3.3.6 Kvalita prostředí ve městě

Ve městském prostředí, kde převládají umělé složky je třeba dbát na kvalitu životního prostředí. Obyvatelstvo je ve městě více než kde jinde vystaveno znečištění a v případě Prahy to platí dvojnásob. Praha má zejména problémy s dopravou v historickém centru a jejími dopady v krajině a na zdraví lidí. Dále pak je důležité sledovat vývoj využití půdy, aby zabírání ploch na novou výstavbu nepřekročilo únosnou mez. V této souvislosti je vhodné připomenout v současnou diskuzi o využití Letenské pláně a projekty, které by se zde mohly objevit: nová budova Národní knihovny, Národní fotbalový stadion nebo Oceánárium. V souvislosti s bytovou výstavbou je třeba zmínit i suburbanizaci, která také přispívá k dopravním problémům a svým způsobem rozšiřuje město i do sousedního Středočeského kraje. Kvalitu životního prostředí lze však poměrně těžko popsat několika indikátory. U níže uvedených indikátorů také nedochází k jasnému vývoji ve sledovaném období (1993-2006). V případě podílu zvláště chráněných území a přírodních parků je situace poměrně stabilní, naopak indikátor délky cyklistických tras se vyvíjí směrem ke zvyšování délky cyklotras, je ale obtížné sledovat jeho vývoj meziročně.

Regionální ukazatele pro všechny kraje společné

Pro tematický celek Kvalita prostředí ve městě byl pro porovnání všech krajů vybrán indikátor Podíl listnatých dřevin (%). Problematika zvyšování podílu listnatých dřevin je v poslední době často zmiňována, především v souvislosti s diskusí o zásazích v lesích ve zvláště chráněných oblastech a přirozené obraně lesů proti invazím škůdců. Postavení Prahy je z hlediska tohoto ukazatele opět specifické díky tomu, že v Praze se vyskytuje pouze městské prostředí.

Podíl listnatých stromů v Praze (65,2 %) je výrazně nejvyšší ze všech krajů opět především vlivem městského charakteru kraje, kde se nevyskytují lesy pro hospodářské využití (a s tím související zvýšený podíl jehličnatých monokultur), ale především parky a chráněné oblasti. Vysoký podíl listnatých dřevin je také v Jihomoravském (49,2 %), Zlínském (42 %) a Ústeckém kraji (40,9 %).

Graf 3.3.6.1
Podíl listnatých dřevin (%)

Pozitivní je zvyšující se podíl listnatých lesů; tento nárůst je v Praze nejvyšší ze všech krajů (o 5,4p. b.). Ke zvyšování podílu listnatých lesů dochází také v ostatních krají, zde je ale tento růst pomalejší. V ČR celkem se za sledovaných 13 let zvýšil podíl o 2,4 p. b., přičemž nejvyšší vzrůst listnatých dřevin (kromě Prahy) zaznamenaly kraje Karlovarský (o 5,1 p. b.) a Královéhradecký (o 2,5 p. b.). Důraz na zvyšování podílu listnatých stromů by měl být kladen zejména v oblastech zaměřených na lesní hospodářství, kde je zvyšování jejich podílu v zájmu snižování výskytu jehličnatých monokultur v lesích, které jsou více náchylné vůči povětrnostním vlivům a škůdcům. V oblastech s dostatečným podílem listnatých dřevin by pak měl být kladen důraz na rozmanitost jejich složení.

Ukazatele pro hl. m. Prahu

Hluk, jehož hlavním zdrojem je pozemní doprava, je problémem především ve velkých městech

Data o hluku jsou čerpána z měření SZÚ ve městech, kde je vybrána jedna tichá a jedna hlučná lokalita. Měření jsou prováděna vždy jednou měsíčně (s výjimkou července a srpna) po dobu 24 hodin, střídavě v hlučné a tiché lokalitě. Kritéria pro výběr lokality jsou tyto: v lokalitě bydlí minimálně 300 obyvatel, populace je typická (neobsahuje vyšší podíly menšin nebo určitých profesionálních skupin), sestává se z běžné zástavby minimálně 10 let obydlené (vícepodlažní činžovní domy). Lokality nejsou významně ovlivněny jiným druhem znečištění ŽP. Kromě denní ekvivaletní hladiny zvuku LAeq (hluk se měří v období 6-22 hodin) a noční ekvivaletní hladině hluku (měří se v rozmezí 22-6 hodin), se začal sledovat také ukazatel Ldvn, který měří celodenní obtěžování hlukem. Ve výpočtovém vzorci Ldvn je zohledněna větší závažnost hluku ve večerních a nočních hodinách a v tomto čase je k naměřeným hodnotám přičítáno 5, resp. 10 dB. Tento hlukový ukazatel odpovídá požadavkům EU o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí.

· Hlukový ukazatel pro den Lden 1994-2006 SZÚ

vypočítá se jako dlouhodobý průměr ekvivalentní hladiny akustického tlaku za všechna denní období roku.

· Hlukový ukazatel pro noc Lnoc 1994-2006 SZÚ

vypočítá se jako dlouhodobý průměr ekvivalentní hladiny akustického tlaku za všechna noční období roku

· Hlukový ukazatel pro den-večer-noc Lnoc 1994-2006 SZÚ

Data jsou z Odborné zprávy Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku

Tab. 3.3.6.1
Hluk v Praze

Lokality, ve kterých měří Státní zdravotní ústav hluk jsou v Praze čtyři. Tichými lokalitami jsou ulice Pod Lipami 2570 v Praze 3 a ulice Bečvářova 136 v Praze 10. Hlučnými lokalitami jsou ulice Koněvova 1086 v Praze 3 a Vršovická 1214 v Praze 10. V lokalitách Prahy 10 začal SZÚ měřit od roku 1996. Hlukové ukazatele ve sledovaném období kolísají, pouze v případě denního ukazatele hluku Lden došlo v případě hlučných lokalit mezi lety 1994 (resp. 1996 v případě Prahy 10) a 2006 ke snížení tohoto ukazatele. Nutno podotknout, že měření nejsou reprezentativní pro celou Prahu, vypovídají spíš o situaci v okolí měřícího místa. Při pozorování rozdílů mezi situací na konkrétních lokalitách ve dne a v noci, jsou nejvyšší rozdíly mezí nocí a dnem v tichých lokalitách. Lokality hlučné jsou problematické konstantně, proto zde nejsou viditelné takové rozdíly. Například v roce 2006 byl v tiché lokalitě v Praze 10 rozdíl mezi hodnotou v noci a ve dne 8,3 dB, zatímco v hlučné lokalitě na Praze 10 to bylo „pouze“ 6,2 dB.

Indikátory, které sledují rekreační a chráněné plochy ve městě, které jsou významnou součástí celkové kvality životního prostředí jsou pro Prahu velmi důležité

· Podíl zvláště chráněných území města na výměře Prahy (%) 1993, 2006 OOP MHMP

· Podíl přírodních parků na výměře Prahy (%) 1993, 2006 OOP MHMP

Zvláště chráněná území a přírodní parky jsou vyhlašovány orgány ochrany přírody a krajiny prostřednictvím vyhlášek, výnosů ministerstev a nařízeních hl. m. Prahy. Mezi zvláště chráněná území patří v Praze přírodní památky, přírodní rezervace a národní přírodní památky. Mezi základní ochranné podmínky přírodních rezervací podle zákona č. 114/1992 Sb. patří zejména zákaz používání intenzivních technologií, které mohou způsobit změny ekosystémů či půdního povrchu, používat biocidy, povolovat nové stavby, sbírat či odchytávat živé organismy. Orgán ochrany přírody může také omezit výkon práva myslivosti. Přírodní parky patří mezi tzv. obecně chráněná území, kde platí mírnější režim ochrany než v případě území zvláště chráněných.

Zvláště v posledních letech jsou v rámci ochrany životního prostředí ve středu zájmu alternativní způsoby osobní dopravy. Zvláště v Praze, kde zatíženost dopravou je mimořádná, je tato problematika sledována. Městské orgány cyklistickou dopravu podporují zejména budováním cyklotras.

· Délka značených cyklistických tras (v km) 1993, 2006 ÚDI Praha

Cyklistická trasa je pozemní komunikace pro cyklisty upravená (dopravním značením a/nebo stavebně) pro provoz cyklistů. Jedná se o celoměstské hlavní a páteřní trasy, délka je uvedena v km. Cyklotrasy, které samostatně budují městské části nejsou zahrnuty.

Tab. 3.3.6.2
Podíl zvláště chráněných území a přírodních parků a délka cyklotras

Podíl zvláště chráněných území a přírodních parků zůstává po celé období stejný, nedošlo k vyhlášení nového chráněného území či parku. Pro zajímavost uvádíme, že první zvláště chráněné území bylo poprvé zřízeno vyhláškou MŠVU v roce 1951 (Bažantnice v Satalicích). O zvláště chráněná území pečují většinou nevládní organizace (Český svaz ochránců přírody, Svaz ochrany přírody a krajiny, Hnutí Brontosaurus). Praha má nejvyšší podíl zvláště chráněných území ze všech krajů (jedny z nejvyšších hodnot má také Královéhradecký – 2,5 % a Liberecký kraj – 1,9 %), je to však dáno tím, že se zde nevyskytují další území s přísnějším režimem ochrany, na rozdíl od ostatních krajů, kde nalezneme chráněné krajinné oblasti a národní parky s vyšší ekologickou hodnotou.

Co se týče délky cyklistických tras v Praze, je situace složitější. Údaje poskytuje ÚDI Praha nebo Magistrát hl. m. Prahy. Zdrojem dat v tabulce je ÚDI Praha a jedná se o orientační údaje za celoměstské hlavní a páteřní trasy. Tyto trasy financuje hl. m. Prahy. Mimo tyto trasy existují ještě trasy budované samotnými městskými částmi, které je také financují. V roce 1993 přijala rada Zastupitelstva hlavního města Prahy usnesení č. 323 ze dne 13. 4. 1993, které obsahovalo předpoklad dokončení (do roku 2000) 400 km cyklistických komunikací. Tento předpoklad se nepodařilo zrealizovat. V roce 2003 schválila Rada HMP návrh dalšího rozvoje cyklistických tras (Usnesení č. 0544 ze dne 29. 4. 2003 k návrhu dalšího rozvoje systému cyklistických tras na území hl. m. Prahy po roce 2002). Podle zdrojů ÚDI bylo od roku 2003 do současnosti každý rok zrealizováno cca 5 km nových cyklistických tras. Přípravu tras komplikují zejména majetko-právní spory, a nedostatek prostoru vlivem přetížení Prahy dopravou. Podle údajů Magistrátu bylo v roce 2006 v Praze 209,6 km cyklotras, podle údajů ÚDI (viz tabulka) to k listopadu 2007 bylo přibližně 200 km. V souvislosti s výstavbou cyklistických tras je třeba budovat zařízení pro odložení kol – např. stojany. Realizace 1. etapy výstavby je plánována do konce roku 2008, v současnosti jsou často stojany v soukromých rukou a jejich veřejné využití je tak omezeno.