Cizinci v ČR - 2007


3. Ekonomická aktivita cizinců

3. Ekonomická aktivita cizinců

Údaje o zaměstnanosti cizinců na území České republiky vycházejí z evidence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV ČR) o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců a počtu informací o nástupu občanů EU/EHP a Švýcarska k výkonu práce, registrovaných úřady práce a z evidence o cizincích s živnostenským oprávněním Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR).

1) Evidence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR

Zaměstnávání cizích státních příslušníků v postavení zaměstnanců

Od 1. 5. 2004 občané EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci již nejsou z hlediska zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, považováni za cizince a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané České republiky, to znamená, že mají v ČR volný přístup na trh práce. Ke státům EU patří Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyško, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie. Ke státům EHP vedle států EU patří Norsko, Lichtenštejnsko a Island.

Ostatní cizinci, kteří nejsou občany EU/EHP a Švýcarska ani jejich rodinnými příslušníky, mohou vykonávat práci na území ČR za podmínky, že obdrželi povolení k zaměstnání a povolení k pobytu, pokud zákon o zaměstnanosti nestanovuje jinak.

Zaměstnávání cizích státních příslušníků v postavení registrovaných podnikatelů

Za zaměstnání je považováno i plnění běžných úkolů zajišťovaných

- společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost;
- členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo.

Plnění běžných úkolů mohou tito cizinci vykonávat za předpokladu, že obdrželi povolení k zaměstnání a povolení k pobytu.

Běžným úkolem vyplývajícím z předmětu činnosti obchodní společnosti nebo družstva nejsou úkoly, které statutární nebo jiné orgány obchodní společnosti nebo družstva plní z titulu této funkce, např. obchodní vedení jednatelem, účast na řízení družstva členem představenstva družstva, činnost člena dozorčí rady atd. Úkoly statutárních orgánů blíže formuluje obchodní zákoník.

Platná povolení k zaměstnání cizinců

Informace o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců, obsažené v této kapitole, se vztahují výhradně k osobám s vízy k přechodnému pobytu na krátkodobá víza do 90 dnů pobytu a dlouhodobá víza nad 90 dnů.

Povolení k zaměstnání může úřad práce cizinci vydat na pracovní místo, které je hlášeno zaměstnavatelem jako volné, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak a zaměstnavatel obdržel povolení získávat zaměstnance ze zahraničí.

Povolení k zaměstnání s ohledem na situaci na trhu práce (zaměstnavatel musí mít od úřadu práce povolení získávat zaměstnance ze zahraničí) se vydává též cizinci, který bude sezónním zaměstnancem na dobu šesti měsíců v kalendářním roce, pokud mezi jednotlivými zaměstnáními uplyne doba nejméně šesti měsíců.

O povolení k zaměstnání je povinen žádat i společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní společnosti nebo člen družstva nebo člen statutárního nebo jiného orgánu družstva, který plní běžné úkoly pro obchodní společnost nebo pro družstvo. V tomto případě se nevyžaduje povolení k získávání cizinců, pouze obchodní společnost nebo družstvo nahlásí úřadu práce charakteristiku běžných úkolů, které bude společník nebo člen družstva zajišťovat. Při vydávání povolení k zaměstnání úřad práce přihlíží k situaci na trhu práce.

Povolení k zaměstnání bez ohledu na situaci na trhu práce se vydává cizinci

- vykonávajícímu v České republice soustavnou vzdělávací nebo vědeckou činnost jako pedagogický pracovník nebo akademický pracovník vysoké školy nebo vědecký výzkumný nebo vývojový pracovník ve výzkumných institucích;

- který bude zaměstnán na časově vymezené období za účelem zvyšování svých dovedností a kvalifikace ve zvoleném zaměstnání (stáž), avšak na dobu nejdéle jednoho roku. Toto období může být prodlouženo, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné kvalifikace podle předpisů platných v České republice;

- do 26 let věku zaměstnaného příležitostnými a časově omezenými pracemi v rámci výměny mezi školami nebo v rámci programů pro mládež, jichž se Česká republika účastní;

- který je duchovním církve registrované v České republice nebo náboženské společnosti;

- o němž to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament ČR souhlas a jíž je Česká republika vázána;

- kterému bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu podle pobytového zákona nebo mu za stejným účelem bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu;

- který je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nebo kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu, nejdříve však po uplynutí 12 měsíců ode dne podání žádosti o udělení azylu;

- který bude vykonávat práci na území ČR na základě svého zvolení nebo jmenování do funkce; v tomto případě zaměstnavatel písemně doloží, že se jedná o pracovní místo obsazované volbou nebo jmenováním (§ 147 zákona o zaměstnanosti);

V uvedených případech se jedná o volná pracovní místa, na jejichž obsazení nepotřebuje zaměstnavatel povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí.

Údaje o vydaných povoleních k zaměstnání vycházejí z evidence jednotlivých úřadů práce, které v souladu se zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, rozhodují v rámci správního řízení o vydání nebo odnětí povolení k zaměstnání.


Povolení k zaměstnání se nevyžaduje u cizince, který

a) obdržel azyl na území ČR;

b) má povolení k trvalému pobytu na území ČR;

c) je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkem zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území ČR, pokud je mezinárodní smlouvou sjednanou jménem vlády ČR zaručena vzájemnost;

d) je

výkonným umělcem,
pedagogickým pracovníkem,
akademickým pracovníkem vysoké školy,
vědeckým pracovníkem, který je účastníkem vědeckého setkání,
žákem nebo studentem do 26 let věku,
sportovcem,
osobou, která v ČR zajišťuje dodávky zboží nebo služeb nebo toto zboží dodává nebo osobou, která provádí montáž na základě obchodní smlouvy, případně provádí záruční a opravářské práce, a jejíž pobyt na území ČR nepřesáhne sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce;

e) je zaměstnán na území ČR podle mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament ČR souhlas a jíž je ČR vázána;

f) je členem záchranné jednotky a poskytuje pomoc na základě mezistátní dohody o vzájemné pomoci při odstraňování následků havárií a živelných pohrom a v případě humanitární pomoci;

g) je zaměstnán v mezinárodní hromadné dopravě, pokud je k výkonu práce na území ČR vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem;

h) je akreditován v oblasti sdělovacích prostředků;

i) je vojenským nebo civilním personálem ozbrojených sil vysílajícího státu podle zvláštního zákona;

j) vykonává práci v rámci přípravy na budoucí povolání ve školách a školských zařízeních zařazených do sítě škol, předškolních a školských zařízení;

k) je vyslán na území České republiky v rámci poskytovaných služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie;
l) pobývá na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, jde-li o společné soužití rodiny s cizincem podle písmene a) nebo c),

m) pobývá na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného členského státu Evropské unie za účelem zaměstnání, pokud od vydání tohoto povolení uplynulo více než 12 měsíců.

V případě zaměstnání cizince podle bodu a) až e) a bodu j) a m) je však zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které byl cizinec svým zaměstnavatelem vyslán na základě smlouvy k výkonu práce, povinen písemně informovat o této skutečnosti příslušný úřad práce nejpozději v den nástupu tohoto cizince k výkonu práce.



Povolení k zaměstnání nelze vydat cizinci, který
- v České republice požádal o udělení azylu, a to po dobu 12 měsíců ode dne podání žádosti o udělení azylu nebo
- nesplňuje některou z podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti pro vydání povolení k zaměstnání.

Druh povolení k zaměstnání

Individuální povolení - rozumí se povolení k zaměstnání cizince v pracovně právním vztahu k tuzemskému zaměstnavateli. Tuzemským zaměstnavatelem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která má k této činnosti na území ČR oprávnění: zápis v příslušném obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku (např. rejstřík živnostenského úřadu, rejstřík patentových zástupců), příslušném seznamu (např. seznam auditorů, seznam daňových poradců) nebo vedení v stanovené evidenci u příslušného orgánu ČR (např. evidence samostatně hospodařících rolníků). Za tuzemského zaměstnavatele se považuje též fyzická osoba, která nepodniká, ale pro svoji osobní potřebu zaměstnává jinou fyzickou osobu.

Kontrakt - rozumí se zaměstnávání cizince u právnické osoby nebo u fyzické osoby s bydlištěm mimo území ČR, která v ČR trvale nepodniká, ale vysílá svoje zaměstnance do ČR za účelem realizace obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.

Informační povinnost zaměstnavatele

Občané EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci nepotřebují na území ČR pro účely zaměstnání povolení k zaměstnání. Zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, ke které jsou občané EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinní příslušníci svým zaměstnavatelem vysláni, je povinen nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce písemně informovat o této skutečnosti úřad práce příslušný podle místa výkonu práce.

Tato informační povinnost se vztahuje i na jiné cizí státní příslušníky, kteří k výkonu svého zaměstnání na území ČR nepotřebují povolení k zaměstnání (viz bod a) až e) a bod j) až m) výše uvedené informace „Povolení k zaměstnání se nevyžaduje“)

Evidence cizích státních příslušníků

Zaměstnavatel je povinen vést evidenci občanů EU/EHP a Švýcarska a jejich rodinných příslušníků, jakož i všech cizinců, které zaměstnává nebo kteří jsou k němu vysláni k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem.

Tabulkové přehledy podle států ukazují na určitou tradici, ale i možnost volného pohybu (Slovensko), dále pak na přetrvávající spolupráci z dřívějších let (Polsko, Bulharsko), na nabídku méně kvalifikovaných prací (Ukrajina, Rumunsko, Moldavsko, Bělorusko) a v neposlední řadě i na otevření trhu práce pro ostatní státy, kdy s pracovními silami přichází do ČR i kapitál (Německo, Spojené státy, Spojené království, Francie atd.).

Ke konci roku 2006 bylo na území ČR evidováno na úřadech práce 185 075 zahraničních pracovníků.

Převážnou část občanů zemí EU evidovaných na úřadech práce (celkem 116,7 tis.) představují občané Slovenska (ke konci roku 2006 celkem 91,4 tis.). Z ostatních členských zemí EU vykazuje vyšší počet pracujících zatím pouze Polsko (17,1 tis.) a hranici 1 tis. osob překročilo i Německo, Spojené království a Francie. Obecně častěji se jedná o muže (70 % pracujících ze zemí EU).

Pokud jde o občany ostatních zemí, jednoznačně dominují státní příslušníci Ukrajiny (46,2 tis. osob). Ke konci roku 2006 byl počet občanů Moldavska vyšší než 3 tis. osob a počet občanů Mongolska a Ruska vyšší než 2 tis. osob. Počet občanů z dalších čtyř zemí (Bulharsko, Rumunsko , Spojené státy a Bělorusko) byl v tomtéž období vyšší než 1 tis. osob. Proti skupině zemí EU je patrný ve skupině ostatních zemí vyšší podíl pracujících žen, který přesáhl více než jednu třetinu všech pracujících z těchto zemí.

2) Evidence Ministerstva průmyslu a obchodu ČR

Cizinci s živnostenským oprávněním

Podle zákona č. 455/91 Sb., o živnostenském podnikání, (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů, mohou na území České republiky podnikat i cizinci stejně jako občané ČR, pokud splní určité podmínky dané tímto zákonem a souvisejícími předpisy. Cizinci mohou podnikat v rámci živnostenského zákona jako zahraniční fyzické osoby, ale mohou zakládat i právnické osoby nebo zřizovat na území České republiky organizační složky svého podniku v zahraničí. Zahraniční fyzickou osobou se rozumí fyzická osoba, která nemá na území ČR trvalý pobyt, ale musí mít povolen pobyt za účelem podnikání (zákon č. 326/1999 Sb.), nejedná-li se o občana členského státu Evropské unie nebo státu, s nímž má Česká republika uzavřenu smlouvu, která toto omezení nepřipouští. Toto ustanovení se tedy vztahuje i na občany státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropským společenstvím a na občany státu, který je vázán Smlouvou o Evropském hospodářském prostoru.

Pro tuto publikaci byl zvolen termín cizinec s živnostenským oprávněním (dále jen cizinec s ŽO), protože v počtech podnikatelů jsou zahrnuti jak podnikatelé cizinci s přechodným pobytem nad 90 dnů, podnikatelé cizinci s trvalým pobytem nebo azylanti, tak i občané členských států Evropské unie a občané Švýcarska, Norska, Islandu a Lichtenštejnska, kteří k získání živnostenského oprávnění doloží trvalý pobyt ze své země.

Zahraničním fyzickým osobám, tj. podnikatelům s pobytem nad 90 dnů za účelem podnikání, vzniká živnostenské oprávnění zápisem do obchodního rejstříku, a to v rozsahu zapsaného předmětu podnikání. Ostatním cizincům podnikajícím v režimu živnostenského zákona (občané EU, občané EHP, cizinci s trvalým pobytem a azylanti) vzniká živnostenské oprávnění dnem ohlášení, resp. u koncesovaných živností je vázáno na den nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Výjimka z povinného zápisu do obchodního rejstříku se nevztahuje na švýcarské občany, neboť Švýcarsko není členem ani EU, ani členem EHP. Současně je nutné upozornit, že podnikatelé v režimu živnostenského zákona mohou provozovat více živností, mají-li pro každou z nich živnostenské oprávnění. A toto platí i pro cizince.

Počet podnikatelů - cizinců s ŽO - se rok od roku postupně zvyšoval. V roce 1998 došlo k prvnímu poklesu počtu těchto podnikatelů, a to v návaznosti na novelu živnostenského zákona, která vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 286 v roce 1995. Tento předpis stanovil přísnější povinnosti podnikatelům předkládat zákonem stanovené doklady. K druhému poklesu počtu podnikatelů došlo po roce 2001 opět na základě rozsáhlé novely živnostenského zákona, která vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 356 v roce 1999. Tímto předpisem a zákonem č. 326/1990 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, se jednak zpřísnily podmínky pro získání dlouhodobého víza za účelem podnikání, ale na druhou stranu občané 15 států Evropské unie mohli na území České republiky podnikat pouze na základě příslušnosti k Evropské unii.

Vzhledem k výše uvedenému živnostenské úřady podnikatele - cizince, kteří nepředložili povinné doklady o pobytu a i jiné, začaly postupně vyřazovat z evidence živnostenského podnikání. Toto se odrazilo v poklesu počtu podnikatelů - cizinců v roce 1998 a v roce 2002. Od roku 2003 se však již reálně projevil relativně vysoký nárůst počtu těchto osob.

K 1. 5. 2004 vstoupila v platnost tzv. euronovela živnostenského zákona, která vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 374 v roce 2004. I když se tímto předpisem zmírnily podmínky vstupu do živnostenského podnikání, např. zrovnoprávněním postavení občanů EU a českých občanů co se týká předkládání dokumentů potřebných k získání živnostenského oprávnění nebo prokazování odborné způsobilosti, počet podnikatelů z EU se navýšil přibližně stejně jako v posledních dvou letech.

Počet cizinců z členských zemí EU s platným živnostenským oprávněním soustavně rostl a v letech 2004 a 2005 v České republice podnikalo více než 13 tis. osob. V roce 2006 došlo k poklesu počtu cizinců podnikatelů. Tento pokles není nijak veliký a lze ho odůvodnit tím, že došlo k plánovanému přesunu dat ze stávajících lokálních evidencí podnikatelů do nového centrálního informačního systému, což mimo jiné znamenalo i vyřazení duplicitních údajů zanesených do systému praxí lokálních evidencí. Většina z cizinců jsou státní příslušníci Slovenska (8,7 tis.), méně pak polští a němečtí občané (přes 1 tis. osob). Na rozdíl od pracujících cizinců evidovaných na úřadech práce představuje podíl zemí EU jen jednu pětinu všech cizinců se živnostenským oprávněním. Celkový počet živnostníků ovlivňují především občané Vietnamu (22,9 tis.) a státní příslušníci Ukrajiny (21,3 tis.). Z ostatních zemí byl zjištěn počet živnostníků přesahující 1 tis. osob u občanů Ruska, Srbska a Černé Hory a Bulharska.

3) Celková zaměstnanost cizinců

Celkovou zaměstnaností cizinců se v kapitole rozumí součet platných povolení k zaměstnání cizinců, počtu cizinců evidovaných úřady práce a počtu cizinců s živnostenským oprávněním. Výjimkou jsou tabulky 3-14.3-16., kde je počítáno i se širším odhadem počtu pracujících cizinců na území ČR (viz další metodické vysvětlivky ke kapitole).

Cizinci s povolením k pobytu

Celkový počet cizinců s povolením k pobytu je v úvodních tabulkách 3-1. a 3-2. této kapitoly konstruován jako součet počtu cizinců s trvalým pobytem a počtu cizinců s vízem nad 90 dnů. Obsah těchto kategorií je podrobněji vysvětlen v části Demografické aspekty života cizinců v České republice. Údaje o počtu bydlících cizinců uvedených v této kapitole mají informativní charakter, protože v počtech bydlících osob nejsou např. zahrnuty osoby s vízy do 90 dnů, ale pracující s těmito vízy jsou zahrnuti do celkového počtu pracujících cizinců.

Pracovníci v hlavním zaměstnání

Základem pro kvantifikaci počtu pracovníků v hlavním zaměstnání v civilním sektoru na území ČR (tab. 3-14.3-16.) jsou výsledky výběrového šetření pracovních sil (VŠPS). Pracovníci v hlavním zaměstnání jsou ty osoby, které náležejí do některé z následujících skupin:

a) mají jediné zaměstnání, tj. respondenti mají formální vazbu k jedinému zaměstnavateli nebo jediným zdrojem jejich příjmů je jejich podnikatelská činnost;

b) mají více pracovních aktivit provozovaných za mzdu, plat nebo jiný druh odměny. V tomto případě se jedná o souběh hlavního a dalšího (vedlejšího) zaměstnání. V případě souběhu zaměstnání nebo činností se za hlavní považuje to zaměstnání, ve kterém respondent pracuje na plný úvazek nebo na úvazek, který je delší než úvazek v dalším zaměstnání.

Všechny údaje zjištěné VŠPS jsou převáženy četností jednotlivých věkových skupin mužů a žen, která byla projektována pro středy jednotlivých čtvrtletí na základě definitivních demografických dat k 31. 12. let 2001 - 2006. Uvedený způsob přepočtu nejlépe koresponduje s okruhem osob zahrnutých do šetření. VŠPS je kontinuální celoroční zjišťování, a proto na rozdíl od jiných tabulek jsou v tab. 3-14.3-16. uváděny roční průměry. Z údajů jsou vyloučeni příslušníci armády.

V rámci uvedených tabulek jsou uvažovány i další skupiny cizích státních občanů, které jsou zahrnuty v celkovém počtu cizinců s hlavním zaměstnáním na území ČR:

podhodnocení - kategorie těchto pracujících cizinců vychází z diference mezi vývojem počtu osob s trvalým, resp. dlouhodobým pobytem (od roku 2000 z počtu cizinců s vízem nad 90 dnů) a součtem osob s živnostenským oprávněním a s povolením k zaměstnání (od roku 2005 počtem cizinců evidovaných úřady práce). Při kvantifikaci byla vzata v úvahu především proporce uvedených charakteristik ve druhé polovině devadesátých let. Součástí počtu podhodnocených jsou i odhady počtu cizinců s nepovoleným pobytem. Údaje o zaměstnanosti občanů cizích států pobývajících v ČR nelegálně, nejsou k dispozici. Tyto údaje nemohou být objektivně zjišťovány řádným statistickým šetřením a odhad celkové zaměstnanosti cizinců na našem území je třeba řešit v rámci kvantifikace zaměstnanosti tzv. šedé ekonomice. Poprvé za konec roku 2004 byly údaje o počtech podhodnocených rozděleny mezi zaměstnance a sebezaměstnané s přihlédnutím k disproporcím mezi údaji o pohybu a o zaměstnání podle státní příslušnosti.

Postavení v zaměstnání

Zaměstnanci (tab. 3-14.) jsou osoby s formální vazbou k zaměstnání bez ohledu na to, zda v referenčním týdnu skutečně pracovaly či nikoliv. Pro potřeby mezinárodního srovnání jsou členové produkčních družstev podle doporučení ILO zahrnováni do skupiny zaměstnanců.

Sebezaměstnaní jsou všichni zaměstnavatelé (podnikatelé se zaměstnanci) a pracovníci na vlastní účet (podnikatelé bez zaměstnanců). Za sebezaměstnané jsou považováni i pomáhající rodinní příslušníci bez ohledu na počet hodin odpracovaných během referenčního týdne.

Odvětví CZ-NACE (tab. 3-15., 3-15.1)

Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ) vychází plně ze statistické klasifikace ekonomických činností EU (CZ-NACE rev. 1), která je kompatibilní s mezinárodní standardní klasifikací všech ekonomických činností (International Standard Industrial Classification of all Economic Activities) - ISIC, rev. 3.


* * * * *


Počet cizinců evidovaných úřady práce (do října 2004 se jednalo výhradně o osoby v postavení zaměstnanců) v druhé polovině devadesátých let prudce klesal až na 93,5 tis. v roce 1999. Po přechodném vzestupu 2000 - 2001 se jejich počet v roce 2002 opět snížil na 101,2 tis. osob, když tento vývoj byl ovlivněn výhradně poklesem počtu pracujících slovenských občanů. Od roku 2003 je však zřejmý mírný nárůst počtu zaměstnanců, který dosáhl k 31. 12. 2004 celkem 108,0 tis. osob. V roce 2005 došlo k prudkému nárůstu počtu cizinců evidovaných úřady práce (vč. části podnikatelů) o 43,8 a v roce 2006 o dalších 33,3 tis. až na 185,1 tis.

Počet cizinců v postavení zaměstnanců závisí na situaci na trhu práce. Oblasti s nízkým procentem nezaměstnanosti zpravidla vykazují větší počet cizinců, kteří obdrželi povolení k zaměstnání nebo jsou evidováni na úřadech práce (Praha a sousední okresy Středočeského kraje). Velký nárůst pracujících cizích státních příslušníků byl v minulém roce zaznamenán v Plzni a v řadě okresů Královéhradeckého a Pardubického kraje.

Nárůst v posledních dvou letech, který se projevil jak ve skupině občanů EU, tak i občanů jiných zemí, souvisí i s legislativní povinností evidovat na úřadech práce společníky obchodní společností a členy družstev. Ke konci roku 2006 bylo z celkového počtu 185,1 tis. evidovaných na úřadech práce více než 5 tis. v postavení společníků (2,8 %) a 13 tis. v postavení členů družstev (7,0 %).

Počet cizinců s živnostenským oprávněním poprvé kulminoval na konci roku 1997 (necelých 63 tis. osob), když se proti konci roku 1994 zvýšil téměř 3,5krát. V roce 1998 došlo k poklesu, a to až o třetinu proti roku předcházejícímu. Od roku 2000 má na vývoj počtu těchto pracujících cizinců značný vliv novela živnostenského zákona. S tím související zpřísnění podmínek pro získání dlouhodobého víza za účelem podnikání se projevilo v relativně vysokém poklesu počtu těchto osob v roce 2002. Od následujícího roku však počet živnostníků rostl a na konci roku 2005 již dosáhl historicky nejvyšší úrovně (více než 67 tis. osob). V roce 2006 počet cizinců podnikatelů však mírně klesl pod hranici 66 tis.

Stále přetrvává určitá diference mezi vývojem počtu cizinců s trvalým pobytem nebo pobytem nad 90 dní a evidencí pracujících cizinců na úřadech práce resp. živnostenských úřadech. V rámci harmonizace údajů o zaměstnanosti se odhaduje tzv. podhodnocení prováděné ČSÚ pro potřeby statistiky národních účtů. Podhodnocení v roce 2004 dosáhlo hranice 40 tis. osob. Změna legislativy v roce 2004 výrazně přispěla ke zpřesnění evidence cizinců pracujících na našem území, což se mj. projevilo i v tom, že podhodnocení se v průběhu roku 2005 snížilo o více než 11 tis., v roce 2006 bylo menší než 30 tis. Toto snížení je ve značné míře právě ovlivněno růstem počtu podnikatelů evidovaných na úřadech práce jako společníci obchodních společností resp. členové družstev.

Celková zaměstnanost v civilním sektoru na území ČR v letech 2003 a 2004 víceméně stagnovala. Od roku 2005 však celkový počet pracujících prudce rostl a v roce 2006 dosáhl 5013,1 tis., tj. o 170,1 tis. více než v roce 2004. Počet pracujících cizinců se v tomto dvouletém období zvýšil o 71,8 tis. a na celkovém přírůstku zaměstnanosti pracujících na území ČR se podílela kategorie cizinců z více než dvou pětin.

Absolutně nejvíce cizinců pracovalo v minulém roce ve zpracovatelském průmyslu, relativně nejvýznamnější je však jejich podíl na celkové zaměstnanosti v činnostech v oblasti nemovitostí a pronájmu, podnikatelských činnostech, dále ve stavebnictví a obchodu.


Zveřejněno dne: 30.11.2007
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.