Podél hranic s Německem je oblast uzavřena pásmem Krušných hor, Labskými pískovci a Lužickými horami. Na jihovýchodě kraje se rozprostírají roviny, ze kterých vystupuje České středohoří. Převážná část Ústeckého kraje náleží do povodí Labe. Západní částí kraje protékají řeky Ohře a Bílina, Děčínskem řeka Ploučnice.

Rozloha kraje je 5 335 km², což  představuje 6,8 % rozlohy České republiky. Z tohoto území zaujímají 30 % lesy a 2 % vodní plochy. Nejvýše položené místo na území kraje leží na úpatí nejvyšší hory Krušných hor, Klínovce, jehož vrchol se nachází již na území kraje Karlovarského. Nejníže položeným bodem je výtok řeky Labe u Hřenska (115 m n.m.), což je zároveň nejníže položené místo v ČR.

Území Ústeckého kraje se vyznačuje značnou rozdílností jak z hlediska přírodních podmínek, tak i z hlediska hospodářské struktury, hustoty osídlení a stavu životního prostředí.

Ústecký kraj je rozdělen do sedmi okresů (Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem), které se dále člení na 354 obcí nejrůznější velikosti. Sídlem kraje a zároveň největší obcí je Ústí nad Labem s 94 871 obyvatelem. Podle počtu obyvatel se kraj řadí na páté místo v České republice. Hustota obyvatel je vyšší než vykazuje celostátní průměr a liší se podle okresů. Nejhustěji je osídlena oblast podkrušnohorské hnědouhelné pánve, nižší zalidnění se nachází v oblasti Krušných hor a v okresech Louny a Litoměřice, kde se vyskytují především menší venkovská sídla. Charakteristickým rysem kraje je relativně mladé obyvatelstvo, avšak i přesto již mírně klesá počet obyvatel, protože se začínají projevovat celorepublikové negativní trendy.

Hospodářský význam kraje je historicky dán značným nerostným bohatstvím, zejména ložisky hnědého uhlí. Je to oblast s vysoce rozvinutou průmyslovou výrobou, která je soustředěna především v Podkrušnohoří. Z odvětví má významné postavení energetika, strojírenství, chemický a sklářský průmysl. V zemědělství je kraj významnou produkční oblastí chmele, zeleniny a zvláště na Litoměřicku je rozvinuté ovocnářství. Kraj má v rámci republiky nejnižší podíl orné půdy.

Na tvorbě hrubého domácího produktu v České republice se kraj podílí pouze 6,5 %, v přepočtu na jednoho obyvatele dosahuje 81,3 % republikového průměru a je mezi kraji na dvanácté pozici.

Orientace ekonomických činností z minulosti měla a dosud má nepříznivý dopad na kvalitu životního prostředí. Silně rozvinutá povrchová těžba uhlí značně změnila vzhled krajiny. Dobře známy jsou i problémy s emisní situací v kraji. V posledním desetiletí došlo k výraznému zlepšení životního prostředí, ale přesto je kraj vnímán jako oblast s nejpoškozenějším životním prostředím.

Pokles těžby uhlí, restrukturalizace podniků, útlum výrob i zemědělství mají za následek, že v republikovém srovnání je v Ústeckém kraji dlouhodobě nejvyšší míra registrované nezaměstnanosti (15,8 %, v ČR 8,9 % k 31. 12. 2001).

Kraj má důležitou dopravní polohu danou vazbou na Evropskou unii. Teplickým a litoměřickým okresem prochází důležitá mezinárodní silniční trasa E 55 spojující sever a jih Evropy, která u Lovosic přechází v dálnici D 8. Další významný silniční tah směřuje z Karlovarského kraje podél Krušných hor do severní části Libereckého kraje. Významná je také spojnice ze Spolkové republiky Německo přes Chomutov a Louny do Prahy. Hlavním železničním tahem je mezinárodní trať ze Spolkové republiky Německo přes Ústí nad Labem do Prahy. Řeka Labe je nejdůležitější vodní cestou v České republice a umožňuje lodní přepravu do Hamburku, přístavu v Severním moři.

Vzhledem k bohaté historii osídlení má Ústecký kraj velké množství historických památek. Z nejznámějších lze připomenout např. barokní zámek v Duchcově, románskou rotundu na Řípu, gotický kostel v Mostě, kláštery v Oseku a Doksanech a zámky Ploskovice a Libochovice. V oblastní galerii v Litoměřicích jsou mimořádně hodnotné sbírky obrazů. Z přírodních krás je nejznámější národní park České Švýcarsko se známou Pravčickou bránou.