3.3.1 Půda

Půda je základním prostředkem obživy. V městském prostředí však nemá takový význam. Proto se v této části nevěnujeme kvalitě půdy a jejímu znečištění, které se sledují spíše v oblastech se zemědělskou produkcí nebo chráněných územích, ale spíše indikátorům, které souvisí s jejím využitím. Většina indikátorů sleduje vývoj výměr jednotlivých druhů pozemků.

Regionální ukazatele pro všechny kraje společné

Hodnocení postavení Prahy mezi kraji z hlediska ukazatelů charakterizujících půdu (jsou zaměřeny především na využití půdy) je třeba brát s ohledem na charakter Prahy z hlediska jejího vymezení i ekonomického zaměření. Jelikož je Praha městským územím, kde jakákoli zemědělská činnost má jen minimální zastoupení , ukazatele sledující zornění, spotřebu hnojiv, podíl ekologicky obhospodařované půdy a koeficient ekologické stability zde nemají takový význam jako v ostatních krajích.

Zornění zemědělské půdy v Praze odpovídá přibližně hodnotou zornění celé České republiky (71,4 %). Ačkoli Praha rozhodně není zemědělským krajem, hodnota zornění je tu poměrně vysoká (73,5 %). Celkově jsou plochy zemědělské půdy v Praze ve srovnání s ostatními minimální, ale hlavní způsob jejího využití je právě zornění. Sousední Středočeský kraj jako zemědělské zázemí Prahy má hodnotu jednu z nejvyšších (spolu s krajem Jihomoravským – hodnota 83,2 % pro oba kraje). Kraje, které mají zornění nižší než Praha (např. Liberecký) jsou především ty s méně příznivými klimatickými a topografickými podmínkami (hornaté oblasti), ale také ty historicky orientované na průmysl.

Koeficient ekologické stability představuje poměr ploch stabilních a nestabilních na daném území je pro městské území Prahy významně odlišný oproti rozsáhlým územím ostatních krajů. Pražský koeficient je ovlivněn tím, že městské prostředí reprezentují právě především nestabilní prvky, a tak hodnota 0,3 odpovídá území nadprůměrně využívanému se zřetelným narušením přírodních struktur. Pražské území tedy vykazuje výrazně nejnižší hodnotu ze všech regionů. Jediné možné srovnání pro hl. m. Prahu by byla území velkých měst. Poměrně nízkou hodnotu má tento koeficient také ve Středočeském (0,66 v roce 2006, zejména díky vysokému zastoupení orné půdy) a Jihomoravském kraji (0,67). Oproti tomu nejlépe je na tom Liberecký kraj (2,18), kde je to dáno zejména vysokým zastoupením trvalých travních porostů a lesních pozemků.

Tab. 3.3.1.1
Zornění zemědělské půdy, koeficient ekologické stability

Výměry orné i zemědělské půdy se v Praze mírně snižují. Tento pokles je podobný, a proto se zde podíl zornění příliš nemění. Hlavním důvodem snižování rozloh zemědělské půdy je v Praze jejich částečná přeměna na stavební pozemky. V ČR je patrný jasný klesající trend zornění, který souvisí zejména se snižováním nerentabilních zemědělsky využívaných oblastí. Jde zejména o přeměnu dříve zemědělsky využívaných oblastí na trvalé travní porosty a jejich zvyšující se extenzivní využití (pastva pro zvířata). V ostatních krajích kromě Vysočiny došlo také ke snížení zornění zemědělské půdy, nejvíce v krajích hornatých – v kraji Karlovarském o 13,1 p. b., Libereckém o 5,5 p. b., Moravskoslezském o 6 p. b. a Ústeckém o 5,9 p. b. To odpovídá snižování podílu orné půdy ve prospěch trvalých travních porostů. Tento trend v Praze nemá žádné opodstatnění.

Koeficient ekologické stability, který udává poměr stabilních a nestabilních ploch V Praze dochází jen k minimálním posunům v jednotlivých druzích ploch. Z ekologicky nestabilních ploch přibývá v Praze ploch zastavěných a ostatních, ale ubývá orné půdy, takže jsou rozlohy tohoto druhu ploch téměř neměnné. U ekologicky stabilních ploch dochází k mírnému snižování u zahrad, sadů a trvalých travních porostů, ale k mírnému nárůstu došlo u lesních ploch, takže opět se celkové rozlohy téměř nemění. Takže i koeficient ekologické aktivity se pro Prahu nemění. Ve všech krajích kromě Prahy se koeficient ekologické stability zvyšuje, což je pozitivní vývoj směřující k přirozenějšímu a šetrnějšímu využití území.

Jak již bylo řečeno následující dva ukazatele také nemají pro Prahu, kde je zemědělská činnost pouze okrajová podstatný význam.

Z hlediska spotřeby průmyslových hnojiv ve sledovaném období se Praha pohybuje spíše mezi kraji s nižší spotřebou, její hodnota je o 11,3 % nižší než republikový průměr. Mnohem nižších hodnot však dosahují kraje s horšími klimatickými a topografickými podmínkami či se strukturou hospodářství zaměřenou na průmyslová odvětví. Tento indikátor závisí také na typu zemědělského hospodaření, vývoji počasí v jednotlivých letech, nebo na tom, zda se plodiny pěstují extenzivně na polích, nebo ve sklenících.

Další indikátor, podíl ekologicky obhospodařované půdy, má v pražských podmínkách jen minimální hodnotu. Konvenční zemědělství má v Praze zanedbatelný význam, takže i ekologické zemědělství je zcela okrajovou záležitostí. Pouze 0,6 % zemědělské půdy je v Praze ekologicky obhospodařováváno . Nejvyšší podíl ekologicky obhospodařované půdy je v krajích, které jsou díky svým topografickým podmínkám méně vybaveny pro intenzivní zemědělství a tak se orientují na tento druh hospodaření (mají méně kvalitní půdy, kde by docházelo k intenzivnímu pěstování plodin) – v Karlovarském (37 %), Libereckém (13 %), Zlínském a Moravskoslezském kraji (11 %). Naproti tomu ve Středočeském kraji, který je v některých svých částech značně zemědělsky zaměřen a tradičně chápán jako úrodný (např. polabská nížina) je podíl ekologicky obhospodařované půdy ještě nižší než v Praze.

Tab. 3.3.1.2
Spotřeba průmyslových hnojiv a ekologicky obhospodařovaná půda

Spotřeba hnojiv v Praze za sledované období vzrostla o téměř 40 % (37,3 %), což je čtvrtý největší vzrůst mezi kraji. Růst spotřeby hnojiv byl zaznamenán i v ostatních krajích. Nejvíce se spotřeba zvýšila v Libereckém (o téměř 55 %), Moravskoslezském (téměř 53 %), Ústeckém (50 %) a Královéhradeckém (42 %) kraji. Ve všech krajích se podíl ekologicky obhospodařované půdy zvýšil. Tento trend souvisí se zvyšujícím se zájmem o původ potravin, etickými principy při konzumaci potravin atd. Zvyšuje se poptávka po biopotravinách. Pokud vynecháme Prahu, kde je podíl ekologicky obhospodařované minimální, takže nárůst lze chápat spíše symbolicky, byl zaznamenán nárůst ve všech krajích. Nejvýraznější zvýšení podílu bylo zaznamenáno v Libereckém kraji (o 6,7 p. b.) a také kraji Karlovarském.

Ukazatele pro hl. m. Prahu

Ačkoli z hlediska zemědělské produkce nemají údaje o bilanci půdy pro Prahu jako velkoměsto podstatný význam, z hlediska životního prostředí poměr zastavěných a jinak využívaných území podstatný je. Zemědělská půda je v Praze jedním ze zdrojů nových stavebních ploch a její ubývání může být indikátorem vývoje stavebních aktivit. Ačkoli z hlediska ekologické stability je orná půda, která v Praze představuje téměř tři čtvrtiny z úhrnu zemědělské půdy, nestabilním prvkem stejně jako zastavěné plochy, přesto přeměna zemědělských ploch na stavební parcely bývá chápána spíše negativně. Také podíl zeleně na území města je podstatným indikátorem pro hodnocení kvality životního prostředí. Nejefektivnějším využitím území ve městech je jeho zastavění. V posledních letech, kdy zejména výstavba bytová, ale i jiná komerční vykazují intenzivní růst, je tempo nárůstu podílu zastavěných ploch na území města sledovaným ukazatelem.

· Podíl zemědělské půdy na celkové výměře Prahy (%) 1993-2006 ČÚZK, Statistická ročenka půdního fondu České republiky

Data jsou převzata z údajů ČÚZK a vycházejí z údajů katastru nemovitostí. Zemědělská půda je definována jako soubor pozemků, které slouží bezprostředně zemědělskému výrobnímu procesu. Zemědělská půda zahrnuje ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty (dříve louky a pastviny).

· Podíl zelených ploch na celkové výměře Prahy (%) 1993-2006 ČÚZK, Statistická ročenka půdního fondu České republiky
Suma zelených ploch vznikla součtem rozlohy zahrad, ovocných sadů, trvalých travních porostů a lesních ploch. Data jsou opět převzata z údajů ČÚZK. Do této hodnoty nejsou zahrnuta chráněná území, která metodicky patří do ostatních ploch.
· Podíl zastavěných ploch na nezemědělské půdě v Praze (%) 1993-2006 ČÚZK, Statistická ročenka půdního fondu České republiky

Data jsou získána od ČÚZK. Patří sem pozemky, na kterých jsou postaveny budovy (kromě skleníků a japanů) a nádvoří náležející k obytným, hospodářským nebo průmyslovým budovám jako jejich příslušenství.

Tab. 3.3.1.3
Zastoupení vybraných typů ploch na území hl. m. Prahy

Zastoupení jednotlivých typů pozemků se ve sledovaném časovém období příliš nemění. Pro sledování změn využití půdy je třeba ještě delší časový úsek. Nicméně určité posuny lze i v této čtrnáctileté časové řadě pozorovat.

Ve srovnání s rokem 1993 poklesl podíl zemědělské půdy v Praze o 1,2 p.b. Také ve všech ostatních regionech došlo ke snížení podílu zemědělské půdy. Úbytek zemědělské půdy je v Praze vždy spojen s růstem zastavěných ploch. Tato provázanost je zřejmá i z uvedeného přehledu.

Zelené plochy představují ve městě plochy rekreace a odpočinku a jejich podíl je chápán jako indikátor kvality životního prostředí ve městě. Zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a lesní plochy v Praze představují pětinu území. Ovšem k zeleným plochám lze připočíst chráněná území, která mezi ně nejsou zahrnuta, a v Praze zaujímají 5,4 % území, takže lze říci, že čtvrtinu území hl. m. Prahy zakrývají zelené plochy. Tento podíl je po celé sledované období prakticky neměnný. Na jedné straně je pozitivní, že těchto ploch neubývá, ale ještě příznivější by bylo, kdyby tento podíl rostl. Rozšiřování zelených ploch je zablokováno především v důsledku nedostupnosti disponibilních území, která by bylo možno využít k těmto účelům. V současné době je chápáno jako prioritní zachování alespoň těch zelených ploch, které již existují.

Rozložení zelených ploch na území města není nijak rovnoměrné. V členění podle městských částí jusou významné rozdíly. Zejména v centrálních , ale i v některých sídlištních městských částech je zelených ploch minimální podíl. Oproti tomu nejvyšší podíl zelených ploch je v okrajových městských částech Prahy, především v jihozápadní a jižní části města. Velký podíl zelených ploch je také v MČ Praha – Klánovice a MČ Praha 21 na východním okraji města. Je to dáno zejména tím, že se zde nachází největší les na území Prahy, Klánovický les (rozloha přibližně 1000 ha na území Prahy). V Kunraticích je pak významnou zelenou plochou Kunraticko-Michelský les (cca 300 hektarů) a v Praze 16 a ve velké Chuchli představuje významnou rekreační plochu Radotínsko-Chuchelský háj. V Praze 6 a okolních městských částech je chráněné území Šárka a v Praze 15 je Hostivařský park.

Kartogram 3.3.1.1

Podíl zastavěných ploch na nezemědělské půdě je v Praze nejvyšší ze všech krajů. Je to zřejmé, především proto, že Praha je jedno velkoměsto bez venkovského zázemí. Obecně je vyšší podíl zastavěných ploch v krajích s velkým počtem měst nebo v krajích s velkými městy (Jihomoravský, Středočeský, Královéhradecký a Moravskoslezský – od 4,9 do 4,5 %). Podíl zastavěných ploch na nezemědělské půdě se v Praze zvýšil. Je způsobeno hlavně intenzivní výstavbou bytů i komerčních budov. Praha zaznamenala největší nárůst tohoto podílu ze všech krajů (o 1,4 p. b.)

Celkové zastoupení zastavěných ploch v Praze se může jevit jako relativně malé, z celého území Prahy představují zastavěné plochy jen necelou desetinu. Je to dáno především soustředěním těchto ploch do jen určitých částí města. Dále to souvisí i s metodickým vymezením těchto ploch. Částečně i některá území zařazená do tzv. ostatních ploch se jeví jako území zastavěná. Jde zejména o skladištní a dílenské prostory, stavební místa, pozemky určené k dopravě nebo k telekomunikaci. Rozloha zastavěných ploch i ostatních ploch se v Praze zvyšuje obdobným tempem.