4.5 Zdravotnictví

4.5 Zdravotnictví

Ve Středočeském kraji se nenachází žádná fakultní nemocnice a kraj nemá ani klasickou krajskou nemocnici. Důvodem je poloha kraje, který obklopuje hlavní město Prahu a nemocnice na jejím území jsou využívány též obyvateli Středočeského kraje, zejména ve vysoce specializovaných oborech lékařské péče.

K 31. 12. 2004 bylo ve Středočeském kraji registrováno 25 nemocnic, včetně 5 nemocnic následné péče. Všechny nemocnice na území kraje patří do resortu zdravotnictví. Proti stavu ke konci roku 2000 se počet nemocnic snížil o 1 zařízení, jejich celková kapacita klesla o 255 lůžek. Počátkem roku 2003 došlo k výrazné změně ve struktuře nemocnic podle zřizovatele a jejich přesunu ze státního sektoru do nestátního v důsledku přechodu okresních nemocnic pod správu kraje. V roce 2004 tak bylo 11 nemocnic řízeno krajským úřadem, 6 nemocnic řízených obecním nebo městským úřadem a 8 privátních zařízení.

Následná a ošetřovatelská péče byla v roce 2004 poskytována ve Středočeském kraji ve 22 zařízeních s 1 834 lůžky, z toho je 13 léčeben dlouhodobě nemocných s 1 069 lůžky. Do počtu LDN jsou započteny jak samostatná zařízení, tak i začleněná zařízení nemocnic.

V roce 2004 bylo v nemocnicích Středočeského kraje hospitalizováno celkem 198 664 pacientů. Ve srovnání s rokem 2000 vzrostl počet hospitalizovaných o jednu desetinu představující necelých 19 tisíc osob. Využití lůžek je rozdílné podle jednotlivých oddělení nemocnic. V roce 2004 se pohybovalo od hodnoty kolem 50 % na odděleních infekčním, novorozeneckém, nebo dětské chirurgie, až po více než 90 % na odděleních následné a ošetřovatelské péče, kde je v důsledku dlouhodobých hospitalizací využití tradičně nejvyšší. V průměru činilo využití všech lůžek v nemocnicích Středočeského kraje 76,6 %, což představuje průměrnou obsazenost lůžek 265,3 dne v roce. Průměrná ošetřovací doba činila 7,7 dne. Doba pobytu v nemocnici se postupně zkracovala (od roku 2000 o 0,6 dne, od roku 1994 ještě o 2 dny více), využití nemocničních lůžek se však zvyšovalo (od roku 2000 o 13 dní a 5 procentních bodů), což odpovídá stále se zvyšujícímu počtu hospitalizovaných osob a zároveň snižujícímu se počtu lůžek.

Ve srovnání s Českou republikou byla obsazenost lůžek v nemocnicích Středočeského kraje v roce 2004 o 8,2 dne (3 %) nižší, průměrná doba hospitalizace byla nižší o 0,4 dne (téměř 5 %). Průměrná ošetřovací doba byla za Olomouckým a Zlínským krajem 3. nejnižší ze všech krajů republiky a to i přes to, že v okrese Praha-západ jsou jen lůžka následné péče s průměrnou dobou hospitalizace 122 dnů. Kromě tohoto výjimečného okresu, ze kterého obyvatelé nacházejí akutní péči v Praze, je dlouhodobě nejdelší doba ošetření v okresech Nymburk a Praha-východ (téměř 10 dnů). Naproti tomu nejkratší doba ošetření je v okrese Mladá Boleslav, kde v roce 2004 již klesla pod 6 dnů. Využití lůžkové kapacity je nejvyšší vzhledem ke složení lůžkové kapacity v okrese Praha-západ (363 dnů) a dále v okrese Nymburk a Mělník, kde se počet využitých lůžek stále zvyšoval a za rok 2004 překročil 290 dnů. Nejméně jsou využita lůžka v okrese Příbram a to dlouhodobě pod 240 dnů v roce.

V lůžkové části nemocnic Středočeského kraje pracovalo v roce 2004 v přepočtu na plně zaměstnané průměrně 707 lékařů. Na jednoho lékaře v nemocnici připadlo v kraji průměrně 8 lůžek, což bylo mírně nad průměrem republiky (7,6). Kromě Prahy-západ, kde bylo 35 lůžek na lékaře, měl jeden lékař „na starosti“ více než 10 lůžek v okresech Praha-východ a Nymburk, nejméně v okrese Beroun – méně než 6 lůžek. Pro objektivní posouzení kvality lékařské péče podle tohoto ukazatele by však bylo potřeba přihlédnout k podrobnějšímu složení lůžek podle oddělení v jednotlivých nemocnicích, což již není předmětem tohoto rozboru.

Celkový počet lékařů (včetně ambulantních) od roku 2000 do roku 2002 rostl, v dalších letech docházelo k mírnému poklesu jejich počtu. Rovněž počet lékařů na 1 000 obyvatel kulminoval v roce 2002, kdy na 1 000 obyvatel připadalo 3,1 lékaře, v roce 2004 klesl na 3 lékaře. Stejný vývoj zaznamenal i počet středního zdravotnického personálu, jen pokles byl prudší, takže v roce 2004 klesl počet středního zdravotnického personálu pod úroveň roku 2000.

Počet samostatných ordinací lékařů v jednotlivých specializacích během sledovaného období nezaznamenal velkých změn. Nejvíce se rozvíjely ordinace lékařů – specialistů, jichž každoročně přibývalo a za sledované období jich přibylo 77.

Primární zdravotní péče, vyjádřená počtem pacientů připadajících na 1 lékaře, je ve Středočeském kraji s výjimkou lékařů pro děti a dorost pod úrovní České republiky. Nejhorší situace byla u specialistů, kde počet osob na 1 lékaře byl o polovinu vyšší než činil průměr za ČR, dále u stomatologů, kde byl vyšší o 27 % a gynekologů, kde počet žen byl o pětinu vyšší než průměrně v ČR. Z velké části však lze tento nepříznivý stav přičíst tomu, že mnozí občané dávají přednost lékařské péči v hlavním městě. Během sledovaných let se tyto ukazatele takřka neměnily.

Ve vývoji nemocnosti a úrazovosti došlo v roce 2004 proti předchozím letům ke značným změnám. Při nepříliš velkých změnách počtu pojištěnců se v tomto roce významně snížil počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti (PN) celkem. Na 100 pojištěnců bylo v letech 2000-2003 kolem 80 nově hlášených případů, v roce 2004 klesl na 60, tj. přibližně o jednu čtvrtinu. Výrazný pokles absolutního počtu nově hlášených případů (proti roku 2003 o 24 %) provázený poněkud pomalejším poklesem absolutního počtu kalendářních dnů pracovní neschopnosti (o 13 % proti roku 2003) měl za následek nárůst průměrné délky trvání jednoho případu pracovní neschopnosti z 28,7 dne v roce 2003 na 32,9 dne v roce 2004. V delší časové řadě je nárůst délky pracovní neschopnosti ještě výraznější. V roce 2000 trval jeden případ průměrně 26 dnů, v roce 1991 jen 20 dnů.

Z výše uvedeného je zřejmé, že vývoj nemocnosti a úrazovosti ovlivnila mimo jiné novelizace zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění (s účinností od 1. 1. 2004), která přinesla významnou úpravu ve výpočtu nemocenských dávek. Např. se snížila sazba pro výpočet denní dávky nemocenského za první tři dny pracovní neschopnosti na polovinu (z 50 % na 25 %) a dále se za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti začalo započítávat do výše 1. redukční hranice 90 % vyměřovacího základu místo dřívějších 100 %. V této souvislosti poklesly v roce 2004 zejména počty nově hlášených krátkodobých pracovních neschopností a naopak se zvýšil podíl případů dlouhodobých pracovních neschopností.

Průměrné procento pracovní neschopnosti, které představuje souhrnný ukazatel nemocnosti a úrazovosti, se snížilo proti roku 2003 o 0,8 procentního bodu, proti roku 2000 o 0,3 bodu. Ke snížení došlo u pracovní neschopnosti pro nemoc a u pracovních úrazů, u ostatních úrazů hodnota tohoto ukazatele mírně vzrostla.

Mezi okresy Středočeského kraje dosahoval nejnižší procento pracovní neschopnosti okres Kolín i přesto, že to byl jediný okres, ve kterém hodnota tohoto ukazatele byla v roce 2004 vyšší než v roce 2000. Zcela opačný vývoj vykazují okresy Rakovník, Beroun a Příbram, ve kterých se i přes poměrně velký pokles udržuje průměrné procento pracovní neschopnosti na nejvyšších hodnotách.