Podíl vyjíždějících do škol z center dojížďky byl naopak logicky velmi nízký, v roce 2001 představoval 25,9 % vyjíždějících za vzděláním (absolutně 10 949 žáků, studentů a učňů). Výsledkem bylo celkově kladné saldo dojížďky do škol za vybraná centra, které činilo 13 334 osob (za kraj celkem bylo záporné – 9 285). Uvedenému též odpovídá podíl center dojížďky na počtu obsazených míst ve školách. Z 88 331 míst v kraji jich na centra dojížďky připadalo 71,3 % (62 948 míst). Na 1 000 žáků, studentů a učňů bydlících v kraji v roce 2001 připadalo 905 obsazených míst ve školách (důsledek záporného salda dojížďky do škol za kraj celkem), kdežto v centrech dojížďky činil stejný ukazatel 1 269 míst.

Počet žáků, studentů a učňů, kteří do centra dojíždějí a naopak z něj vyjíždějí za vzděláním, je do značné míry determinován počtem a skladbou škol, zejména středních a vyšších. Tím je současně i spoluurčována spádová oblast dojížďky do příslušného centra. Pokud v některém centru v roce 2001 existoval jen malý počet středních či středních odborných škol (nebo v něm dokonce působily pouze dvě základní školy, což byl případ Náměště nad Oslavou), spádová oblast se omezovala prakticky jen na blízké okolí příslušného města, odkud do něj dojížděli zejména žáci základních škol. Pokud však v centru existovala širší škála středních i vyšších škol, spádová oblast se podstatně rozšiřovala a mezi dojíždějícími pak nacházíme silné proudy nejen z ostatních měst příslušného okresu, ale často i okolních regionů. To byl zejména případ Jihlavy, kde v roce 2001 působilo více než dvacet středních odborných učilišť, středních škol, středních odborných i vyšších škol, ale i některých dalších dojížďkových center kraje, především někdejších okresních měst.

Velká většina dojížďkových center se v roce 2001 vyznačovala celkově kladným saldem dojížďky do škol. Výjimkou byla tři centra, prvním z nich byla Náměšť nad Oslavou, kde, jak už bylo uvedeno, neexistovala v roce 2001 žádná střední ani střední odborná škola. Proto do Náměště dojížděli pouze z několika okolních (většinou sousedních) obcí žáci základních škol a naopak místní místní mládež musela vesměs za vzděláním vyjíždět, nejčastěji do Třebíče. Záporné saldo – i když podstatně menší - bylo zjištěno dále ve Velké Bíteši, kde působilo pouze jedno střední odborné učiliště a v Pacově (pouze gymnázium). I v těchto případech byla spádová oblast omezená, u Velké Bíteše ji tvořily prakticky jen obce z bezprostředního zázemí (včetně sousedních vesnic z okresu Třebíč a Brno-venkov), u Pacova se téměř kryla se správním obvodem tamního ORP.

Mimořádné v tomto ohledu bylo postavení Jihlavy (obdobně jako u dojížďky za prací). V krajském městě bylo ve sčítání 2001 zjištěno kladné saldo dojížďky do škol ve výši 3 989 osob. Z dojíždějících do jihlavských škol bylo 85,6 % patnáctiletých a starších, tedy v zásadě středoškoláků a učňů. Spádovou oblast jihlavského centra tvořila velká část okresu (mimo zázemí Třeště a jihu okresu, odkud většina žáků a studentů dojížděla do Telče), vedle toho ovšem do Jihlavy směřovaly i velké počty studentů z ostatních okresů kraje, ale i z Dačic. Značná byla ovšem do Jihlavy i dojížďka ze zbývajících center jihlavského okresu, Telče a zejména Třeště. Zajímavý je ovšem značný protisměrný pohyb mezi Jihlavou a Třeští. Z Třeště do Jihlavy dojíždělo do škol 195 studentů a učňů, ovšem opačným směrem to bylo jen o málo méně (161 osob, tedy téměř pětina všech dojíždějících za vzděláním). Zásluhu na tom zřejmě mělo hlavně velké střední odborné učiliště v Třešti s řadou jinde neexistujících učebních oborů.

Zajímavé výsledky přinese srovnání počtu obsazených míst ve školách v jednotlivých centrech dojížďky, hlavně ovšem porovnání počtu těchto míst na 1 000 žáků, studentů a učňů bydlících v centru, tedy ukazatel, ve kterém se promítá jak saldo dojížďky za vzděláním, tak i počet místních žáků. Nejvyšší počet obsazených míst na 1 000 žáků byl zjištěn v Moravských Budějovicích (1 510), na druhém místě byla Jihlava s 1 443 obsazenými místy. Za krajským městem s těsným odstupem následovaly Třešť, Ledeč nad Sázavou, Telč. Méně než 1 000 obsazených míst bylo pouze ve městech s pasivním saldem dojížďky do škol, tedy v Náměšti nad Oslavou, Pacově a Velké Bíteši.

Údaje o struktuře dojíždějících do center dojížďky podle doby denní dojížďky též odrážejí obecně větší rozlehlost zázemí těchto středisek a často značné vzdálenosti, které musí dojíždějící žáci urazit. Podíl dojíždějících do 14 minut byl u všech center o 7,8 procentního bodu nižší než u kraje celkem a o něco nižší bylo i zastoupení dojíždějících denně 15 – 29 minut. Naopak podíl dojíždějících v delších časových intervalech byl znatelně vyšší, zejména těch, kteří na cestě trávili 30 – 44 minut (25,5 %, tedy o 5,0 bodu více než za kraj celkem) a 45 – 59 minut (15,1 % u center oproti 11,9 % u kraje celkem). Rozdíl u dojíždějících hodinu a více byl menší.

Velké rozdíly samozřejmě existovaly i mezi jednotlivými centry dojížďky. Skutečně mimořádně vysoký podíl dojíždějících v nejkratším časovém rozmezí do 14 minut měla Náměšť nad Oslavou (více než polovina celkového počtu), naproti tomu žáci dojíždějící tři čtvrti hodiny či déle se v ní téměř nevyskytovali. To odráží skutečnost, že do tohoto města dojížděli za vzděláním prakticky jen děti z několika sousedních obcí – do základních škol. U ostatní center tak vysoký zastoupení dojíždějících do 14 minut nenacházíme, ve Velké Bíteši a Světlé nad Sázavou se blížilo jedné třetině celkové denní dojížďky, v ostatních městech zůstalo vždy pod jednou čtvrtinou, často i jednou pětinou dojíždějících. Nejnižší zastoupení tohoto časového rozmezí bylo zjištěno v Třebíči (11,4 %) a Havlíčkově Brodě (15,0 %).

Naopak vysoký podíl žáků, studentů a učňů, kterým denní dojížďka do škol zabírá nejméně 45 minut, jsme v roce 2001 nacházeli ve významných dojížďkových centrech. Konkrétně časové rozmezí denní dojížďky bylo nejvíce zastoupeno v Jihlavě a Třebíči (19,8, respektive 19,7 % dojíždějících) o něco méně tomu bylo ve Žďáře nad Sázavou a Havlíčkově Brodě. V Havlíčkově Brodě a v Jihlavě byli navíc výrazně zastoupeni i dojíždějící hodinu a více. Ovšem největší podíl mělo toto časové rozmezí dojížďky v Třešti (14,7 %).

S rozdělením dojížďky do center dle času stráveného na cestě do jisté míry souvisí i podíl dojíždějících z jiné obce okresu (tento ukazatel je třeba ovšem brát s rezervou u center, která leží v blízkosti hranic okresu či kraje, jako je tomu např. u Humpolce, Moravských Budějovic, Velkého Meziříčí či Velké Bíteše). Zcela jinou váhu ovšem má u krajského města.

Za celou skupinu osmnácti center dojížďky představuje dojížďka z jiných obcí příslušného okresu 72,5 % všech dojíždějících, to je o 3,8 procentního bodu více než za kraj celkem. Mezi jednotlivými dojížďkovými centry ovšem existují velké rozdíly. Z již výše popsaných důvodů byl zdaleka nejvyšší podíl dojíždějících z vlastního okresu zjištěn v Náměšti nad Oslavou (97,6 %), k devadesáti procentům se blížil i v Bystřici nad Pernštejnem. Jen o něco nižší byl v Třebíči a zajímavé je, že více než osm desetin žáků a studentů z vlastního okresu dojíždělo za vzděláním i do dalších dvou někdejších okresních měst – do Pelhřimova a Žďáru nad Sázavou. Do obdobné kategorie se zařadily i Moravské Budějovice, ležící přímo na hranicích Jihomoravského kraje, patrně vlivem konkurence nedalekého Znojma.

Jediným centrem, kde podíl dojíždějících z vlastního okresu poklesl pod polovinu, byla Jihlava (47,8 %) se svou bohatou nabídkou středního i vyššího školství. Za krajské město se s necelými šedesáti procenty zařadila Velká Bíteš a za ni pak Třešť (63,7 %). Přes sedmdesát procent se podíl dojíždějících z jiných obcí okresu nevyšplhal ještě v Humpolci.

Podíl dojíždějících ve věku 6 – 14 let v zásadě odráží váhu dojížďky do základních škol do jednotlivých center. V celém souboru osmnácti center dojížďky ovšem v roce 2001 hrála hlavní roli dojížďka do středních a vyšších škol a učilišť, o čemž svědčí skutečnost, že dojíždějící ve věku 6 – 14 let tvořili jen 27,7 % dojíždějících do škol (v kraji celkem to bylo 42,9 %).

Největší podíl dojíždějících ve stáří 6 – 14 let bylo ovšem v centrech s nejmenším počtem středních škol a učilišť, případně tam, kde se nacházely pouze základní školy. To byl případ Náměště nad Oslavou, kde se tato věková skupina podílela na celkovém počtu dojíždějících do škol celými 85,9 %. Výrazně nadprůměrný podíl měla též v Pacově a Velké Bíteši a více než polovinu dojíždějících tvořila i v Ledči nad Sázavou a Telči. Na opačném konci pomyslné stupnice se nacházela Jihlava (14,3 % dojíždějících ve věku 6 – 14 let) a Třešť (16,1 %).

I v osmnácti vybraných centrech převládala u dojížďky za vzděláním denní frekvence dojížďky (80,5% z celkového počtu), byla ovšem o 3,3 procentního bodu nižší než v kraji celkem. Nejvyšší podíl měla denní dojížďka opět v těch centrech, kde měla největší význam dojížďka do základních škol. Ve Velké Bíteši, Pacově i Náměšti nad Oslavou tak vesměs podíl denní dojížďky přesáhl pětadevadesát procent. Nejnižší byl v krajském městě (68,5 %), jen o málo vyšší v Třešti a Světlé nad Sázavou. Za povšimnutí stojí, že na rozdíl od celkového salda dojížďky do škol měla u denní dojížďky záporné saldo pouze Náměšť nad Oslavou.

Zastoupení týdenní frekvence dojížďky je do značné míry protipólem denní dojížďky. Nejvyšší podíl týdenní dojížďky tak byl zjištěn v Jihlavě (28,2 %), jen o něco nižší v Třešti a Světlé nad Sázavou. Naopak u dojížďky do Náměště nad Oslavou a Velké Bíteše se tato frekvence vůbec nevyskytovala. Za všech osmnáct center činil podíl denní dojížďky 16,9 %, což bylo o 3,3 bodu více než za kraj celkem.