatel dvakrát vyšší hodnoty než v předchozím desetiletí a byl regionálně mnohem rovnoměrněji rozdělen, přestože nejvyšší podíl připadal opět na Moravskoslezský (18,6 %) a Jihomoravský kraj (téměř 12 %). V žádném kraji však nebyl zaznamenán úbytek obyvatelstva.

V 80. letech byl již celkový přírůstek obyvatel republiky zanedbatelný, více se však diferencoval vývoj v jednotlivých krajích, přestože objem migračních toků ani přirozených přírůstků obyvatelstva nedosahoval zpravidla hodnot z předchozích desetiletí. Největší přírůstek obyvatelstva v tomto období zaznamenaly Praha, Moravskoslezský a Liberecký kraj, nejvýraznější úbytek naopak Středočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj.

Tab. 4 Okresy s největšími přírůstky a úbytky obyvatelstva
v letech 1961-1991





V období 1961-1991 mělo 29 okresů celkový přírůstek počtu obyvatel vyšší než republikový průměr (7,6 %). V 18 okresech přitom došlo k nárůstu počtu obyvatel o více než 15 %, v 8 případech dokonce více než o 20 %. Nejvyšší přírůstky obyvatelstva zaznamenaly průmyslové okresy Moravskoslezského kraje (Karviná, Ostrava, Frýdek-Místek, Nový Jičín), s velkými migračními zisky ještě v 60. letech a vysokými přirozenými přírůstky po celé sledované období. Dále pak pohraniční okresy s mladou věkovou strukturou obyvatelstva, zajišťující vysoký přirozený přírůstek po celé poválečné období (Český Krumlov, Tachov, Ústí nad Labem, Opava), schopný kompenzovat někdy i značné migrační ztráty; u některých navíc v určitém období došlo k dočasnému přílivu migrantů a dalšímu omlazení věkové struktury v souvislosti s rozvojem těžby a průmyslu (Chomutov, Česká Lípa, Sokolov).

Relativně velký růst vykázaly i okresy s velkými městy (Plzeň, Brno, České Budějovice), s horšími reprodukčními poměry, ale stálou migrační atraktivitou, a některé moravské okresy s vyšším přirozeným přírůstkem (Vsetín, Zlín).

Ve 30 okresech z celkového počtu 77 došlo v období 1961-91 k absolutnímu úbytku obyvatelstva. Ve 13 případech činil tento úbytek více než 5 %, u okresů Plzeň-jih, Nymburk a Jičín dokonce přesáhl 10 %. Většinou se jedná o okresy českého vnitrozemí v širším zázemí velkých měst (Praha, Plzeň), tvořící souvislý pás od jihozápadu (Klatovy) přes Plzeňsko a většinu Středočeského kraje až k severovýchodu (Jičín, Semily). Tyto okresy jsou postiženy dlouhodobou emigrací především do velkých měst, která u většiny z nich pokračovala i ve sledovaném období. V důsledku migračních ztrát zejména mladšího obyvatelstva mají relativně starší populaci a tedy i nízkou úroveň reprodukce, v řadě z nich se již od 60. let objevují i úbytky přirozenou měnou. Značné migrační ztráty a podprůměrný přirozený přírůstek měly ve sledovaném období také okresy Teplice a Prostějov.



2.2. Rozmístění obyvatelstva v letech 1991-2001

Jestliže období 1961-1991 probíhalo ve znamení stálého růstu počtu obyvatel, v letech 1991-2001 došlo ve vývoji obyvatelstva v České republice k poměrně zásadním změnám. Poprvé dochází k celkovému úbytku obyvatelstva; mezi roky 1991 a 2001 tento úbytek činil více než 72 tisíc osob. Přirozený přírůstek, klesající již od konce 70. let, se dále snižoval a v r. 1994 se v České republice poprvé objevil úbytek obyvatelstva přirozenou měnou. Od poloviny 90. let se tento úbytek udržuje na úrovni -1,5 – -2,1 promile ročně. Tyto ztráty nestačí kompenzovat ani kladné saldo zahraniční migrace a dochází proto i k celkovému úbytku obyvatel.

V rozmístění obyvatelstva v ČR nedošlo v uvedeném desetiletém období k velkým změnám. Regionální rozdíly v úrovni přirozeného přírůstku se v celém poválečném období postupně snižovaly. Podobně se zmenšovaly i objemy migračních proudů a především velikost saldové složky migrace. V 90. letech celkový objem migrace v rámci ČR dále klesl. Tento stav je přisuzován především stávající situaci na trhu s byty, která volné stěhování pro mnoho lidí fakticky neumožňuje, stále významnější úloze návratných pohybů (dojížďky za prací) na úkor změny stálého bydliště, ale i určité konzervativnosti populace.

Mezi roky 1991 a 2001 nedošlo v zastoupení jednotlivých krajů k výrazným změnám. Největší část obyvatelstva zůstává i nadále soustředěna ve čtyřech krajích – více než desetinový podíl na populaci mají hlavní město Praha, Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj.

Ve sledovaném období došlo v České republice k celkovému úbytku obyvatelstva a tomuto trendu odpovídá i vývoj populace v jednotlivých regionech. Pouze ve čtyřech krajích došlo mezi roky 1991 a 2001 k mírnému růstu počtu obyvatel, v ostatních obyvatelstva ubývá. Jen Karlovarský a Moravskoslezský kraj si v uvedeném období udržely alespoň minimální přirozený přírůstek, ostatní přirozenou měnou obyvatelstvo ztrácejí. Zároveň však všechny kraje s výjimkou Moravskoslezského mají pozitivní migrační saldo. Celkový vývoj je tak určen kombinací míry obou přírůstků/úbytků v každém kraji a v některých případech dochází k naprostému obratu dosavadních trendů.

Tab. 5 Vývoj obyvatelstva podle krajů v letech 1991-2001



Tab. 6 Pohyb obyvatelstva podle krajů v období 1991-2000





Největší přírůstek obyvatelstva (0,9 %) v období 1991-2001 zaznamenal dosud ztrátový Středočeský kraj, který sice nadále patří mezi regiony s největším přirozeným úbytkem, ale výrazně získal na migrační atraktivitě. Menší přírůstky se objevují ještě v kraji Karlovarském, Libereckém a Jihočeském.

Mnohem větší rozdíly ve vývoji obyvatelstva lze samozřejmě sledovat podle jednotlivých okresů. Pokud jde o přirozený pohyb obyvatelstva, v letech 1991-2000 si pouze 17 okresů z celkového počtu 77 udrželo alespoň minimální přirozený přírůstek, v ostatních obyvatelstvo přirozenou měnou ubylo. Přírůstky obyvatel přirozenou měnou byly zaznamenány jednak v pohraničních okresech (více než 2 % nárůst v okresech Sokolov, Český Krumlov, Bruntál) a v některých moravských okresech jako např. Žďár nad Sázavou, Nový Jičín a Vsetín.

Naopak největší úbytky přirozenou měnou vykazují dvě skupiny okresů s nejstarší věkovou strukturou. První z nich tvoří velká města – Praha, Brno a Plzeň, druhou pak již zmíněný pás okresů českého vnitrozemí od Plzeňska přes většinu Středočeského kraje na severovýchod.

Tab. 7 Okresy s největšími přirozenými přírůstky a úbytky obyvatelstva
v období 1991-2000





Opačná je situace u migrační bilance. Ve sledovaném období mělo pouze 18 okresů záporné migrační saldo, většina okresů obyvatelstvo migrací získává. Největší migrační přírůstky se v letech 1991-2000 objevují v okresech v zázemí velkých měst – Prahy, Brna a Plzně. Nejvýznamnější nárůst vykazují okresy Praha-západ (11,6 %) a Praha-východ (5,4 %), dále okresy Brno-venkov, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a některé další okresy Středočeského kraje. Až do 80. let měly přitom téměř všechny tyto okresy negativní migrační bilanci, v průběhu 90. let se tak vývoj zcela obrací.

Tyto změny lze přisuzovat rozvoji suburbanizačních procesů, kdy se migračně atraktivními stávají především oblasti bližšího i vzdálenějšího zázemí města, spojující výhody bydlení mimo urbanizovaný prostor a pracovních příležitostí ve městě, a to na úkor samotného velkoměsta, jehož migrační zisky se snižují. V některých případech dokonce města migrací začínají obyvatelstvo ztrácet.

Tab. 8 Okresy s největšími migračními přírůstky a úbytky obyvatelstva
v období 1991-2000





Mezi okresy s migračními úbytky figurují především průmyslové a periferní okresy postižené ekonomickými problémy a vysokou nezaměstnaností (Ostrava, Karviná, Bruntál, Jeseník, Most), z velkých měst dále zaznamenala migrační ztráty Plzeň.

Vezmeme-li v úvahu celkový vývoj obyvatelstva za období 1991-2001, zůstává okresem s daleko nejvyšším přírůstkem (téměř 11 %) okres Praha-západ, především díky vysokému migračnímu saldu. Více než 2% přírůstek obyvatelstva zejména v důsledku imigrace mají dále okresy Praha-východ, České Budějovice a Mladá Boleslav; u okresů Český Krumlov, Česká Lípa a Tachov se na přírůstku podílejí obě složky pohybu obyvatelstva, přičemž větší význam má přirozený přírůstek.

Tab. 9 Okresy s největšími přírůstky a úbytky obyvatelstva v letech 1991-2001





Největší celkový úbytek obyvatelstva (více než 3 %) v letech 1991-2001 zaznamenala jednoznačně velká města – Praha, Brno, Plzeň a Ostrava. U Plzně a Ostravy jde o úbytek jak migrací, tak přirozenou měnou. Praha a Brno v uvedeném desetiletí ještě vykazují migrační zisky, avšak v závěru tohoto období se migrační úbytky objevují i u nich. Dále následuje skupina okresů, u nichž je vyšší úbytek způsoben zejména ztrátami přirozenou měnou (Kolín, Kutná Hora, Strakonice, Písek, Pelhřimov, Prostějov), pouze v případě okresu Most hraje větší roli emigrace.

Zveřejněno dne: 31.12.2003
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.