Historický přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky - Liberecký kraj
Charakteristika soudního okresu Mimoň
 Ze všech soudních okresů byl rozlohou největší okres Mimoň, rozkládající se na ploše 31 100 hektarů. Z celkového počtu 40 obcí mimoňského okresu měly výraznou rozlohu katastrální území obcí Kuřivody (2 821 ha), Stráž pod Ralskem (2 083 ha), Svébořice (1779 ha) a Hamr na Jezeře (1 238 ha). Na území okresu žilo 21 668 obyvatel, což představovalo hustotu osídlení pouhých 70 obyvatel na km2. Centrem okresu bylo město Mimoň s 5 610 obyvateli. Více než tisíc obyvatel měly pouze obce Zákupy (1914) a Stráž pod Ralskem (1 066). Rozdrobenost osídlení tohoto území potvrzuje i 15 obcí, v nichž žilo méně než třista obyvatel a 60 místních částí, ze kterých se obce tohoto okresu skládaly. Nejmenšími obcemi byly Vlčí Důl (155), Křída (127), Náhlov (121) a Leskenthal (125). Rozhodující část 19 636 obyvatel, tj. 91,8 % celkového počtu obyvatel soudního okresu, se při sčítání lidu v roce 1921 hlásila k německé národnosti. Obyvatel národnosti československé bylo sečteno 1 730, tj. 8,1 %. Vyšší podíl obyvatel československé národnosti byl zaznamenán v obcích Kotel (33,1 %), Janův Důl (21,8 %), Polohlavy (11,4 %), Proseč (18,0 %), Zábrdí (19,0 %) a Zákupy (12,8 %).V samotném okresním městě Mimoň žilo 9,9 % obyvatel hlásících se k československé národnosti. Výjimečné postavení v tomto regionu měla obec Cetenov, v níž bylo národnostní složení právě opačné. Obyvatel německé národnosti zde žilo jen 20,9 %. Dalším specifickým územím s 3,1 % podílem německého obyvatelstva byla místní část obce Kotel s názvem Sobákov. Tradičně i v tomto okrese převažovalo u většiny (97,8. %) obyvatelstva vyznání římskokatolického náboženství. Při sčítání lidu v roce 1930 se zjistilo, že na území okresu žije pouze o 728 obyvatel více, což znamenalo nárůst o 3,3 %. Přibylo především obyvatel hlásících se k československé národnosti. Těch zde žilo o 578 více (tj. o 45,8 %) než v roce 1921. Česká menšina posílila především v těch obcích, ve kterých měla výraznější pozici již dříve. Složení obyvatel z hlediska náboženského vyznání se v podstatě nezměnilo. Okresní město Mimoň disponovalo třemi významnými podnikatelskými obory. Výroba plstí, zavedená v roce 1850, navazovala na dávnou soukenickou tradici a byla hlavním exportním odvětvím až do doby hospodářské krize. Firma Fischel, zabývající se výrobou nábytku z ohýbaného dřeva, prošla největší slávou na počátku dvacátých let a v době meziválečné byla především dodavatelem, na svou dobu kvalitních a praktických, školních lavic. Se zemědělstvím v širokém kraji souviselo i zpracování surových kůží pro rukavičkářský průmysl. V okolí Mimoně byly četné dvorce, jejichž pozemkové vlastnictví původně náleželo hraběcí rodině Hartigů a bylo zkráceno pozemkovou reformou. Dílem je převzal i stát, jemuž patřily lesy a pozemky dřívějšího panství zákupského, které bylo zkonfiskováno Habsburkům. Na některé dvorce se ve větším měřítku soustřeďovalo české a slovenské zemědělské dělnictvo. V okolí Mimoně byly založeny vojenské hříbárny. Vesnice na levém břehu Ploučnice, tzv. Mimoňské horní vsi, byly do první světové války značně závislé na domácké práci. Místní obyvatelé vyplétali sedáky pro židle od firmy Fischel a v Kuřivodech i okolí se udržovalo domácí tkalcování speciálních látek, jejichž odbyt byl zprostředkován faktorským způsobem. Celé toto území bylo zemědělsky zaostalé, protože trpělo nedostatkem vody. Ústupem domácké práce se zvětšilo vylidňování vesnic. Značná část otců rodin se nechala najímat na letní měsíce jako zedníci a tesaři do českého vnitrozemí, zatímco ostatní rodinní příslušníci se živili sběrem plodů. Prostřednictvím sítě odběratelů byly sladké plody lesa soustřeďovány do mnichovohradišťské továrny na marmelády. |
