Celkový domovní fond proti roku 1991 vzrostl o téměř 19 tis., ale počet trvale obydlených domů se zvýšil pouze o 4,5 tis. Daleko výrazněji vzrostl v tomto období počet neobydlených domů. Počty obydlených a neobydlených domů se vůbec vyvíjely odlišně. Zatímco počty trvale obydlených domů od roku 1961 až do roku 1991 klesaly a jejich počet se zvýšil až v posledním desetiletí, počty neobydlených domů stále rostou, od roku 1970 se zvýšily více než třikrát. Výrazně vzrostly i proti roku 1991 a jejich počet již překročil 65 tis., neobydlené domy již tvoří více než pětinu domovního fondu kraje.

Od roku 1961 po celých třicet let až do roku 1991 se snižovaly počty trvale obydlených rodinných domů a výrazně rostly počty trvale obydlených bytových domů (za těchto třicet let na více než dvojnásobek). Zvrat v této vývojové tendenci přineslo až poslední desetiletí. Proti roku 1991 se zvýšil počet obydlených rodinných domů o více než 6 tis. na 218 740 a naopak počet obydlených bytových domů se snížil téměř o 3 tis. (o 13,5%) na 16 981. V nové výstavbě posledního desetiletí totiž převládají rodinné domy (v tomto období tvořily rodinné domy 94% z nově postavených domů).

Jistý vliv na tento vývoj měla i metodická změna. V roce 1991 totiž domy s jedním nebo dvěma byty, jejichž obytná plocha byla větší než 150 m², byly započteny mezi bytové domy. Po novelizaci příslušného zákona se však mezi rodinné domy počítají všechny domy, sloužící pro rodinné bydlení, pokud mají maximálně tři byty a tři nadzemní podlaží, bez ohledu na obytnou plochu. V kraji takto byly v roce 1991 necelé 3 tis. domů s jedním až dvěma byty zařazeno do bytových domů. Po promítnutí této metodické změny lze vývoj počtu domů podle druhu domu charakterizovat takto: počet obydlených rodinných domů se zvýšil o více než 3 tis. a počet obydlených bytových domů se téměř nezměnil.

Tab. 6.1.1 Vývoj domovního fondu

Podíl rodinných domů na celkovém počtu obydlených domů se po celých čtyřicet let drží nad 90 %, kraj tak patří mezi kraje s nejvyšším podílem rodinných domů. Bytové domy tvořily v roce 2001 jen 7,1 % domovního fondu a ostatní domy jako např. svobodárny, ubytovny, vysokoškolské koleje, domovy důchodců, ústavy pro postižené, hotely a turistické ubytovny tvořily jen 1,6 %.

Struktura domovního fondu je hodně závislá na velikostní skupině obce, jak z pohledu obydlenosti, tak i druhu domu. Nejvíce obydlených domů je ve větších obcích s 1 000-4 999 obyvateli, ale např. domovní fond v nejmenších obcích do 199 obyvatel je vyšší než domovní fond v největších městech. Je to ovlivněno převládajícím druhem domu.

Nejvyšší podíly rodinných domů ve struktuře obydlených domů jsou v nejmenších obcích. V obcích do 500 obyvatel tvoří rodinné domy přes 96 % obydleného domovního fondu a ještě v obcích do 1999 obyvatel to je okolo 95 %. S rostoucí velikostí obce se podíl rodinných domů snižuje a naopak se zvyšuje podíl bytových domů. V obcích od 5 do 20 tis. obyvatel tvoří bytové domy téměř sedminu domovního fondu a ve městech s 20-50 tis. obyvateli dosahuje tento podíl maxima, tvoří zde dokonce více než pětinu domovního fondu.

Tab. 6.1.2 Domovní fond podle velikostních skupin

Doložit se to dá na ukazateli počtu bytů na jeden dům. Zatímco v nejmenších obcích do 199 obyvatel má dům v průměru 1,1 bytu a v obcích s 200-499 obyvateli 1,2 bytu, v obcích s 1 000-4 999 obyvateli to je ještě pouze 1,4 bytu, tak ve městech s 20-50 tis. obyvateli to je již 3,8 bytu a ve městech s 50 tis. a více obyvateli připadá na 1 dům 3,9 bytu. Obdobně je to vidět i na průměrném počtu obyvatel na jeden dům. V obcích do 199 obyvatel připadá na jeden dům v průměru 3,1 osoby, v obcích s 200-499 obyvateli 3,3 osoby, v obcích s 1 000-4 999 obyvateli 4,0 osoby, ale ve městech s 20 tis. a více obyvateli to je 9,9 osoby.  

Výrazně se liší v závislosti na velikosti obce i podíly neobydlených domů. V nejmenších obcích do 199 obyvatel tvoří neobydlené domy 38,0 % domovního fondu a ještě v obcích s 500-999 obyvateli je to téměř čtvrtina domovního fondu. Naopak ve větších městech s 20 tis. a více obyvateli je podíl neobydlených domů menší než 10 %.

Z územního pohledu jsou nejvyšší podíly neobydlených domů v jihovýchodní části kraje. Především to jsou správní obvody těchto obcí s rozšířenou působností Votice (29,6 %), Vlašim (27,5 %), Kutná Hora (26,6 %), Sedlčany (26,4 %) a Říčany (26,3 %). Naopak nejnižší podíly neobydlených domů jsou spíše v severní části kraje, ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností Kladno (12,5 %), Brandýs n. L. - St. Boleslav (16,6 %), Kralupy n. Vlt. (17,4 %) a Neratovice (17,6 %).

Z celkového počtu 67567 neobydlených domů tvoří drtivou většinu (97 %) rodinné domy, necelými třemi procenty se podílí ostatní domy a bytových domů bylo neobydlených pouze 141 (tvořily 0,2 % neobydlených domů a necelé 1 % ze všech bytových domů). Vzhledem k tomuto převažujícímu podílu rodinných domů jsou i příčiny neobydlenosti rodinných domů téměř totožné s celkovým domovním fondem.

Tab. 6.1.3 Důvody neobydlenosti domovního fondu

Více než polovinu neobydlených domů tvoří domy sloužící k rekreaci. Je to pochopitelné v kraji, který je považován za rekreační zázemí Prahy. Již bylo zmíněno, že největší podíly neobydlených domů jsou v malých obcích. A právě v nich často dochází k tomu, že po úmrtí posledního uživatele domu je tento využíván k rekreaci jejich potomky. Druhou nejčastější příčinou (13,1 %) neobydlenosti domu je skutečnost, že dům je sice obydlen, ale osobou nebo osobami, které zde nemají trvalý pobyt. Téměř 9 % neobydlených domů bylo nezpůsobilých k bydlení, 6 % neobydlených domů se přestavovalo a u zhruba 2,5 % probíhalo pozůstalostní nebo soudní řízení.

Příčiny neobydlenosti domu se liší mezi městy a venkovem. Na venkově více převažuje důvod domy sloužící k rekreaci, ve městech je nejčastějším důvodem to, že dům slouží k přechodnému bydlení, je zde i vyšší podíl přestavovaných domů.