Při zachování modelu demografického chování mladé generace by za předpokladu reprodukce silných ročníků mladých lidí ze 70. let došlo k sekundární demografické vlně, projevující se zvýšeným počtem narozených dětí v průběhu 90. let. Po listopadu 1989 se však pro mladé lidi otevřely nové možnosti seberealizace ve studiu či perspektivním zaměstnání, cestování, rozšířila se nabídka aktivit pro volný čas. Na druhé straně se objevily i negativní důsledky nových ekonomických podmínek, jako je riziko nezaměstnanosti, menší sociální jistoty, příjmová diferenciace, nedostatek finančně dostupných bytů. Manželství a rodičovství tak pro mnohé mladé lidi ztratily své prioritní postavení a demografické chování mladé generace se přizpůsobilo novým podmínkám. Objevuje se i odpovědnější přístup, založit rodinu chtějí mladí lidé až po osamostatnění a hmotném zabezpečení, aby nebyli v takové míře závislí na rodičích a státu. Původní předpovědi demografického vývoje se tak nenaplnily. To se následně odrazilo i v dalších oblastech života, kdy stárnutí populace i změny v profesním složení ekonomicky aktivního obyvatelstva například vyvolávají nutnost důchodové reformy a promítají se do migrační politiky státu.

Demografický vývoj v Jihočeském kraji odpovídá celorepublikovým tendencím. Na počátku 90. let se počet uzavřených sňatků pohyboval ještě nad čtyřtisícovou hranicí, později vedlo společenské a ekonomické klima k poklesu zájmu o zakládání rodin a k výraznému snížení počtu uzavřených sňatků. Pokles sňatečnosti se stal jednou z výrazných charakteristik populačního vývoje po roce 1989. Dosud vůbec nejnižší počet sňatků připadá na rok 2003, kdy 2 918 sňatků představovalo pouze 53 % jejich počtu v roce 1990. V roce 2004 došlo k určitému zvýšení zájmu o manželství a bylo uzavřeno o 110 sňatků více než v roce předchozím. Pokles zájmu o manželství se týká především svobodných osob, které uzavírají první sňatek. Počet sňatků vyššího pořadí uzavíraných rozvedenými či ovdovělými osobami zůstává na přibližně stejné úrovni, ale právě vzhledem k poklesu počtu svobodných snoubenců se zvyšuje podíl rozvedených a ovdovělých ženichů a nevěst (v roce 2004 proti roku 1992 se jedná o zvýšení podílu u ženichů o 6 a u nevěst o 5,5 procentního bodu). Mladí svobodní lidé odkládají sňatek do pozdějšího věku. Zatímco v roce 1992 představovaly nevěsty do 19 let věku více než 36 % jejich celkového počtu, v roce 2004 to bylo již jen 2,6 %. Poklesl rovněž podíl nevěst ve věku 20 – 24 let ze 40 na 27 %. Naproti tomu početně nejsilnější se stala věková skupina 25 – 29 let, ve které bylo v roce 2004 téměř 43 % nevěst (o 32,4 procentního bodu více než v roce 1992). Posun je patrný i ve věkové kategorii 30 – 39 let, ve které v roce 2004 bylo 17,6 % nevěst, zatímco v roce 1992 to bylo pouze 7 %. Průměrný věk nevěsty se tak zvýšil z 23,3 roku v roce 1992 na 28,7 roku v roce 2004. Obdobně je tomu i s ženichy. I zde se pokles týkal nejmladších věkových skupin (např. pokles podílu ženichů ve věkové skupině 20 – 24 let na jejich celkovém počtu v roce 2004 proti roku 1992 činil 34,4 procentního bodu) ve prospěch zastoupení ženichů ve věku 25 – 29 let (nárůst podílu z 21,9 % na 39,8 %) i ve věku 30 – 39 let (zvýšení z 12,4% na 31,1 %). Průměrný věk ženicha v roce 2004 (31,6 roku) se tak proti roku 1992 zvýšil o 5,3 roku. Častěji než dříve také dávají mladí lidé přednost partnerskému soužití nesezdaných párů. Tyto trendy prokázaly i výsledky SLDB. Zatímco v roce 1991 bylo ženatých/vdaných 47,6 % osob ve věku 20-24 a 76,2 % osob ve věku 25-29 let, v roce 2001 to bylo pouze 15,4 % a 52,1 %. Početní nárůst lze naproti tomu sledovat u tzv. faktických manželství, tedy partnerského soužití ve vztahu druh – družka, a to z 4 631 v roce 1991 na 7 288 v roce 2001 (více než 1,5násobné zvýšení). Změny lze sledovat i ve složení těchto párů podle stavu. Dříve volili tuto formu soužití především páry, kde byl alespoň jeden z partnerů rozvedený. V poslední době se jedná více svobodné osoby, přičemž páry, kde byli svobodní oba partneři, představují téměř ¼ faktických manželství. Lze předpokládat, že u části se jedná o předmanželské soužití, které by mohlo později vyústit v sňatek. Posunul se rovněž věk osob žijících v nesezdaném páru v průměru o 15 let proti roku 1991. Tehdy takto žilo nejvíce mužů i žen ve věku 40 - 44 let, nyní je to mezi 20. a 30. rokem věku.

Rozvodovost, která zde měla tradičně vysokou intenzitu, si udržela i v 90. letech vzestupnou tendenci. Rozvod stále zůstává uznávaným řešením manželských neshod a ani po určitém zpřísnění legislativy rozvodovost neklesá. Výrazný nárůst počtu rozvodů lze sledovat zejména od roku 1994, po přechodném snížení v letech 1998 a 1999 v souvislosti s přijetím nového zákona docházelo opět ke zvyšování až na úroveň poloviny 90. let. Při poklesu počtu sňatků se tak zvyšuje rozvodový index (počet rozvodů na 100 sňatků). Zatímco na počátku 90. let připadalo na 100 sňatků okolo 40 rozvodů, v roce 2003 to bylo 69 rozvodů. V roce 2004 pak vzhledem k vývoji v počtu sňatků a rozvodů došlo k poklesu na 60 rozvodů na 100 sňatků. Navrhovateli rozvodů jsou ze dvou třetin ženy. Průměrná délka trvání manželství u povolených rozvodů se prodloužila (v roce 1991 to bylo 9,5 roku, v roce 2004 pak 12,4 roku). V první polovině 90. let přicházelo největší riziko rozpadu mezi 2. až 4. rokem manželství, v posledních letech se posunulo mezi 3. až 6. rok a četnější jsou i rozvody po více než 20 letech manželství. Vyšší věk při uzavírání sňatku i prodloužení průměrné doby trvání manželství se odrazily v posunu ve věku rozváděných. V první polovině 90. let se nejčastěji rozváděly ženy ve věku 20 – 35 let. Od druhé poloviny 90. let se začínal podíl rozvádějících se žen ve věku 20 – 24 let výrazně snižovat a početně nejsilnější jsou věkové kategorie v rozmezí 25 - 39 let. Obdobný posun lze sledovat i u mužů, kterých se nejvíce rozvádí mezi 30. a 45. rokem věku, zatímco na počátku 90. let to bylo mezi 25. a 39. rokem. Vysoký podíl na celkovém počtu rozvodů si udržují manželství s nezletilými dětmi, v roce 2004 to byly více než tři čtvrtiny. V průměru na jedno rozvedené manželství s nezletilými dětmi připadá 1,5 dítěte.

Vývoj sňatečnosti a rozvodovosti má rovněž vliv na složení domácností, o nichž jsou též údaje získávány ze SLDB. Pro období mezi léty 1991 – 2001 bylo příznačné další zvyšování podílu domácností jednotlivců (zvýšení o 3,5 procentního bodu na 28,7 %) a neúplných rodin (podíl 12,6 % v roce 2001 byl o 3,3 procentního bodu vyšší než v roce 1991). Tento nárůst šel na úkor úplných rodin, jejichž podíl na celkovém počtu domácností poklesl z 65 % v roce 1991 na 57,2 % v roce 2001. Pozdější vstup do manželství a později realizovaná plodnost žen se projevila ve změnách v zastoupení rodin se závislými dětmi. Ty v roce 2001 představovaly mezi úplnými rodinami 47,8 %, zatímco v roce 1991 to bylo 56,4 %. Naproti tomu vzhledem k velkému podílu rozváděných manželství s nezletilými dětmi se ve struktuře neúplných rodin zvýšilo zastoupení rodin s dětmi z 55,4 % v roce 1991 na 59,8 % v roce 2001.

Jedním z důvodů odkladu manželství je i možnost dalšího vzdělávání díky širší nabídce středních i vyšších odborných škol a více stupňům vysokoškolského vzdělání v tradičních i nových oborech. Dokládá to i změna struktury obyvatelstva kraje podle vzdělání, jak ukazuje srovnání výsledků sčítání v roce 1991 a 2001. Z obyvatelstva staršího 15 let mělo v roce 1991 33,9 % pouze základní vzdělání, v roce 2001 se tento podíl snížil na 23,5 % ve prospěch osob vyučených a se středním vzděláním bez maturity (zvýšení o 7,6 procentního bodu na 38,7 %) i osob se středním vzděláním s maturitou a absolventů vyšších škol (nárůst o 5,2 procentního bodu na 28,4 %). Podíl osob s vysokoškolským vzděláním se zvýšil pouze o 1,5 procentního bodu a v roce 2004 představovali absolventi vysokých škol 7,8 % obyvatel starších 15 let. Vyšší je přitom nárůst podílu osob s vyšším než základním vzděláním u žen, což je vedle většího zájmu nastupujících generací žen o studium ovlivněno i vymíráním generací z počátku 20. století, kdy bylo další vzdělání u žen méně časté.

Pro populační vývoj v uplynulých 15 letech je charakteristická velmi nízká porodnost. Počet živě narozených dětí v Jihočeském kraji od počátku 90. let trvale klesal. Zatímco v 70. letech se počty narozených dětí pohybovaly mezi 10 a 11 tisíci a v 80. letech mezi 8 a 9 tisíci, docházelo k postupnému snižování až k 5,5 tisícům v polovině 90.let. Nejvýraznější meziroční poklesy počtu narozených dětí byly mezi lety 1993 - 1994 a dále 1994 - 1995, a sice vždy o více než 700 dětí. Teprve v posledních třech letech lze zaznamenat mírný přírůstek počtu narozených dětí. Je to spíše odrazem zvýšeného počtu žen ve věku maximální plodnosti (ženám z nejsilnějších ročníků je kolem 30 let) než signálem změn postoje mladé generace k rodičovství. Potvrzuje to i úhrnná míra plodnosti, která v roce 2004 dosáhla 1,23 dítěte, což řadí ČR (i přes určité zvýšení proti předchozímu roku) na jedno z posledních míst nejen v Evropě, ale i na světě. V roce 2004 se v kraji živě narodilo 5 941 dětí, což je sice o 205 dětí více než v roce 2003, ale je to pouze necelých 73 % dětí narozených v roce 1990. Patrné je přitom zvyšování věku matky. Zatímco v roce 1991 se přes 16 % dětí narodilo matkám do 19 let, v roce 2004 to bylo již jen přes 3 % narozených dětí. Výrazný je pokles počtu narozených dětí matkám ve věkové kategorii 20 – 24 let. Na počátku 90. let se přes 45 % dětí narodilo právě matkám v tomto věku, v posledních letech to však bylo pod 20 %. Naproti tomu matky ve věku 25 – 29 let přivedly na počátku 90. let na svět čtvrtinu v daném roce narozených dětí a v posledních letech je to více než 45 %. Zvyšuje se rovněž podíl dětí narozených matkám mezi 30. a 40. rokem věku, a to z 11 % na 30 %. V roce 1991 byla nejčastěji matka dvacetiletá, v roce 2004 ve věku 27 let. Snižuje se zastoupení prvorozených (mezi lety 1991 a 2004 o 2,7 procentního bodu) ve prospěch dětí vyššího pořadí, zejména druhorozených (+2,1 procentního bodu). Ve sledovaném období se rovněž zvyšuje zastoupení vícečetných porodů (např. v roce 1995 připadla jedna dvojčata na 83 jednočetných porodů, v roce 2004 to bylo na 50 takových porodů). I když porody vyššího pořadí následují stále nejčastěji 2 – 3 roky po předchozím porodu, podíl kratších rozestupů se nepatrně snižuje ve prospěch delších období. Dalším výrazným jevem je rostoucí počet dětí narozených mimo manželství. Souvisí to s rozšířenějším soužitím nesezdaných párů i častější volbou ženy zůstat svobodnou matkou, ať již z důvodu postoje k manželství či ekonomických důvodů. V roce 2004 se takto narodilo 1 697 dětí, což je 2,8krát více než v roce 1991. Děti narozené mimo manželství tak představovaly již více než 28 % živě narozených dětí (v roce 1991 to bylo pouze 7,5 %). Každé 3. – 4. dítě se tedy narodilo neprovdané matce.

Pozitivně lze naproti tomu hodnotit dlouhodobé snižování úmrtnosti. Přestože podíl starých lidí v populaci roste a dochází k jejímu stárnutí, počet zemřelých od počátku 90. let ve srovnání s předchozím vývojem, i přes výkyvy v některých letech, klesá. V roce 2004 zemřelo v kraji 6 440 osob, což je o téměř 15 % méně než v roce 1990. Hlavní příčiny smrti zůstávají dlouhodobě stejné – nemoci oběhové soustavy (cévní nemoci mozku, infarkt myokardu) a zhoubné novotvary. Vlivem zlepšování úmrtnostních poměrů, ovlivňovaných řadou faktorů (změny v životním stylu, přechod ke zdravějšímu způsobu života, liberalizace zdravotní péče, zlepšující se životní prostředí, omezení rizikových vlivů na pracovišti v důsledku poklesu podílu zaměstnaných v průmyslu ve prospěch terciární sféry), došlo ke zvýšení střední délky života u mužů o 4 roky a u žen o 3 roky. Dochází ke snižování mužské nadúmrtnosti ve vyšším věku, což se od počátku 90. let příznivě projevuje v hodnotě indexu maskulinity. Ve věku 65 a více připadlo v roce 2004 na 100 žen téměř 67 mužů, zatímco v roce 1991 to bylo pouze 61 mužů.

Ve vývoji úmrtnosti je třeba zdůraznit klesající kojeneckou úmrtnost, která se ve srovnání s rokem 1990 snížila 6,5krát. V roce 2004 byla dosud nejnižší a poprvé se dostala pod hranici 3 zemřelí kojenci na 1 000 živě narozených.

Osvěta, rozšíření a dostupnost moderní antikoncepce se projevily ve výrazném poklesu počtu potratů. V roce 2004 poklesl počet potratů (spontánních i interrupcí) na 2 435, což představuje méně než 1/3 případů z konce 80. let (včetně roku 1990), kdy byla potratovost za dobu jejího sledování nejvyšší. Zatímco v roce 1990 připadaly na 100 živě narozených téměř 94 potraty, v průběhu 90. let se tento vzájemný poměr snižoval a v roce 2004 již na 100 živě narozených připadlo pouze 41 potratů.

Ani klesající úmrtnost nedokázala kompenzovat nízkou porodnost, což se na počátku 90. let projevilo poklesem a od roku 1994 dokonce úbytkem počtu obyvatel kraje přirozenou měnou. Nejvyšší roční úbytky byly přitom zaznamenány v letech 1995-1997. Celkový přírůstek počtu obyvatel kraje tak byl plně zajišťován migračním saldem, které bylo trvale kladné. To dokládá migrační atraktivitu Jihočeského kraje. Přesto v letech 1995 a 1996 a dále v letech 1999 – 2001 nestačilo migrační saldo pokrýt úbytek počtu obyvatel přirozenou měnou a celkový počet obyvatel kraje se snížil. Ke konci roku 2004 žilo v kraji 625 712 obyvatel, což je 791 méně než v roce 1990.

Ve struktuře stěhování stále větší podíl představuje zahraniční stěhování, což částečně souvisí se změnou metodiky, kdy je od roku 2001 sledováno také stěhování cizinců s dlouhodobým pobytem. Zatímco ještě v druhé polovině 90. let činil podíl přistěhovalých z ciziny na celkovém počtu přistěhovalých do kraje okolo 15 %, od roku 2001 se zvyšoval až na téměř 40 % v roce 2004. Obdobně je tomu i ve vývoji podílu vystěhovalých do ciziny na počtu vystěhovalých z kraje. Podíl cizinců na přírůstku počtu obyvatel kraje migrací byl v jednotlivých letech rozdílný, nejvyšší byl v roce 2003 (přes 90 %) a 2002 (přes 86 %). V roce 2004 se pak podíleli cizinci na migračním přírůstku téměř dvěma třetinami. Přistěhovalí z ciziny do Jihočeského kraje pocházejí především ze Slovenska a Ukrajiny, dále z evropských zemí ještě z Německa a Rakouska, z asijských pak z Vietnamu. Vystěhovalé do ciziny pak představují především cizinci, kteří se vracejí do vlasti.

Změny demografického chování mladých lidí a jejich dopad na vývoj demografických ukazatelů od počátku 90 let zásadním způsobem ovlivnily projekci obyvatelstva kraje do roku 2050, kterou zpracoval ČSÚ. Podle ní se bude od roku 2006 trvale snižovat počet narozených dětí i přes zvyšování realizované plodnosti žen. Úmrtnost by se měla zpočátku ještě snižovat, později by mělo dojít k její stagnaci. Předpokládá se prodlužování lidského věku i období fyzické zdatnosti. Důsledkem bude pokračující demografické stárnutí populace s řadou ekonomických i sociálních dopadů, které si vyžádají řešení jak na celospolečenské, tak i regionální úrovni. S odchodem silnějších poválečných ročníků do důchodu lze očekávat v příštích deseti letech zhoršování indexu ekonomického (sociálního) zatížení, stejně tak za 30 – 35 let, až budou v důchodovém věku osoby narozené v první polovině 70.let a v produktivním věku budou málo početné ročníky let devadesátých a následujících. Při předpokladu nízkého počtu narozených dětí se bude zvyšovat podíl poproduktivní složky obyvatelstva a vzrůstat význam sociálního zatížení. Proto je již dnes diskutována nutnost reformy důchodového systému, změny se dotknou zdravotnictví i systému sociálního zabezpečení, lze očekávat změny v nárocích na bydlení a tím na strukturu bytového fondu. Na vyšší podíl staršího obyvatelstva budou muset reagovat výrobci a prodejci potravin i spotřebního zboží, změnu si vyžádá i nabídka aktivit pro volný čas. Nedostatek pracovních sil v některých činnostech bude ovlivňovat i nadále migrační politiku státu, což se může odrazit v národnostním složení obyvatelstva.