Specifickou formou úmrtí je sebevražda. Jde o dobrovolné ukončení života, především v důsledku psychických poruch, nejčastěji depresí. Při nich dochází ke zkratovému jednání a volbě sebevraždy jako řešení nahromaděných problémů. Jako druh úmrtí jsou sebevraždy statisticky podchyceny ve výkazu Hlášení o úmrtí Obyv 3 – 12. Tento statistický výkaz vyplňují matriky podle hlášení List o prohlídce mrtvého, který vystavuje lékař povolaný k mrtvému. Hlášení o úmrtí vystavuje matrika v místě úmrtí, při zpracování je úmrtí územně zařazeno podle místa trvalého bydliště zemřelého.
Sebevražda jako příčina úmrtí je označena v případě, že jsou pro to jednoznačné důkazy. Může se proto stát, pokud tyto jednoznačné důkazy chybí, že je úmrtí klasifikováno jako případ nezjištěného úmyslu, i když se o sebevraždu jedná. Rovněž mezi úmrtími na jinou příčinu se mohou vyskytnou nepoznané sebevraždy. Uvedené údaje se tedy týkají úmrtí, která byla označena jako sebevražda na statistickém výkaze na základě podkladů od lékaře.

Vývoj počtu sebevražd

V posledních 5 letech došlo v Jihočeském kraji proti poslednímu desetiletí minulého století k mírnému nárůstu počtu sebevražd. V jednotlivých okresech však byl vývoj rozdílný. Nejvýraznější byl nárůst počtu sebevražd především v okrese České Budějovice. Zatímco v letech 1991 – 1995 spáchalo průměrně ročně sebevraždu 22 osob, o 10 let později to bylo v průměru 31 osob. Naproti tomu k poklesu došlo v okresech Písek a Strakonice.
Rozdílná je i úroveň sebevražednosti, kdy jsou počty sebevražd vztaženy na 100 000 obyvatel. I zde je patrná stoupající tendence. Po kraji Olomouckém a Ústeckém byla v letech 2001 – 2005 průměrná roční sebevražednost s hodnotou 17 sebevražd na 100 000 obyvatel třetí nejvyšší v ČR. Při srovnání průměrných hodnot sebevražednosti za období 2001 – 2005 ve vztahu k obdobím 1991 – 1995 a 1996 – 2000 byl v Jihočeském kraji nejvyšší nárůst (o 11,8 %, resp. o 16,3 %). V rámci kraje byla průměrná roční sebevražednost nejvyšší v okresech Strakonice, Prachatice a Český Krumlov, nejvyšší nárůst pak v okresech České Budějovice a Písek.

Sebevraždy v Jihočeském kraji v letech 1991 – 2005 podle okresů

(v územní struktuře k 1.1.2005)

Podíl zemřelých na sebevraždy na celkovém počtu zemřelých ve sledovaném období kolísal, v posledních letech však lze vysledovat vzestupnou tendenci. Zatímco v roce 1991 z každých 1 000 zemřelých připadalo na sebevraždy necelých 11 osob, v roce 2005 to bylo 17 osob. Při porovnání ročních průměrů pětiletých období je to potom nárůst o 4 osoby s příčinou smrti sebevražda na 1 000 zemřelých celkem v období 2001 – 2005 proti období 1991 – 1995.

Sebevraždy a jejich podíly na celkovém počtu zemřelých a na počtu zemřelých na vnější příčiny v Jihočeském kraji v letech 1991 – 2005

Zvýšil se rovněž podíl zemřelých sebevraždou na celkovém počtu zemřelých na vnější příčiny. V období 1991 – 1995 představovaly sebevraždy v průměru ročně jednu pětinu úmrtí na vnější příčiny, v období 2001 – 2005 to byla již téměř jedna čtvrtina.

Sebevraždy podle pohlaví

V celkovém počtu dokonaných sebevražd jednoznačně převládají muži. Je to dáno především rozdíly v metodách, které požívají muži a ženy. Vzhledem k tomu, že ženy volí častěji metody s nižší úspěšností, je jejich podíl na počtu dokonaných sebevražd nižší, i když se o sebevraždu pokoušejí častěji než muži. Podíl žen na celkovém počtu sebevražd byl v jednotlivých letech rozdílný, pohyboval se od 15,7 % v roce 2003 do 34,3 % v roce 1992. Pokud bychom porovnávali podíly v pětiletých obdobích, tyto velké rozdíly se stírají. V letech 1991 – 1995 byl tento podíl nejvyšší a činil 24,4 %, v letech 1996 – 2000 se snížil na 21,8 % a za následující pětileté období se zvýšil na 23,7 %.

Sebevraždy podle pohlaví v Jihočeském kraji v letech 1991 – 2005

Počet mužů, kteří svůj život ukončili sebevraždou byl tedy v průměru více než 3krát vyšší než počet žen. Nejvýraznější rozdíl byl v letech 1993, 1999 a 2003, kdy na jednu sebevraždu ženy připadlo více než 5 sebevražd mužů.

Toto několikanásobné převýšení počtu sebevražd mužů oproti sebevraždám žen se odrazilo i v rozdílných hodnotách počtu sebevražd na 100 tis. obyvatel daného pohlaví. Zatímco u mužů se tento ukazatel pohybuje v jednotlivých letech nejčastěji mezi 20 – 30 osobami na 100 tis. obyvatel, u žen je to mezi 5 – 11 osobami.

Sebevraždy podle věku a vzdělání

Rozložení počtu sebevražd podle věku bylo velmi nerovnoměrné. Počet sebevražd se zvyšuje s rostoucím věkem. Maxima potom dosahuje mezi 50 a 60 rokem věku. V přepočtu na 100 tis. obyvatel dané věkové skupiny byla sebevražednost velká ještě u osob starších 80 let, a to především mužů. Projevuje se zde vedle řešení zdravotních potíží především nezvládnutí situace po ovdovění, kdy osamocení muži o sebe nedokážou postarat a novou situaci, pocity osamělosti a izolovanosti řeší dobrovolným odchodem. I když v jednotlivých letech byly značné výkyvy, lze říci, že sebevražednost mužů starších 80 let byla téměř čtyřnásobná proti ženám stejného věku.

Největší rozdíly v počtu sebevražd mezi muži a ženy jsou v nejmladších věkových skupinách. Ve věkové skupině 20 – 24 let připadlo v letech 1995 – 2005 na 1 sebevraždu ženy téměř 7 dokonaných sebevražd mužů. Výrazný rozdíl byl i ve věkových skupinách 30 – 34 let (6,5 mužů na 1 ženu) a ve věku 15 – 19 let (6 mužů na 1 ženu).
Při posuzování vzdělání osob, které spáchaly sebevraždu, je třeba vzít v úvahu vzdělanostní strukturu obyvatelstva. Proto také největší podíl sebevražd připadá na osoby vyučené nebo absolventy středních škol bez maturity (u mužů to bylo v letech 1995 – 2005 téměř polovina). U žen bylo vyšší než u mužů procento absolventů středních škol s maturitou. Ve vyšším věku se pak jedná zejména o osoby se základním vzděláním, a to především u žen.

Sebevraždy podle způsobu provedení

Po 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí se změnily od roku 1994 kódy jednotlivých příčin úmrtí. Srovnatelné údaje o sebevraždách a způsobu jejich provedení jsou k dispozici až od tohoto roku. Za období 1994 - 2005 bylo nejčastějším způsobem provedení oběšení, které v zvolilo téměř 56 % osob, které ukončily život sebevraždou. Tento způsob jednoznačně převládá v každém ze sledovaných roků. Následuje zastřelení, ať již z pistole, pušky či jiné střelné zbraně (přes 10 %). Třetím nejčastějším způsobem pak byl skok z výšky, k němuž se uchýlilo téměř 9 % osob. Počet osob, které tímto způsobem ukončily život, se v posledních letech zvyšuje.

Sebevraždy podle způsobu provedení v Jihočeském kraji v letech 1994 – 2005

Rozdíly jsou ve způsobu provedení za muže a ženy. I když v obou skupinách bylo nejčastějším způsobem provedení u dokonaných sebevražd oběšení (za sledované roky u mužů téměř 60 % a u žen přes 40 %), ženy častěji než muži volí skok z výšky (přes 18 % proti necelým 6 % u mužů) a otravu léky a léčivy (17 % proti 5,3 %). Muži naproti tomu častěji sahají po zbrani jako sebevražedném prostředku (téměř 13 % proti 3 % u žen).

Provedení sebevraždy oběšením převládá i ve všech věkových skupinách. Tento způsob volily především osoby starší 70 let (asi 2/3 z osob této věkové kategorie), častější než u mladších osob bylo u nich i utopení či skok z výšky. Do 40 let věku bylo zase častější zastřelení nebo otrava léky.

Sebevraždy podle časového a místního hlediska
Dalo by se předpokládat, že by nejvíce sebevražd mělo připadat na podzimní měsíce, které vyvolávají depresivní nálady. Největší počet sebevražd je však naopak spáchán na jaře. Je to dáno tím, že lidé vnímají depresi podzimu jako něco, co k tomuto období patří. Pocity zoufalství a beznaděje, které vedou ke spáchání sebevraždy však přetrvávají až do jara, kdy se dostávají do kontrastu s probouzející se přírodou, navozující optimistickou náladu. A právě tento rozpor zvyšuje riziko spáchání sebevraždy. V měsících duben až červen tak byla spáchána přibližně 1/3 všech sebevražd. Druhé nejvyšší procento spáchaných sebevražd pak připadlo na letní měsíce červenec až září (okolo 1/4).

Nejčastějším dnem, který byl v Jihočeském kraji zvolen k sebevraždě, bylo v letech 1994 – 2005 pondělí, nejméně jich připadlo na sobotu.
Sebevražednost je v jednotlivých velikostních skupinách obcí rozdílná. V přepočtu na 100 tis. obyvatel byl počet sebevražd v letech 1994 – 1995 nejvyšší v obcích s počtem obyvatel 1 00 – 4 999 obyvatel, o něco nižší v obcích s počtem obyvatel mezi 5 tis. a 20 tis. obyvatel a ještě o něco nižší v obcích nad 20 tis, obyvatel, kam patří krajské město a města Jindřichův Hradec, Písek, Strakonice a Tábor. Až téměř trojnásobně nižší byla naproti tomu sebevražednost v obcích do 1 000 obyvatel.

Shrnutí
Počet sebevražd, jako způsob řešení bezvýchodné situace, dané fyzickou či psychickou nemocí, rodinnými, pracovními či jinými problémy nebo v důsledku náhlé deprese, se v Jihočeském kraji v posledních 5 letech ve srovnání s předchozím obdobím nepatrně zvýšil. Poměr mezi počtem mužů a počtem žen, které ukončily život sebevraždou se příliš neměnil, mužů bylo v průměru 3 – 4krát více. Nejčastěji se k sebevraždě uchylovali lidé mezi 40. a 55. rokem věku. Rozhodující způsobem provedení dokonané sebevraždy zůstávalo oběšení.