Statistický bulletin - Zlínský kraj - 2. čtvrtletí
Pracovní neschopnost ve Zlínském kraji Při hodnoc
Přílohy
|
Pracovní neschopnost ve Zlínském kraji Při hodnocení krajů, jejich obyvatel a ekonomických subjektů, je nezbytný i pohled přes nemocnost a úrazovost. Šetření v oblasti pracovní neschopnosti se provádí již dlouhé roky. Pro zhodnocení zmiňovaného okruhu šetření bylo použito časové řady od roku 1997. Od tohoto roku se při zpracování ročních výkazů Nem Úr 1-01 používá dopočtová metoda (dopočet za nepředložené výkazy), která zajišťuje možnost všech požadovaných třídění výstupních sestav. Od roku 2001 se šetření nemocnosti provádí pololetně, a to vždy za 1. pololetí a v kumulaci za celý rok. K základním ukazatelům, které se statistickým šetřením nemocnosti u zpravodajských jednotek zjišťují, patří průměrný počet nemocensky pojištěných osob, počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti a počet prostonaných kalendářních dnů. Z těchto základních ukazatelů se dále počítají ukazatele relativní, a to např. průměrné procento pracovní neschopnosti, průměrná délka trvání jednoho případu pracovní neschopnosti, počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců a průměrný denní stav práce neschopných. (Použitá dopočtová metoda vychází z předpokladu, že počet pojištěnců u zpravodajské jednotky, která nepředložila výkaz, je roven počtu jejich zaměstnanců (fyzické osoby podle registru ekonomických subjektů vedeného na ČSÚ). Každá jednotka základního souboru (soubor jednotek se zpravodajskou povinností k výkazu Nem Úr 1-02) byla zařazena do určité (jediné) dopočtové skupiny vymezené dle OKEČ a shrnující všechny jednotky dané skupiny odvětví s přibližně stejným průměrným procentem pracovní neschopnosti. Jednotlivé položky nepředložených výkazů byly dopočteny metodou poměrových odhadů k počtu pojištěnců (počtu zaměstnanců) v rámci výše definovaných dopočtových skupin.)  V tabulce 1 jsou uvedené vybrané ukazatele nemocnosti za Zlínský kraj a za Českou republiku v prvním a posledním roce sledovaného období. Průměrný počet nemocensky pojištěných osob se snižoval jak ve Zlínském kraji, tak i v celé republice. Tempo poklesu bylo však rozdílné. Zatímco v republice průměrný roční pokles byl 1,0 % a za celé období 8,1 %, ve Zlínském kraji byl tento pokles výraznější. Průměrné roční snížení bylo ve Zlínském kraji o 0,9 procentního bodu vyšší než v republice a za celé období byl pokles o 6 procentních bodů vyšší a celkově tak dosáhl 14,1 %. Obdobná situace jako u průměrného počtu nemocensky pojištěných osob byla i u počtu kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Pokles byl zaznamenán jak u Zlínského kraje, tak v celé republice. Tempo poklesu bylo ve Zlínském kraji vyšší než v celé republice. Průměrný roční pokles byl ve Zlínském kraji o 0,7 procentního bodu vyšší, za celé hodnocené období dosáhl hodnoty 15,0 % a byl tak výraznější o 5,1 procentního bodu než v republice. I u počtu nově hlášených případů pracovní neschopnosti byl vývoj podobný. Zatímco se ve Zlínském kraji během devíti sledovaných let snížil počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti o 33,5 %, celkově v České republice počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti poklesl jenom o 27,8 %. Průměrné procento pracovní neschopnosti během sledovaného období klesalo jak ve Zlínském kraji, tak i na republikové úrovni. Tento pokles však byl nevyrovnaný. Ve Zlínském kraji bylo v roce 1997 průměrné procento pracovní neschopnosti od republikové hodnoty vyšší o 0,990 procentního bodu, na konci sledovaného období byl rozdíl ještě větší, a to 1,042 procentního bodu. Obdobný, ale opačný, byl i vývoj u průměrné doby trvání jednoho případu pracovní neschopnosti. Ke zvýšení průměrné doby došlo ve Zlínském kraji i v celé republice. Na začátku období byla doba 1 případu pracovní neschopnosti ve Zlínském kraji o 2,6 kalendářní dnů delší než v republice. Na konci vyhodnocovaného období rozdíl ještě vzrostl, a to na 4,2 kalendářní dny. Nárůst průměrné délky trvání 1 případu pracovní neschopnosti ve Zlínském kraji tak vzrostl během sledovaných devíti let o 8,1 dní na 37,0 dnů, na republikové úrovni byl nárůst jen 6,5 dne na konečných 32,8 dne. Rozdílná byla situace u ukazatele nově hlášených případů pracovní neschopnosti na 100 nemocensky pojištěných. Ve Zlínském kraji za sledované období došlo k poklesu o 20,6 případů, a to z 91,3 v roce 1997 na 70,7 případů v roce 2005. V celé republice však byl mírnější poklesu tohoto ukazatele, a to z 86,7 na 68,2 (o 18,5 případů). Situaci ve Zlínském kraji v jednotlivých letech sledovaného období nám ukazuje tabulka 2 s vybranými ukazateli nejen z oblasti pracovní neschopnosti. Vývoj některých ukazatelů je zachycen v grafu 1.  Počet obyvatel Zlínského kraje v produktivním věku, tj. ve věku od 15 do 64 let, ve sledovaném období velice pozvolna rostl. Počet nemocensky pojištěných osob v kraji od roku 1998 do roku 2004 výrazněji klesal a v roce 2005 se tento pokles zastavil a naopak jejich počet slabě vzrostl. Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti v kraji do roku 2002 klesal, v roce 2003 mírně vzrostl a v roce 2004 opět poklesl, a to tak výrazně, že meziroční pokles byl 26,5 % (o 54 597 případů). Je nanejvýš pravděpodobné, že se v tomto roce projevil vliv nově platných opatření v oblasti nemocenského pojištění s významnou úpravou ve výpočtu nemocenských dávek (novelizace zákona č. 54/1956 Sb.). V následujícím roce počet nově hlášených případů opět vzrostl (meziročně o 9,3 %, tj. 14 039 případů). Nepravidelný vývoj byl také zaznamenán u počtu registrovaných žadatelů o práci na úřadech práce. Jejich počet se během prvních dvou let sledovaného období zvýšil o více jak 80 %, po ročním poklesu se počet žadatelů o práci od roku 2001 zvyšoval, a to z 24 841 v roce 2001 až na 29 505 v roce 2005.  Průměrné procento pracovní neschopnosti se sleduje i podle příčin, a to pro nemoc, pracovní úrazy a ostatní úrazy. Největší podíl na celkovém průměrném procentu pracovní neschopnosti má pracovní neschopnost pro nemoc. V počátku sledovaného období byla hodnota tohoto ukazatele nižší než 7 %, v rozmezí let 2001 až 2003 průměrné procento pracovní neschopnosti pro nemoc tuto sedmiprocentní hranici překračuje a v následujících letech již opět pod tuto hranici výrazně klesá a dosahuje tak nižších hodnot, než na začátku sledovaného období. Průměrné procento pracovní neschopnosti pro pracovní úraz je ve Zlínském kraji nízké a ve sledovaném období se pohybovalo v rozmezí od 0,227 (v roce 2004) do 0,254 (v roce 1997). Průměrné procento pracovní neschopnosti pro ostatní úraz je v kraji vyšší než u pracovních úrazů, je více jak dvojnásobné, a pohybovalo se v rozmezí od 0,515 (v roce 1998) do 0,620 (v roce 2002).  Ve srovnání celkového průměrného procenta pracovní neschopnosti ve Zlínském kraji a jeho celorepublikové hodnoty je zlínská hodnota v hodnoceném období vyšší. V porovnání s ostatními kraji dopadl Zlínský kraj nejhůře (viz Tab. 3, Graf 4). Spolu s krajem Moravskoslezským obsadil náš kraj poslední a předposlední příčku pomyslného žebříčku, a to ve „prospěch“ Zlínského kraje 5 : 4. K trvale nejlepším, s nejnižšími hodnotami průměrného procenta pracovní neschopnosti, po celé období patřily Praha a Středočeský kraj (viz Graf 3).    Při pohledu na jednotlivé okresy Zlínského kraje v grafu 5 je vidět, že celkové průměrné procento pracovní neschopnosti ve zlínském okrese bylo po celé období pod krajským průměrem. V okrese Kroměříž se hodnoty tohoto ukazatele v počátku období pohybovaly také pod krajským průměrem a dokonce v samém počátku byla jeho hodnota nejnižší ze všech okresů. V následujícím roce však vzrostla nad úroveň zlínského ukazatele a v roce 2002 již překročila krajský průměr. V roce 2004 klesla zpět pod krajskou hranici, ale zůstala vyšší než v okrese Zlín. V okrese Vsetín překračovalo průměrné procento pracovní neschopnosti po celé období krajské hodnoty a ve dvou počátečních letech byla dokonce nejvyššími z kraje. V okrese Uherské Hradiště dosahovaly hodnoty celkového průměrného procenta pracovní neschopnosti s výjimkou roku 1998 vyšší úrovně než jeho krajská hodnota a byly také od roku 1999 nejvyššími ze všech zlínských okresů.  Při porovnání dalších ukazatelů z oblasti pracovní neschopnosti v průběhu sledovaných let v jednotlivých okresech Zlínského kraje se ukazuje u všech shodný trend vývoje a liší se pouze ve výši hodnot těchto změn. U klesajícího průměrného počtu nemocensky pojištěných osob stejně jako u počtu nově hlášených případů pracovní neschopnosti má nejnižší průměrnou roční změnu okres Vsetín, naopak nejvyšší průměrný roční pokles byl zaznamenán v okrese Kroměříž. Také průměrný denní stav práce neschopných průměrně ročně nejvíce klesl v okrese Kroměříž a nejméně v okresech Vsetín a Uherské Hradiště. Průměrná doba trvání jednoho případu pracovní neschopnosti byla v počátečním roce 1997 nejdelší v okrese Vsetín (32,2 kalendářního dne) a nejkratší v okrese Kroměříž (27,7 kalendářního dne). V koncovém roce 2005 byla zaznamenána nejdelší doba trvání jednoho případu pracovní neschopnosti opět v okrese Vsetín (41,2 kalendářního dne) a naopak nejkratší v okrese Zlín (34,8 kalendářních dnů). Největší nárůst v trvání jednoho případu během celého období byl v okrese Vsetín (o 9,1 kalendářního dne) a nejnižší v okrese Zlín (o 6,7 kalendářního dne). Při srovnání průměrného procenta pracovní neschopnosti, v posledních letech vymezeného období, a to 2000 až 2005, ve všech 76 okresech České republiky, nedopadly okresy Zlínského kraje dobře. Všechny se umístily ve druhé, horší polovině řady a jejich pozice se během sledovaných let příliš neměnily. Ze Zlínských okresů se nejlépe umístil okres Zlín (61. místo v roce 2000 a 47. místo v roce 2005). Po něm následoval okres Kroměříž (65. místo v roce 2000 a 61. místo v roce 2005). Téměř na konci celé řady okresů stál okres Vsetín (70. místo v roce 2000 a 71. v roce 2005) a nakonec okres Uherské Hradiště (74. místo v roce 2000 před okresy Prachatice a Karviná a 73. místo v roce 2005 před okresy Prachatice, Karviná a Šumperk). Závěrem lze situaci v oblasti pracovní neschopnosti ve Zlínském kraji ve sledovaném devítiletém období zhodnotit jako vážnou a i přes příznivý vývoj většiny uvedených ukazatelů zůstává nadále Zlínský kraj na samém konci pomyslné řady všech krajů naší republiky. Srovnáme-li základní ukazatele pracovní neschopnosti Zlínského kraje v počátku a na konci hodnoceného období, tedy v roce 1997 a 2005 vidíme:
I přes kladný vývoj uvedených ukazatelů se Zlínskému kraji nedařilo vymanit se ze své poslední pozice v mezikrajském srovnání. Je třeba si uvědomit, že v nemocnosti se neodráží pouze zdravotní stav obyvatel kraje, ale souvisí i s jinými oblastmi každodenního života. Úzce souvisí s ekonomickou situací regionu, s jeho produkčními a hospodářskými činnostmi. Jsou v hospodářství určitě oblasti, ve kterých je riziko úrazu nebo získání nemocí vyšší než u jiných činností. Bezpochyby se zde odráží i mimopracovní aktivity obyvatel, ať už pracovní nebo sportovní. Rozhodně svůj podíl vlivu má i kvalita životního prostředí i celkový demografický vývoj obyvatelstva, jako je například stálé zvyšování jeho průměrného věku. Určitě se v nemocnosti odráží i sociální nejistoty lidí. Stálé zvyšování počtu nezaměstnaných osob, neustálý pohyb cenové hladiny nejen u spotřebitelských cen a také různá sociální opatření nejsou vždy pro každého příznivá (předčasné odchody do důchodu, odchod do starobního důchodu je posouván do vyššího věku, změny v nemocenském pojištění od roku 2004, které ve svém důsledku vedly ke snížení nemocenských dávek jak za první 3 dny pracovní neschopnosti, tak i celkově apod.). To vše ve svém důsledku nepřispívá ke klidu a pohodě obyvatel. Celkovou situaci obyvatelstva v oblasti pracovní neschopnosti ve Zlínském kraji vzhledem k vývoji je možné ale vyhodnotit jako dobrou a nadějnou. Samozřejmě není možné očekávat v této oblasti nějaký zlom nebo skok, ale postupné změny, ke kterým v průběhu sledovaného období došlo, vytvářejí předpoklady k dalšímu zlepšování stavu v oblasti pracovní neschopnosti. |
Zveřejněno dne: 03.10.2006
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.
