Úvod

Úplná evidence a statistika potratů byla v Československu zavedena v roce 1958 nabytím účinnosti zákona o potratech č. 68/1957 Sb. Tento zákon zavedl pojem „umělé přerušení těhotenství na žádost“, označující lékařský zákrok, na který má těhotná žena právo, požádá-li o něj zákonným postupem a je-li její žádosti vyhověno příslušnou interrupční komisí. Statistika potratů v tehdejším Československu byla sice již vedena od roku 1953, ta však byla neúplná vzhledem k chybějící zákonné úpravě umělých přerušení těhotenství a s tím souvisejícím množstvím neregistrovaných interrupcí.

Zákon č. 68/1957 Sb. byl nahrazen v roce 1986 zákonem ČNR č. 66/1986 Sb. a prováděcí vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb. Byly zrušeny dosavadní interrupční komise a na umělé přerušení těhotenství (již ne „na žádost“) získala právo každá žena, která o ně požádá. Žádost může být odmítnuta lékařem pouze za zdravotních důvodů nebo pro příliš pokročilé těhotenství. Právní ustanovení z roku 1986, byť byla formulována v jiném společenském režimu, jsou v České republice nadále platná.

Podkladem pro statistické zpracování údajů o potratech je povinné hlášení "Žádost o umělé přerušení těhotenství (UPT), hlášení potratu a mimoděložního těhotenství". Vyplněná hlášení po provedení zákroku podávají zdravotnická zařízení a lékaři v ČR Ústavu zdravotních informací a statistiky České republiky (dále ÚZIS ČR) za ženy-státní občanky ČR s trvalým pobytem na území ČR a za cizinky s jiným než přechodným pobytem na území ČR. Údaje z tohoto hlášení jsou při zpracování tříděny podle místa trvalého bydliště a případně podle státního občanství ženy, podle rodinného stavu ženy, věku ženy, stáří plodu v týdnech, druhu potratů (samovolné, miniinterrupce, jiná legální UPT, ostatní potraty a mimoděložní těhotenství) a podle formy užívané antikoncepce.

Sběr hlášení a zpracování provádí a metodicky řídí Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. ÚZIS ČR měsíčně předává soubor o potratech Českému statistickému úřadu k dalšímu zpracování pro potřeby demografické statistiky. Český statistický úřad publikuje definitivní data o potratech od roku 1971 v každoročním pramenném díle demografické statistiky Pohyb obyvatelstva v České republice v roce …., základní předběžné výsledky v publikaci Stav a vývoj obyvatelstva v roce ..., Ústav zdravotnických informací a statistiky vydává každoročně publikaci „Potraty“ v řadě Aktuální informace. Některá data publikovaná ČSÚ a ÚZIS ČR se zdánlivě poněkud liší. Český statistický úřad do svých publikací zahrnuje data za všechny potraty státních občanek ČR a za potraty cizinek žijících v ČR na základě oprávnění k trvalému pobytu nebo k pobytu nad 90 dnů, zatím co ÚZIS ČR publikuje v podrobnějším členění jen data za státní občanky ČR. ÚZIS ČR ve svých datech věnuje pochopitelně více pozornosti medicínským záležitostem potratů.

Povinnému hlášení podléhají všechny druhy potratů, (včetně případů ukončení mimoděložního těhotenství) provedené ve zdravotnických zařízeních České republiky. Povinnost hlásit všechny druhy potratů vyplývá ze zákonných norem. Definici potratu a druhů potratů je stanovena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988 Sb.

Potratem se podle této definice rozumí ukončení těhotenství při němž

a) plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže těhotenství je kratší než 28 týdnů

b) plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu

c) z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu anebo těhotenská sliznice.

d) Potratem se rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů.

Rozlišují se tyto druhy potratu:

1. samovolný potrat: spontánní vypuzení plodu z dělohy před ukončením 28. týdne těhotenství;

2. miniinterrupce: umělé ukončení těhotenství prováděné vakuovou aspirací. Tato metoda je pro ženu šetrnější a lze ji provést v raném stádiu těhotenství, tj. do sedmého týdne u prvorodičky a do osmého týdne u druhorodičky;

3. jiné legální umělé přerušení těhotenství: legální ukončení těhotenství jinou metodou než miniinterrupcí do 12. týdne, u zdravotních důvodů do 24. týdne těhotenství. Po uplynutí 12 týdnů těhotenství lze uměle přerušit těhotenství, jen je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu nebo, že plod je neschopen života. Nepatří sem ukončení mimoděložního těhotenství;

4. ostatní potraty: tj. potrat, který si žena přivodila sama nebo potrat provedený či iniciovaný nedovoleně jinou osobou - jedná se převážně o tzv. kriminální potraty;

5. ukončení mimoděložního těhotenství.

Umělé přerušení těhotenství na žádost ženy se provádí do 12. týdne těhotenství. Umělá přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů se mohou provádět do 24. týdne těhotenství. Pokud je zjištěno genetické či vývojové poškození plodu, může být zákrok proveden v průběhu celého těhotenství.

Do roku 1986 nebyla mezi potraty zahrnována umělá přerušení mimoděložních těhotenství. Poprvé byla zahrnuta mezi „ostatní potraty“ v roce 1987, dočasně byla z této skupiny vyňata v letech 1988-1991 a znovu zařazena v roce 1992.

Citace definic je nezbytná vzhledem k častým záměnám pojmů ve veřejném mínění, v médiích a někdy i v odborné veřejnosti. Pojem “umělé přerušení těhotenství”, resp. “interrupce” je běžně pokládán za synonymum pojmu “potrat”. Diskutuje se např. o možnosti zákazu potratů, nebo o protipotratovém zákonu, přičemž se opomíjí přirozená danost, že určitý počet těhotenství vždy končí samovolným potratem, že mezi potraty jsou zahrnována i ukončení mimoděložních těhotenství – a že samovolné potraty nebo mimoděložní těhotenství zakázat nebo zákonně omezit samozřejmě nelze.

Záměny pojmů se projevují i v užívání statistických dat v mediích nebo v politických diskusích, především v tom, že celkový počet potratů je pokládán za počet interrupcí, nebo že celkový počet potratů v ČR je srovnáván s počtem interrupcí v jiných zemích. K nepřesnostem vede i nejednotný výklad pojmu „miniinterrupce“. Tento dnes již zdaleka nejběžnější způsob přerušení těhotenství je ve většině jiných zemí vykládán jako regulační lékařský zákrok, který s případným těhotenstvím ženy nutně nesouvisí – a není proto, na rozdíl od ČR, jako přerušení těhotenství vykazován.

Pojem „umělé přerušení těhotenství“ je používán v textu zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a je tedy závazný. V praxi je zákrok však často označován též jako „umělý potrat“ nebo jako „indikovaný potrat“, z technicko-medicínského hlediska jde o „interrupci“. Jako demografický termín pro označení výskytu umělých přerušení těhotenství se z jazykových důvodů používá termín „indikovaná potratovost“, případně méně vhodněji „umělá potratovost“. V dalším textu jsou termíny „potrat“ nebo „potratovost“ užívány tehdy, jde-li o potrat v nejširším smyslu slova. Pro umělé přerušení těhotenství je v textu používán také termín „interrupce“, příp. „indikovaná potratovost“.