3.3 Vybavení bytových domácností

V roce 2001 bylo v okrese Praha-západ vybaveno 59,4 % bytových domácností osobním automobilem, z nich více než jedna pětina má dva a více osobních automobilů. Osobním počítačem je vybaveno 21,3 % z celkového počtu bytových domácností a možnost užívat rekreační objekt má 16,1 % bytových domácností. Podíl domácností vybavených osobním automobilem se zvýšil proti roku 1991 přibližně o 7 procentních bodů, podíl domácností, které mohou využívat rekreační objekt vzrostl téměř o 10 procentních bodů.

Velmi výrazný nárůst zaznamenalo vybavení bytových domácností telefonem. V roce 2001 bylo telefonem vybaveno téměř 84 % bytových domácností. Z těchto domácností měla více než polovina pouze pevnou telefonní linku, asi 10 % domácností mělo pouze mobilní telefon a přibližně 38 % domácností mělo jak pevnou linku, tak i mobilní telefon. Proti roku 1991 se podíl domácností vybavených telefonem téměř ztrojnásobil.

Tab. 13 Vybavení bytových domácností ve městech a ostatních obcích

Vybavení domácností je poměrně diferencované podle složení domácností. Menší než průměrné hodnoty mají domácnosti jednočlenné, nejvyšší podíly vykazují téměř ve všech případech vybavenosti domácnosti se 3-4 členy. Výrazně je tato relace patrná zejména u vybavení osobním automobilem a osobním počítačem.

Obdobně to platí i pro domácnosti podle počtu dětí, kde nejvyšší podíly vybavenosti mají domácnosti se dvěma dětmi.

Pokud jde o podíly vybavenosti domácností podle věku uživatele bytu, potom podíly postupně narůstají s rostoucím věkem, nejvyšší hodnoty dosahují podíly u domácností s uživatelem bytu ve věku 40-59 let. U domácností, kde věk uživatele bytu přesahuje 60 let vybavenost domácnosti výrazně klesá.

Častěji a více jsou vybaveny bytové domácnosti, v nichž bydlí společně dvě a více cenzových domácností, i když kromě osobních automobilů nejde o nijak výrazné rozdíly. Podíly vybavenosti u tohoto typu domácností jsou vyšší zejména proto, že jde o domácnosti s vyšším počtem členů a podíl je ovlivněn i souběhem vybavení, kdy mají vybavení buď obě, resp. všechny cenzové domácnosti, nebo alespoň jedna z nich.

Větší rozdíl mezi městy a venkovskými obcemi je jen u vybavení automobilem. Zde se zřejmě projevuje snaha zajistit si ve venkovských obcích vlastními prostředky dostupnost dopravy nejen do zaměstnání a školských zařízení, ale i dostupnost obchodních, zdravotnických a ostatních služeb. U ostatního vybavení rozdíl mezi městy a ostatními obcemi nepřesahuje 2 procentní body.

Větší rozdíly jsou patrné, porovnáváme-li jednotlivé velikostní skupiny obcí. Obecně lze říci, že kromě automobilu a mobilního telefonu mají nejmenší obce nižší vybavenost sledovanými předměty, než obce větší. Rozdíl mezi nejmenšími (do 200 obyvatel) a největšími (nad 5 000 obyvatel) dosahuje kolem 10 procentních bodů např. u vybavení osobním počítačem a u možnosti využívat rekreační objekt, kde zřejmě obyvatelé menších obcí nemají zájem mít, nebo využívat objekt k rekreaci. U ostatního vybavení jsou rozdíly menší.

Úplnou vybavenost, tj. současné vybavení automobilem, telefonem, počítačem a rekreačním objektem má 4,8 % všech bytů, přitom v obcích do 200 obyvatel činí tento podíl 2,4 % a u obcí nad 5 000 obyvatel 6,7 %.