1. Demografické aspekty života cizinců

Tato kapitola vychází ze čtyř zdrojů dat. V první řadě se jedná o údaje Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra ČR. Cizinecká policie shromažďuje údaje o všech cizincích pobývajících v České republice na základě platných povolení k pobytu. (Ze zpracování byly vyřazeny krátkodobé pobyty cizinců, které nejsou cílovou skupinou určenou k integraci do české společnosti.) Tento zdroj informací byl použit pro přípravu tabulek 1-1. až 1-3. Pobyt cizinců na území ČR se řídil do 30. 9. 1992 zákonem č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky. Od 1. 10. 1992 byl nahrazen zákonem č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území Československé federativní republiky. Zákon byl převzat do české Sbírky zákonů po rozpadu ČSFR a od 1. 1. 2000 nahrazen novým zákonem č. 326/1999Sb., o pobytu cizinců. Tento poslední zákon prošel od data své účinnosti již několika novelami. V roce 2002 byla schválena tzv. euronovela (Zákon č. 217/2002 Sb.), jejíž účinnost se datuje od 1. 1. 2003, s tím, že ustanovení týkající se volného pohybu občanů Evropské unie začnou být účinná okamžikem účinnosti přistupovací smlouvy k Evropskému společenství. V současné době probíhá schvalovací proces další novely, která by měla znamenat přiblížení vízového a pobytového režimu cizinců v ČR Doporučením OSN ke statistice zahraniční migrace (zavedení dlouhodobého pobytu cizinců od 1 roku výše). Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, mění dosavadní časovou hranici povolení k pobytu cizinců. Zatímco podle dříve platného zákona bylo vedle trvalého pobytu rozlišováno mezi krátkodobým (do 180 dnů) a dlouhodobým pobytem (od 180 dnů do jednoho roku s možností prodlužování), ve znění zákona platného k 31. 12. 2002 se toto rozdělení explicitně nevyskytuje a rozlišují se (kromě zvláštních) pobyty (a víza) trvalé, do devadesáti dnů a nad 90 dnů. Pokud budeme od roku 2000 považovat za „dlouhodobé“ pobyty víza nad 90 dní, je nutné mít při porovnávání na paměti, že se jedná o jiné vymezení než v dřívějších letech. Proto je před rokem 2000 v tabulkách 1-1. až 1-3. vždy dvojitá čára.

V tabulce 1-2. jsou dva řádky, které obsahují údaje o cizincích a o občanech ČR. První řádek (Obyvatelé a cizinci s dlouhodobým či trvalým pobytem) obsahuje všechny osoby

s „dlouhodobým“ i „trvalým“ pobytem a také občany ČR. Poslední řádek tabulky (Obyvatelstvo ČR) zahrnuje pouze trvale bydlící osoby a respektuje tak do konce roku 2000 platnou definici obyvatelstva (osoby s trvalým bydlištěm na sledovaném území). Údaj v posledním řádku tedy odpovídá oficiálnímu koncovému stavu obyvatelstva, jak je publikován Českým statistickým úřadem (ČSÚ). Podíly počtů cizinců z celku (% z celku) jsou vypočteny z prvního sloupce. Díky změně definice obsahuje údaj za roky 2001 a 2002 v 1. řádku navíc oproti poslednímu řádku pouze cizince, kteří v ČR pobývají méně než rok.

Údaje o osobách bez státního občanství v tabulkách 1-1. a 1-3. byly do roku 1998 vyčleňovány zvlášť, mimo kategorie dlouhodobých a trvalých pobytů. Od roku 1999 se již metodicky správně zařazují do jednotlivých kategorií (trvalých či dlouhodobých pobytů).

Druhý zdroj dat je totožný s prvním. Databáze je pouze zúžena tak, aby respektovala mezinárodně doporučovanou hranici rozlišování mezi krátkodobými a dlouhodobými pobyty

(1 rok pobytu) a také, aby plně respektovala doporučení Rady Evropy k integraci cizinců. To znamená, že tabulky 1-4., 1-6. a 1-10. popisují pouze cizince, jejichž doba pobytu v České republice byla k 31. 12. 2002 větší nebo rovna jednomu roku. Dílčí výjimkou jsou pouze tabulky 1-6. až 1-8., které popisují věkovou strukturu. Pro úplnost byly do těchto tabulek zahrnuty děti ve věku nula let (u nichž pochopitelně jednoroční podmínka délky pobytu nemůže být splněna), do celkového součtu v těchto tabulkách však zahrnuty nebyly.

Tabulka 1-4. (vzhledem k tabulce 1-3.) je jakýmsi mostem mezi údaji za cizince pobývající na území ČR více než 1 rok (1-4.) a všemi cizinci (1-3.) s tím, že v tabulce 1-4. je pro přehlednost uveden pouze výběr státních občanství, která jsou v ČR četněji zastoupena.

Tabulka 1-7. ukazuje věkovou strukturu cizinců podle občanství vybraných států.

Tabulka 1-8. ukazuje věkovou strukturu cizinců podle krajů.

Tabulky 1-9. a 1-10. představují převod účelů pobytu v České republice na mezinárodní taxonomii účelů pobytu s podrobnějším roztříděním kategorie ekonomická aktivita (kódy 3 - 6).

Třetím zdrojem dat jsou údaje běžné demografické statistiky publikované odborem statistiky obyvatelstva ČSÚ. Tyto údaje jsou za roky 1997-2002 za cizince shrnuty v tabulce

1-5. (tabulka 1-5. je zařazena pouze orientačně, protože se většinou týká jiné skupiny cizinců než tabulky v další části publikace). Nesoulad okruhu osob, jichž by se jednotlivé tabulky týkaly, je také důvodem, proč do publikace nebyly zařazeny podrobnější údaje o migraci cizinců ze zdrojů ČSÚ.

Posledním zdrojem dat jsou údaje oddělení matrik odboru všeobecné správy ministerstva vnitra o získání občanství České republiky. Data o získání občanství ČR jsou obsažena v tabulce 1-11. Tabulka obsahuje pouze četněji zastoupená předchozí občanství. V roce 2001

a 2002 je navíc rozlišeno, zda se jednalo o azylanta nebo běžného cizince.

Vymezení pobytu cizince v ČR

Vstup, pobyt a vycestování z území České republiky je v kompetenci Policie ČR, Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Cizinec smí na území ČR pobývat přechodně nebo trvale. Policie může z důvodů stanovených zákonem nevydat cizinci vízum k pobytu (přechodnému i trvalému).

Přechodný pobyt

Zastupitelský úřad uděluje na žádost cizince vízum k přechodnému pobytu. Cizinec může pobývat na území přechodně bez víza, jestliže tak stanoví mezinárodní smlouva o zrušení vízové povinnosti anebo vláda svým nařízením či v jiných zvláštních případech stanovených zákonem Jestliže je ve výkonu vazby či trestu umístěn v policejní cele, anebo je-li mladší 15 let

a hospitalizován a přicestoval s jiným cizincem, v jehož dokladu je zapsán.. V ostatních případech je přechodný pobyt cizinců upraven různými druhy pobytových víz. V zásadě zákon rozlišuje tzv. krátkodobé či dlouhodobé vízum.
 „Krátkodobé“ vízum do 90 dnů je udělováno zastupitelským úřadem na žádost cizince. Může být jednorázové či vícenásobné (podle účelu) a opravňuje k pobytu po dobu v něm uvedenou. Doba platnosti víza je 180 dnů, celková délka pobytu nesmí překročit stanovenou dobu 90 dnů. Krátkodobé vízum lze na žádost cizince prodloužit, jestliže podá žádost v době platnosti víza a předloží zákonem stanovené náležitosti, ale součet doby předchozího a prodlouženého pobytu nesmí překročit stanovenou dobu platnosti krátkodobého víza, tj. 90 dnů.
 V mimořádných případech vymezených v zákoně (účast na řízení u orgánu státu, účast na pohřbu osoby blízké, likvidace živelní pohromy, pobyt na území ve veřejném zájmu ČR) může být na hraničním přechodu policií vydáno vízum do 90 dnů s maximální platností do 5 dnů.
 „Dlouhodobé“ vízum nad 90 dnů uděluje policie a vydává zastupitelský úřad na žádost cizince za účelem vyžadujícím pobyt delší nežli 90 dnů, pokud se nejedná

o pobyt za účelem strpění pobytu či dočasné ochrany. Zastupitelský úřad uvede účel pobytu. Dlouhodobě je cizinec oprávněn pobývat na území ČR po dobu stanovenou vízem. Doba platnosti víza je určována dobou potřebnou k dosažení účelu pobytu (studium, podnikání, zaměstnání atd.), nejdéle na dobu jednoho roku. Tato doba může být opakovaně prodloužena o 365 dnů, pokud trvá stejný účel pobytu. Policie prodlouží dobu platnosti víza podle účelu (např. v případě prodloužení povolení k zaměstnání na dobu výkonu opakovaně povoleného zaměstnání). V případě změny účelu pobytu je cizinec povinen vycestovat a žádat o vystavení pobytového víza mimo území na jakémkoli zastupitelském úřadu ČR. Současná právní úprava umožňuje více účelů pobytu.

 Občané Slovenské republiky podléhají podle Nařízení vlády České republiky ze dne 8. března 2000 č. 77/2000 Sb., o vydávání potvrzení o přechodném pobytu občanům Slovenské republiky, zvláštnímu režimu. Státnímu občanu SR, který pobývá na území ČR, se na jeho žádost vydává potvrzení o přechodném pobytu s platností nejdéle do 365 dnů. V žádosti se jménem, datem narození a číslem cestovního dokladu občana SR se přikládá doklad potvrzující účel pobytu. Potvrzení o přechodném pobytu vydává místně příslušný orgán cizinecké

a pohraniční policie ČR.

Trvalý pobyt

Průkaz o povolení k pobytu se vydává s dobou platnosti na 15 let. Povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území je vydáváno v souladu

s mezinárodními dokumenty o lidských právech zejména za účelem sloučení rodiny, jestliže manžel, příbuzný v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvalý pobyt na území ČR a je občanem ČR anebo azylantem. Výčet důvodů je podle novely pobytového zákona taxativní. Zahrnuje i humanitární důvody a možnost udělení trvalého pobytu z důvodů zahraničně politického zájmu České republiky.

Po osmi letech nepřetržitého pobytu na území ČR na vízum nad 90 dnů nebo na vízum za účelem poskytnutí dočasné ochrany může požádat o povolení k trvalému pobytu cizinec, který žádá o vydání povolení k pobytu za účelem společného soužití s cizincem, který již má povolení k trvalému pobytu. Důvody jsou taxativně vymezeny zákonem a týkají se sloučení rodiny. Po deseti letech nepřetržitého pobytu na území je oprávněn požádat o trvalý pobyt každý cizinec.

Občanství ČR

Nabývání a pozbývání českého státního občanství je řešeno jednak zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších úprav (poslední z nich je novela č. 320/2002) a jednak zákonem č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů.

Státní občanství České republiky se podle zákona č. 40/1993 Sb., nabývá narozením (§ 3), osvojením (§ 3a), určením otcovství (§ 4), nalezením na území České republiky (§ 5), prohlášením (§ 6 nebo § 18a) a udělením (§ 7 až 12).

Dítě nabývá narozením státní občanství České republiky, je-li alespoň jeden rodič státním občanem České republiky nebo jsou-li rodiče osobami bez státního občanství (dále jen bezdomovec), alespoň jeden z nich má trvalý pobyt na území České republiky a dítě se na jejím území narodí.

Dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem České republiky, nabývá státního občanství České republiky dnem právní moci rozsudku o osvojení.

Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní

a otec státním občanem České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství.

Fyzická osoba mladší 15 let nalezená na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že nabyla narozením státní občanství jiného státu.

Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské federativní republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením.

Státní občanství České republiky lze na žádost udělit fyzické osobě, která splňuje současně tyto podmínky:

a) má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje,
b) prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbude dosavadní státní občanství nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s uděleným azylem na území České republiky,
c) nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin,
d) prokáže znalost českého jazyka.

Plynulý nárůst počtu cizinců v ČR byl přerušen v roce 2000. Hlavním důvodem tohoto skokového poklesu počtu cizinců v ČR jsou zřejmě legislativní změny. Jednou z nejvýraznějších změn v této oblasti bylo přijetí zákona č. 326/1999 Sb., v původní podobě. Tento zákon podstatně zpřísnil vstupní a pobytový režim většiny cizinců v ČR, takže než byla některá ustanovení tohoto zákona zmírněna novelou platnou od 1. července 2001, došlo k výraznému úbytku cizinců v ČR, který byl kompenzován až na konci roku 2002. Porovnáním vývoje počtu všech trvale i dlouhodobě pobývajících cizinců a takovýchto cizinců, kteří v ČR pobývají déle než jeden rok, lze odvodit, že cizinců do 1 roku pobytu v ČR přibývá více (za rok 2002 téměř 21 tisíc) než cizinců pobývajících v ČR déle (za stejné období 15,5 tisíce). To tedy ukazuje na spíše dočasný charakter pobytu cizinců v ČR bez úmyslu zůstat déle, či dokonce natrvalo. Podíl cizinců žijících v ČR nad 1 rok na obyvatelstvu ČR vzrostl na 1,7 % a v okresním detailu se pohybuje mezi 0,4 % (Opava) a 4,7 % (Praha). Ženy mezi těmito cizinci tvoří necelých 40 % (v okresním detailu se tento podíl pohybuje od 30 % v okrese Karviná k 60 % v okrese Prostějov. Povolení k trvalému pobytu má v ČR cca 39 % všech cizinců. Mezi nejčetněji zastoupenými občanstvími dominují trvale usídlení občané Polska (75 %), nejnižší mezi nejčastějšími občanstvími je tento podíl u občanů Číny (6 %).

Složení souboru cizinců z hlediska státního občanství se v čase příliš nemění alespoň v hlavních skupinách. V posledních letech výrazně vzrostl počet občanů Ukrajiny. Na konci roku 2002 bylo v ČR nejvíce občanů Slovenska (přes 61 tisíc) , následovaných občany Ukrajiny (přes 59 tisíc). Při uplatnění podmínky pobytu nad jeden rok se pořadí těchto dvou občanství obrací. To svědčí o tom, že občané Slovenska se v ČR více obměňují ( je to zřejmě také tím, že pro ně takřka neexistují žádné bariéry, které by ztěžovaly jejich pozici např. na pracovním trhu ČR a tak omezovaly okruh potenciálních migrantů do ČR tak, jako je tomu u občanů Ukrajiny). Ve výčtu první desítky občanství nejvíce zastoupených v ČR (Slovensko, Ukrajina, Vietnam, Polsko, Rusko, Německo,Bulharsko, Jugoslávie, Čína, USA) nedošlo ke změnám, pouze Čína a Jugoslávie si proměnily pořadí. Z první desítky státních občanství poklesl počet stálejších (nad rok pobytu) cizinců pouze u Polska (o 500 osob), Číny (250 osob) a mírně u občanů Jugoslávie (22). Co se týče regionálního rozmístění občanů nejčetněji zastoupených států, s výjimkou občanů Polska dominuje hlavní město Praha. U dalších regionů je vyšší či nižší zastoupení u jednotlivých občanství poměrně logické - občané Slovenska častěji žijí v ČR na střední Moravě a na Ostravsku, občané Vietnamu častěji žijí v česko-saských příhraničních okresech, občané Polska jsou převážně usazeni v příhraničních okresech na hranici s Polskem a také v okrese Mladá Boleslav.

Věková struktura cizinců (viz graf str. 27) se zásadně liší od věkové struktury populace ČR. Jednak je mezi cizinci v ČR více než 60 % mužů, jednak věkové složení souboru cizinců odpovídá převažujícímu účelu jejich pobytu v ČR - ekonomické aktivitě. 86 % všech cizinců žijících v ČR je ve věku mezi 18 a 64 lety, z nich 83,5 % (z celkové populace 72 %) je ve věku 20-49 let. Průměrný věk cizinců v ČR (36,4 roku) je i přes velmi nízké zastoupení dětí v populaci cizinců o 4 roky nižší než průměrný věk všech obyvatel ČR .

51 % celkového počtu cizinců má účel pobytu ekonomického charakteru (přičemž do tohoto procenta nejsou započítáni rodinní příslušníci, kteří rovněž mohou tak či onak v ČR pracovat a osoby s povolením k trvalému pobytu, u nichž tento typ účelu pobytu nelze zjistit).

Největší počet cizinců je kromě hlavního města (přes 56 tisíc cizinců) soustředěn ve Středočeském kraji (spádová oblast Prahy - přes 20 tisíc cizinců), v Moravskoslezském kraji (více než 15,5 tisíce cizinců) a v kraji Ústeckém (více než 13,5 tisíc). Nejméně cizinců je soustředěno na Vysočině, což nepřekvapí vzhledem k relativní „chudobě“ tohoto regionu a z ní plynoucího nedostatku pracovních příležitostí pro cizince.

Občanství ČR v nejvyšší míře v poslední době získávali občané Slovenska (zřejmě převážně díky odlišnému režimu získávání občanství a možnosti dvojího občanství).