4.3 Ekonomická aktivita

4.3 Ekonomická aktivita

Ekonomická aktivita obyvatel je zjišťována v souladu s definicemi a doporučeními Mezinárodní organizace práce (ILO) pro sledování charakteristik trhu práce při tzv. výběrovém šetření pracovních sil. Šetření je prováděno u respondentů bydlících v náhodně vybraných bytech (0,6 % všech trvale obydlených bytů), šetřené charakteristiky každého respondenta jsou vztaženy vždy k jeho postavení v referenčním týdnu. ²

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvořící pracovní sílu jsou osoby patnáctileté a starší, které splňují požadavky na zařazení mezi zaměstnané a nezaměstnané. Z výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) vyplývá, že se pracovní potenciál kraje od roku 2000 každoročně průměrně o necelé procento zvyšoval. (viz tabulka 4.3.1). To úzce souvisí s přílivem obyvatel v produktivním věku zejména do obcí v blízkosti hlavního města.

Zaměstnaní v národním hospodářství (NH) tvořili v roce 2004 téměř 95 % veškerého ekonomicky aktivního obyvatelstva. Proti roku 2000 jejich podíl vzrostl o více než 2 procentní body. V průběhu sledovaných 5 let je patrný posun zaměstnaných do vyšších věkových skupin. Zaměstnaní v nejmladší věkové kategorii do 25 let tvořili v roce 2000 téměř 15-ti procentní podíl všech zaměstnaných, v roce 2004 byl tento podíl o 5 procentních bodů nižší. Tuto skutečnost lze přičíst tomu, že mladí lidé věnují delší dobu přípravě na budoucí povolání studiem na středních a zejména vysokých školách. Naproti tomu zvyšující se věk odchodu do důchodu má za následek, že za stejné období vzrostl o 3 procentní body podíl zaměstnaných ve věku 55-59 let a podíl zaměstnaných věkové kategorie 60-64 let o 1,3 bodu. Podíl zaměstnaných seniorů nad 64 let dosáhl v roce 2004 jednoho procenta, v ostatních letech kolísal těsně pod touto hodnotou. Vzhledem ke kolísavému charakteru vývoje a nízkému počtu sledovaných osob nelze trend zaměstnanosti důchodců odpovědně posoudit.

Trend podílu jednotlivých věkových skupin zaměstnaných žen na celkovém počtu zaměstnaných žen se příliš neliší od celkového trendu. Liší se podíl jednotlivých věkových skupin žen a mužů. Zatímco u mužů je nejsilněji zastoupena věková skupina 25-29 let, u žen jsou to shodně věkové skupiny 45-49 let a 50-54 let.

Nejvíce zaměstnaných žen mělo v roce 2004 středoškolské vzdělání s maturitou (45 %), vyučených nebo se středním vzděláním bez maturity bylo 35 % žen. Rychleji než u mužů klesal podíl žen se základním vzděláním, přesto v roce 2004 ještě desetina zaměstnaných žen měla jen základní vzdělání, zatímco podíl mužů se základním vzděláním byl poloviční. Naproti tomu podíl žen – vysokoškolaček rostl o něco pomaleji než u mužů a v roce 2004 dosáhl 10 %, tj. o 2,6 procentního bodu více než v roce 2000; podíl vysokoškolsky vzdělaných mužů vzrostl téměř o 4 procentní body.

Z tabulky 4.3.2 je patrný příznivý trend přesouvání pracovní síly z primárního (zemědělství, lesnictví, rybolov) a zejména ze sekundárního sektoru (průmysl, stavebnictví) do sektoru terciárního (služby). Ještě výrazněji se tato tendence projevuje, sledujeme-li vývoj v delší časové řadě. Od roku 1993 se zvýšil podíl zaměstnaných v terciárním sektoru o více než 20 procentních bodů, zejména na úkor sekundéru. Z tohoto hlediska je vývoj ve Středočeském kraji příznivější než vykazuje celá ČR, kde podíl zaměstnaných v terciální sféře vzrostl proti roku 2000 jen o 1 procentní bod a proti roku 1993 o 7 bodů.

Podle konkrétní činnosti, kterou pracovník vykonává (KZAM), tvořili v roce 2004 největší část (20 %) řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, a téměř shodný podíl techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci. Obě skupiny však vykazují zcela opačný vývoj. Počet řemeslníků dlouhodobě klesá – od roku 2000 poklesl jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných o 2,5 procentního bodu, počet technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků téměř o 4 procentní body vzrostl. V návaznosti na stále se zvyšující vzdělanost zaměstnaných a probíhající automatizaci výroby klesá podíl pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, za sledovaných 5 let klesl o 1,5 procentního bodu.

Ve 4. čtvrtletí 2004 pracovali zaměstnaní ve Středočeském kraji, pracující na plný úvazek, obvykle v týdnu 41,5 hodiny. Nejdéle pracovali podnikatelé (49,1 hodiny), nejkratší dobu členové produkčních družstev. Muži pracovali průměrně téměř o 4 hodiny déle než ženy, z toho podnikatelé – muži odpracovali za týden více než 50 hodin, ženy – podnikatelky „jenom“ 44,4 hodiny. V průběhu sledovaného období 2000-2004 se výše obvykle odpracované týdenní doby pohybovala kolem uvedených hodnot. Na zkrácenou pracovní dobu připadalo obvykle v týdnu 23,3 hodiny, přitom u mužů necelých 20 hodin a u žen téměř 25 hodin. Téměř tři čtvrtiny pracujících na zkrácený úvazek činí ženy.

V roce 2004 mělo v kraji druhé nebo další zaměstnání 10,4 tisíce zaměstnaných. Od roku 2001 do roku 2003 jejich počet rostl, v roce 2004 došlo k mírnému poklesu. V dlouhodobějším horizontu však můžeme sledovat dosti výrazný plynulý pokles počtu těchto osob. V roce 2001 mělo více zaměstnání jen 7 tisíc osob, což byla necelá třetina počtu roku 1993. Přibližně dvě třetiny osob s dalším zaměstnáním tvoří muži.

Kromě zaměstnaných tvoří ekonomicky aktivní obyvatelstvo i osoby nezaměstnané⁴. Podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle (ekonomicky aktivních) vyjadřuje míra nezaměstnanosti. Ukazatel získaný z výsledků VŠPS podle mezinárodních definic a doporučení (ILO) se nazývá obecná míra nezaměstnanosti. (Šetřené osoby jsou uváděny podle místa jejich pobytu).

V roce 2004 bylo podle VŠPS v kraji 31,2 tisíce nezaměstnaných. Obecná míra nezaměstnanosti činila 5,4 %, od roku 2000 klesla o 2,1 procentního bodu. Pokles však neprobíhal rovnoměrně, nejnižší nezaměstnanost byla zaznamenána v roce 2002 a sice 4,9 %, v posledních třech letech má mírně rostoucí tendenci. Relativně nejvíce nezaměstnaných je mezi mladými do 19 let. V roce 2001 to byla plná čtvrtina ekonomicky aktivních osob této věkové skupiny, v roce 2004 klesl jejich podíl na 16 %, což však představuje, vzhledem k málo početnému zastoupení ekonomicky aktivních osob, pouhých 1,1 tisíce nezaměstnaných. Lze konstatovat, že obecná míra nezaměstnanosti klesá s věkem až do 50 let – ve věkové skupině 45 až 49 let bylo v roce 2004 jen 2,9 % nezaměstnaných. V následující věkové skupině 50-54 let byl však zaznamenán prudký nárůst nezaměstnanosti na 6,2 %. Tato věková skupina se taky jeví jako nejvíce ohrožená nezaměstnaností. Mezi ekonomicky aktivními osobami ve věku 55 až 59 let podíl nezaměstnaných opět klesl na 3,7 %. Tento trend byl zaznamenán v celém sledovaném období, jen v letech 2000-2002 se začala míra nezaměstnanosti zvyšovat už ve věkové skupině 45 až 49 let.

Nejvíce nezaměstnaných je mezi osobami se základním vzděláním, v roce 2004 to bylo více než 17 %, stejně jako v roce 2000. V letech 2001 až 2003 nezaměstnanost této skupiny osob přechodně klesla na 13 procent. S rostoucím vzděláním míra nezaměstnanosti klesá, u osob se středním vzděláním bez maturity se pohybovala kolem 6 %, u osob s maturitou kolem 4 % a u vysokoškolsky vzdělaných osob nedosáhla v roce 2004 ani celé procento.

Ženy jsou nezaměstnaností postiženy mnohem více než muži. Míra nezaměstnanosti žen je trvale téměř dvojnásobná než u mužů. Kromě nejmladších ročníků mají největší problémy s uplatněním na trhu práce ženy ve věku 25-29 a 30-34 let. Míra nezaměstnanosti obou těchto věkových skupin v roce 2004 přesáhla 10 %, avšak zatímco u věkové skupiny do 29 let míra nezaměstnanosti od roku 2000 klesala, u starší skupiny rostla. Přihlédneme-li ke skutečnosti, že se zvyšuje věk žen při zakládání rodiny, je zřejmé, že velkou část těchto nezaměstnaných tvoří ženy s malými dětmi, které hledají zaměstnání jen velmi obtížně.

Velkým problémem je délka nezaměstnanosti. V letech 2000 a 2001 bylo téměř 10 tisíc nezaměstnaných, kteří hledali zaměstnání déle než dva roky, což byla přibližně čtvrtina všech nezaměstnaných. Do roku 2003 jejich počet sice absolutně klesl, avšak podíl vzrostl až ke 30 procentům. Teprve v roce 2004 došlo k příznivému obratu a počet dlouhodobě nezaměstnaných proti předchozímu roku téměř o 2 tisíce poklesl, takže tvořili něco přes jednu pětinu nezaměstnaných.

Podíl počtu zaměstnaných a nezaměstnaných (pracovní síly) na počtu všech osob starších 15-ti let vyjadřuje míra ekonomické aktivity. Ve Středočeském kraji se v čase příliš nemění, pohybuje se kolem 60 % a jen velmi mírně klesá (za sledovaných 5 let o 0,5 proc. bodu). Přitom míra ekonomické aktivity mužů se pohybovala kolem 70 %, žen kolem 50 procent. Velké rozdíly jsou i mezi jednotlivými věkovými skupinami. Nejvíce ekonomicky aktivních, přesahujících 90 % populace příslušného věku, je dlouhodobě ve věku 35 až 49 let. Výrazně klesá míra ekonomické aktivity u nejmladších ročníků. V populaci do 20 let, kdy se čím dál více mladých lidí věnuje teprve přípravě na budoucí povolání učením či studiem, činila v roce 2004 necelých 10 %, což bylo o 10 procentních bodů méně než v roce 2000 a o 30 bodů méně než v roce 1993. Ve věkové kategorii 20 až 24 let došlo proti roku 2000 rovněž k poklesu o 10 procentních bodů na 64 %, avšak v 90. letech měla ekonomická aktivita této věkové skupiny trend spíše rostoucí. V důsledku odkládání mateřství do pozdějšího věku se zvyšovala ekonomická aktivita žen v tomto věku, až v roce 2000 dosáhla maxima 65,3 %. Následně je i u žen patrná potřeba zvyšování kvalifikace delším studiem, jak o tom svědčí pokles jejich ekonomické aktivity do roku 2004 o 10 procentních bodů. O stále se zvyšujícím věku, kdy ženy odcházejí na mateřskou dovolenou svědčí i zvyšování ekonomické aktivity žen ve věku 25-29 let a její snižování v další věkové skupině. Zvyšuje se míra ekonomické aktivity u mužů i u žen nad 55 let, u věkové kategorie 55-59 let vzrostla celkem z 53 % v roce 2000 na 65 % v roce 2004, přitom u žen rostla přibližně o 7 procentních bodů rychleji než u mužů. Ve věkové skupině 60-64 let naopak vzrostla ekonomická aktivita u mužů téměř o 15 bodů, u žen již jen o 2 body. Tyto skutečnosti jsou jasným důsledkem zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Míra ekonomické aktivity seniorů nad 65 let od roku 2000 mírně rostla a v roce 2004 dosáhla 3,5 %. Růst se projevil výhradně u mužů, u žen zůstal na úrovni roku 2000.

Rozdíl mezi celkovým počtem obyvatelstva a ekonomicky aktivním obyvatelstvem činí ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Patří sem starobní a invalidní důchodci, žáci, studenti a učni, osoby na rodičovské dovolené, osoby v domácnosti a dále osoby, jimž v ekonomické aktivitě brání zdravotní nebo jiné důvody, a ti, kteří nejsou schopni nastoupit do zaměstnání do 14-ti dnů. Zvláštní část této skupiny tvoří děti do 14 let, kterými se v této části publikace nebudeme zabývat.

V roce 2004 bylo z celkového počtu 966,5 tisíce 15-ti letého a staršího obyvatelstva 40 % ekonomicky neaktivních. Od roku 2000 vzrostl počet ekonomicky neaktivního obyvatelstva (přes pokles v roce 2002) téměř o 5 %, průměrná roční změna činila 1,2 %. Téměř dvě třetiny všech ekonomicky neaktivních tvořili důchodci a přes jednu pětinu osoby připravující se na budoucí povolání. V průběhu sledovaných let podíl důchodců klesl o 3 procentní body, podíl studentů o 2,5 procentního bodu vzrostl, zejména vzrostl podíl žen navštěvujících vysokou školu (o 1,6 bodu). Z celkového počtu ekonomicky neaktivního obyvatelstva tvoří téměř dvě třetiny ženy. Přibližně ve stejném poměru převažují ženy – důchodkyně nad muži – důchodci. Téměř 10 % veškerého ekonomicky neaktivního obyvatelstva jsou ženy na rodičovské dovolené spolu s ženami v domácnosti. Zatímco však žen na mateřské dovolené, i přes zvyšující se počet rodících se dětí, ubývá (od roku 2000 je podíl nižší o 3,6 bodu), počet žen v domácnosti pečujících o rodinu roste (+1,4 bodu). Z toho lze usuzovat, že na jedné straně jsou ženy, které ze sociálních nebo kariérních důvodů čerpají jen část rodičovské dovolené, na straně druhé je však stále více žen, jimž sociální situace dovoluje plně pečovat o rodinu.

Údaje o zaměstnancích a jejich mzdách jsou čerpány z pravidelného čtvrtletního statistického výkaznictví. Jsou zjišťovány v podnikatelské sféře za ekonomické subjekty s 20 a více zaměstnanci, v peněžnictví, pojišťovnictví a nepodnikatelské sféře bez ohledu na počet zaměstnanců. Územní třídění je provedeno od roku 2002 pouze podle sídla vykazujícího ekonomického subjektu – tzv. podniková metoda. Do odvětví (OKEČ) jsou údaje zařazovány podle převažující činnosti podniku.

V těchto ekonomických subjektech se sídlem ve Středočeském kraji pracovalo v roce 2004 téměř 270 tisíc zaměstnanců. Ve sledovaných pěti letech nedocházelo v počtech zaměstnanců k nijak výrazným změnám. Z počátku sledovaného období se počet zaměstnanců zvyšoval. V roce 2004 došlo k poměrně citelnému poklesu počtu pracovníků, přesto jejich počet ještě o více než 8 tisíc (3 %) překročil stav roku 2000. Růst počtu pracovníků ve Středočeském kraji byl přibližně o 1 procentní bod rychlejší než v ČR. Velmi dynamicky se z tohoto hlediska rozvíjelo odvětví ubytování a stravování, v němž vzrostl počet zaměstnaných na více než dvojnásobek. Vzhledem k poměrně malému počtu (2 tisíce) zaměstnaných v tomto odvětví, nebyl však vliv na celkovou zaměstnanost v kraji výrazný. Mnohem větší absolutní nárůst pracovníků představuje 46 %, o které vzrostl počet zaměstnaných v obchodě a opravách (11 tisíc). Další odvětví, kde se zvyšoval počet pracovníků byla doprava, činnosti v oblasti nemovitostí, školství a veřejná správa. Naproti tomu stále méně osob pracuje v zemědělství, kde od roku 2000 poklesl jejich počet o 3,5 tisíce osob, což představuje plnou pětinu pracujících v tomto odvětví. Počet zaměstnanců klesá i v průmyslu a stavebnictví. Ve stavebnictví se počet zaměstnaných snižoval postupně, za sledovaných 5 let poklesl téměř o 20 % (2,5 tisíc osob). V průmyslu byl po kolísavém průběhu v prvních 4 letech zaznamenán nejprudší pokles v roce 2004 a sice téměř o 5 tisíc osob, což však vzhledem k nejpočetněji zastoupenému odvětví (téměř polovina celkového počtu zaměstnanců) představuje pouhá tři procenta.

Počet zaměstnanců vzrostl ve většině okresů kraje. Největší nárůst zaznamenaly okresy Praha-východ, který je sídlem zejména mnoha rozvíjejících se obchodních řetězců, a Mladá Boleslav, kde je zaměstnána téměř pětina zaměstnaných Středočeského kraje. Největší pokles počtu zaměstnanců byl zaznamenán v okrese Kutná Hora vlivem administrativní změny – přechodu města Sázavy s rozvinutým sklářským průmyslem pod okres Benešov. Značný pokles počtu zaměstnanců, zejména v prvních dvou sledovaných letech, se projevil i v okrese Mělník.

Ve sledovaném pětiletém období se průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců kraje (na fyzické osoby) zvýšila téměř o třetinu při meziročním průměrném navyšování o 7,2 % (viz tab. 4.3.3). V třídění průměrných mezd podle odvětví národního hospodářství je vidět velkou různorodost. Absolutně nejvyšších mezd dosahují pracovníci v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, jejichž průměrná mzda v roce 2004 překročila 30 tisíc Kč a byla o 12,5 tisíce korun vyšší, než průměrná mzda v kraji a 2,5krát vyšší než v odvětví s nejnižší průměrnou mzdou. Tím je oblast ubytování a stravování, avšak je známým faktem, že v tomto odvětví nejsou zúčtované mzdy jediným příjmem za práci, který zaměstnanci pobírají, ale často mají z práce další nezdaněné příjmy ve formě spropitného apod. Silně podprůměrné mzdy, nedosahující ani 14 tisíc korun, mají dále v odvětví zemědělství a ostatních veřejných, sociálních a osobních služeb.

Pokud jde o mzdový vývoj v jednotlivých odvětvích hospodářství, největší nárůst od roku 2000 zaznamenaly organizace státní správy – školství, zdravotnictví a veřejné správy, kde nárůst převyšoval 40 %. Vzhledem k nízkému základu se však stále nepodařilo těmto organizacím dohnat celokrajský průměr. Podprůměrných mezd dosahují i zaměstnanci v dopravě a stavebnictví. V dopravě však vysoká konkurence a ve stavebnictví pravděpodobně přísun levných pracovních sil z východu zamezily jejich rychlejšímu růstu za posledních 5 let (pouze o jednu čtvrtinu). Jelikož růst průměrné mzdy byl cca o 5 procentních bodů rychlejší, dochází k stále většímu „rozevírání nůžek“ mezi celkovou průměrnou mzdou v kraji a průměrnou mzdou v těchto odvětvích.

Zaměstnanci Středočeského kraje pobírali v roce 2004 zhruba 98 % průměrné hrubé měsíční mzdy v České republice. Rozdíl mezi průměrnou mzdou v kraji a v ČR se během sledovaných let prohluboval. Průměrná mzda za ČR rostla o 2 procentní body rychleji – zatímco v roce 2000 zaostávala mzda v kraji za celorepublikovým průměrem jen o pár desítek korun, v roce 2004 to bylo již o více než 300 Kč. Přitom v porovnání 14 krajů se jedná o druhou nejvyšší mzdu, hned po hlavním městě Praze.

Z hlediska okresního členění si v roce 2004 nejvíce vydělali zaměstnanci firem sídlících v okrese Mladá Boleslav, kde průměrná mzda o 14 % přesáhla průměrnou mzdu kraje. Nadprůměrných mezd dosahovali ještě v obou pražských okresech a v okrese Beroun. Naproti tomu v okrese Příbram byla průměrná mzda 13 % pod úrovní kraje. O více než desetinu nižší mzdy než činil krajský průměr byly v roce 2004 i mzdy v okresech Benešov a Nymburk. Přitom se dá konstatovat, že mzdy v jednotlivých okresech se postupně přibližují. Diferenciace mezd podle okresů byly v roce 2004 mnohem menší než v roce 2000. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší mzdou byl v roce 2004 téměř o 10 procentních bodů nižší než v roce 2000. Zejména nejvyšší mzda zaměstnanců okresu Mladá Boleslav se „přiblížila“ průměru – zatímco v roce 2000 byla o 20 % vyšší než činil průměr, v roce 2004 přesahovala krajský průměr o necelých 14 %.

Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (MPSV) publikuje již po několik let výsledky strukturální statistiky mezd zaměstnanců. Zde jsou mzdy zjišťovány přímo u jednotlivých zaměstnanců a nikoli celkové objemy na úrovni podniků či organizací. Jsou podrobně zjišťovány všechny složky hrubého výdělku a také důležité personální údaje o zaměstnanci jako pohlaví, vzdělání, věk apod. Takto zjištěná mzda je odlišná od průměrné mzdy zjišťované v podnikovém výkaznictví (odlišný základní soubor, nezahrnutí zaměstnanců s týdenním úvazkem kratším než 30 hodin aj.), je však velmi detailní a slouží k podrobnějším analýzám trhu práce a jeho vývoje.

Z tohoto šetření lze k sociálním analýzám použít medián mezd, který ukazuje mzdu prostředního zaměstnance v rozdělení mezd a vypovídá tak mnohem lépe o skutečné mzdové úrovni v konkrétní kategorii než aritmetický průměr, který ukazuje, kolik mzdových prostředků připadá na jednoho zaměstnance. V roce 2004 činil medián mezd ve Středočeském kraji 18 133 Kč, což bylo necelých 90 % průměrné mzdy. Rozdíl mezi mediánem a průměrnou mzdou vypovídá o tom, že rozdělení mezd je velmi asymetrické, aritmetický průměr (průměrná mzda) je silně ovlivňován velmi vysokými výdělky vcelku malé skupiny zaměstnanců. Obecně lze konstatovat, že v počátečních letech transformace docházelo k prudkému nárůstu diferenciace mezd a tím i stále se zvyšujícímu rozdílu mezi průměrnou mzdou a mediánem. Od roku 2002 se tento trend zastavil a do roku 2004 rozdíl mezi průměrnou mzdou a mediánem klesl přibližně o 1 procentní bod, což může znamenat, že extremní mzdy se již přestaly vzdalovat střednímu pásmu.

Ze strukturálních šetření můžeme rovněž zjistit rozdíly ve mzdách mužů a žen. Podle výběrových šetření mají ženy ve Středočeském kraji, stejně jako v celé České republice, průměrnou mzdu stabilně výrazně nižší než muži. Ženy pobírají zhruba jen necelé tři čtvrtiny průměrné mzdy mužů. Na mediánových hodnotách je rozestup mezi mzdou mužů a žen ve Středočeském kraji menší přibližně o 5 procentních bodů. To je způsobeno většími odlišnostmi v rozdělení mezd, průměrná mzda mužů je více vychýlená od střední oblasti v důsledku vyšší variability (existuje vcelku malá skupina zaměstnanců s velmi vysokými výdělky, top management hospodářsky silných podniků, který zůstává doménou mužů). V popisovaných 5 letech se vztah mezi průměrnou mzdou mužů a žen výrazně neměnil. Určité přibližování mezd je patrné až v delší časové řadě, zejména v mediánových hodnotách. Je tedy zřejmé, že sociální postavení žen v zaměstnání se pomalu zlepšuje, ačkoliv podíl průměrných mezd spíše stagnuje (již zmíněná vyšší variabilita mezd mužů). Rozdíly ve mzdách mužů a žen vyplývají často i ze zcela objektivních příčin – vyšší četnost částečných úvazků, menší počet přesčasových hodin, odlišná struktura zaměstnanosti apod.

V roce 2004 měli zaměstnanci ve Středočeském kraji placených průměrně 174,4 hodin za měsíc. Byl to po Jihočeském kraji druhý nejdelší placený čas v ČR. Přitom placený čas mužů byl o necelé 4 hodiny delší než u žen. Diferenciace placené doby žen a mužů je ve Středočeském kraji v porovnání s ostatními kraji průměrná, nejvyšší v Jihočeském kraji přesáhla 6 hodin, nejnižší v Moravskoslezském kraji nedosáhla ani dvě hodiny. Mezi délkou pracovní doby a výší průměrné mzdy v krajích nelze najít přímou spojitost. Průměrná mzda ve Středočeském kraji je sice také druhá nejvyšší, ale za Prahou, zatímco průměrná mzda v Jihočeském kraji patří k nejnižším. Nejvyšší průměrné mzdy dosahují jednoznačně v Praze. Středočeský kraj se řadí na druhé místo, dá se říci také díky úzké spjatosti s hlavním městem. Rozestup mezi Prahou a ostatními kraji je dominantním znakem v regionálním porovnávání, což se promítá např. i do rozdělení mezd: V Praze pobíralo mzdu pod 10 000 Kč necelých 5 % zaměstnanců, zatímco ve Středočeském kraji to byla téměř desetina a v jiných krajích i větší podíl zaměstnanců. Na druhé straně mzdu vyšší než 28 tisíc korun pobíralo ve Středočeském kraji přibližně 14 % zaměstnanců, v jiných krajích jen kolem 10 %, zatímco v Praze to bylo 28 % zaměstnanců.

Rozdíly v odměňování mužů a žen mezi jednotlivými kraji nejsou příliš významné. Ve Středočeském kraji jsou ženy ve vztahu k mužům odměňovány po Zlínském kraji nejhůře (78,5 % mediánu mezd mužů), nejvíce se mzdy žen blíží mužům v Královéhradeckém kraji (85 %).

Struktura hrubé mzdy se v jednotlivých krajích příliš neliší. Přibližně dvě třetiny platu tvoří základní složka, prémie a odměny kolem 15 %, náhrady mzdy činí zhruba desetinu. Středočeský kraj poněkud „zaostává“ za ostatními kraji v podílu prémií a odměn, který je po Karlovarském kraji nejnižší a „vyčnívá“ v podílu ostatních příplatků, který je za Prahou nejvyšší. Ostatní složky mzdy se pohybují v průměrných hodnotách.

Pohyb obyvatelstva Středočeského kraje za prací je silně ovlivněn blízkostí hlavního města Prahy. Velké množství pracovních příležitostí, které Praha poskytuje, zvyšuje intenzitu dojížďky do zaměstnání a tím příznivě ovlivňuje i nezaměstnanost v kraji. Podíl vyjíždějících osob za prací z celkového počtu bydlících zaměstnaných osob (intenzita vyjížďky) dosáhl v roce 2001 téměř 52 % a od roku 1991 vzrostl o 4,5 procentního bodu. Je nejvyšší ze všech krajů v republice, o 15 procentních bodů převyšuje celostátní průměr. Intenzita vyjížďky u mužů je vyšší než u žen, ale přírůstek intenzity vyjížďky žen byl proti roku 1991 pětinásobně vyšší.

Nejvyšší intenzitu vyjížďky mají okresy v blízkosti Prahy – Praha-západ, Beroun a Praha-východ. Ke zvýšení podílu vyjíždějících osob za prací na celkovém počtu zaměstnaných došlo u všech okresů Středočeského kraje kromě Prahy-východ a Prahy-západ, přesto intenzita vyjížďky okresu Praha-západ přesahuje téměř o 12 procentních bodů krajský průměr.

Ve Středočeském kraji vyjíždí z obce bydliště za prací o 66,8 tisíce osob více, než dojíždí. Záporné saldo dojížďky (rozdíl mezi dojíždějícími a vyjíždějícími) znamená, že je v příslušném území méně obsazených pracovních míst než je zaměstnanců. Z tohoto hlediska připadá na 1 000 zaměstnaných ve Středočeském kraji 877 obsazených pracovních míst. Relativně nejnižší počet obsazených pracovních míst z okresů kraje má okres Praha-západ a Kladno, ze kterých vyjíždí mimo obec za zaměstnáním každý čtvrtý resp. pátý zaměstnaný. Zde je patrný silný vliv Prahy s jejími atraktivními pracovními příležitostmi, na Kladensku k tomu přispívá i nedostatek pracovních příležitostí po restrukturalizaci průmyslu po roce 1989. Naproti tomu jediný okres, ve kterém počet dojíždějících přesahuje počet vyjíždějících je Mladá Boleslav. V tomto okrese ovlivňuje zaměstnanost silně rozvinutý automobilový průmysl s mnoha pracovními příležitostmi.

Relativní počet pracovních míst v kraji klesá s rostoucím vzděláním zaměstnaných. Zatímco pracovních míst obsazených osobami se základním vzděláním bylo v kraji 927 na každých 1 000 zaměstnaných, obsazených míst vysokoškoláků bylo jen 802. Tento trend se projevuje téměř ve všech okresech kraje, relativně nejmarkantnější je v okrese Praha-západ, kde prakticky téměř každý druhý vysokoškolák dojíždí do zaměstnání mimo území obce bydliště. Příčinu lze přičíst hlavně blízkosti hlavního města a větší ochotě osob s vyšším vzděláním dojíždět za atraktivnější, lépe honorovanou prací.

Vybraná centra tvoří jádra dvaceti pracovních mikroregionů⁵. Velikosti mikroregionů se značně liší jak v počtu obyvatel, tak i v počtu obsazených pracovních míst. Pomineme-li Prahu, je zdaleka největším zdrojem pracovních sil mikroregion, jehož centrem je Mladá Boleslav. Tento mikroregion má 65,6 tisíc pracovních míst, což je o 23 tisíc míst více než ve druhém největším kladenském regionu a 15krát více obsazených pracovních míst než v nejmenším sázavském mikroregionu.

Největší region, který sice nepatří do kraje, ale nejvíce zaměstnanost v kraji ovlivňuje, je hlavní město Praha, které soustřeďuje téměř 70 % všech pracovních příležitostí Středočeského kraje a Prahy. Do Prahy, která v podstatě supluje chybějící krajské město, dojíždí za prací ze Středočeského kraje celkem 96 tisíc osob (opačným směrem ani ne pětina tohoto počtu), což je zdaleka největší pohyb mezi kraji v republice. Směřují sem také nejsilnější dojížďkové proudy (kvantifikují vyjížďku mezi územními jednotkami vyjížďky – bydlištěm a územní jednotkou dojížďky – pracovištěm). Ze Středočeského kraje z celkového počtu 55 proudů nad 500 dojíždějících směřuje 34 právě do Prahy. Směřuje sem i absolutně nejsilnější proud v ČR, a sice z Kladna, s více než 8 tisíci dojíždějícími. (Druhý nejsilnější proud je z Havířova do Ostravy se 7 tisíci dojíždějícími a pak s odstupem z Chomutova do Jirkova se 3 tisíci osobami). Další silné proudy směřující ze Středo-českého kraje do Prahy jsou z Brandýsa n.L.-Staré Boleslavi, Říčan a Neratovic (kolem 2 tisíc dojíždějících).

Uvnitř kraje směřuje do největšího centra dojížďky – Mladé Boleslavi – 6 proudů nad 500 dojíždějících, z nich nejsilnější je z Kosmonos (1 419 dojíždějících), kolem 1 tisíce dojíždějících mají proudy z Mnichova Hradiště a Bakova n.Jizerou. Z ostatních proudů stojí za zmínku protisměrné proudy Praha – Říčany s 1 155 dojíždějícími a Mladá Boleslav – Kosmonosy (823 dojíždějících), dále vyčnívají proudy Praha – Průhonice (1 057 osob), Králův Dvůr – Beroun se 774 dojíždějícími a Vlašim – Benešov se 729 osobami.

Blízkost hlavního města příznivě ovlivňuje nezaměstnanost ve Středočeském kraji. Registrovaná míra nezaměstnanosti (podíl nezaměstnaných na celkovém počtu ekonomicky aktivních) zjištěná na základě evidence úřadů práce je v tomto kraji jedna z nejnižších mezi ostatními kraji ČR. Od roku 2000 až do roku 2003 se postavení kraje mezi ostatními kraji v tomto ukazateli stále zlepšovalo, přestože jeho hodnota rostla. Zatímco v roce 2000 byla ve Středočeském kraji míra nezaměstnanosti ve výši 6,8 % 6. nejnižší v republice, v roce 2004 se kraj hodnotou 7,4 % umístil na 4. místě za Prahu, Jihočeský a Plzeňský kraj^6.. Přesto nelze konstatovat, že problémy s nezaměstnaností ve Středočeském kraji neexistují. I zde existují oblasti, kde zanikající podniky, či podniky snižující počty pracovních míst v zájmu zvyšování produktivity práce propouštějí více lidí, než jich stačí nově vznikající podniky zaměstnat. Pracovní příležitosti, pokud jsou, se nacházejí ve větší vzdálenosti, než jsou schopni a ochotni mnozí z nezaměstnaných akceptovat. Rovněž stěhování za prací, vzhledem k nefungujícímu trhu s byty a malou tradicí tohoto způsobu řešení problémů s hledáním zaměstnání v ČR, nelze považovat za zásadnější řešení. Dalším faktorem, který zřejmě zvyšuje nezaměstnanost, je relativně vysoké sociální zabezpečení, jež snižuje motivaci hledat zaměstnání, a existence minimální mzdy.

Počet uchazečů o zaměstnání pobírající příspěvek před nástupem do zaměstnání rostl až do roku 2003, v roce 2004 prudce klesl až pod úroveň roku 2000. Hlavní příčinou byla výše zmíněná změna pravidel vyplácení příspěvků v nezaměstnanosti a dále zvýšení absolutního počtu dlouhodobě nezaměstnaných nad 12 měsíců (maximální doba pobírání příspěvků v nezaměstnanosti je 1 rok).

Z tabulky 4.3.7 je vidět další problém nezaměstnanosti a sice její délka. Přestože podíl dlouhodobě nezaměstnaných proti roku 2000 mírně klesl, stále plná třetina uchazečů o zaměstnání je bez práce déle než rok.

Struktura uchazečů o zaměstnání podle dosaženého vzdělání se v letech 2000-2004 výrazně neměnila. Nejvíce nezaměstnaných bylo vyučených a se základním vzděláním. S přihlédnutím na celkový počet ekonomicky aktivních v jednotlivých vzdělanostních skupinách je zřejmé, že nejhorší uplatnění na trhu práce mají osoby se základním vzděláním, z nichž byl v roce 2004 prakticky každý třetí bez práce. S rostoucím vzděláním se postavení na trhu práce zlepšuje. Z vysokoškolsky vzdělaných ekonomicky aktivních osob bylo po celé sledované období bez práce jen kolem 2 % nezaměstnaných.

Dalším faktorem, který nepříznivě ovlivňuje nezaměstnanost je klesající počet volných pracovních míst. Za sledovaných 5 let se snížil jejich počet o více než pětinu (průměrný roční pokles činil 6 %), v roce 2004 připadalo na jedno volné pracovní místo 7 uchazečů, což bylo téměř o polovinu více než v roce 2000. Nepříznivě se vyvíjel i počet volných pracovních míst pro občany se zdravotním postižením. V roce 2003 jejich počet klesl na minimum 220 pracovních míst, takže na 1 pracovní místo připadlo 26 zdravotně postižených nezaměstnaných. V roce 2004 se situace poněkud zlepšila, ale stále ještě bylo na 1 volné pracovní místo 20 nezaměstnaných se zdravotním handicapem.

Velké rozdíly v nezaměstnanosti ve Středočeském kraji jsou mezi jednotlivými územními celky. Obecně lze konstatovat, že oblasti v blízkosti hlavního města mají velmi nízkou míru nezaměstnanosti díky dobré dopravní dostupnosti za větším množstvím pracovních příležitostí. Ve vzdálenějších oblastech více záleží na místních podmínkách, protože dojížďka do Prahy pro časovou i finanční náročnost není již tak běžným řešením problémů s hledáním zaměstnání.

V okresech Praha-západ a Praha-východ míra nezaměstnanosti přes rostoucí tendenci dosáhla v roce 2004 jen 4 % a byla dokonce nižší než v Praze. Nízká nezaměstnanost je i na Mladoboleslavsku a to díky existenci velkého zaměstnavatele a dále na Benešovsku vlivem vysokého podílu samostatně výdělečně činných osob. Naopak největší problémy s nezaměstnaností jsou ve východní části kraje. Dlouhodobě nejvyšší míra nezaměstnanosti je v okrese Kutná Hora, i když se zde situace postupně zlepšuje. Nejvyšší míra nezaměstnanosti (12,6 %) v tomto okrese byla zaznamenána v roce 2002, od toho roku po rok 2004 klesla téměř o 2 procentní body, takže proti roku 2000 činil pokles míry nezaměstnanosti téměř 0,5 procentního bodu.

Dalším problematickým okresem byl Kolín, kde míra nezaměstnanosti do roku 2003 rostla, v roce 2004 došlo k jejímu snížení zpět pod 10 %. Jiná situace je v okrese Nymburk, kde se v roce 2000 míra nezaměstnanosti pohybovala v mírně nadprůměrných hodnotách, do roku 2004 však vzrostla na druhou nejvyšší v kraji. Vysoká míra nezaměstnanosti byla i v okrese Kladno, ve kterém kulminovala v roce 2002, kdy překročila 10 %, do roku 2004 však poklesla až pod úroveň roku 2000.

_____________________________________________________________________________________________________________________

2 S výběrovými šetřeními jsou spjaty tzv. výběrové a nevýběrové chyby. Nevýběrové chyby vznikají například administrativními odpady bytů z výběru, záměrným odmítnutím odpovědi nebo chybami při pořizování dotazníku. U těchto chyb nelze bez větších znalostí o základním souboru stanovit případné vychýlení odhadu. Naproti tomu výběrové chyby, vznikající vztažením charakteristik výběrového souboru na celý základní soubor, lze interpretovat pomocí tzv. intervalů spolehlivosti, což jsou intervaly zkonstruované kolem odhadu tak, že s určitou pravděpodobností skutečná hodnota odhadované charakteristiky leží právě v tomto intervalu. Např. skutečná hodnota míry nezaměstnanosti v ČR leží s 95% pravděpodobností v intervalu ± 4 % ze svého odhadu (tj.±1,3 procentního bodu). Na úrovni krajů je tento interval podstatně širší a pohybuje se od ± 9 % z odhadu v kraji Moravskoslezském po téměř ± 24 % z odhadu v kraji Karlovarském.

3 Postavení v zaměstnání je klasifikováno podle skupin CZ-ICSE z roku 1998, které odpovídají jednotlivým kategoriím mezinárodní klasifikace ICSE-93.

4 Za nezaměstnané se podle metodiky ILO považují všechny osoby 15-ti leté a starší, které ve sledovaném období (referenčním týdnu) souběžně splňovaly níže uvedené tři podmínky:

- nebyly zaměstnané, - hledaly aktivně práci, - byly připraveny k nástupu do práce
patří sem i osoby, které již zaměstnání našly, ale nástup je stanoven nejpozději do 14 dnů.
Je nutné odlišovat takto vymezené nezaměstnané od registrovaných uchazečů o zaměstnání podle evidence úřadů práce. Odchylka mezi počty nezaměstnaných VŠPS a počty uchazečů o zaměstnání MPSV se vyskytuje dlouhodobě. Lze předpokládat, že vedle odlišného metodického vymezení ukazatelů je tato skutečnost důsledkem dalších faktorů (postoj dotazovaných, míra neodpovědí atd.)
5 Pracovní mikroregion tvoří územně souvislý celek charakterizovaný relativně vysokou mírou vnitřní uzavřenosti dojížďky za prací. Je až na výjimky tvořen 1 centrem (jádrem) a jeho spádovým zázemím tvořeným nejméně 3 obcemi. Zázemí musí mít nejméně 4 tisíce obyvatel, celý mikroregion 10 tisíc obyvatel.

6 Od 2. pololetí 2004 došlo ke změně metodiky výpočtu registrované míry nezaměstnanosti. Podle nové metodiky je její výpočet tvořen podílem počtu tzv. dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání (evidovaní nezaměstnaní, kteří nemají žádnou objektivní překážku pro přijetí do zaměstnání a při nabídce vhodného pracovního místa mohou do něj bezprostředně nastoupit, vč. občanů EU a EHP) a pracovní síly rozšířené o počet zaměstnaných občanů EU (EHP) + počet pracujících cizinců ze třetích zemí s platným povolením k zaměstnání či živnostenským oprávněním (v původní metodice počet všech neumístěných uchazečů a počet zaměstnaných z VŠPS). Z toho důvodu je potřeba od července 2004 při hodnocení vývoje míry nezaměstnanosti brát v úvahu, zda případný pokles proti minulému období nebyl zapříčiněn právě touto administrativní změnou. Hodnoty uvedené v tabulkách v této publikaci jsou za rok 2004 vzhledem ke srovnatelnosti údajů přepočteny podle staré metodiky. Podle nové metodiky činila k 31. 12. 2004 míra nezaměstnanosti ve Středočeském kraji 6,85 %, rozdíl v metodice činil tudíž –0,6 procentního bodu.