Sňatečnost a rozvodovost patří mezi významné demografické jevy, sledované na základě statistických hlášení zpracovávaných Českým statistickým úřadem. Informace o sňatcích jsou získávány ze zpracování statistického výkazu Hlášení o uzavření manželství Obyv 1-12, vyplňovaného matričními úřady. Podkladem pro získání údajů o rozvodech je výkaz Hlášení o rozvodu Obyv 4-12, který na základě své evidence vyplňují okresní soudy.

V uplynulých 15 letech byla sňatečnost výrazně ovlivněna probíhajícími ekonomickými a společenskými změnami, ke kterým docházelo v důsledku nové politické situace. Nové možnosti, které se před mladými lidmi otevřely (snadnější cestování, rozšíření možností studia a tím i prodloužení délky období přípravy pro budoucí povolání, širší nabídka aktivit pro volný čas) vedly k odkládání uzavření manželství a zakládání rodiny. Ve větší míře jsou také v souvislosti s liberálnějším přístupem společnosti voleny jiné formy soužití. Pokles sňatečnosti je tak jednou z charakteristických rysů demografického vývoje po roce 1989. Naproti tomu rozvodovost si udržovala vysokou intenzitu předchozích období. Vliv zpřísněné legislativy se projevil na snížení počtu rozvodů pouze přechodně v letech 1998 – 1999.

Tato analýza je věnována vývoji sňatečnosti a rozvodovosti v Jihočeském kraji a jeho okresech v letech 1992 – 2004 na základě údajů získaných zpracováním statistických hlášení.

1. Sňatky a sňatečnost

Sňatek je významnou demografickou událostí, při níž je na základě zákonem daných podmínek (dosažení minimálního sňatkového věku, rodinný stav, určitý stupeň pokrevnosti, pohlaví) založeno manželství. Na rozdíl od jiných demografických událostí (narození, úmrtí) nemusí nastat u každého a jde o událost, kterou lze opakovat. Rozhodující význam však má první sňatek jako událost neobnovitelná. Pokud sňatek sledujeme jako hromadný jev, a ne pouze jako individuální událost v životě jednotlivce, hovoříme o demografickém procesu – sňatečnosti.

Od konce druhé světové války lze ve vývoji sňatečnosti především svobodných osob rozlišit několik etap. Je to ovlivněno vedle věkového složení obyvatelstva i společenskými podmínkami a ekonomickou situací. V období po skončení války došlo ke zvýšení počtu uzavíraných sňatků, byly realizované sňatky za války odkládané. Zároveň se snížení hranice zletilosti z 21 na 18 let odrazilo v poklesu věku osob vstupujících do manželství. Pokles sňatečnosti od poloviny 50. let na obvyklou úroveň byl vystřídán na přelomu 60. a 70. let růstem (nejvyšší počet sňatků byl uzavřen v roce 1973). Vedle politické situace, kdy došlo uzavřením hranic k omezení možností realizace mladých lidí, svou roli hrálo i schválení Zákona o státní podpoře novomanželů z roku 1973. Již v 80. letech se však počet uzavřených sňatků snižuje. V 90. letech pak dochází ke snížení úrovně sňatečnosti svobodných (nejnižší počet sňatků byl uzavřen v roce 2003) a zvyšování průměrného věku při vstupu do manželství. Rozšiřují se také jiné formy partnerského soužití, například faktická manželství nesezdaných párů.

1.1 Sňatky
Údaje o počtu sňatků za kraj vycházejí z trvalého bydliště ženicha. To znamená, že údaje o nevěstách se týkají žen, které si braly muže s trvalým bydlištěm v obcích Jihočeského kraje, samy zde trvalé bydliště mít nemusely.

Na počátku 90. let došlo ve srovnání s předchozím desetiletím pouze k mírnému poklesu počtu sňatků (zhruba o 10 %). V té době byly v důsledku očekávání ekonomických změn uzavírány i některé sňatky původně plánované na pozdější dobu. To se pak odrazilo v následujících letech. Od roku 1994 je pokles počtu uzavíraných sňatků výraznější, a to i přesto, že dosahovaly dospělosti silné populační ročníky z natalitní vlny 70. let. Projevily se zde dopady politických, ekonomických a sociálních změn po roce 1989 na demografické chování mladých lidí. Počty sňatků uzavíraných ročně v tomto období představují přibližně 60 % sňatků ze 70. let a 70 % z 80. let Přes určité meziroční výkyvy nepřesáhl od roku 1994 počet uzavřených sňatků hranici 3,5 tisíce a v posledních letech se přiblížil ke třítisícové hranici. Historicky nejnižší počet sňatků byl v Jihočeském kraji uzavřen v roce 2003, a to 2 918. Pokles počtu sňatků byl nejvýraznější v okresech Jindřichův Hradec (počet sňatků uzavřených v roce 2004 představoval 62,9 % sňatků z roku 1992) a Strakonice (63 %). Nejnižší byl naproti tomu pokles v okrese České Budějovice (-24,5 %).

Tab.1. Vývoj počtu sňatků v Jihočeském kraji v letech 1992 – 2004

Snížení počtu sňatků jednoznačně ovlivnil postoj mladých lidí stojících před rozhodnutím uzavřít první sňatek. V roce 2004 se počet sňatků uzavíraných svobodným ženichem snížil o více než 1 200 a stejný vývoj měl i počet sňatků, kdy byla svobodná nevěsta. A tak přesto, že mírně klesá i počet sňatků rozvedených či ovdovělých snoubenců, zvyšuje se jejich podíl na celkovém počtu uzavřených sňatků.

Odkládání prvních sňatků do pozdějšího věku i zvýšení podílu sňatků rozvedených snoubenců se odráží ve zvyšování průměrného věku ženichů a nevěst. V roce 1992 činil průměrný věk ženicha téměř 27 let, v roce 2004 to bylo již více než 32 let. Průměrný věk nevěst se zvýšil rovněž o 5 let, a to z 24 na 29 let.

1.2 Sňatečnost
Nejjednodušším ukazatelem intenzity sňatečnosti je hrubá míra sňatečnosti. Udává počet uzavřených sňatků na 1 000 obyvatel středního stavu v daném roce. Velikost tohoto ukazatele závisí na počtu sňatkuschopného obyvatelstva (tj. obyvatelstva splňujícího podmínky k uzavření sňatku) a jeho podílu na obyvatelstvu celkem, na poměru mužů a žen v rámci sňatkuschopného obyvatelstva i na společenských a ekonomických podmínkách.

Dlouhodobě měla sňatečnost přes výkyvy v některých letech stabilní úroveň. Od poloviny 90. let však dochází k výraznějšímu poklesu v souvislosti se změnami v populačním klimatu v návaznosti na nové ekonomické a sociální podmínky. Tento jev nastal i přesto, že se do sňatkového věku dostaly silné populační ročníky ze 70. let. Chování mladých lidí se tak přiblížilo trendům v západoevropských zemích, kde došlo k poklesu sňatečnosti již v průběhu 70. a 80. let.

Hrubá míra sňatečnosti se v Jihočeském kraji snížila ze 7 ‰ v roce 1992 na 4,8 ‰ v roce 2004 a odpovídá tak průměru za ČR. Nejvyšší míru sňatečnosti si udržel okres Prachatice (pokles ze 7,7 ‰ v roce 1992 na 5,3 ‰ v roce 2004), nad 5 ‰ se v roce 2004 sňatečnost udržela ještě v okresech České Budějovice a Český Krumlov.

Tab. 2. Hrubá míra sňatečnosti v letech 1992 - 2004

1.3 Sňatky svobodných snoubenců
Rozhodující význam mají první sňatky svobodných ženichů a svobodných nevěst, které vypovídají o populačním klimatu, možném budoucím vývoji manželské plodnosti i porodnosti. V současné době však dochází k určitému oddělení těchto demografických událostí. Část lidí zakládá rodinu, aniž by uzavřela sňatek. Na druhou stranu mnozí z těch, kteří vstupují do manželství, odkládají narození potomka na pozdější dobu nebo děti vůbec neplánují a zůstávají bezdětnými. Změny v populačním chování mladé generace se odrazily ve vývoji celkového počtu sňatků, jejichž pokles v posledním desetiletí ovlivnil právě vývoj prvních sňatků svobodných snoubenců.

Tab. 3. Vývoj počtu prvních sňatků v Jihočeském kraji v letech 1992 – 2004

Přestože podíl prvních sňatků klesal ve všech okresech kraje, existovaly rozdíly ve výši tohoto podílu i rozsahu jeho snížení, a to jak při sledování struktury sňatků z hlediska stavu ženicha, tak nevěsty.

Co se týče sňatků svobodných ženichů, byl jejich podíl na celkovém počtu sňatků ve sledovaném období trvale vysoký v okresech Tábor, Písek, Jindřichův Hradec a Strakonice. Nejvýraznější pokles podílu prvních sňatků ženichů v roce 2004 proti roku 1992 byl v okrese Jindřichův Hradec (11,1 procentního bodu) a Prachatice (10,2 p.b.).

Ve výši podílu prvních sňatků nevěst i jeho vývoji ve sledovaném období byly mezi okresy kraje větší rozdíly než v případě sňatků svobodných ženichů. Nejvíce svobodných nevěst si v téměř celém období brali ženiši z okresu Strakonice a Tábor, nejméně pak v okrese Český Krumlov. Nízký byl podíl prvních sňatků nevěst (s výjimkou roku 1992) i v okrese České Budějovice. Nejvýraznější byl pokles podílu prvních sňatků nevěst v okrese Prachatice (-9,7 procentního bodu), takže zatímco v roce 1992 byl tento podíl čtvrtý nejvyšší, v roce 2004 druhý nejnižší.

Vzhledem k vysoké rozvodovosti lze sledovat pokles podílu sňatků oboustranně svobodných snoubenců jak na sňatcích celkem, tak i na prvních sňatcích. V roce 1992 představovaly sňatky oboustranně svobodných snoubenců 71,8 % všech svateb, v roce 2004 to bylo 65,9 %. Z prvních sňatků ženichů představovaly v roce 1992 svatby se svobodnou nevěstou 89,9 %, v roce 2004 poklesl tento podíl na 87,2 %. Ještě větší pokles je u svobodných nevěst, kde v roce 1992 na sňatky se svobodných ženichem připadalo 90,6 % svateb a v roce 2004 to bylo jen 87,4 %.

Změna postoje mladých lidí k manželství a jeho odkládání se projevilo ve zvyšování průměrného věku ženichů a nevěst vstupujících do prvního manželství. Ten činil v roce 2004 u ženichů téměř 29 let a zvýšil se proti roku 1992 o více než 4,5 roku. Tento posun je patrný ve všech okresech kraje, k nejvyššímu nárůstu průměrného věku ženicha došlo v okrese Český Krumlov (5,5 roku).

Stejně tak se zvyšoval i průměrný věk nevěsty. Sňatek odkládaly zejména nevěsty ženichů z okresů Jindřichův Hradec a České Budějovice.

1.4 Sňatky vyššího pořadí
Ve sňatcích vyššího pořadí hrají rozhodující úlohu sňatky rozvedených snoubenců. Po celé sledované období se počty sňatků rozvedených ženichů i nevěst pohybovaly zhruba mezi 700 až 800 ročně. Rozvedených nevěst bylo většinou více než rozvedených ženichů. Vzhledem k poklesu celkového počtu sňatku se tak podíl svateb rozvedených snoubenců zvyšoval, a to u ženichů v roce 2004 proti roku 1992 o 5,8 procentního bodu, u nevěst, kde došlo ke konci sledovaného období k mírnému poklesu počtu sňatků rozvedených nevěst, to bylo pouze o 0,5 procentního bodu.

Podíl sňatků ovdovělých ženichů i nevěst se příliš neměnil a pohyboval se u obou pohlaví v rozmezí 1 – 2 %.

Zvyšuje se přitom průměrná doba uplynulá od posledního rozvodu. Zatímco v roce 1995 docházelo k dalšímu sňatku rozvedeného ženicha nebo nevěsty po necelých 4,5 letech, v roce 2004 to bylo zhruba po 6 letech. V průměrné době od ovdovění ženicha či nevěsty byly v jednotlivých letech sledovaného období velké výkyvy, lze však říci, že vdovy většinou vstupují do nového manželství po delší době než muži.

Tab. 4. Vývoj počtu druhých a dalších sňatků v Jihočeském kraji v letech 1992 - 2004

Právním ukončením manželství je rozvod, který je zahájen podáním žádosti a k němuž dojde na základě rozhodnutí soudu. Rozvod je v České republice jedinou formou právního zániku manželství za života manželů. Počet rozvodů se začal výrazně zvyšovat ke konci 60. let po přijetí nového zákona a jeho novelizaci, které celý proces zjednodušily. Dobře dosažitelný rozvod se stal společensky přijatelným řešením manželských neshod. Proti situaci na počátku 60. let tak došlo v průběhu 70. let k dvojnásobnému, v 80. letech trojnásobnému a v 90. letech čtyřnásobnému zvýšení počtu rozvodů. Výrazný nárůst počtu rozvodů lze sledovat zejména od roku 1994. Po přechodném snížení v letech 1998 a 1999 v souvislosti s přijetím novelizace zákona o rodině, kdy došlo ke zpřísnění rozvodové legislativy (u podmínek rozvodů manželství s nezletilými dětmi nebo manželství kratších než 1 rok) docházelo opět ke zvyšování až na úroveň poloviny 90. let.

2.1 Rozvody

I v průběhu sledovaného období lze sledovat plynulé zvyšování počtu rozvodů (s výjimkou přechodného snížení na počátku 90. let v souvislosti s novými ekonomickými a sociálními podmínkami a v letech 1998 a 1999 v souvislosti s novelizací zákona o rodině). V roce 2003 byl v kraji zaznamenán dosud nejvyšší počet rozvodů, a sice 2 001. Bylo to ovlivněno především situací v okresech Tábor a Strakonice, kde došlo k nejvyššímu nárůstu proti předchozímu roku. V roce 2004 došlo pak k poklesu počtu rozvodů ve všech okresech s výjimkou Českého Krumlova a Písku.

Při porovnání počtu rozvodů v roce 2004 proti roku 1992, nejvýrazněji vzrostl jejich počet v okresech České Budějovice a Tábor (1,4krát). K poklesu došlo pouze v okrese Český Krumlov (o 14,4 %).

Převládajícím důvodem rozvodu jak na straně muže, tak na straně ženy jsou rozdíly povah, názorů a zájmů (61 % na straně mužů a téměř 66 % na straně žen). Poklesl podíl rozvedených manželství, kde byla důvodem rozpadu nevěra, alkoholismus a vzhledem ke změnám v postoji mladých lidí k manželství i neuvážený sňatek.

Prodlužuje se délka trvání manželství do rozvodu. Zatímco v roce 1992 připadla na rozvody sňatků trvajících méně než 5 let téměř 1/3 , v roce 2004 to bylo již jen necelých 20 %. Naproti tomu se o 9,5 procentního bodu zvýšil podíl manželství rozváděných po 15 a více letech, které tak v roce 2004 představovaly již téměř 36 % celkového počtu rozvodů. Průměrná délka trvání manželství se tak zvýšila o téměř 3 roky na 12,5 roku.

Toto prodlužování délky trvání manželství se spolu se zvyšováním sňatkového věku projevilo ve zvyšování věku rozvádějících se manželů. V roce 1992 byl největší podíl rozvádějících se mužů i žen ve věku 25 – 29 let (22,3 %), v roce 2004 došlo k posunu a nejvíce rozvádějících se osob bylo ve věku 30 – 34 let. Nejvýraznější pokles podílu byl ve věkové skupině 20 – 24 let,. V roce 1992 bylo v tomto věku 10,7 % rozvádějících se mužů s 21,4 % žen, v roce 2004 poklesl tento podíl u mužů na 2,6 % a u žen na 6,2 %.

Tab. 5. Vývoj počtu rozvodů v Jihočeském kraji v letech 1992-2004

2.2 Rozvodovost

Rostoucí počet rozvodů se odrazil i v hodnotě nejjednoduššího ukazatele úrovně rozvodovosti, kterým je hrubá míra rozvodovosti. Ta je definována jako podíl rozvodů na 1 000 obyvatel středního stavu v daném roce.

Tab. 6. Hrubá míra rozvodovosti

Stejně jako u sňatečnosti existují v rámci kraje regionální rozdíly v rozvodovosti. K okresům s trvale nejvyšší rozvodovostí patří okresy Český Krumlov a České Budějovice, nízkou úroveň si s výjimkou některých let udržovaly okresy Strakonice a Tábor.

Hrubá míra rozvodovosti jako ukazatel úrovně rozvodovosti závisí na počtu sňatků uzavřených v předchozích obdobích. Přesnějším ukazatelem intenzity rozvodovosti je úhrnná rozvodovost. Ta vychází z údaje o délce trvání manželství zaniklého rozvodem a udává podíl rozvodem zaniklých manželství na celkovém počtu manželství uzavřených ve stejném roce. Úhrnná rozvodovost se v Jihočeském kraji ve sledovaném období pohybovala mezi 0,35 – 0,49, tzn., že v letech s nejvyšší intenzitou rozvodovosti končilo rozvodem téměř každé druhé manželství.

Jedním z hrubších ukazatelů rozvodovosti může být i index rozvodovosti definovaný jako poměr počtu rozvodů a sňatků v tomtéž roce na daném území. Vývoj tohoto ukazatele je ve sledovaném období výrazně ovlivněn jak prudkým poklesem počtu uzavíraných sňatků, tak rostoucím počtem rozvodů. V roce 1992 tak na 100 uzavřených sňatků připadlo 35 rozvodů, v roce 2004 to bylo 60 rozvodů. V roce 2003, ve kterém bylo uzavřeno nejméně sňatků a bylo rozvedeno nejvíce manželství, připadlo na 100 sňatků dokonce téměř 69 rozvodů.

Úroveň indexu rozvodovosti i jeho vývoj byl v jednotlivých okresech rozdílný. Trvale nejvyšší byl v okrese Český Krumlov, kde již v roce 1992 představoval počet rozvodů polovinu počtu sňatků. Nízkou úroveň si naproti tomu tento ukazatel udržoval po většinu let sledovaného období v okrese Prachatice.

Vysoká rozvodovost se odráží v trvalém zvyšování podílu rozvedených osob v obyvatelstvu. Zatímco při sčítání v roce 1991 představovali rozvedení muži z obyvatelstva staršího 15 let 5,1 %, v roce 2001 to bylo již 7,7 %. U žen je tento podíl i nárůst vyšší, mezi léty 1991 a 2001 došlo ke zvýšení podílu rozvedených žen z 6,2 % na 9,1 %.

2.3 Rozvody manželství s nezletilými dětmi

Negativní dopad má rozvod zejména v případě, že je rozváděno manželství s nezletilými dětmi. Ty potom vyrůstají v neúplné rodině pouze s jedním z rodičů, převážně s matkou. Ve sledovaném období podíl rozvodů manželství s nezletilými dětmi klesal. Důvody lze hledat jednak ve zpřísnění podmínek pro rozvod manželství s nezletilými dětmi (manželství nelze rozvést, pokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu), jednak se zde odráží prodlužování průměrné délky trvání rozváděného manželství.

Tab. 7 Podíl rozvodů manželství s nezletilými dětmi na celkovém počtu rozvodů

V kraji poklesl podíl tento podíl v roce 2004 proti roku 1992 o 13,3 procentního bodu. Nejvýraznější byl pokles v okresech Prachatice (18,6 p.b.) a Tábor (15,7 p.b.).

Ve struktuře rozvodů s nezletilými dětmi výrazněji vzrostl podíl manželství s jedním nezletilým dítětem z 44,1 % v roce 1992 na 53,3 % v roce 2001. Podíl manželství se dvěma dětmi naproti tomu poklesl o 4,7 procentního bodu na 40,9 % a se třemi a více dětmi o 4,5 p.b. na 5,8 %.

Shrnutí

Od počátku 90. let lze sledovat v demografickém chování mladé generace výrazný posun, daný novými společenskými a ekonomickými podmínkami. Výrazné je to zejména v přístupu nastupujících generací k manželství, což se projevilo poklesem sňatečnosti. Vyšší požadavky na vzdělání, omezení materiálních a finančních výhod mladým manželstvím, finančně náročnější dostupnost samostatného bydlení, širší možnosti realizace individuálních cílů, větší dostupnost antikoncepčních prostředků vedly k odkládání sňatků do pozdějšího věku nebo v prostředí liberálnějšího postoje společnosti často k volbě jiné formy partnerského soužití. Na pokles sňatečnosti mělo tak vliv především snížení počtu sňatků uzavíraných svobodnými snoubenci. Zvyšuje se přitom věk maximální sňatečnosti a průměrný věk ženichů i nevěst. Jde o tendence, které se v západní Evropě začaly projevovat zhruba o dvě desetiletí dříve a Česká republika se tak zařadila mezi státy s nízkou úrovní sňatečnosti.

Odlišný vývoj měla rozvodovost. Česká republika patřila vždy mezi země s vysokou intenzitou rozvodovosti, která se udržela i přes snížení počtu uzavíraných sňatků a některé legislativní úpravy týkající se podmínek rozvodu. Prodlužuje se však délka trvání rozváděného manželství, snižuje se také podíl rozvodů manželství s nezletilými dětmi. Vysoká rozvodovost se odráží i v růstu podílu rozvedených osob v populaci a podílu opakovaných sňatků.