Ve struktuře trvale obydlených domů mají výraznou převahu rodinné domy. V roce 2001 se na domovním fondu v kraji podílely 89,7 % (celkem 86 696 domů). Ve srovnání s rokem 1991 se jejich zastoupení zvýšilo o 1,4 procentního bodu. Nejvyšší podíl rodinných domů mezi trvale obydlenými domy je typický pro správní obvody Holice (95,8 %), Hlinsko (93,2 %) a Litomyšl (92,8 %). Na opačné straně s 84 % stojí Pardubicko. Bytové domy se na domovním fondu kraje podílejí 8,4 % (o 1,9 procentního bodu méně než v roce 1991). Nadprůměrné zastoupení mají ve správním obvodu Pardubice (14,5 %), Česká Třebová (11,2 %) a Králíky (10,1 %).

Při sčítání bylo zjišťováno i období výstavby nebo rekonstrukce trvale obydlených domů. Průměrné stáří trvale obydlených domů bylo v roce 2001 v kraji 44,7 roku, u rodinných domů 45,2 roku a u bytových domů 38,2 roku. Nejmladší domovní fond charakterizuje správní obvody Žamberk (39,4 roku), Litomyšl (41,8 roku) a Hlinsko (41,9 roku). Na druhé straně nejvyšší průměrné stáří domů bylo zjištěno na Králicku (50,9 roku) a Svitavsku (50,1 roku).

Tab. 20 Domovní a bytový fond v roce 1991 a 2001

Znatelné zlepšení je zřejmé v oblasti technické vybavenosti trvale obydlených domů, a to nejen díky budování nové infrastruktury (plynofikace, kanalizační síť), ale i v důsledku postupné obměny domovního fondu. Řada starších objektů mění svůj účel využití (neslouží již k trvalému bydlení, ale např. k rekreaci), domy nezpůsobilé k bydlení jsou rekonstruovány či nahrazeny v rámci nové výstavby.

V roce 2001 bylo v Pardubickém kraji vybaveno vodovodem celkem 98,3 % všech domů, přičemž 83,6 % všech domů bylo napojeno na veřejný vodovod a 14,7 % využívalo vodovod domácí. V rámci kraje zaznamenalo nejvyšší vybavenost vodovodem Českotřebovsko (99,2 %), Litomyšlsko a Svitavsko (oba správní obvody 99 %). Nejnižší zastoupení měly domy vybavené vodovodem na Hlinecku (97 %) a Přeloučsku (97,4 %). V těchto regionech byl přitom oproti jiným územím kraje mnohem častěji využíván domácí vodovod.

Napojení na kanalizační síť využívalo v roce 2001 v kraji 45,8 % domů, nejvíce pak v regionech s vysokým zastoupením městského obyvatelstva – Českotřebovsku (68,3 %) a Pardubicku (63,5 %). I přes postupné vynakládání investičních prostředků na rozšiřování kanalizační sítě mají v domovním fondu kraje stále převahu domy s vlastní žumpou či jímkou. Při posledním sčítání představovaly 51,3 % domovního fondu, přičemž více než šedesátiprocentní zastoupení měly na Hlinecku, Litomyšlsku, Lanškrounsku, Králicku a Poličsku. Pouze 1 268 domů v kraji (s naprostou převahou rodinných domů) bylo vybaveno domácí čističkou odpadních vod. V relativním vyjádření šlo o 1,3 % domů v kraji, více než dvouprocentní podíl těchto domů přitom zaznamenalo Holicko, Ústeckoorlicko, Králicko a Lanškrounsko. Zcela bez kanalizace či jímky zůstalo v kraji 700 (tj. 0,7 %) trvale obydlených domů, relativně nejvíce pak na Hlinecku a Přeloučsku.

Díky rozvoji plynofikace (zejména v řadě venkovských obcí) se podíl domů napojených na plyn ze sítě v Pardubickém kraji do roku 2001 zvýšil na 53,6 %. Uvnitř kraje jsou však v rozsahu plynofikace patrné značné rozdíly – od 83,3 % domů na Pardubicku až po pouhých 19,2 % na Žambersku. V menší míře jsou využívány domovní zásobníky plynu (0,9 % domů v kraji v roce 2001), nejčastěji na Holicku a Svitavsku.

Téměř dvě třetiny domů v kraji jsou vytápěny prostřednictvím vlastní kotelny, na dálkové topení je napojeno 3,4 % domů a jen malá část domů využívá blokové kotelny (0,5 %). Třetina domů je bez dálkového či ústředního topení. Jestliže vlastní kotelny jsou nejvíce rozšířeny u domů na Hlinecku či Holicku (více než 66 % domů v regionu), dálkové vytápění (včetně blokových kotelen) je doménou Pardubicka (12,2 % domů, tj. trojnásobek krajského průměru). Nad krajskou úrovní je míra využívání dálkového topení ještě na Českotřebovsku (5,1 %). Ke zlepšení kvality ovzduší přispívá snižující se podíl pevných paliv využívaných k vytápění. Na struktuře vytápěných domů (ať již dálkově či vlastní kotelnou) se domy vytápěné pevnými palivy v kraji podílejí 39,8 %. Není překvapivé, že nadprůměrné zastoupení mají tyto domy na Žambersku (66,9 %) či Hlinecku (64,1 %), tedy v regionech s nejnižší plynofikací.

Typickým trendem v dlouhodobém vývoji je růst podílu neobydlených domů (bez trvale hlášených osob). V roce 2001 bylo v kraji sečteno 22 034 neobydlených domů a na celkovém domovním fondu se podílely 18,6 %. Ve srovnání s republikovým průměrem byl tento podíl o 1,4 procentního bodu vyšší (7. pořadí mezi kraji), oproti roku 1991 vzrostl o 2,8 procentního bodu. Nejvyšší zastoupení neobydlených domů v rámci kraje charakterizuje správní obvody Polička (24,0 % všech domů v obvodu), Hlinsko (23,8 %) a Žamberk (21,9 %). Jedná se o území s řadou domů využívaných k rekreačním účelům. Jestliže se domy sloužící k rekreaci v kraji podílely na celkovém počtu neobydlených domů 55,6 %, na Poličsku to bylo 62,8 %, na Hlinecku 72,0 % a na Žambersku 63,1 %. Nejnižší zastoupení neobydlených domů na domovním fondu je typické pro regiony s vysokým podílem městského obyvatelstva. V roce 2001 byl podíl neobydlených domů nejnižší na Českotřebovsku (11,2 %), Pardubicku (11,6 %) či na Svitavsku (15,0 %). V těchto regionech se k významnějším důvodům neobydlenosti domů řadí jejich využívání k přechodnému bydlení, nezpůsobilost k bydlení či přestavba domů.

Bytový fond v kraji se podle výsledků sčítání rozrostl v letech 1991 – 2001 celkem o 16 tisíc bytů, v relativním vyjádření o 8 %. Převážná část tohoto přírůstku byla tvořena nově vystavěnými byty (podle údajů stavebních úřadů bylo v kraji v letech 1991 – 2000 dokončeno 13,9 tisíc bytů). Zčásti byl však celkový přírůstek počtu sečtených bytů v kraji ovlivněn chybným zařazením některých neobydlených domů s byty v roce 1991 mezi objekty individuální rekreace vyčleněné z bytového fondu. Ve skutečnosti měly být sečteny jako neobydlené domy s neobydleným bytem/byty.

Bytová výstavba prošla v průběhu 90. let minulého století několika odlišnými etapami. Počátkem 90. let byla dokončována rozestavěná městská sídliště v komunální či družstevní výstavbě. Družstevní výstavba byla následně omezena, v rámci komunální výstavby se stavěly např. menší sociální byty či byty v penzionech pro seniory. V první polovině 90. let se rovněž zhoršovaly podmínky pro individuální výstavbu rodinných domů. Podle údajů stavebních úřadů nastal nejvyšší útlum bytové výstavby v kraji v letech 1995 – 1997, kdy roční počet dokončených bytů poklesl pod 1 000, v roce 1995 dokonce pod 500. Oživení v této oblasti nastává až od roku 1998, postupně se zlepšují podmínky pro výstavbu rodinných domů (řada z nich vzniká v lokalitách blízkých velkým městům), přesto intenzita bytové výstavby zdaleka nedosahuje úrovně počátku 90. let.

Mezi správními obvody v kraji byl nejvyšší relativní přírůstek počtu sečtených bytů v letech 1991 – 2001 zaznamenán na Vysokomýtsku (12,8 %), Poličsku (11,5 %) a Lanškrounsku (10,8 %). Procentně nejméně bytů přibylo podle výsledků sčítání na Českotřebovsku (1 %), Svitavsku (6,3 %) a Holicku (6,9 %). Bytová výstavba na Holicku v posledních letech však nabyla na intenzitě, a tak se tento region dostal v počtu dokončených bytů na 1 000 obyvatel na první místo v kraji (viz druhá část této kapitoly).

Z celkového počtu 213 069 bytů v kraji bylo 85,9 % bytů trvale obydlených, tj. s alespoň jednou osobou s trvalým či dlouhodobým pobytem. Oproti roku 1991 vzrostl počet trvale obydlených bytů v kraji o 4,3 %. V mezikrajském srovnání se jednalo o čtvrtý nejvyšší přírůstek po Karlovarském, Jihočeském a Zlínském kraji. Stejně jako u bytů celkem se týkal nejvyšší relativní přírůstek trvale obydlených bytů v kraji správního obvodu Vysoké Mýto (o 8,2 %). Na této skutečnosti se nemalou měrou podílelo zařazení rekonstruovaných bytů po sovětské armádě ve městě Vysoké Mýto do bytového fondu. Na druhé místo se s přírůstkem 7,2 % zařadilo Lanškrounsko a třetí bylo s 6,2 % Králicko. V tomto regionu byl rovněž (v obci Červená Voda) bytový fond rozšířen o bývalé armádní byty.

Mezi posledními sčítáními se znatelně změnila struktura bytů z hlediska vlastnictví domu. Mezi rodinnými domy se snížilo zastoupení domů ve vlastnictví obcí, státu a ostatních právnických osob ve prospěch domů ve vlastnictví soukromých fyzických osob. U bytových domů se díky privatizacím významně snížil podíl bytů ve vlastnictví obcí a státu. V době posledního sčítání tvořily byty v kombinovaném vlastnictví (část nebo všechny byty v domě byly převedeny do vlastnictví jednotlivých uživatelů) již téměř třetinu všech bytů v bytových domech. Díky restitucím se zvýšil i podíl bytových domů vlastněných soukromou fyzickou osobou. Všechny tyto změny se odrazily ve vývoji struktury trvale obydlených bytů z hlediska právního důvodu jejich užívání. Téměř polovinu trvale obydlených bytů v roce 2001 v kraji tvořily byty ve vlastním domě, nejvíce byly přitom zastoupeny na Holicku (67,6 % bytů v regionu) a Litomyšlsku (63,3 %). Jednou pětinou se na bytovém fondu kraje podílely nájemní byty, jednou třetinou (nejvíce v kraji) na Českotřebovsku a Králicku. Byty členů SBD měly nejvyšší zastoupení na Pardubicku (pětina bytů ve správním obvodu), přitom krajský průměr činil 13,8 %. Byty v osobním vlastnictví představovaly 11,1 % všech bytů v kraji, procentně nejvíce těchto bytů se nacházelo na Chrudimsku (17,7 %) a Přeloučsku (14,4 %).

Kvalitu bytového fondu z hlediska technické vybavenosti lze souhrnně charakterizovat na základě rozdělení bytů podle způsobu vytápění a rozsahu základního příslušenství do čtyř kategorií (Pozn.: I. kategorie zahrnuje byty s úplným základním příslušenstvím, ve kterých jsou všechny obytné místnosti přímo vytápěny ústředním vytápěním. II. kategorie zahrnuje byty se základním příslušenstvím bez ústředního vytápění nebo byty s částečným základním příslušenstvím a s ústředním vytápěním. III. kategorie zahrnuje byty s částečným základním příslušenstvím bez ústředního vytápění nebo byty bez základního příslušenství s ústředním vytápěním. IV. kategorie zahrnuje byty bez základního příslušenství i ústředního topení.) V průměru lépe technicky vybavené jsou bytové domy, nejhůře pak zejména starší rodinné domy. Tato skutečnost se v návaznosti na strukturu bytového fondu odráží v odlišné úrovni vybavenosti bytů mezi správními obvody v kraji. Nejvyšší podíl bytů I. kategorie je typický pro bytový fond na Pardubicku (94,1 %) a Českotřebovsku (87,9 %). Byty II. kategorie mají ve srovnání s ostatními správními obvody v kraji nadprůměrný podíl na Králicku (18,4 %), Poličsku (16,9 %) a Moravskotřebovsku (15,4 %). Procentně nejvíce nejhůře vybavených bytů se nachází na území Hlinecka (7,7 % bytů III. a IV. kategorie ve správním obvodu), Králicka (7,1 %) či Litomyšlska (6,7 %). Kompletní přehled o úrovni technické vybavenosti trvale obydlených domů a bytů je součástí rozsáhlé datové přílohy na vloženém CD.

Tab. 21 Vybrané ukazatele úrovně bydlení

Průměrná velikost trvale obydlených bytů měřená obytnou plochou činila v roce 2001 v Pardubickém kraji 51,9 m2. Znatelný rozdíl ve velikosti bytů je patrný v závislosti na druhu domů. Jestliže v rodinných domech mají byty v kraji v průměru 61,4 m2, v bytových domech je to pouze 39,9 m2. Vysoký podíl bytů v rodinných domech v bytovém fondu se odráží v nejvyšší průměrné velikosti bytů na Holicku, Litomyšlsku, Chrudimsku či Hlinecku, na opačné straně stojí Českotřebovsko a Pardubicko.

Dalším ukazatelem velikosti bytů zjišťovaným při sčítání je průměrný počet obytných místností s plochou 8 a více m2. Nejen z hlediska obytné plochy, ale i počtem obytných místností jsou větší byty v rodinných domech. V kraji připadalo v roce 2001 na jeden takovýto byt 3,18 obytné místnosti, u bytů v bytových domech to bylo 2,35. Pořadí správních obvodů podle počtu obytných místností v bytě téměř kopíruje pořadí dle průměrné obytné plochy (viz tabulka 21).

Chceme-li charakterizovat úroveň bydlení, nevystačíme pouze s dosud zmiňovanými ukazateli technického vybavení či velikosti bytů. Získané údaje o bytech je třeba zkoumat ve vztahu k počtu osob či domácností, které v nich bydlí. Průměrný počet osob na jeden byt činil v roce 2001 v kraji 2,75, přitom v rodinných domech na jeden byt připadalo 2,89 osoby a v bytových domech 2,56 osoby. Rozdíly v zalidněnosti bytů jsou určovány nejen strukturou bytového fondu, ale např. i věkovou strukturou obyvatel. Největší počet osob na jeden trvale obydlený byt v kraji připadá na Litomyšlsku, Králicku a Hlinecku. V průměru nejméně zalidněné byty nalezneme ve správním obvodu Pardubice, Ústí nad Orlicí a Vysoké Mýto.

Z hlediska průměrné obytné plochy na osobu se na první místo v kraji řadí Holicko. Je to jediný správní obvod, ve kterém hodnota tohoto ukazatele překročila 20 m2. Bytový fond Holicka byl tedy v roce 2001 charakteristický nejen nejvyšší průměrnou obytnou plochou a nejvyšším počtem obytných místností na byt, ale i nejvyšší průměrnou obytnou plochou na osobu v kraji. Na poslední místo se v hodnotách všech tří jmenovaných ukazatelů zařadilo Českotřebovsko.

Neobydlené byty (bez trvale hlášených osob) se na celkovém bytovém fondu v kraji v roce 2001 podílely 14,1 % (tj. 1,8 procentního bodu nad republikovým průměrem), oproti roku 1991 byl tento podíl vyšší o tři procentní body. Stejně jako v případě neobydlených domů se na první tři místa z hlediska procentního zastoupení neobydlených bytů na bytovém fondu zařadilo Poličsko s 19,4 %, Hlinecko s 18,6 % a Žambersko se 17,8 % – tedy regiony s nadprůměrným výskytem neobydlených rodinných domů s byty využívanými pouze k rekreační účelům. (V úhrnu za kraj představují neobydlené byty z důvodu rekreačního využití přibližně polovinu všech neobydlených bytů). Na opačné straně stojí Českotřebovsko s 8,2 % neobydlených bytů v bytovém fondu a Pardubicko s 9 %. Nižší míru neobydlenosti určuje v obou těchto regionech struktura bytového fondu charakteristická vysokým zastoupením bytových domů. Především u bytů v bytových domech se zvyšuje podíl pouze přechodně obydlených bytů, které se z hlediska sčítání řadí mezi neobydlené (bez trvale hlášených osob), byť jsou „přechodně“ obývány i po delší dobu. Z celkového počtu 30 126 neobydlených bytů v kraji sečtených v roce 2001 představovaly přechodně obydlené byty 16,9 %, na Českotřebovsku pětinu a na Pardubicku dokonce 30 % neobydlených bytů ve správním obvodu.

Graf 19 Podíl neobydlených bytů (v %) z celkového bytového fondu podle důvodů neobydlenosti podle výsledků SLDB 2001

Vývoj bytové výstavby v letech 1997 – 2003 (podle údajů stavebních úřadů)

Sledování přesné územní lokalizace kolaudovaných nových bytových jednotek dle údajů přebíraných Českým statistickým úřadem od stavebních úřadů bylo zahájeno od roku 1997. V letech 1997 – 2003 bylo v Pardubickém kraji dokončeno celkem 9 026 bytů, tj. 17,7 bytů na 1 000 obyvatel středního stavu roku 2000. V mezikrajském srovnání se touto hodnotou intenzity bytové výstavby Pardubický kraj zařadil na sedmé místo a zároveň mírně převýšil republikovou úroveň (16,3 bytů na 1 000 obyvatel středního stavu roku 2000).

Tab. 22 Vývoj počtu dokončených bytů

Z celkového počtu dokončených bytů ve sledovaném období bylo 3 273 (tj. 36,3 %) bytů dokončeno v nově postavených rodinných domech. Tímto podílem se kraj zařadil na předposlední místo v republice (nižší zastoupení rodinných domů bylo pouze v Praze). Bytů v nových bytových domech bylo v letech 1997 – 2003 dokončeno celkem 3 077, tj. 34,1 % ze všech dokončených bytů. Nové byty vzniklé nástavbou, vestavbou nebo přístavbou (k rodinným či bytovým domům) tvořily 16,5 % dokončených bytů v kraji (celkem 1 492 bytů). V posledních letech se (zejména s ohledem na měnící se věkovou skladbu obyvatel) rozvíjí výstavba domů s pečovatelskou službou a penzionů pro seniory. V kraji bylo ve sledovaném období postaveno v těchto objektech 323 bytů.

Graf 20 Struktura dokončených bytů v letech 1997 – 2003

Intenzita bytové výstavby od roku 1997 se v rámci kraje značně lišila. Nejvyšší byla ve správním obvodu Holice, kde v letech 1997 – 2003 vzniklo 540 nových bytů (tj. 35 bytů na 1 000 obyvatel středního stavu roku 2000). Tento fakt souvisí především s rozsáhlou výstavbou nájemních bytů v nových rodinných domech (s využitím státní dotace) v obcích Horní Jelení a Býšť. Řada nových bytových i rodinných domů však vznikala a nadále se buduje také v sídle holického správního obvodu (zejména v lokalitě Na Mušce). Výrazné zlepšení podmínek bydlení se odrazilo i ve zvýšeném počtu přistěhovalých do správního obvodu. Druhá nejvyšší intenzita bytové výstavby byla zaznamenána na Lanškrounsku (22,8 dokončených bytů na 1 000 obyvatel). Kromě bytů v rodinných domech zde vznikala řada nových bytových domů, především v sídle správního obvodu či v Rudolticích. Na Vysokomýtsku (třetí nejvyšší intenzita: 21,1 bytů na 1 000 obyvatel) se stavěly především nové bytové domy, řada bytů vznikala také rekonstrukcí nebytových prostor. Na druhé straně, nejnižší intenzitou bytové výstavby se od roku 1997 vyznačoval správní obvod Hlinsko (pouze 6,7 dokončených bytů na 1 000 obyvatel roku 2000), Česká Třebová (7,2) a Přelouč (10,4).

Tab. 23 Bytová výstavba v období 1997 – 2003 celkem

Z hlediska druhu stavby byl v rámci kraje nejvyšší podíl bytů dokončených v nových rodinných domech na všech dokončených bytech ve správním obvodu Holice (64,1 %). Za ním následovalo s 43,9 % Hlinecko a Litomyšlsko. Výstavba bytových domů se rozvíjela především na Svitavsku (54 % všech dokončených bytů v regionu), správních obvodech Pardubice (51,8 %) a Lanškroun (44,6 %). Nejvyšší podíl bytů vzniklých jako nástavba, vestavba či přístavba byl zaznamenán na Českotřebovsku (57,9 % všech dokončených bytů ve správním obvodu), Králicku (35,4 %) a Ústeckoorlicku (29,9 %).

Graf 21 Intenzita bytové výstavby celkem a v rodinných domech v letech 1997 – 2003

Rozdíly v průměrné pořizovací hodnotě (Pozn.: Jde o celkové předpokládané investiční náklady na výstavbu. U nástaveb, přístaveb nebo vestaveb pouze náklady na realizaci těchto změn stavby - tedy bez hodnoty stávající stavby. Do celkové pořizovací hodnoty domů nepatří cena za stavební pozemek.) dokončených staveb mezi správními obvody jsou důsledkem odlišné struktury bytové výstavby z hlediska druhu stavby. Převaha výstavby finančně nákladnějších bytových domů se odráží v nejvyšší průměrné hodnotě dokončených staveb v letech 1997 – 2003 na Pardubicku (3 319 tis. Kč) a Svitavsku (2 934 tis. Kč). Naopak nejméně nákladné stavby s byty vznikaly ve sledovaném období na Holicku (1 598 tis. Kč), Ústeckoorlicku (1 883 tis. Kč) a Českotřebovsku (1 958 tis. Kč). Od roku 1999 se v rámci výkaznictví o bytové výstavbě sleduje také počet bytů dokončených s dotací Ministerstva pro místní rozvoj dle programu podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury a programu podpory výstavby domů s pečovatelskou službou. Z celkového počtu 6 796 bytů dokončených v letech 1999 – 2003 v kraji byla tato dotace využita při výstavbě 39 % bytů, z toho u nejvyššího podílu bytů na Hlinecku a nejnižšího na Litomyšlsku.

Od roku 1999 jsou stavby s byty kategorizovány také dle stavebníka. Na celkovém počtu staveb, ve kterých vznikl byt/byty, se jako stavebníci největší měrou podílejí fyzické osoby (84 % staveb v kraji v letech 1999 – 2003). Na druhém místě jsou se 14 % obce, následují ostatní právnické osoby se 2 % a nejmenší podíl zaujímají družstva (pouze 0,6 %). Mezi správními obvody měly v uvedených letech nejvyšší zastoupení fyzické osoby na Litomyšlsku a Přeloučsku, obce v pozici stavebníků měly převahu na Holicku (u více než 40 % staveb). Svitavsko a Hlinecko se oproti ostatním regionům v kraji vyznačovalo nejvyšším zastoupením ostatních právnických osob, Vysokomýtsko pak nejvyšším podílem družstev.

Průměrná obytná plocha dokončených bytů v letech 1997 – 2003 v kraji činila 64,2 m2 s minimem v roce 2000 (61,3 m2) a maximem v roce 2003 (70,3 m2). Mezi správními obvody byla průměrná obytná plocha v uvedených letech nejmenší na Králicku, Svitavsku a Moravskotřebovsku. Naopak na Hlinecku, Litomyšlsku a Poličsku vznikaly byty v průměru největší. Malometrážní byty nepřekračující v průměru hranici 50 m2 obytné plochy vznikaly nejčastěji na Králicku (v letech 1998, 1999 a 2003).

Tab. 24 Průměrná obytná a užitková plocha 1 dokončeného bytu v letech 1997 – 2003 (m2)

Jak je patrné z tabulky 22, počet dokončených bytů v Pardubickém kraji se po roce 2000 mírně snižuje, nárůst je však patrný v počtu zahájených bytů. V rozmezí let 1997 – 2003 byla v kraji zahájena výstavba 11 586 bytů. Na sto zahájených bytů přitom připadalo v průměru ročně 78 dokončených bytů. V roce 2003 se počet zahájených bytů dostává na nejvyšší hodnotu za posledních pět let (2 032 bytů). Územní rozdíly v počtu zahájených bytů lze na základě dostupných dat charakterizovat na úrovni okresů. Z údajů je patrné, že nejvíce ke zvýšení počtu zahájených bytů přispěla výstavba (ať již rodinných či bytových domů) v okrese Chrudim. Zde byl v roce 2003 více než dvojnásobný přírůstek počtu zahájených bytů ve srovnání s rokem předchozím. V návaznosti na zaostávání počtu dokončených bytů za zahájenými se zvyšuje také rozestavěnost. Ke konci roku 2003 se v kraji zvýšila na 6 127 bytů.