2.5 Struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva

Přestože je nejvyšší počet ekonomicky aktivních mužů ve věkových skupinách 25 – 29 a 20 – 24 let (početně silné ročníky ze 70. let), mají nejvyšší intenzitu ekonomické aktivity kategorie 30 – 34 a 35 – 39 let. Ekonomicky aktivní ženy jsou nejvíce zastoupeny ve skupinách 45 – 49 a 40 – 44 let, v těchto skupinách je také ekonomická aktivita žen nejvyšší a blíží se úrovni u mužů.

V 90. letech se měnila vzdělanostní struktura ekonomicky aktivních rychleji než v 80. letech 20. století. Kromě růstu podílu absolventů středních a vysokých škol se projevilo i to, že vznikla řada vyšších odborných škol, které začali opouštět první absolventi ve 2. polovině 90. let. Mezi ekonomicky aktivními mělo v roce 2001 vysokoškolské vzdělání 8,9 % mužů a 7,4 % žen. Na rozdíl od mužů mají ekonomicky aktivní ženy častěji vzdělání zakončené maturitní zkouškou. V roce 2001 jich byla více než třetina, zatímco u mužů to byla pouze čtvrtina. Nadpoloviční většina ekonomicky aktivních mužů je vyučena. Ženy mají i nadále větší zastoupení mezi ekonomicky aktivními se základním vzděláním. V roce 2001 jich bylo 12,5 %. Podíl ekonomicky aktivních se základním vzděláním se u obou pohlaví snížil oproti roku 1991 na polovinu.

Změny ve společnosti se v 90. letech výrazně promítly do struktury ekonomicky aktivních podle odvětví, ve kterých pracují. Jestliže v roce 1991 pracovala v zemědělství více než pětina ekonomicky aktivních, o deset let později to bylo méně než 10 %. Překvapivě pomaleji než v 80. letech klesal podíl pracujících v průmyslu. Podíl zaměstnaných ve stavebnictví rostl v důsledku zařazení těch pracovníků, kteří před rokem 1990 zajišťovali stavební činnosti v zemědělských a průmyslových firmách (příslušnost k odvětví byla v roce 1991 brána podle převažující činnosti organizace). Posilování odvětví služeb se projevilo jak u sociálních činností a obchodu, pohostinství a ubytování, tak u služeb pro podniky. Zánik pracovních příležitostí v zemědělství zasáhl především venkovské obyvatelstvo. Ti, co se neuplatnili jako samostatně činní, začali za prací dojíždět. Část žen s malými dětmi, u nichž je dojíždění obtížnější, se zařadila mezi ekonomicky neaktivní.

Tab. 9 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické činnosti

V souladu s Klasifikací zaměstnání byli v roce 2001 ekonomicky aktivní rozděleni do 10 hlavních skupin. Nejvíce byla zastoupena skupina řemeslníků, kvalifikovaných výrobců, zpracovatelů a opravářů, kteří se na všech ekonomicky aktivních podíleli jednou čtvrtinou. Mezi těmito osobami bylo jen 28 % žen. Techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci (s maturitou) měli v roce 2001 podíl 18 %, obsluha strojů a zařízení 13 % a provozní pracovníci ve službách a obchodě 11 %. V posledně jmenované skupině dosahoval podíl žen 70 %. Vědečtí a odborní duševní pracovníci (inženýři, lékaři, učitelé) se podílem 6 % řadili v roce 2001 až za pomocné a nekvalifikované pracovníky (7 %).

Výrazné změny nastaly v 90. letech ve struktuře ekonomicky aktivních z hlediska postavení v zaměstnání. Ubylo členů produkčních družstev (v roce 2001 pouze 0,8 % ekonomicky aktivních, zatímco v roce 1991 byl podíl členů zemědělských a výrobních družstev 14,3 %). Nově vznikla skupina zaměstnavatelů (2,8 %), rozšířila se skupina samostatně činných (z 1,5 na 8,7 %) a pomáhajících rodinných příslušníků na úkor podílu zaměstnanců (pokles z 83,0 % na 76,5 %). Zastoupení žen mezi zaměstnavateli a samostatně činnými je poloviční v porovnání s muži. Z hlediska věku je nejvíce zaměstnanců ve skupině 25 – 29 let, zaměstnavatelů ve skupině 45 – 49 let a samostatně činných ve skupině 40 – 44 let. Mezi členy produkčních družstev je nejpočetnější kategorií skupina 50 – 54 let.

K ekonomické aktivitě ve druhém a dalším zaměstnání se v okrese přihlásilo 2 120 obyvatel, v tom 1 386 mužů a 734 žen. Tradičně se do dalších zaměstnání více zapojují muži (4,9 % ekonomicky aktivních mužů) než ženy (3,2 % ekonomicky aktivních žen). Vyšší podíl osob s druhým či dalším zaměstnáním ve městech (5,6 % u mužů a 3,5 % u žen) oproti ostatním obcím (4,0 % u mužů a 2,9 % u žen) je dán nejen lepší nabídkou pracovních příležitostí, ale i odlišným životným stylem. Vzhledem k tomu, že se převážná většina venkovského a část městského obyvatelstva po návratu ze zaměstnání věnuje údržbě svého domu, pracím na zahradě nebo péči o hospodářské zvířectvo, na další pracovní aktivity jí nezbývá volný čas. Na podíl pracujících s druhým zaměstnáním má vliv i míra nezaměstnanosti v jednotlivých městech. V Litomyšli, kde byla v roce 2001 poměrně malá nezaměstnanost mužů, mělo druhé zaměstnání 6,9 % ekonomicky aktivních mužů, zatímco v Moravské Třebové s vysokou nezaměstnaností byl tento podíl pouze 4,7 %.

Z celkového počtu 45 915 zaměstnaných (bez pracujících studentů a učňů) jich 45,0 % vyjíždělo za prací mimo obec trvalého pobytu. Denně za prací vyjíždělo 16 263 pracujících. Je to o 579 osob více než v roce 1991 (o 3,7 %). Mezi vyjíždějícími převažovali i v roce 2001 muži, avšak podíl mužů ze všech vyjíždějících za prací byl jen nepatrně vyšší než podíl zaměstnaných mužů na všech zaměstnaných osobách.

Nejintenzivnější vyjížďka je z malých obcí bez pracovních příležitostí. Více než tři čtvrtiny pracujících vyjížděly v roce 2001 denně za prací z 19 obcí a z dalších 67 více než polovina. Relativně nejnižší denní vyjížďka byla ze Svitav (12,5 %), Moravské Třebové (16,9 %), Litomyšle (17,1 %) a z Poličky (17,8 %).

Nejčastěji trvá cesta do zaměstnání u denně vyjíždějících mimo obec bydliště 15 – 29 minut (43 % vyjíždějících). Čtvrtině vyjíždějících trvá cesta 30 – 44 minut. Pouze 5 % vyjíždějících cestuje do zaměstnání déle než 1 hodinu. Překvapivě se téměř neliší průměrná doba cest u mužů a žen.

Obdobně jako v roce 1991 směřovaly nejvyšší počty vyjíždějících z obcí do nejbližších měst v okrese. Mimo okres denně nejvíce pracujících směřovalo do České Třebové, Lanškrouna a Vysokého Mýta v okrese Ústí nad Orlicí, do Velkých Opatovic a Letovic v okrese Blansko a do Proseče a Skutče v okrese Chrudim. Zrychlení dopravy po rekonstrukci železničního koridoru a vysoká nezaměstnanost v okrese měly za následek rozšíření denní vyjížďky na větší vzdálenosti (Pardubice, Brno). Nově vybudované montážní závody v okolních okresech získaly pracovníky i ve svitavském okrese. Vlastními dopravními linkami jsou pracující převáženi zejména do AVX Lanškroun a Celestica Ráječko.

K datu sčítání se mezi nezaměstnané zařadilo 4 896 obyvatel, v tom 2 575 mužů a 2 321 žen. Skutečný počet nezaměstnaných byl však vyšší vzhledem k tomu, že u 568 respondentů nebyla ekonomická aktivita zjištěna. Úřad práce evidoval ke konci února 2001 celkem 5 474 uchazečů o zaměstnání.

Nezaměstnanost v okrese výrazně vzrostla již na počátku 90. let v souvislosti s úbytkem pracovních příležitostí v zemědělství a v transformujících se průmyslových podnicích. Desetiprocentní hranici překročila míra nezaměstnanosti v roce 1999. Pracovníci, kteří ztratili zaměstnání v textilním průmyslu, jen obtížně nacházeli uplatnění v jiných odvětvích. Restrukturalizace, spojená se snižováním počtu pracovníků, se nevyhnula ani některým potravinářským a strojírenským podnikům.

Podle dat ze sčítání lidu bylo nejvíce nezaměstnaných mužů ve věku 20 – 24 let (524, tj. 13,9 %), i když nejvyšší míra nezaměstnanosti byla ve skupině 15 – 19 let (22,6 %). V žádné další věkové kategorii nebyla míra nezaměstnanosti mužů vyšší než 7,5 % a průměrná hodnota byla 6,9 %. Také mezi nezaměstnanými ženami byla nejpočetnější skupina 20 – 24 let (517, tj. 12,3 %) a nejvyšší míra nezaměstnanosti ve skupině 15 – 19 let (30,0 %). Kolem 10 % byla nezaměstnanost žen ve skupinách 25 – 29 a 30 – 34 let, přitom průměrná míra nezaměstnanosti žen byla 8,4 %.

Podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivních se liší u mužů i žen v závislosti na nejvyšším ukončeném vzdělání. Zaměstnání neměla v době sčítání více než třetina mužů i žen bez vzdělání. Práci nemělo 29 % mužů a 20 % žen se základním vzděláním. Mezi vyučenými bez maturity neměl práci každý desátý. Ti, jejichž vzdělávání bylo zakončeno maturitní zkouškou, nacházeli uplatnění ve větším měřítku, přesto zůstal podíl nezaměstnaných mužů 5 % a žen 7 % ze všech ekonomicky aktivních. Nejnižší podíl nezaměstnaných byl mezi vysokoškoláky (2,6 % u mužů a 2,0 % u žen).

U nezaměstnaných bylo v roce 2001 zjišťováno i poslední zaměstnání a výsledky sčítání zahrnují i údaje o třídách zaměstnání a odvětví, ve kterém nezaměstnaní naposledy pracovali. U mužů i u žen byl nejvyšší podíl nezaměstnaných na počtu ekonomicky aktivních ve skupině pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, avšak u mužů byl podíl výrazně vyšší (19 % oproti 12 % u žen). Stejný podíl u žen byl rovněž ve skupině kvalifikovaných pracovníků v zemědělství a v lesnictví (sezonnost prací v tomto odvětví zvyšuje nezaměstnanost hlavně v zimě) a jen nepatrně nižší byl ve třídě provozních pracovníků ve službách a v obchodě. Obě tyto třídy zaměstnání se potýkají s vysokou nezaměstnaností také u mužů. Nižší nezaměstnanost než 2 % je u obou pohlaví pouze u vedoucích, řídících, duševních a odborných pracovníků.

Z hlediska odvětví ekonomické činnosti byl nejvyšší podíl nezaměstnaných mužů v pohostinství a ubytování (12 %), stavebnictví (11 %), ostatních veřejných a osobních službách (11 %) a v zemědělství (6 %). U žen se za pohostinství a ubytování (15 %) řadí ostatní a veřejné služby (10 %), stavebnictví (10 %), obchod (9 %) a průmysl (9 %). Nejnižší nezaměstnanost byla zaznamenána u mužů i žen ve školství (2 %) a ve zdravotnictví (3 %).

V 15 obcích okresu bylo bez zaměstnání více než 15 % ekonomicky aktivních obyvatel (více než 25 % v Janůvkách, Útěchově, Kuklích a Radkově). Deset z těchto obcí bylo na Moravskotřebovsku a 4 na Svitavsku. Naproti tomu nízká nezaměstnanost byla na Jevíčsku, Poličsku a Litomyšlsku.