3. Ekonomická aktivita cizinců

Údaje o zaměstnanosti cizinců na území České republiky vycházejí z evidence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV ČR) o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců

a o občanech Slovenské republiky, registrovaných úřady práce a z evidence o cizincích s živnostenským oprávněním Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR).

Evidence platných povolení a pracujících občanů SR se nevztahuje na cizince s trvalým pobytem na území ČR. I z toho důvodu je počet pracujících cizinců na území ČR vyšší, než činí prostý součet uvedených skupin cizinců.

Platná povolení k zaměstnání cizinců

Cizinci nebo osoby bez státního občanství, zaměstnaní na území ČR, mají stejné právní postavení jako občané ČR. Zaměstnání však mohou vykonávat jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno povolení k zaměstnání a vízum k přechodnému pobytu za účelem zaměstnání.

Informace o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců, obsažené v této kapitole, se vztahují výhradně k osobám s vízy k přechodnému pobytu na krátkodobá víza do 90 dnů pobytu a dlouhodobá víza nad 90 dnů. Nevztahují se na občany Slovenské republiky. Počet vydaných povolení k zaměstnání není zcela totožný s počtem cizinců s tímto povolením. Diference je však velmi malá, ale v současné době ji nelze jednoznačně vyčíslit. Přesná kvantifikace počtu cizinců s povolením k zaměstnání bude perspektivně řešena centrální databází.

Cizinci, kteří obdrželi právo trvalého pobytu nebo azylu na území ČR, mají práva

a povinnosti jako občané ČR a jejich ekonomické aktivity se zvlášť nezjišťují. Cizinci, kteří

ze zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, také nepotřebují povolení k zaměstnání a nejsou proto zahrnuti ve statistických přehledech, jsou osoby:

a) které jsou rodinnými příslušníky členů diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinnými příslušníky zaměstnanců mezinárodní vládní organizace se sídlem na území ČR, pokud je mezinárodní smlouvou zaručena vzájemnost; v tomto případě je zaměstnavatel povinen informovat o této skutečnosti úřad práce příslušný podle místa výkonu práce,

b) jejichž výkon práce na území ČR nepřesáhne 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce a jde-li zároveň o výkonné umělce, pedagogické pracovníky, akademické pracovníky vysokých škol, kteří jsou účastníky vědeckého setkání, žáky nebo studenty do 26 let věku, sportovce, osoby, které v ČR zajišťují dodávky zboží nebo služeb nebo toto zboží dodávají nebo provádějí montáž na základě obchodní smlouvy, případně provádějí záruční a opravářské práce; v tomto případě je zaměstnavatel povinen informovat o této skutečnosti úřad práce příslušný podle místa výkonu práce,

c) o nichž to stanoví mezinárodní smlouva, jíž je ČR vázána a která je vyhlášena

ve Sbírce zákonů,

d) které jsou členy záchranných jednotek a poskytují pomoc na základě mezistátní dohody o vzájemné pomoci při odstraňování následků havárií a živelných pohrom

a v případech humanitární pomoci,

e) zaměstnané v mezinárodní hromadné dopravě,

f) akreditované v oblasti sdělovacích prostředků,

g) které jsou příslušníky ozbrojených sil nebo civilních složek smluvní strany Severoatlantické smlouvy.

Údaje o vydaných povoleních k zaměstnání vycházejí z evidence jednotlivých úřadů práce, které v souladu se zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti a zákonem č. 9/1991 Sb.,

o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti, rozhodují v rámci správního řízení o vydání nebo odnětí povolení k zaměstnání.

Druh povolení

Individuální povolení – rozumí se povolení k zaměstnání cizince v pracovně právním vztahu k tuzemskému zaměstnavateli. Tuzemským zaměstnavatelem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která má k této činnosti na území ČR oprávnění: zápis v příslušném obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku (např. rejstřík živnostenského úřadu, rejstřík patentových zástupců), příslušném seznamu (např. seznam auditorů, seznam daňových poradců) nebo vedení v stanovené evidenci u příslušného orgánu ČR (např. evidence samostatně hospodařících rolníků). Za tuzemského zaměstnavatele se považuje též fyzická osoba, která nepodniká, ale pro svoji osobní potřebu zaměstnává jinou fyzickou osobu.

Kontrakt – rozumí se zaměstnávání cizince u právnické osoby nebo u fyzické osoby s bydlištěm mimo území ČR, která v ČR trvale nepodniká, ale vysílá svoje zaměstnance do ČR za účelem realizace obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.

Tabulkové přehledy podle států ukazují na určitou tradici, ale i možnost volného pohybu (Slovensko), dále pak na přetrvávající spolupráci z dřívějších let (Polsko, Bulharsko, Jugoslávie), na nabídku méně kvalifikovaných prací (Ukrajina, Rumunsko, Moldavsko, Bělorusko) a v neposlední řadě i na otevření trhu práce pro ostatní státy, kdy s pracovními silami přichází do ČR i kapitál (Německo, USA, Spojené království, Francie atd.). Povolení k zaměstnání pro dělnická povolání získávají převážně občané ze států bývalé RVHP (Polsko, Ukrajina, Bulharsko, Moldavsko, Bělorusko, Rumunsko, Mongolsko), středoškolská

a vysokoškolská povolání obsazují občané západních států (Německo, USA, Spojené království, Francie, Rakousko).

Z celkového počtu (4 514) občanů EU zaměstnaných v ČR k 31. 12. 2002 je 21,2 % žen. Téměř tři čtvrtiny občanů EU (73,5 %) pracujících na území ČR zastávají povolání, vyžadující vysokoškolské vzdělání. V povoláních vyžadujících středoškolské vzdělání pracuje 20,4 % občanů EU a v dělnických povoláních 6,1 % občanů EU. Individuálně je na území ČR zaměstnáno na základě uzavřeného pracovněprávního vztahu s českou právnickou nebo fyzickou osobou 71 % občanů EU. Zaměstnávání na základě uzavřených obchodních nebo jiných smluv mezi českými a zahraničními právnickými nebo fyzickými osobami je realizováno nejvíce s Německem (435 osob), Velkou Britanií (293 osob), Rakouskem (174 osob) a Francii (151 osob).

Občané Slovenské republiky registrovaní úřady práce

Občanům SR je umožněno na základě Smlouvy mezi vládou ČR a vládou SR č. 227/1993 Sb., o vzájemném zaměstnávání občanů (dále jen Smlouva), vykonávat práci na území ČR bez ohledu na situaci na trhu práce. Úřady práce pouze registrují jejich pracovní činnost; počet registrovaných občanů SR v jednotlivých okresech prezentuje zájem zaměstnavatelů o tuto pracovní sílu.

K zaměstnání občanů SR na území ČR není třeba povolení k zaměstnání. Podle Smlouvy vzniká zaměstnavatelům při zaměstnávání občanů SR povinnost jejich registrace. Zaměstnavatelé se sídlem na území ČR registrují občany SR u úřadu práce příslušného podle sídla zaměstnavatele; zaměstnavatelé se sídlem v SR a vysílající své zaměstnance k výkonu práce do ČR, registrují své zaměstnance u úřadu práce příslušného podle místa výkonu této práce. Povinnost registrace občanů SR na území ČR se nevztahuje na:

a) občany, jejichž zaměstnání nebo výkon práce na území ČR nepřesáhne 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v průběhu kalendářního roku; v tomto případě je zaměstnavatel povinen informovat o této skutečnosti úřad práce příslušný podle místa výkonu práce,

b) obsluhující personál při osobní a nákladní dopravě vysílaný na území ČR,

c) akreditované pracovníky sdělovacích prostředků, kteří jsou vysíláni svým zaměstnavatelem na území ČR.

Smlouva umožňuje poskytovat občanům SR - uchazečům o zaměstnání - hmotné zabezpečení. Podmínky poskytování hmotného zabezpečení, jeho výše a vyplácení, se řídí platnými právními předpisy ČR v případě, že sídlo posledního zaměstnavatele před podáním žádosti bylo na území ČR a zaměstnání na území tohoto státu trvalo nepřetržitě po dobu alespoň 12 měsíců. Doba zaměstnávání na území státu druhé smluvní strany se započítává do doby rozhodné pro vznik nároku na podporu. Pro výpočet podpory se zaměstnání na území státu druhé smluvní strany nepovažuje za zaměstnání vykonávané v cizině.

Cizinci s živnostenským oprávněním

Zahraničním fyzickým osobám tj. podnikatelům s dlouhodobým pobytem za účelem podnikání vzniká živnostenské oprávnění zápisem do obchodního rejstříku, a to v rozsahu zapsaného předmětu podnikání. Ostatním cizincům podnikajícím v režimu živnostenského zákona (občané EU, cizinci s trvalým pobytem a azylanti) vzniká živnostenské oprávnění dnem ohlášení resp. u koncesovaných živností je vázán na den nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Současně je nutné upozornit, že podnikatelé v režimu živnostenského zákona mohou provozovat více živností a toto platí i pro cizince.

Počet podnikatelů - cizinců s ŽO - se rok od roku postupně zvyšoval. V roce 1998 došlo k prvnímu poklesu počtu těchto podnikatelů, a to v návaznosti na novelu živnostenského zákona, která vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 286 v roce 1995. Tento předpis stanovil přísnější povinnosti podnikatelům předkládat zákonem stanovené doklady. K druhému poklesu počtu podnikatelů došlo po roce 2001 opět na základě rozsáhlé novely živnostenského zákona, která vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 356 v roce 1999. Tímto předpisem a zákonem č. 326/1990 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, se jednak zpřísnily podmínky pro získání dlouhodobého víza za účelem podnikání, ale na druhou stranu občané států Evropské unie mohou na území České republiky podnikat pouze na základě příslušnosti k Evropské unii.

Vzhledem k výše uvedenému živnostenské úřady podnikatele - cizince, kteří nepředložili povinné doklady o pobytu a i jiné, začaly postupně vyřazovat z evidence živnostenského podnikání. Toto se odrazilo v poklesu počtu podnikatelů - cizinců v roce 1998 a v roce 2002.

Celková zaměstnanost cizinců

Celkovou zaměstnaností cizinců se v kapitole rozumí součet platných povolení k zaměstnání cizinců, počtu občanů SR registrovaných úřady práce a počtu cizinců s živnostenským oprávněním. Výjimkou jsou tabulky 3-16. až 3-18., kde je počítáno

i se širším odhadem počtu pracujících cizinců na území ČR (viz další metodické vysvětlivky

ke kapitole).

Cizinci s povolením k pobytu

Celkový počet cizinců s povolením k pobytu je v úvodních tabulkách 3-1. a 3-2. této kapitoly konstruován jako součet počtu cizinců s trvalým pobytem a počtu cizinců s vízem nad 90 dnů. Obsah těchto kategorií je podrobněji vysvětlen v části Demografické aspekty života cizinců v České republice. V této souvislosti je třeba připomenout, že po 10 letech nepřetržitého pobytu na území ČR na dlouhodobé vízum je oprávněn každý cizinec požádat o povolení

k trvalému pobytu. Údaje o celkovém počtu cizinců s trvalým pobytem mají v této kapitole informativní charakter, protože data o počtu pracujících cizinců zahrnují pouze cizí státní příslušníky s trvalým pobytem v ČR, kteří obdrželi živnostenské oprávnění.

Pracovníci v hlavním zaměstnání

Základem pro kvantifikaci počtu pracovníků v hlavním zaměstnání v civilním sektoru na území ČR (tab. 3-16. až 3-18.) jsou výsledky výběrového šetření pracovních sil (VŠPS). Pracovníci v hlavním zaměstnání jsou ty osoby, které náležejí do některé z následujících skupin:

a) mají jediné zaměstnání, tj. respondenti mají formální vazbu k jedinému zaměstnavateli nebo jediným zdrojem jejich příjmů je jejich podnikatelská činnost,

b) mají více pracovních aktivit provozovaných za mzdu, plat nebo jiný druh odměny. V tomto případě se jedná o souběh hlavního a dalšího (vedlejšího) zaměstnání. V případě souběhu zaměstnání nebo činností se za hlavní považuje to zaměstnání, ve kterém respondent pracuje na plný úvazek nebo na úvazek, který je delší než úvazek v dalším zaměstnání.

Všechny údaje zjištěné VŠPS jsou převáženy četností jednotlivých věkových skupin mužů a žen vypočtenou na základě konečných stavů demografických dat ke konci roku. Tyto údaje jsou korigovány metodou lineární extrapolace změn v průběhu roku předešlého. Uvedený způsob přepočtu nejlépe koresponduje s okruhem osob zahrnutých do šetření. Údaje za rok 2002 vycházejí z definitivních demografických dat k 31. 12. 2001 a 31. 12. 2002, projektovaných ke středu jednotlivých čtvrtletí roku 2002. VŠPS je kontinuální celoroční zjišťování, a proto na rozdíl od jiných tabulek jsou v tab. 3-16. až 3-18. uváděny roční průměry. Z údajů jsou vyloučeni příslušníci armády.

V rámci uvedených tabulek jsou uvažovány i další skupiny cizích státních občanů, které jsou zahrnuty v celkovém počtu cizinců s hlavním zaměstnáním na území ČR :

podhodnocení - kategorie těchto pracujících cizinců vychází z diference mezi vývojem počtu osob s trvalým, resp. dlouhodobým pobytem (od roku 2000 z počtu cizinců s vízem nad 90 dnů) a součtem osob s živnostenským oprávněním a s povolením k zaměstnání. Při kvantifikaci byla vzata v úvahu především proporce uvedených charakteristik ve druhé polovině devadesátých let,

zákaz pobytu - údaje za převažující část pracujících cizinců se týkají osob, které pobývají na našem území legálně. Údaje o zaměstnanosti občanů cizích států, pobývajících v ČR nelegálně, nejsou k dispozici. Tyto údaje nemohou být objektivně zjišťovány žádným statistickým šetřením; zatím jako dostupný zdroj informací se jeví údaje o zákazech pobytu uděleného cizincům. Hrubým odhadem byla na základě těchto údajů kvantifikována určitá část nelegálně pracujících cizinců na území ČR. Kvalifikovaný odhad celkové zaměstnanosti cizinců na našem území je třeba řešit v rámci odhadu zaměstnanosti v tzv. šedé ekonomice.

Postavení v zaměstnání

Zaměstnanci (tab. 3-16.) jsou osoby s formální vazbou k zaměstnání bez ohledu na to, zda v referenčním týdnu skutečně pracovaly či nikoliv. Pro potřeby mezinárodního srovnání jsou členové produkčních družstev podle doporučení ILO zahrnováni do skupiny zaměstnanců.

Sebezaměstnaní jsou všichni zaměstnavatelé (podnikatelé se zaměstnanci) a pracovníci na vlastní účet (podnikatelé bez zaměstnanců). Za sebezaměstnané jsou považováni i pomáhající rodinní příslušníci bez ohledu na počet hodin odpracovaných během referenčního týdne.

Odvětví NACE (tab. 3-17.)

Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ) vychází plně ze statistické klasifikace ekonomických činností EU (NACE rev. 1), která je kompatibilní s mezinárodní standardní klasifikací všech ekonomických činností (International Standard Industrial Classification of all Economic Activities) - ISIC, rev. 3.

Pro informaci je v tabulce 3-19. připojen i přehled bilaterálních dohod o vzájemném zaměstnávání občanů, které se vztahují k vydaným povolením k zaměstnání cizinců. Společensko-ekonomické změny a státoprávní vývoj v ČR a zemích střední a východní Evropy zaznamenaly změnu migračních toků. Orientace České republiky na vyspělé západoevropské státy a perspektivní členství v Evropské unii se výrazně obráží i v oblasti pracovních sil.

V zájmu rozvoje hospodářské spolupráce a se zřetelem k potřebám trhu pracovních sil uzavírá ČR s jednotlivými státy dohody o vzájemném zaměstnávání občanů, případně dohody

o přijímání nebo výměně stážistů. Dohody jsou vždy reciproční a jsou uzavírány v souladu s právními předpisy příslušných států i s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva,

a závazky, které vyplývají pro smluvní státy z bilaterálních a multilaterálních mezinárodních smluv. Dohody jsou sjednávány na vládní úrovni, neboť obsahují opatření, jejichž provádění spadá do působnosti několika resortů. Gestorem za Českou republiku je Ministerstvo práce

a sociálních věcí ČR.

Mezivládní dohody jsou rámcové smluvní dokumenty, k jejichž provádění v některých případech sjednávají smluvní strany roční protokoly, ve kterých jsou stanoveny horní hranice počtu zaměstnávaných občanů pro příslušný kalendářní rok. Pověřené úřady smluvních stran vydávají metodické nebo administrativní postupy potřebné k realizaci těchto dohod.

o 43 tis., tj. na 2,5násobek). Počet těchto osob se po prudkém poklesu v letech 1997-99 stabilizoval na úrovni 40 tis. osob. V roce 2002 dochází k opětnému nárůstu zaměstnávání cizinců, a to oproti roku 2001 o 10 %. Počet udělených povolení k zaměstnání závisí na situaci na trhu práce. Okresy s nízkým procentem nezaměstnanosti zpravidla vykazují větší počet cizinců, kteří obdrželi povolení k zaměstnání.

Pro kategorii občanů SR registrovaných úřady práce byl charakteristický téměř shodný vývoj s vývojem počtu cizinců s platným povolením k zaměstnání až do roku 1996. Ke konci tohoto roku dosáhl počet registrovaných občanů SR 72 tis. osob a proti roku 1993 vzrostl

o 49 tis., tj. na trojnásobek. Na rozdíl od předcházející skupiny pracovníků však po tříletém poklesu jejich počtu (53 tis. v roce 1999) došlo v roce 2000 a 2001 k zřetelnému nárůstu počtu pracujících registrovaných občanů SR (63 tis. osob), který se však v roce 2002 opět snížil (56 tis. osob).

Počet cizinců s živnostenským oprávněním poprvé kulminoval na konci roku 1997 (necelých 64 tis. osob), když se proti konci roku 1994 zvýšil na téměř 3,5násobek. V roce 1998 došlo k poklesu, a to až o třetinu proti roku předcházejícímu. Přesto však již v následujícím roce se počet cizinců s živnostenským oprávněním výrazně zvýšil. Od roku 2000 má na vývoj počtu těchto pracujících cizinců značný vliv novela živnostenského zákona. S tím související zpřísnění podmínek pro získání dlouhodobého víza za účelem podnikání se projevilo v relativně vysokém poklesu počtu těchto osob v roce 2002.

Z hlediska dlouhodobého vývoje se vnitřní struktura zahraničních pracovníků významně měnila. Zatímco v roce 1994 představovali cizinci s povolením k zaměstnání více než třetinu celkové zaměstnanosti cizinců, na konci roku 2002 to byla jen o něco více než čtvrtina pracujících cizinců. Podíl občanů SR registrovaných úřady práce se snížil od roku 1994 do konce roku 2002 ze 43 % na 35 %. Na druhé straně cizinci s živnostenským oprávněním, kteří představovali na konci roku 1994 pětinu z celkové zaměstnanosti cizinců, se ke konci roku 2002 podíleli na uvedené zaměstnanosti více než 37 %.

Tento dlouhodobý trend byl v průběhu roku 2002 poněkud modifikován; proti stavu ke konci roku 2001 se snížil podíl pracujících (registrovaných) slovenských státních příslušníků o 2,9 procentního bodu a počet pracujících cizinců s ŽO o 0,8 procentního bodu, naopak relativně značně vzrostl podíl cizinců s povolením k zaměstnání (o 3,7 procentního bodu).

Řada cizinců využila a dosud využívá možnosti uplatnit se na trhu práce jako členové družstev nebo společníci veřejných obchodních společností (VOS). Platné právní předpisy ČR umožňují, že cizinci při realizaci této činnosti nepotřebují na území ČR ani povolení k zaměstnání ani živnostenské oprávnění. Tato skutečnost byla proto vzata v úvahu při kvantifikaci tzv. podhodnocení počtu pracujících cizích státních občanů (tab. 3-16.), která vychází z odlišného trendu vývoje počtu cizinců jednotlivých státních příslušností pobývajících na našem území a počtu pracujících cizinců podle evidence úřadu práce a živnostenských úřadů. Navíc byly při kvantifikaci doplňkových údajů o počtu cizinců využity i další administrativní zdroje.