3.3.3 Ovzduší

Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí. Čistota vzduchu navazuje na dva pilíře udržitelného rozvoje (sociální – sledování zdravotního stavu populace, a ekonomický – zdravotní stav populace má vliv na ekonomickou výkonnost pracovníků a celé ekonomiky kraje).

V této tematické oblasti se zaměříme na znečišťování ovzduší přímo ze zdrojů znečišťování (emise), ale i na úroveň koncentrace znečišťujících látek v ovzduší – imise.

Po období na začátku devadesátých let, kdy docházelo ke snižování znečištění ovzduší a emisí vlivem masivních investic do velkých zdrojů znečištění, dochází nyní k novému zvyšování znečištění. V současné době mají na zvyšujícím se znečištění ovzduší vliv především mobilní zdroje. . Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4). V Praze bylo v roce 2005 evidováno 246 velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO 1), zatímco v roce 1995 to bylo 254 zdrojů. V roce 2005 bylo v Praze 3098 středních zdrojů (REZZO 2) přičemž v roce 1995 bylo těchto zdrojů 2718. Tento vzrůst (o 14 %) je způsoben zejména výstavbou nových blokových kotelen na nových sídlištích a přeřazením některých zdrojů mezi jednotlivými kategoriemi. Ve městě ovšem nabývá na významu především sledování mobilních zdrojů, kterými jsou automobily, letadla (v některých lokalitách v blízkosti letišť) nebo také železniční kolejová vozidla.

Velké stacionární zdroje (REZZO 1-2) jsou sledovány jako jednotlivé bodové zdroje. Zdroje stacionární malé (REZZO 3) jsou sledovány hromadně jako plošné zdroje na úrovni obcí: v roce 2001 byla provedena aktualizace na základě dat ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001, údaje za REZZO 3 byly přepočítány od roku 2000 podle nové metodiky, která změnila způsob výpočtu tepla pro vytápění bytů. Tato přepočtená data nejsou součástí výstupů na webových stránkách ČHMÚ. Mobilní zdroje (REZZO 4) jsou sledovány liniově a plošně.

Regionální ukazatele pro všechny kraje společné

Pro popsání situace v oblasti znečištění ovzduší byly pro všechny kraje vybrány dva indikátory. Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO₂) – ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N₂O₃, tetraoxid dusíku (N₂O₄) a oxid dusičitý N₂O₅. Hlavním zdrojem jsou motorová vozidla a proto je tento indikátor zvláště vhodný pro monitorování emisí v Praze, kde je vysoký počet motorových vozidel trvalým problémem.

Graf 3.3.3.1
Emise NOx v t/km2 (REZZO 1-4)

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

I v Ústeckém kraji je významná část vysokých emisí oxidů dusíku přičítána mobilním zdrojům, ale je zde vyšší podíl emisí i ze zdrojů stacionárních. Mezi kraje, které v roce 2006 překročily republikový průměr patří i Moravskoslezský (5,93 t/km2), Pardubický (4,07 t/km2), Karlovarský (4,01 t/km2) a Středočeský kraj (3,65 t/km2).

I když má Praha emise NOx nejvyšší ze všech krajů, zároveň zde došlo v posledních letech k jejich nejvýraznějšímu poklesu. Naopak v Ústeckém kraji, kde měly tyto emise trvale druhou nejvyšší hodnotu o poklesu nelze mluvit, zde tyto emise stagnují a mezi roky 2005 a 2006 byl zaznamenán meziroční nárůst. Hodnoty emisí NOx se zvýšily ve 4 krajích (Vysočina, Karlovarský, Plzeňský a i v kraji Středočeském).

Druhým indikátorem jsou emise SO₂ (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Graf 3.3.3.2
Emise SO₂ v t/km2 (REZZO 1-3)

Co se týče hodnoty emisí SO₂ ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Na Moravě tento průměr převyšuje pouze Moravskoslezský kraj. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek. Vysoké emise SO₂ jsou i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém kraji.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO₂ ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. K nejvýraznějšímu poklesu ovšem došlo v devadesátých letech, od roku 1999 lze spíše hovořit o stagnaci na nízkých hodnotách. Emise SO₂ zaznamenaly v devadesátých letech poměrně výrazný pokles na celém území republiky, v ČR celkem to bylo téměř šestkrát. V Ústeckém kraji, který má po celé období absolutně nejhorší hodnoty emisí, došlo také k výraznému snížení (8,3 krát), ale zdaleka ne tak razantnímu jako v Praze.

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Kromě nich jsou do informačního systému zahrnuty i výsledky měření na stanicích dalších organizací (např. SZÚ). Stanice (27 stanic ČHMÚ a 10 stanic SZÚ v Praze v roce 2006) měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO₂, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO₂, prašného aerosolu PM₁₀, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb). Důležité je sledování imisí NO₂ a PM₁₀ na stanici hot-spot „1483 Pha2-Legerova“, která byla uvedena do provozu 9. 9. 2003. Hot-spot jsou stanice, které jsou umísťovány v dopravně zatížených lokalitách.

Pro sledování kvality ovzduší byl pro porovnání krajů vybrán ukazatel zachycující celkovou situaci a to Podíl oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší v %. Povinnost vymezovat oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vyplývá ze zákona č. 86/2002 Sb, od roku 2005 se vymezení provádí také podle zón a aglomerací. Tyto oblasti vymezuje odbor ochrany ovzduší MŽP.

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Celkově je pražská situace v tomto směru nejhorší ze všech regionů, mimo jiné i proto, že všechny monitorovací stanice jsou umístěny na území města. Více méně náhodné povětrnostní vlivy mohou způsobit, že při průběžném měření dojde k momentálnímu snížení některých koncentrací, ale celkově lze konstatovat, že je celá Praha trvale oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší. Obdobná situace je i v jiných velkých městských celcích. Z přehledu víme, že v brněnské aglomeraci, když byla vyčleněna z celku Jihomoravského kraje v roce 2005 bylo necelých 80 % území se zhoršenou kvalitou ovzduší.

Graf 3.3.3.3
Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší v % z výměry Prahy

Meziroční výkyvy, které se u tohoto ukazatele stejně jako v Praze projevují i ve většině krajů nelze vyhodnotit z hlediska nějakých vývojových tendencí. Je pouze zřejmé, že v hl. m. Praze je nejdůležitějším prostředkem k zlepšení imisní situace trvalé omezování automobilové dopravy zejména v rozšířeném centru města.

Ukazatele pro hl. m. Prahu

V rozdělení podle druhu emisí jsou pro situaci v Praze zejména významné emise tuhých látek. Oxidy dusíku jsou stále i zde jednou z hlavních znečišťujících látek, jejich podíl na tvorbě kyselých dešťů a zvláště přízemního ozónu působí v Praze velké znečištění ovzduší. Emise oxidu siřičitého jsou v současnosti pro Prahu nejméně problematické. Jejich emise se stabilně snižují. Poměrně značně nepříznivý je vývoj emisí oxidu uhelnatého.

V rozdělení emisí podle zdrojů jsou pro situaci v Praze jsou nejpodstatnější emise z mobilních zdrojů. Jde o emise vznikající při provozu automobilů.

Emise je děj, při kterém jsou vnášeny cizorodé látky různého skupenství do ovzduší. Uvádějí se v kilogramech za hodinu nebo v tunách za rok. Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na 1 km2

· Emise ze stacionárních zdrojů 1994 – 2005 ČSÚ

Stacionární zdroje emisí se podle druhu a výkonů člení na:

REZZO 1 (velké zdroje znečišťování) - zahrnují stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů

REZZO 2 (střední zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek

REZZO 3 (malé zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší

Tab. 3.3.3.1
Emise ze stacionárních zdrojů v přepočtu na 1 km2

Ve srovnání s ostatními regiony ČR v produkci emisí ze stacionárních zdrojů Praha patří k oblastem s nadprůměrnými emisemi, v roce 2006 v přepočtu na 1 km2 u všech uvedených druhů emisí byl v Praze překročen celorepublikový průměr, ale kromě emisí tuhých látek jsou kraje, kde měrné emise měly vyšší hodnotu než v hlavním městě. U emisí SO₂ to bylo ve 3 krajích (Ústecký – 13,5, Moravskoslezský – 5,4, Karlovarský – 5,0), u emisí oxidů dusíku byly měrné emise vyšší jen v Ústeckém kraji (11,5) a u emisí CO pražskou hodnotu převýšily emise v kraji Moravskoslezském (24,4).

V porovnání s republikovými emisemi jsou pražské několikanásobně vyšší – v případě tuhých látek oxidů dusíku se jedná o více než trojnásobnou hodnotu, u ostatních byly emise více než 1,7 krát vyšší. Na začátku sledovaného období, však byly rozdíly mezi Prahou a ČR mnohem větší, u všech sledovaných znečišťujících látek byly pražské emise více než pětkrát vyšší než republiková hodnota.

Ve vývoji těchto emisí dochází k pozitivním posunům. U všech znečišťujících látek došlo ve srovnání s výchozím rokem 1994 ke značnému snížení hodnot emisí. K nejvýraznějšímu poklesu však došlo v devadesátých letech a po roce 2000 již meziroční poklesy nejsou pravidelné a můžeme spíše vývoj hodnotit jako stagnaci na dosažených hodnotách. Pokles emisí souvisí i se snížením počtu velkých a středních zdrojů znečišťování, v Praze šlo zejména o zařízení vyrábějících teplo. Propojením teplárenské soustavy Mělník – Praha, byl odstaven z provozu značný počet výtopen a blokových kotelen. Dále je produkce emisí ovlivněna i zlepšením situace u malých stacionárních zdrojů emisí snižováním spotřeby tepla v domácnostech, změnou struktury paliv. Na míru emisí ze stacionárních zdrojů mají určitý vliv i klimatické podmínky v období zimy. Pokud by byly i nadále mírnější zimy, jako v posledních dvou letech, došlo by k dalšímu snížení emisí ze stacionárních zdrojů. Největším velkým zdrojem emisí je v Praze spalovna Malešice. V případě těchto velkých zdrojů s vysokými komíny pak zasahuje znečištění větší plochu (ale emise jsou rozptýleny ve vyšších vrstvách atmosféry) než v případě menších zdrojů znečišťování.

· Emise z mobilních zdrojů 2001 – 2005 ČSÚ

REZZO 4 (mobilní zdroje znečišťování) - zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla

Tab. 3.3.3.2
Emise z mobilních zdrojů v přepočtu na 1 km2

Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava. Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

V období 2001 až 2005 došlo u emisí REZZO 4 v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě emisí CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. U emisí SO₂ byl zaznamenán i v Praze určitý pokles v roce 2005, ale ani v tomto případě nelze mluvit o trvalejším trendu. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Kvalitu ovzduší v hl. m. Praze i přes významné pozitivní změny zejména v devadesátých letech v řadě ukazatelů založených na měření emisí znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů můžeme hodnotit jako trvale nevyhovující. Dopad emisí ze zdrojů na území hl. m. Prahy se projevuje při měření kvality ovzduší stanicemi na území města. Do ovzduší se však mohou dostávat škodlivé látky i ze vzdálených zdrojů znečištění ovzduší. Pro hodnocení a zdraví lidí jsou rozhodující imise. Měření imisí, tedy množství znečišťujících příměsí ve vzduchu je v Praze prováděno na 23 pozemních měřících stanicích. Naměřené hodnoty jsou srovnávány s určenými limity pro jednotlivé znečišťující látky.

Pro situaci v hl. m. Praze jsme vybrali měření polétavého prachu a oxidů dusíku.

· Podíl stanic, kde došlo k překročení imisního limitu ročních koncentrací PM₁₀ (%) 1996-2006 ČHMÚ
· Podíl stanic, kde došlo k překročení imisního limitu ročních koncentrací NO₂ (%) 1993-2006 ČHMÚ

Data o imisích jsou získány z ČHMÚ z Informačního systému kvality ovzduší. Údaje o imisích jsou měřeny v miligramech na m3 a jedná se o průměrné roční hodnoty spočtené na základě 24 hodinových hodnot. Jsou poměřovány vůči imisním limitům. Od roku 2002 se používají nové limity, které plně reflektují požadavky Evropské unie V textu jsou imisní hodnoty porovnávány vůči limitům stanoveným v nařízení vlády č. 597/2006 Sb. po celé období z toho důvodu, aby bylo zajištěno srovnání imisí vůči stejné hladině a byly zmenšeny výkyvy plynoucí ze změn imisních limitů. Imisní hodnoty jsou porovnávány pouze vůči imisnímu limitu, bez meze tolerance. Imisní limit pro roční průměr PM₁₀ je podle tohoto nařízení stanoven na 40 µg/m3 a i pro NO₂ je limit stanoven pro roční průměrnou hodnotu na 40 µg/m3.

Tab. 3.3.3.3
Podíl stanic, kde došlo k překročení limitů koncentrací PM₁₀ a NO₂

Podílu stanic, kde došlo k překročení určených limitů koncentrace těchto dvou vybraných znečišťujících látek v průběhu sledovaného období značně kolísá. Tyto výkyvy jsou ovšem ovlivněny i tím, že v některých letech nedojde k zahrnutí určitých měřících stanic z důvodu nedostatečného počtu měření.

Podíl stanic s překročeným imisním limitem PM₁₀ v daném období poměrně kolísá, v roce 1996 bylo v Praze 84,6 % stanic s překročeným imisním limitem, avšak v roce 2006 to bylo pouze 27,8 % stanic s překročeným limitem. Do roku 2001 docházelo k pravidelnému významnému poklesu až na hodnotu 9,1 % stanic. Ovšem v letech 2002 a 2003 tento podíl opětovně výrazně vzrostl s následným poklesem na vůbec nejnižší hodnotu v roce 2005, kdy byl limit překročen jen v 5,6 % stanic.

Konkrétně nejvyšších hodnot imisí PM₁₀ dosahovaly opakovaně měřící místa v Praze 1 na Náměstí Republiky, v Praze 10 ve Vršovicích a v Počernické ulici, v Praze 2 v Legerově ulici a dvě stanice v Praze 5.

Imise NO₂ zaznamenaly ve sledovaném období spíše vzrůstající tendenci, ale v jednotlivých letech dochází i u této látky k poměrně velkým výkyvům – od roku 1996 se podíl stanic s překročeným imisním limitem snižoval až na nejnižší hodnotu roku 2000, která byla vůbec nejnižší. Po té došlo opět k nárůstu a v poslední době ke kolísání podílu stanic s překročenými imisními hodnotami. Pro NO₂ je navíc stanovena mez tolerance, která v našich indikátorech nebyla zahrnuta (viz metodika). Mez tolerance se každým rokem snižuje k nule, v roce 2006 byla ještě poměrně vysoká – 8 µg/m3, ale v roce 2009 bude činit již pouze 2 µg/m3 pro roční průměrnou hodnotu.

Nejvyšší imisní hodnoty NO₂ mají tytéž měřící stanice, které jsou uvedeny PM₁₀.

Nejvyšší imisní hodnoty NO₂ a PM₁₀ jsou tedy pravidelně dosahovány ve stejných (nebo blízkých lokalitách) a dochází tak k tomu, že některé lokality jsou znečištěny více různými látkami, které se vzájemně kombinují. Nelze také zapomínat na skutečnost, že znečišťující látky s atmosférou a vzájemně reagují a vytvářejí látky další: například oxidy dusíku a uhlíku, které napomáhají vzniku přízemního ozonu.