Výroba, spotřeba a ceny energetických zdrojů - 2008

Úvod

V posledním období se energetická problematika stala velmi aktuálním tematickým okruhem. Důvodů je více. Patří k nim zejména nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po energiích, ostrý nárůst cen energetických zdrojů, rostoucí zátěž životního prostředí emisemi, růst obav ze skleníkového efektu a geopolitické problémy spjaté s rostoucí závislostí zemí na dovozu prvotních energetických surovin.
Do popředí zájmu se tak dostávají následující otázky: Jaké jsou dlouhodobé trendy ve výrobě a spotřebě energetických zdrojů? Jak se vyvíjí energetická náročnost výroby a spotřeby? Jaké změny probíhají ve vývoji struktury tvorby a užití energetických zdrojů? Jaká je míra závislosti zemí na dovozu energetických produktů? Jaké tendence probíhají v sektoru obnovitelných energií? K těmto otázkám směřuje i stručný přehled trendů ve vývoji energetického sektoru v ČR a ve světě.


1.         Palivo-energetický sektor ČR

1.1.      Energetické zdroje a jejich struktura

Energetické vstupy do české ekonomiky byly výrazným způsobem ovlivněny vývojem hospodářského cyklu. V průběhu transformační recese let 1990-1993 spotřeba prvotních energetických zdrojů klesala, v expanzní fázi hospodářského cyklu let 1994 až 1996 spotřeba rostla a v recesi let 1997 a 1999 opět klesala. Ekonomický růst v letech 2000 až 2005 byl doprovázen opětovným růstem prvotních energetických zdrojů, v průměru o 2,1 % ročně, avšak s výkyvem růstové dynamiky směrem nahoru v roce 2003 způsobeným náběhem jaderné elektrárny Temelín.

K poměrně značným proměnám došlo v letech 1996 až 2005 ve skladbě prvotních energetických zdrojů. K hlavním rysům těchto změn patřil pokles podílu tuhých paliv (z 64,9 % v roce 1995 na 48,2 % v roce 2005) a růst podílu zemního plynu z 10,8 % na 17,6 %. Vývoj se tudíž ubírá směrem, který vytýčila koncepce rozvoje energetiky, ale pomaleji než předpokládaly indikované cíle.

Graf č. 1 HDP a prvotní energetické zdroje

Pramen: ČSÚ
 
Závislost národního hospodářství na dovozu energetických zdrojů se dlouhodobě zvyšovala. Zatímco v roce 1990 tvořil podíl dovozu na prvotních energetických zdrojích 32,1 %, v roce 1995 to bylo 41,5 %, v roce 2000 44 % a v roce 2005 překročil podíl dovozu energetických zdrojů 45 %.

1.2.            Spotřeba energetických zdrojů

Konečná spotřeba paliv a energií použitých národním hospodářstvím včetně spotřeby domácností se snížila v roce 2005 proti roku 1990 z 1 303,2 PJ na 1 122,9 PJ, tj. o 180,3 PJ. V tomto období se postupně měnila struktura konečné energetické spotřeby ve prospěch ušlechtilých druhů energie při snižování spotřeby tuhých paliv. Zatímco v roce 1990 tvořila konečná spotřeba tuhých paliv 27,5 %, v roce 2005 to bylo 13,9 % z celkové konečné spotřeby. Váha se přesunula především na zemní plyn – jeho podíl na celkové konečné spotřebě se zvýšil z 13,6 % v roce 1990 (včetně svítiplynu) na 22,2 % v roce 2005. Podíl elektrické energie v konečné spotřebě se v těchto letech zvýšil o 3,7 p. b. z 13,5 % v roce 1990 na 17,2 % v roce 2005.

Ve struktuře konečné spotřeby energetických zdrojů podle odvětví činil podíl průmyslu v roce 1990 48,0 %, v roce 1996 43,7 % a v roce 2005 40,9 %. Naproti tomu se zvýšil podíl dopravy až na 22,4 % v roce 2005. Podíl v domácnostech činil v roce 1990 25,4 % konečné spotřeby, v následujících letech se jejich spotřeba snižovala a v roce 2005 bylo v domácnostech spotřebováno 22,4 % konečné spotřeby.

Tab. č. 1          Struktura konečné spotřeby paliv a energie v domácnostech

	1990	1995	1998	2005
Tuhá paliva	47,1	33,0	21,5	20,3
Kapalná paliva	12,8	0,0	0,2	0,2
Plynná paliva	15,0	28,9	37,5	38,9
Teplo	15,8	16,8	19,2	19,5
Elektřina	9,3	21,3	21,6	21,1
Celkem	100,0	100,0	100,0	100,0

Pramen: ČSÚ

V konečné spotřebě energií má významnou úlohu ropa. Od roku 2001 její spotřeba narůstala a v roce 2006 dosáhla rekordní výše v blízkosti 8 mil. tun. V dlouhodobém trendu let 1996 až 2006 však náročnost HDP na spotřebu ropy klesá.

Graf č. 2 Spotřeba ropy

Pramen: ČSÚ

Při mezinárodním porovnání spotřeby energie je vhodné použít indikátoru v přepočtu na obyvatele. Pozice České republiky u tohoto indikátoru je zhruba na průměrné úrovni zemí EU 15 a míra spotřeby paliv a energie je zhruba srovnatelná se zeměmi stejných geografických podmínek.

1.3.            Energetická náročnost

Slabým místem rozvoje české ekonomiky zůstává její vysoká energetická náročnost. Průměrný pokles energetické náročnosti v letech 1995 až 2005 činil 2,0 % ročně. I přesto z hlediska mezinárodního srovnání je energetická náročnost stále vysoká a patří k nejvyšším v EU. K hlavním příčinám vysoké energetické náročnosti patří především energeticky náročné technologie a vysoký podíl průmyslu v národohospodářské struktuře.

Tab. č. 2 Energetická náročnost hrubého domácího produktu ČR
(vyjádřená spotřebou prvotních energetických zdrojů na tis. Kč HDP, ve s. c. 2000)

Rok	HDP s. c. 2000 mil. Kč	PEZ, GJ	Energet. nár. HDP GJ/tis.	Index 1995=100
1995	2 033 699	1 749,400	0,860	100,00
2000	2 189 169	1 656,660	0,757	88,0
2005	2 636 843	1 847,776	0,701	81,5

Pramen: ČSÚ

Snižování energetické náročnosti české ekonomiky je v rozsahu větším než 50 % vysvětleno změnou struktury přidané hodnoty hlavních ekonomických odvětví. Dopad strukturálních změn může být měřen porovnáním rozdílů mezi skutečnou náročností a náročností při konstantní struktuře tvorby přidané hodnoty. Energetická náročnost na konečnou spotřebu energie klesala rychleji než náročnost při konstantní struktuře přidané hodnoty. Z toho plyne, že v ekonomice ČR došlo ke strukturálním změnám s růstem podílu energeticky méně náročných odvětví, zejména služeb.

Podíly spotřeby paliv a energií na celkové spotřebě energie se v jednotlivých národohospodářských sektorech výrazně liší. Nejvyšší podíl má zpracovatelský průmysl, následovaný průmyslem jako celkem (včetně těžby nerostných surovin a stavebnictví) a dopravou. Naproti tomu služby vykazují nízkou energetickou náročnost.

K energeticky náročným odvětvím zpracovatelského průmyslu patří chemický průmysl, průmysl nekovových materiálů, metalurgický průmysl a průmysl papíru a celulózy. Energetická náročnost těchto odvětví byla v letech 1996-2005 neměnná až mírně klesající.

1.4.      Ceny energetických zdrojů

Vývoj cen energetických zdrojů byl ovlivněn především růstem světových cen ropy. V období let 1995 až 2006 cena ropy neustále rostla. V roce 2006 byla cena ropy více než 3x vyšší než v roce 1995. Zatímco v letech 1996 až 2000 se cena ropy zvyšovala v průměru o 10 % za rok, v letech 2001 až 2006 činilo průměrné tempo růstu cen ropy 14 % ročně.

Graf č. 3 Vývoj ceny ropy

Pramen: ČSÚ

Ceny energetických zdrojů na spotřebitelském trhu rostly v letech 1995 až 2006 velmi dynamicky. Ceny elektrické energie se zvýšily 3,2x, plynu 4,3x, tepelné energie 2,7x a tuhých paliv 2,2x. Na růstu cen energií se do jisté míry podílela i změna sazby DPH z 5 % na 19 %.

Tab. č. 3 Indexy cen na spotřebitelském trhu
1995=100

	1996	1997	1998	1999	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006	Průměr 1996-2000	Průměr  2001-2006
Elektr. energie	111,0	129,1	179,9	199,1	229,4	263,4	288,1	274,1	279,7	290,7	316,9	118,1	105,5
Plyn ze sítě	110,7	129,2	182,7	204,5	235,0	308,2	312,8	316,5	319,3	360,5	429,6	118,6	110,6
Tuhá paliva	108,7	124,1	158,9	169,7	173,7	177,8	182,8	186,5	194,6	201,2	216,4	111,7	103,7
Tepelná energie	109,9	135,0	187,1	193,1	199,8	215,1	223,8	226,8	231,8	242,2	268,0	114,8	105,0

Pramen: ČSÚ

Mezinárodní porovnání jednotkových cen elektřiny, kterou platí domácnosti v zemích EU, ukázalo, že ČR patří do skupiny zemí s nadprůměrnou cenou. Podle propočtu Eurostatu činil průměr ceny elektřiny za EU 25 v roce 2006 14,2 centů/kWh,  v ČR 16 centů/kWh, a to v přepočtu podle standardu parity kupní síly (PPS). K zemím s nejvyšší cenou elektřiny patří Slovensko, Itálie, Polsko a Dánsko, na druhé straně nejnižší cenu mají k dispozici obyvatelé V. Británie, Finska, Norska a Francie. Nejvyšší podíl daní na spotřebitelské ceně mají v Dánsku (58 %), ČR se řadí k zemím s nižším podílem pod 20 % z celkové ceny. Při mezinárodním porovnání, jež v přepočtu na Euro používá tržní měnový kurz, je cenová hladina v České republice vůči průměru zemí EU podprůměrná.

Ceny elektřiny pro průmysl prošly v EU několika etapami vývoje. V letech 1996 až 2000 se snižovaly, poté v letech 2000-2004 vykazovaly kolísavý vývoj a v letech 2005 a 2006 se zvýšily o 13 %. ČR postupně snižovala odstup od průměrné ceny energie v EU vyjádřené v EUR. V roce 2006 činil odstup již jen necelé 2 centy za 1 kWh. Obdobný vývoj probíhal u ceny plynu s tím, že k dynamickému růstu jeho ceny v ČR došlo až v roce 2006, přičemž odstup jeho ceny od průměrné ceny v EU je již jen minimální.


2.         Energetika ve světě a v EU

Zatímco spotřeba energie ve světě se od roku 1970 téměř zdvojnásobila, v zemích EU vzrostla v letech 1970 až 2004 o 41 % při průměrném tempu růstu 1,1 % ročně. Existuje poměrně značná diference ve spotřebě energie na obyvatele, neboť spotřeba v USA je dvojnásobná v porovnání s EU a Japonskem a čtyřnásobná ve srovnání s Čínou.

Spotřeba energií v EU 25 rostla v 90. letech pomaleji než HDP, takže energetická náročnost se snižovala o 1,4 % ročně, rychleji v členských zemích, které přistoupily do EU v roce 2004 (o 3,6 % ročně), pomaleji v EU 15 (o 1,1 % ročně). V letech 2000 až 2004 růst spotřeby energie v EU 25 zrychlil na 1,4 % ročně, nejrychleji rostla spotřeba zemního plynu (o 2,8 % ročně) následovaná obnovitelnými zdroji (o 1,4 % ročně). Pokles energetické náročnosti zpomalil na 0,5 % ročně, přičemž hlavní podíl na tomto výsledku měl nižší růst HDP.

Skladba spotřeby energetických zdrojů v roce 2004 v EU byla následující: ropa 37 %, zemní plyn 24 %, tuhá paliva 18 %, jaderná paliva 15 % a obnovitelné zdroje 6 %. Užití energetických zdrojů bylo nejvyšší v dopravě (30 %), průmyslu (28 %) a v sektoru domácností (27 %). Ve službách se spotřebovalo 11 % energií a v zemědělství 4 %. Zhruba polovina spotřebované energie je vyráběna v EU, takže dovozní závislost činí zhruba 50 %. Největší dovozní závislost je u ropy, a to ve výši 81 % z celkové spotřeby. Více než 54 % spotřebovaného plynu je z dovozu z nečlenských zemí EU. Dovozní závislost u tuhých paliv je 38 %, hnědé uhlí je téměř výlučně těženo v EU a jen minimální dovozní závislost se vyskytuje u uhlí.

2.1. Obnovitelné zdroje energií

Využívání obnovitelných zdrojů energie má obecně řadu předností. Méně zatěžují životní prostředí, státy jsou méně závislé na dovozu paliv, snižují požadavky na devizové zdroje a mají minimální emise oxidu uhlíku. Technologie obnovitelných zdrojů se zpravidla vyznačují snadností oprav a přepravy a jsou vhodné zejména pro rozvojové země a odlehlé oblasti.

Obnovitelné zdroje energie (voda, dřevní hmota, biomasa, geotermální, větrná a sluneční energie) představují 13,6 % světové produkce energie. Z toho jsou dvěma hlavními složkami vodní energie a tradiční paliva. Hydroenergie se na globální produkci podílí 6,6 %, tradiční palivo jako je dřevo, dřevěné uhlí a zemědělské produkty pak 6,4 %. Jen malou část, necelé 1 % globální energetické produkce, tvoří biomasa, geotermální a větrná energie.

Nízký podíl obnovitelných zdrojů na globální energetické produkci je důsledkem mimo jiné i toho, že prozatím ještě nejsou ve větší míře schopny konkurovat fosilním palivům, ale cenové rozdíly se začínají postupně zmenšovat.

Pro řadu zemí je důležitá hydroenergetika, která dodává více než 50 % elektrické energie ve více než 60 zemích. Vodní energie je již delší dobu konkurenceschopná, avšak je také již hodně rozvinutá a v Evropě zbývá jen málo příležitostí k další expanzi. Hydroenergetika může mít i určitý negativní dopad na životní prostředí (např. naplaveniny, vzhled krajiny, aj.).

2.2. Energie a podnikatelský sektor

Vztah firemního sektoru k produkci čisté (zelené) energie se v posledním období mění. Zatímco v 1. polovině současné dekády hlavní emitenti oxidu uhlíku vytvářeli koalice v kampaních proti snižování skleníkových plynů, situace se v současné době rychle mění. U významných světových korporací je vidět příklon k čisté energii, o čemž svědčí jejich investiční plány, ve kterých ceny uhlíku hrají jednu z klíčových rolí. Důsledkem je rychlý rozvoj segmentů větrné a solární energie, přičemž ceny energií z obnovitelných zdrojů výrazně klesají. Energie se dostala do popředí zájmu projektů rizikového kapitálu a univerzit. Příčinou je nejen růst tlaků morálních, ale i ekonomických.

Vlády jednotlivých zemí se ve stále větší míře snaží nastavit ekonomické podmínky tak, aby znečišťovatelé životních prostředí platili za tuto zátěž. Aktuální je rovněž otázka snížení závislosti na dovozu energetických zdrojů a proto se podporuje růst energetické efektivnosti doprovázený stimulací některých energetických zdrojů, zejména biomasy, větru a slunce.
Jen omezené přínosy jsou zatím evidovány u nově zavedeného trhu s emisními povolenkami, jehož posláním bylo nejdříve stanovit tržní cenu uhlíku a následně ji využít k podpoře snížení emisí. Kolísavost ceny uhlíku na trhu neumožnila realizovat předpokládané efekty v podobě substituce uhlí zemním plynem a obdobně nebyl prozatím pozorován očekávaný podpůrný efekt na inovační aktivitu.

V posledním období je pozorovatelný růst zájmu o obnovu investic do atomových elektráren. Hlavním důvodem je možnost příspěvku k pozastavení globálního oteplování a určitý pokrok v technologiích jaderné energetiky. Na druhé straně existují i nadále argumenty oponující rozvoji jaderné energetiky, které poukazují na problémy s jaderným odpadem, na možnosti útoků teroristů a na vysoké náklady (zejména investiční) výroby elektřiny z jaderných elektráren (zhruba o 1/3 vyšší náklad v porovnání s elektrárnami uhelnými).

Obavy ze změn klimatu podstatně zvýšily tlaky na snižování emisí v dopravě, které se týkají především firem v automobilovém průmyslu a v odvětví výroby pohonných hmot. V EU existovala již delší dobu dobrovolná dohoda s výrobci aut, ve které byl zakotven cíl snížit emise CO ₂ na 120 g/km do roku 2012. V posledním období jsme svědky situace, kdy vlády chtějí mít pod kontrolou proces emisí a začínají stanovovat kvantitativní cíle. Ke světové iniciativě ke snižování emisí uhlíku do ovzduší se v lednu 2007 připojila i Kalifornie, kde byl stanoven indikativní cíl snížit do roku 2020 emise uhlíku o 10 %.

2.3. Dlouhodobý výhled

Poptávka po energii bude kontinuálně vzrůstat ve všech regionech světa. Podle odhadu Mezinárodní energetické agentury (IEA) z roku 2005 vzroste spotřeba energie ve světě do roku 2030 o 60 %. Největší podíl na růstu mají mít fosilní paliva, a to ve výši cca 85 %, z toho cca po jedné třetině ropa a zemní plyn. Očekává se že rozdíly ve spotřebě energie na obyvatele mezi jednotlivými regiony světa se příliš nezmění. Spotřeba energie v EU do roku 2030 má vzrůst o 15 %, přičemž její tempo růstu by se mělo postupně snižovat a od roku 2020 stabilizovat. Ropa by měla zůstat nejvýznamnějším druhem paliva. Podstatný růst spotřeby se očekává u zemního plynu a více než dvojnásobný příspěvek k celkové spotřebě energie ve srovnání s rokem 2005 se očekává od obnovitelných zdrojů. Základní scénář je sestaven na základě trendů a energetických politik členských zemí EU existujících v roce 2004. Tempo růstu snižování energetické náročnosti se odhaduje ve výši 1,5 % ročně. Dovozní závislostí EU by se měly nadále zvyšovat u ropy i plynu, a to na 94 %, resp. 84 %. ¹

2.4. Perspektivy energeticky úsporných technologií

Summit zemí G 8 v roce 2005 pověřil Mezinárodní energetickou agenturu (IEA) vypracovat studii o perspektivách energeticky úsporných technologií v období do roku 2050. Šlo o sestavení alternativních scénářů a strategií energetické budoucnosti. Vycházelo se přitom z hrozby změn klimatu, erose energetické bezpečnosti a z rostoucích energetických potřeb rozvojových zemí. K hlavním poznatkům studie vzniklé pod patronací OECD patří:
1.      Svět se nenachází na trajektorii udržitelnosti dostatečné nabídky energií v budoucnosti. V základním scénáři dlouhodobého výhledu při prolongaci současných trendů a politik by emise CO ₂ byla v roce 2050 téměř 2,5x vyšší v porovnání se situací v roce 2005. ²
2.      Alternativu k tomuto alarmujícímu výhledu tvoří scénáře, které jsou založeny na předpokladech zrychlení technologického pokroku. Věcné předpoklady se opírají o možnosti silného růstu energetické efektivnosti v dopravě, průmyslu a stavebnictví, který má být podpořen rozsáhlejším výzkumem, vývojem, demonstračním úsilím a rovněž pobídkami na úseku nízkokarbonových technologií. Přitom cena za snížení emise CO ₂ o tunu by neměla překročit 25 USD, což je méně než činila průměrná cena povolenky v obchodním systému EU v roce 2006.
3.      Potenciál energetických úspor v nové výstavbě v porovnání s existujícími budovami se odhaduje ve výši 70 %, v hutním průmyslu má efekt úsporných technologií činit 26 %, při výrobě cementu, uhlí a keramiky 25 % a u chemikálií a v petrochemickém průmyslu 98 %.

 
Souhrn hlavních tendencí
 
-   Ve vývoji struktury zdrojů energie klesal v ČR podíl tuhých paliv a rostl podíl plynných paliv. Z hlediska   mezinárodního porovnání však ČR i nadále patří k zemím s vysokým podílem tuhých paliv a nízkým podílem paliv plynných.
 
-  Ve vývoji struktury spotřeby energie rostl v ČR podíl dopravy a klesal podíl průmyslu a domácností. Z hlediska mezinárodního srovnání patří ČR k zemím s vysokým podílem spotřeby energie v průmyslu a s nízkým podílem spotřeby u domácností.
 
-   Energetická náročnost HDP v ČR dlouhodobě klesala v průměru o 2,0 % ročně. Z pohledu mezinárodního srovnání patří ČR k zemím s vysokou energetickou náročností, ale v přepočtu spotřeby energetických zdrojů na obyvatele je pozice ČR blízká průměru zemí EU.
 
-   Ceny energetických zdrojů na spotřebitelském trhu ČR rostly velmi dynamicky, rychleji v 2.polovině 90.let, pomaleji v letech 2001 až 2006. Hladina spotřebitelských cen energetických zdrojů se v roce 2006, na základě přepočtu podle parity kupní síly,dostala nad průměrnou úroveň cen v EU.
 
 -   Dlouhodobé výhledy vývoje výše energetických zdrojů v EU do roku 2030, počítají v období do roku 2020 se snižováním tempa růstu zdrojů energie a v následujícím období pak se stagnací její spotřeby, avšak při zdvojnásobení přírůstku obnovitelných zdrojů.


Literatura

1.      European Strategy for Sustastainable, Competitive and Secure Energy. Comission of the European Communities, Brussels, 2006
2.       Clearing up – a special report on business and climate change. The Economist, 2007, numer 8531
3.      Databáze ČSÚ, Eurostatu, OECD a IEA
4.      Energetická bilance ČR v letech 2003, 2004, 2005. ČSÚ, 2007
5.      Energetická vize České republiky, MPO ČR, 2005
6.      Energy technology perspective. OECD, 2007
7.      Lomborg, B.: Skeptický ekolog. Liberální institut, 2006
8.      Possible factors influencing the responsiveness of consumer energy prices. Monthly Bulletin, ECB, 2/2006
9.      Prices and taxes for elektricity. Eurostat, 2006
10.   Tomšík, V.: Konvergence české ekonomiky, výhled spotřeby elektrické energie a měnová politika ČR. ČNB, Parlament ČR, 17. 5. 2007
 
Ing. Slavoj Czesaný, DrSc.
Odbor makroekonomických analýz a analytických metod
E-mail: slavoj.czesany@czso.cz
Tel.: 274052592

---

¹ Annex to the Green Paper, European Commission, Brussels, 2006.
² Energy technology perspective, OECD, 2007.

Zveřejněno dne: 08.07.2009
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.