Závěry

Na základě výše uváděných údajů lze ve stručnosti konstatovat následující skutečnosti:

• Statistické údaje sčítání lidu potvrdily pokračující sekularizaci obyvatelstva České republiky. Do tohoto trendu se promítají nejen důsledky čtyřicetiletého, státem organizovaného protináboženského působení, ale patrně také konkrétní vystupování církví a náboženských společností v průběhu posledních deseti let. Obecný trend toho vývoje dokládá fakt, že k úbytku věřících a naopak k nárůstu osob bez vyznání dochází u většiny církví, a zcela jednoznačně u největších. Výjimkou jsou pouze na našem území po roce 1990 nově vystupující církve a náboženské společnosti, které při svém působení na veřejnost a získávání nových příslušníků využívají mnohdy moderních marketingových metod či metod public relations. Vzrůst počtu osob hlásících se k těmto církvím však není nikterak výrazný, neboť jejich význam je i přes tento trend stále prakticky zanedbatelný.
• Nadále trvají rozdíly v relativním počtu osob hlásících se k náboženství v případě žen a mužů i jejich věkového složení. Religiozita je stále vyšší u žen a u obou pohlaví se zvyšuje se vzrůstajícím věkem. Uváděné rozdíly přitom získaly na významu až při posledních dvou sčítáních. Předtím, konkrétně v roce 1950, existovala v religiozitě mezi ženami a muži pouze malá různost a v rámci věkové struktury byl rozdíl zanedbatelný.
• Jednoznačně je zřejmá korelace mezi religiozitou a výší dosaženého vzdělání. Mezi věřícími je stále relativně méně osob s vyšším vzděláním a naopak více věřících má pouze základní vzdělání. Rozdíly ve vzdělání se přitom mění se vzrůstajícím věkem. Nejvýraznější odlišnosti oproti celkové populaci nalezneme u věkových kategorií osob nad padesát let, u kterých je úroveň vzdělání značně nižší. Komentovaný vztah nalezneme nejenom v roce 2001 ale obdobně tomu bylo také v roce 1991 a podobný vztah mezi vzděláním a religiozitou bylo možné vysledovat i v předcházejících obdobích, samozřejmě v jiných absolutních hodnotách počtu věřících.
• Vzhledem k váze jiných národností než české nejsou nikterak podstatné existující rozdíly u jednotlivých národností. Chápeme-li jako samostatnou moravskou národnost pak je nutné připomenout podstatně vyšší procento věřících právě u moravské národnosti ve srovnání s českou národností.
• Výrazné rozdíly ve stupni religiozity lze konstatovat při rozdělení obyvatel podle velikostních kategorií obcí, kde se v závislosti na změně velikosti obce procento věřících protikladně mění. Nejvyšší je tedy v případě nejmenších obcí, kde jedním z významných spolupůsobících faktorů je i málo příznivá věková struktura obyvatel. A naopak nejnižší procento věřících nalezneme ve velkých městech.
• Jednoznačně dominující církví je nadále Církev římskokatolická, která má své zázemí již tradičně na jižní Moravě. Při srovnání s dalšími dvěma nejvíce rozšířenými církvemi u nás (Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská) má oproti nim lepší demografické parametry (např. příznivější věkové složení) z hlediska budoucího vývoje.
• Z územního pohledu je základním znakem existující diference mezi západní a východní částí republiky. Počet osob bez vyznání se směrem od západu na východ výrazně snižuje, nebo opačně řečeno, počet věřících tímto směrem zřetelně narůstá. Nejnižší religiozita byla tedy zaznamenaná u krajů a zejména okresů na severu a severozápadě Čech a protikladně tomu bylo u moravských krajů a okresů. V případě okresů s nejvyššími relativními počty věřících se jedná především o územní celky při východní hranici se Slovenskem. Tyto rozdíly byly založeny v průběhu uplynulých padesáti let a byly konstatovány již při sčítání v roce 1991. Změny v posledních deseti letech se v případě věřících netýkají ani tak prostorových dispozic ale jen poklesu absolutních a relativních hodnot u prakticky shodných okresů.