Ve Středočeském kraji došlo mezi roky 1991 a 2001 k nárůstu domovního fondu, a to jak u domů celkem tak u trvale obydlených. Nejvýznamnější nárůst zaznamenaly oblasti v zázemí Prahy, kam směřuje v 90. letech nová výstavba. Počet bytů se ve Středočeském kraji rovněž ve sledovaném období zvýšil. Velký vliv na zvyšování domovního a bytového fondu má výrazný nárůst počtu neobydlených domů a bytů. Pro Středočeský kraj je charakteristické nadprůměrné využití neobydlených domů pro rekreaci vzhledem k širokým rekreačním možnostem kraje.

Středočeský kraj se vyznačuje oproti ostatním krajům nejnižším stupněm urbanizace, nenachází se zde žádné velké (krajské) město, což se odráží prakticky ve všech charakteristikách struktury domovního a bytového fondu. Příkladem je například nejvyšší podíl rodinných domů právě ve Středočeském kraji oproti krajům ostatním.

Středočeský kraj se v souvislosti s vysokým podílem rodinných domů vyznačuje vysokým podílem domů v soukromém vlastnictví, domů s pouze jedním bytem a podlažím a nízkou úrovní technické vybavenosti domů. Dále je pro Středočeský kraj typický vysoký podíl bytů ve vlastním domě, vysoké zastoupení největších bytů (podle počtu pokojů i velikosti obytné plochy), nižším podílem bytů I. kategorie a nižší úrovní technické vybavenosti bytů. Ve všech těchto charakteristikách stojí Středočeský kraj na předních místech (nejčastěji přímo na prvním) a vyniká tak mezi všemi kraji. V technické vybavenosti rovněž Středočeský kraj „vyniká“, ovšem v negativním slova smyslu.

Pozitivní je úroveň bydlení ve Středočeském kraji měřená pomocí různých průměrných charakteristik. Podle nich vykazuje Středočeský kraj nejlepší úroveň bydlení ve srovnání s ostatními kraji.

Uvnitř kraje dochází v 90. letech k největším změnám v okresech Praha-západ a Praha-východ, kde nová výstavba a nejvyšší podíl rodinných domů ovlivňují pozitivně strukturu domovního a bytového fondu. Rozsáhlá nová výstavba rodinných domů působí na omlazování domovního a bytového fondu, zvětšování podílu staveb z vhodnějších stavebních materiálů, zvětšování průměrné obytné plochy, zvyšování průměrného počtu pokojů v domě, zlepšování technické vybavenosti atd. Všechny tyto pozitivní změny jsou v těchto okresech rychlejší a výraznější než v ostatních okresech. Nová výstavba v zázemí Prahy je často realizovaná sociálně silnějším pražským obyvatelstvem a je tak kvalitativně na výrazně vyšší úrovni než tamní stará zástavba. Jedná se o důsledek probíhajícího procesu suburbanizace, při kterém se především městské obyvatelstvo stěhuje do zázemí města a využívá tak pozitiva života v kvalitním přírodním prostředí a zároveň dobré dostupnosti města.

Nejhorší charakteristiky úrovně bydlení vykazuje jednoznačně okres Kladno, na což má vliv vysoký podíl bytových domů. Okres Kladno vyniká mezi ostatními okresy pouze v technické vybavenosti domů a bytů, protože právě bytové domy ve městech jsou nejlépe vybavené. Ke zlepšování úrovně bydlení příliš nepřispívá ani nová výstavba, která je při relativním vyjádření přírůstku bytů v okrese Kladno podprůměrná ve srovnání s celorepublikovou intenzitou výstavby. Nízkou hodnotu relativního přírůstku ovlivňuje v okrese Kladno vysoký počet bytů, ale i poměrně vysoký absolutní nárůst počtu bytů v 90. letech se na zlepšení charakteristik úrovně bydlení projevil jen málo.

Na závěr je nutné připomenout, že charakter a velikost změn, ke kterým dochází v rámci domovního či bytového fondu, úzce souvisí s vývojem počtu a sociálně-ekonomické struktury obyvatelstva. Od poloviny 90. let stojí Středočeský kraj na prvním místě ve velikosti absolutního i relativního přírůstku migrací mezi všemi kraji, přičemž v první polovině 90. let dosahoval většího migračního salda pouze Jihomoravský kraj vlivem přetrvávající atraktivity velkých měst (Brno). Od roku 1995 dosahuje Středočeský kraj jednoznačně nejvyšší hrubé míry přírůstku stěhováním, stejně jako nejvyššího absolutního přírůstku mezi všemi kraji.

Je však důležité podívat se na pozitivně hodnocený proces i z jiného úhlu. Na první pohled pozitivní jev rychlého zlepšování úrovně bydlení je při detailním pohledu do území a při zkoumání fyzické a sociálně-ekonomické struktury některých oblastí námětem k diskusi. Rychlý rozvoj nové výstavby se v řadě obcí projevil vznikem oddělených, často přímo ohraničených „městeček“, která se zásadně liší jak stylem zástavby, tak strukturou obyvatelstva. Často se tak za celkově pozitivním vývojem obce skrývá obec „polarizovaná“, kde původní venkovská zástavba stagnuje a obyvatelstvo stárne; zatímco v nově vzniklém satelitním městečku žije mladé, vzdělanější, ekonomicky silné obyvatelstvo městského typu s výrazně vyšším sociálním statusem. Nově příchozí obyvatelstvo často s původními obyvateli nekomunikuje a mnohdy se neúčastní dění v obci ani nevyužívá místních služeb. Sociální polarita obyvatelstva v některých oblastech především v zázemí Prahy je tak příkladem negativního projevu rychlé výstavby v 90. letech.

Je tedy patrné, že problematika bydlení by byla námětem na řadu studií. Tato práce byla zaměřena především na vývoj a fyzickou strukturu domovního a bytového fondu. Při větším prostoru by bylo zajímavé zaměřit více pozornosti na provázání charakteristik fyzické prostorové struktury se sociálně-ekonomickými charakteristikami obyvatelstva, které spolu úzce souvisí. V budoucnu bude zajímavé sledovat další vývoj úrovně bydlení ve Středočeském kraji, protože se dá předpokládat, že pozitivní trend nastartovaný na počátku 90. let bude pokračovat. Významnou roli bude hrát zvýšení atraktivity Prahy a Středočeského kraje v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie