4.5 Úroveň bydlení

Pro hodnocení úrovně bydlení se z dat sčítání lidu, domů a bytů využívá kombinace údajů o bytech, osobách a domácnostech v nich žijících. V dalším textu budou pod pojmem osoby míněny osoby bydlící v bytech a pod pojmem cenzové domácnosti pouze ty, které žijí v bytech. Nejčastěji se využívá propočtový ukazatel průměrný počet osob na 1 trvale obydlený byt, obytná plocha na 1 osobu v m2, počet osob na 1 obytnou místnost s 8 m2 a více a počet cenzových domácností na 1 byt.

Vývoj jednotlivých ukazatelů úrovně bydlení je závislý na vývoji hodnot ukazatelů, ze kterých se propočty provádějí. Od roku 1991 se do roku 2001 zvýšil počet trvale obydlených bytů o 3,9 %, přitom v rodinných domech o 5,0 % a v bytových domech o 0,9 %. Obytná plocha všech trvale obydlených bytů vzrostla o 13,0 %, přitom v rodinných domech o 18,6 % a v bytových domech poklesla o 0,7 %. Počet obytných místností se zvýšil o 6,8 %, z toho v rodinných domech o 10,5 % a v bytových domech poklesl o 1,8 %. Počet osob v bytech se za 10 let snížil o 0,2 %. Zatímco v rodinných domech těchto osob přibylo 3,8 %, v bytových domech jich 8,4 % ubylo. Počet cenzových domácností v bytech se zvýšil o 8,6 %, přitom v rodinných domech jich přibylo 10,0 % a v bytových domech jich 2,8 % ubylo.

Mírný úbytek obyvatel v bytech spolu s růstem počtu bytů způsobil snížení průměrného počtu osob na 1 trvale obydlený byt z 2,95 v roce 1991 na 2,83 v roce 2001. Výraznější pokles byl v bytech v bytových domech (z 2,90 na 2,63) než v bytech v rodinných domech (z 2,97 na 2,94). Pokles zalidnění bytů byl stejný u bytů s 1 cenzovou domácností a se 2 a více cenzovými domácnostmi. V bytech, kde žije více cenzových domácností, bylo v průměru sečteno o 2 osoby více než tam, kde žije jen jedna domácnost.

Nejzalidněnější jsou byty z období 1981 – 1990, v nichž žije 3,36 osoby na byt, naproti tomu nejméně zalidněné jsou menší byty z období 1946 – 1970 (2,55) a byty starší než 100 let (2,52). Zalidněnost postupně roste s počtem obytných místností od 1,72 u bytů s 1 obytnou místností po 3,96 u pětipokojových a větších bytů. Obdobně roste z 1,59 u bytů s plochou do 20 m2 na 3,77 u bytů s plochou větší než 80 m2. Zalidněnost bytů klesá se snižující se technickou vybaveností bytu. Nejméně jsou zalidněné byty IV. kategorie (1,64 osoby na byt), nejzalidněnější jsou byty I. kategorie (2,94). Oproti roku 1991 došlo u bytů v bytových domech ke změně, nejzalidněnější jsou byty II. kategorie v souvislosti s tím, že strukturu bytů významně ovlivnily nové byty v penzionech pro důchodce (přírůstek bytů I. kategorie, ve kterých žije pouze 1 osoba). Z hlediska právního důvodu užívání bytu jsou nejzalidněnější byty, které jsou ve vlastním domě uživatelů bytů (3,01). Nejméně osob na 1 byt připadá v ostatních bezplatně užívaných bytech (2,20). Oproti roku 1991 se nejvíce snížila zalidněnost družstevních bytů (z 3,10 na 2,89). Průměrný počet osob na byt se liší v závislosti na ekonomické aktivitě uživatele bytu. U bytů, kde je uživatel ekonomicky aktivní, žije v průměru 3,35 osoby (je-li samostatně činný dokonce 3,53). V bytech s ekonomicky neaktivním uživatelem žije v průměru 1,97 osob.

Nejpočetnější jsou byty, ve kterých žijí 2 osoby (25,4 % všech bytů). Jediná osoba obývá 22,0 % bytů. Pouze ve 4 % bytů žije 6 a více osob. V bytech, kde žijí 2 nebo více cenzových domácností, jsou nejčastěji 4 osoby (25,8 %), 6 a více osob žije ve 26,9 % těchto bytů.

Z územního hlediska jsou nejzalidněnější byty na Poličsku a Litomyšlsku a nejméně zalidněné na Svitavsku a Moravskotřebovsku. V obcích se stárnoucím obyvatelstvem se průměrný počet osob v bytě snižuje až na 2 osoby (Janůvky 1,95, Vysoká 2,0). V obcích s vyšším podílem dětí se průměr pohybuje kolem 3,5 osoby na byt (Kukle 3,60, Široký Důl 3,52 a Sedliště 3,49). Ve městech je zalidněnost bytů pod okresním průměrem, nejnižší je v Poličce (2,69) a Svitavách (2,70), nejvyšší v Bystrém (2,92), Jevíčku (2,78) a v Litomyšli (2,77). Celkově je tedy průměrné zalidnění bytů ve městech (2,73) nižší než ve venkovských obcích (2,95).

Růst průměrné velikosti obytné plochy bytů při mírném poklesu počtu osob v bytech umožnil zvýšení obytné plochy bytu na 1 osobu z 16,2 m2 v roce 1991 na 19,3 m2 v roce 2001. Zatímco v rodinných domech vzrostla o 2,5 m2 na 19,9 m2, v bytových domech o 1,2 m2 na 15,1 m2. Pomaleji rostly plochy na osobu v bytech s více cenzovými domácnostmi a průměr je v těchto bytech o třetinu nižší než v bytech s jedinou cenzovou domácností.

Nejvyšší hodnoty obytné plochy na osobu byly na rozdíl od zalidněnosti bytu zjištěny u nejstarších bytů postavených před rokem 1900 a v posledních 100 letech nerekonstruovaných (19,5 m2). Více než 19 m2 připadá na osobu i v bytech z let 1920 – 1945 a v bytech postavených po roce 1990. Nejmenší obytná plocha 17,5 m2 byla zjištěna u bytů z let 1981 – 1990. Nemá téměř smysl hodnotit obytnou plochu na osobu ve vztahu ke kategorii bytu. Za pozornost ale stojí, že zatímco v rodinných domech je nejvyšší obytná plocha na osobu v bytech I. kategorie, u bytových domů je to v bytech IV. kategorie. Přímá závislost je mezi počtem obytných místností v bytě a obytnou plochou na osobu. Zatímco v bytech s 1 obytnou místností připadá na osobu v průměru 13,8 m2, v pětipokojových a větších bytech je to již 24,2 m2. Rozdíly v obytné ploše na osobu jsou i z hlediska právního důvodu užívání bytu. Největší plocha na osobu je v ostatních bezplatně užívaných bytech, které častěji obývají menší domácnosti, kde uživatelem bytu je ekonomicky neaktivní osoba (tzv. výměnky). V bytech ve vlastním domě připadá v průměru 20,1 m2 na osobu, v nájemních bytech o čtvrtinu méně (14,9 m2). Byty, jejichž uživatel je ekonomicky aktivní, mají obytnou plochu 16,7 m2 na osobu, jejichž uživatel je ekonomicky neaktivní 22,9 m2.

Největší skupinu bytů tvoří ty, kde na osobu připadá více než 30 m2 (21,8 %). V desetině bytů připadá na osobu méně než 10 m2. Mezi byty, ve kterých žije více cenzových domácností, je celá čtvrtina takových, kde připadá na osobu méně než 10 m2. Struktura je patrná z tabulky A47 v příloze.

Pomaleji se v posledních 10 letech zvyšovala obytná plocha na osobu ve městech. Přispěl k tomu úbytek venkovského obyvatelstva, které se stěhovalo do měst. V Jevíčku a v Litomyšli byla obytná plocha na osobu nad úrovní okresu, naproti tomu v Bystrém, ve Svitavách a v Moravské Třebové byla jedna z nejnižších. Absolutně nejnižší byla v Malíkově (14,9 m2) a ve Stašově (15,7 m2), zatímco nejvyšší hodnoty byly zjištěny v Janůvkách (28,3 m2), Horkách (25,9 m2), Řídkém (22,1 m2), Vysoké a Rohozné (po 22,0 m2).

Tab. 19 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech a v ostatních obcích

Počet osob na 1 obytnou místnost 8 m2 a větší se snížil z 1,10 v roce 1991 na 1,03 v roce 2001. Shodný pokles nastal u bytů v rodinných i bytových domech, proto zůstala disproporce mezi těmito byty zachována i roce 2001 (0,97 osob na obytnou místnost v rodinných a 1,14 v bytových domech). V bytech se 2 a více cenzovými domácnostmi se počet osob na obytnou místnost oproti roku 1991 nezměnil, protože u bytů v rodinných domech se hodnota snížila z 1,40 na 1,38 a u bytů v bytových domech se hodnota zvýšila z 1,53 na 1,56.

Nejméně osob na obytnou místnost je z pohledu stáří domovního fondu v bytech z let 1946 –1970. V té době se stavěly byty s menšími obytnými místnostmi. Kromě toho v těchto bytech žije méně často společně více cenzových domácností. Počet osob na obytnou místnost se snižuje s přibývajícím počtem obytných místností v bytě z 1,72 v případě 1 obytné místnosti na 0,74 u pěti a vícepokojových bytů. Méně než 1 osoba na obytnou místnost připadá na byty ve vlastním domě a ostatní bezplatně užívané byty (kromě bytů v osobním vlastnictví). Nejvíce osob na obytnou místnost je v nájemních bytech, i když i u nich došlo oproti roku 1991 ke zlepšení (pokles z 1,29 na 1,24). Obdobně jako u počtu osob na byt je více osob na obytnou místnost v bytech, jejichž uživatelem je ekonomicky aktivní osoba.

Nebyly zjištěny rozdíly mezi počtem osob na obytnou místnost ve městech a v ostatních obcích. Mezi jednotlivými obcemi však jsou poměrně velké rozdíly. Více než 1,2 osoby na obytnou místnost byly zjištěny v Kukli, Chotovicích, Stašově a v Želivsku, naproti tomu nižší hodnota než 0,8 byla v Janůvkách a v Horkách.

O úrovni bydlení v neposlední řadě vypovídá i počet cenzových domácností na 1 byt. Nelze určit, v jaké části bytového fondu jde o soužití chtěné a z jaké části jde o soužití vynucené ekonomickými důvody, případně nedostupností samostatného bydlení kvůli nedostatku bytů. Celkově se počet cenzových domácností na byt zvýšil z 1,06 v roce 1991 na 1,11 v roce 2001. K přírůstku došlo u bytů v rodinných domech (na 1,13) i v bytových domech (na 1,08).

Nejméně časté je soužití více cenzových domácností v nejmladších bytech, v bytech z období 1946 – 1970 (malé byty) a v bytech z období 1981 – 1990. Naproti tomu nejvyšší hodnota 1,14 cenzových domácností na byt byla u bytů z období 1971 – 1980. Lze předpokládat, že v těchto bytech žijí častěji rodiny s dětmi, které dorostly do věku, kdy si samy zakládají rodinu a dosud si nepořídily byt, případně se jim mladé manželství již rozpadlo a jako neúplná rodina se vracejí do bytu rodičů. Častější je soužití více cenzových domácností v lépe vybavených bytech, v rodinných domech to jsou byty I. kategorie, v bytových domech byty II. kategorie. Podle očekávání se zvyšuje počet cenzových domácností s rostoucí velikostí bytu. Téměř čtvrtina pěti a vícepokojových bytů je obývána více cenzovými domácnostmi (1,23). V bytech s 1 obytnou místností je takovýchto případů 5 %.

Intenzita soužití více cenzových domácností se neliší mezi městy a ostatními obcemi. Přesto jsou zejména mezi venkovskými obcemi značné rozdíly. Zatímco v 9 obcích žije více domácností ve více než pětině bytů (Kukle, Strakov, Slatina, Březiny, Staré Město, Malíkov, Linhartice, Koclířov a Nová Ves u Jarošova), ve Vysoké a v Želivsku žije v každém bytě pouze jedna domácnost. Z měst je nejčastější soužití více domácností v Moravské Třebové a ve Svitavách, nejméně v Poličce.