Historický přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky - Liberecký kraj

 

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu

ilustrační obrázekRepublikánská strana zemědělského a malorolnického lidu se opírala především o podporu drobných a středních rolníků. Ve svém programu však měla celou škálu sociálních skupin, jejichž zájmy chtěla zastupovat. Nepovažovala se jen za stranu rolníků, ale i těch, kteří pracovali v odvětvích, navazujících na zemědělskou prvovýrobu. Vliv strany se šířil také do zpracovatelského průmyslu (lihovary, mlýny, cukrovary, pivovary) i do některých dalších průmyslových podniků a v neposlední řadě do bank a pojišťoven. Pevné propojení rolníků a venkovského obyvatelstva s agrární stranou bylo ovlivněno mimořádným rozvojem zemědělského družstevnictví, které ovládlo nejen zemědělská odvětví a distribuci produkce, ale ovlivňovalo i ceny.
Česká agrární strana nebyla v prvních letech své činnosti stranou početnou. Příčinou byla jednostranná orientace jejích zakladatelů na statkáře a bohatší sedláky. Cílem představitelů mladší generace, v čele s A. Švehlou, bylo vytvořit stranu masovou, složenou převážně z těch, kteří žili na venkově. Tím, že se strana opřela o drobné a střední rolníky, získala stabilní voličskou základnu. Před první světovou válkou strana ovládala značnou část českého venkova a do značné míry i venkova moravského, kde, na rozdíl od Česka, narážela na silnější pozice katolických stran. Česká agrární strana se v lednu 1919 přejmenovala na Republikánskou stranu Československého venkova a od roku 1922, kdy se sloučila se slovenskými agrárníky, působila na území celého státu pod názvem Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.
Strana měla pevnou organizační strukturu. Základem byly místní organizace, na které navazovaly okresní organizace. Významným zdrojem vlivu strany byla existence různorodé škály přidružených a zájmových organizací, spolků a klubů, které se hlásily k agrární ideologii.
Pozice strany vyplývala z výsledků voleb. V roce 1920 získala 9,7 % hlasů a stala se druhou nejsilnější stranou v celostátním měřítku. V následujících volbách v roce 1925 získala 13,7 % voličů a byla stranou nejsilnější. V roce 1929 počet odevzdaných hlasů stoupl na 15 %. V posledních parlamentních volbách v roce 1935 se mírně zvýšil počet voličů stany, avšak v procentuálním vyjádření činil výsledek 14,3 %. Strana v prvorepublikovém Československu byla v evropských poměrech zvláštností tím, že se jednalo o masovou agrární stranu ve vyspělém, průmyslovém státě.

Přestože strana hájila zájmy drobných a středních rolníků, měla své voliče především ve venkovských obcích s převahou obyvatel, kteří se hlásili k československé národnosti. Rolníci z obcí s převahou obyvatelstva národnosti německé odevzdávali převážně své hlasy Svazu zemědělců. Z politických okresů, rozprostírajících se na území současného Libereckého kraje, měla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu výraznou a trvalou podporu v politickém okrese Turnov, kde ji v prvorepublikových parlamentních volbách volilo okolo třiceti procent voličů. Na tomto výrazném volebním výsledku celého politického okresu se značnou měrou podíleli také voliči ze soudního okresu Český Dub, v němž stranu volilo okolo 35 % voličů.
Silnou voličskou základnu měla strana rovněž v politickém okrese Semily, a zvláště pak v jednom ze tří soudních okresů - v Lomnici nad Popelkou. V tomto okrese obdržela v parlamentních volbách v roce 1920 dokonce 30,4 % hlasů. Výsledky voleb na Semilsku v roce 1925 však ukázaly určitý odklon voličů od této strany. Ten nebyl tak výrazný v dalším politickém okrese Jilemnice, kde se jí především od rolníků rovněž dostávalo významné podpory. V parlamentních volbách v roce 1920 jí dalo hlas 15,5 % voličů. Tento průměr podstatně snižovali i při dalších parlamentních volbách rolníci ze soudního okresu Rokytnice nad Jizerou, kteří odevzdali své hlasy převážně německé straně Svaz zemědělců. Vysoký počet hlasů dostávala strana v soudním okrese Vysoké nad Jizerou (okolo 20 %).
V politických okresech s vysokým podílem obyvatel hlásících se k německé národnosti získávala hlasy pouze sporadicky.