Náboženské vyznání obyvatelstva

 

Rodinný stav


Rodinný stav obyvatel se do vztahu k církvím či k víře výrazně nepromítá. Z jednotlivých kategorií tohoto stavu lze konstatovat diference pouze u dvou výrazně odlišných skupin, a to svobodných a rozvedených. Srovnání údajů o věřících a osob bez vyznání naznačuje, že v průběhu uplynulého desetiletí došlo k výraznému sblížení ve věku vstupu do manželství těchto obou kategorií. Věřící již nevstupují do manželství později, odložený vstup do manželství lze konstatovat, bez ohledu na víru, prakticky shodně u obou skupin. Nepatrně nižší procento svobodných, věřících římskokatolického vyznání, v obou nejnižších věkových kategorií je dané velkou váhou této kategorie a vyplývá spíše z větší zodpovědnosti těchto osob a z úcty k posvátnému stavu manželskému (je u nich menší četnost nesezdaných soužití). Pozdější uzavírání do manželství se však nadále projevuje u evangelického vyznání a československého husitského, a to jak u mužů tak žen. Malý absolutní počet těchto osob však nedovoluje činit obecné závěry.
    Tab. 6 Podíl svobodných věřících a svobodných osob bez vyznání na úhrnu příslušné věkové skupiny


Na rozdíl od změn ve věku vstupu do manželství pokračuje nadále stav, že věřící méně častěji uzavírají manželství než osoby bez vyznání. Situace, která byl zjištěna v roce 1991, tedy vyšší procento svobodných osob u věřících oproti osobám bez vyznání, se prakticky nezměnila. Tyto odlišnosti nalezneme u všech nejvýznamnějších církví, přičemž výraznější je tento rozdíl u mužů než u žen. V případě nejrozšířenější Církve římskokatolické lze tento stav mj. vysvětlit rovněž celibátem, který církev vyžaduje u svých duchovních, a to včetně vyššího počtu řeholníků a řeholnic objevující se právě v tomto desetiletí.

    Tab. 7 Podíl rozvedených věřících mužů a žen a rozvedených mužů a žen bez vyznání na úhrnu příslušné věkové skupiny

Další rozdíl, který bylo možné konstatovat již i v roce 1991 je mezi podíly rozvedených v případě věřících oproti osobám bez vyznání. V nejnižším věku, kde však je těchto rozvodů logicky nejméně a proto čísla nejsou tak průkazná se mírně snížil, zatímco ve vyšším věku došlo k prohloubení této diference. V roce 1991 byl např. ve skupině 30 - 34letých podíl rozvedených věřících 7,4% a rozvedených osob bez vyznání 8,8 %, rozdíl tedy činil jen 1,4 procentního bodu. Z výsledků za rok 2001 zjišťujeme, že u věřících vzrostl tento podíl na 9,0 %, kdežto u rozvedených bez vyznání se zvýšil na 13,1 %. Rozdíl zde tedy představuje již 4,1 procentního bodu. Údaje tabulky přitom ukazují, že v případě žen je tento rozdíl ještě výraznější než u mužů. I když nelze uvedené skutečnosti přeceňovat a především z nich činit obecně platné soudy lze uvést, že se zde projevuje jistě zodpovědnější přístup věřících osob k manželství daný rovněž trvalou premisou o posvátnosti této instituce a její nerozlučitelnosti. Při pohledu podle jednotlivých církví je zřejmé, že tato zodpovědnost je nejvýraznější, tedy nejnižší podíl rozvedených, je u Církve římskokatolické a to více v případě žen než u mužů.