Historický přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky - Liberecký kraj
Charakteristika soudního okresu Nový Bor
 Soudní okres Nový Bor se v roce 1921 rozkládal na území 10 674 hektarů a zahrnoval 17 místních obcí. Z hlediska velikosti náležela největší katastrální území k obcím Lindava (1 393 ha) a Skalice (1 279 ha).Podle sčítání lidu, které se uskutečnilo 15. února 1921, žilo na území tehdejšího soudního okresu 20 500 obyvatel. Nejvíce obyvatel měly obce Arnultovice (3 408), Nový Bor (3 148), Skalice (3 009) a Sloup (1 755). Naopak nejmenší počet obyvatel žil na území obce Svitava (228 obyvatel). Rozhodující část obyvatelstva československých státních příslušníků se hlásila k německé národnosti (89,4 %). K národnosti československé se při sčítání přihlásilo 8,8 % obyvatel. Nejsilnější zastoupení měla česká menšina v obci Skalice, kde se k československé národnosti přihlásil každý šestý obyvatel (16,4 %), následně v Novém Boru (13,4 %) a v obci Falknov (13,2 %). Rozhodující část obyvatel – okolo 91,2 % – byla římskokatolického vyznání. Pouze 2,3 % se hlásila k vyznání evangelickému. V průběhu dalších deseti let se počet obyvatel soudního okresu zvýšil o 1 846 osob. Podle sčítání lidu, které se uskutečnilo v závěru roku 1930, zde žilo celkem 22 346 obyvatel. V tomto časovém intervalu došlo k posílení české menšiny. K československé národnosti se hlásilo 11,5 % obyvatel. Ve dvacátých letech došlo k postupnému rozmachu konjunktury v borském sklářství. Vedle starých německých firem zde vznikaly i nové, české, např. firma Rückl ve Skalici, jež se zabývala výrobou módního užitkového skla i skla ve stylu art deco. Firmy Pavel a Štěpánek v Boru se zaměřovaly na výrobky konzumního užitkového skla, včetně drobných malovaných sklenic a upomínek, tzv. tombolového skla. K velkému rozvoji došlo u firmy Rachmann, která se zabývala výrobou kovových doplňků ke sklu. Spektrum jejích výrobků bylo velmi široké - od doplňků k součástem lustrů, až po rozprašovače flakónů, podnosy či stojany. Náročná výroba rytého a malovaného skla, zvláště pak vysokého smaltu, zůstávala v rukou podnikatelů. V době meziválečné se většina významných tvůrčích osobností soustředila kolem obou středních sklářských škol, díky nimž se sklářská výroba spojovala s proudy moderního umění a spolupracovala s návrháři obou národností. V čele uměleckého snažení byla sklářská škola v Kamenickém Šenově, která vznikla v roce 1856 a stala se tak nejstarší školou podobného zaměření v Evropě. Do obou středisek sklářského průmyslu přicházeli čeští skláři rodem z Poděbradska, Posázaví i Pošumaví. Svou politickou orientací náleželi nejčastěji k sociální demokracii, přičemž v Kamenickém Šenově byla pro voliče přitažlivá i strana Komunistická. Zdejšímu podnikání vévodila výroba lustrů firmy Elias Palme. Vedle ní zde působily i české podniky, zabývající se malovaným a rytým sklem, zvláště pak továrny Adolf Jílek a Štěpán Hrdina. K šenovskému sklářství náležely i podniky v okolních obcích, a to v Novém Oldřichově, Prysku a Práchni, všechny s vysokým procentem zastoupení českého obyvatelstva. |
