Průměrná obytná plocha bytu se zvětšila o 4,7 m², tedy o desetinu, avšak průměrný počet obytných místností na byt vzrostl výrazně méně - pouze o 0,11 místnosti. Nejčastěji se však jako ukazatele úrovně bydlení používají ukazatele obytné plochy na osobu a počtu osob na obytnou místnost. I u těchto ukazatelů došlo za posledních deset let v úhrnu ke zlepšení.

Tab. 6.5.1 Charakteristiky úrovně bydlení podle druhu domu a počtu cenzových domácností

Pokud se však podíváme na tyto ukazatele podrobněji, není již vývoj tak jednoznačný. Oba ukazatele se poměrně výrazně zlepšily v bytech obývaných jedinou domácností, avšak v bytech obývaných dvěma či více domácnostmi se úroveň bydlení zhoršila, čímž se ještě rozdíly mezi úrovní samostatně a společně bydlících domácností zvětšily. Přestože tedy domácnosti se 2 a více cenzovými domácnostmi žijí většinou v bytech s větším počtem místností (v průměru 3,4 místnosti na byt proti 2,8 místnosti v bytech s 1 cenzovou domácností) a s větší obytnou plochou (66,5 m² proti 52,7 m²), připadá u nich na osobu menší obytná plocha a na jednu místnost připadá více osob.

Úroveň bydlení je obecně lepší v rodinných domech než v bytových domech. Zvláště velké rozdíly jsou v obytné ploše bytu, což se promítá i do ukazatele obytné plochy na osobu, který je v rodinných domech téměř o polovinu vyšší než v bytových domech. Tento rozdíl byl obdobný již v roce 1991 a zůstal tedy zachován. Naopak ukazatel počtu osob na obytnou místnost se v bytových domech vyvíjel lépe a došlo k mírnému zmenšení rozdílu mezi byty v rodinných a bytových domech.

Průměrná úroveň bydlení se lišila i podle právního důvodu užívání bytů. Výrazně nejlepší ukazatele mají byty ve vlastním domě (0,85 osoby na místnost a 23,1 m² obytné plochy na osobu), pak družstevní byty a byty v osobním vlastnictví, nejhorší ukazatele jsou v bytech nájemních (1,18 osoby na místnost a 15,0 m² obytné plochy na osobu).

Přestože jsou průměrné ukazatele úrovně bydlení vypovídající, zajímavé výsledky dává i rozložení těchto ukazatelů. Téměř v 9 % bytů připadá na osobu méně než 10 m² obytné plochy a naopak ve více než čtvrtině bytů připadá na osobu více než 30 m² obytné plochy. Téměř ve čtvrtině bytů mají zde žijící osoby k dispozici více než dvě obytné místnosti a ve více než desetině bytů jsou 2 a více osoby na jednu obytnou místnost.

Úroveň bydlení je závislá i na velikostní skupině obce. Vzhledem k vyššímu podílu rodinných domů ve venkovské výstavbě jsou větší byty právě ve venkovských obcích (byty v obcích do 999 obyvatel mají v průměru přes 3,1 obytné místnosti na byt a přes 61 m² obytné plochy na byt). A i když v nich bydlí více osob i domácností (na byt) než ve městech nad 20 tis. obyvatel, jsou ukazatele úrovně bydlení podstatně lepší právě v malých obcích (obytná plocha na osobu je zde vyšší téměř o 5 m² a počet osob na obytnou místnost je o 0,13 osoby nižší).

Tab. 6.5.2 Charakteristiky úrovně bydlení podle velikostních skupin obcí

Vůbec nejlepší úroveň bydlení je v menších obcích do 999 obyvatel. Souvisí to s tím, že v těchto obcích je nejvyšší podíl nejnovějších bytů z výstavby v posledních dvou desetiletích a také nejvyšší podíl rodinných domů v domovním fondu.