4.1 Domácnosti, příjmová situace domácností

4.1 Domácnosti, příjmová situace domácností

Údaje o domácnostech jsou zjišťovány pouze při sčítáních lidu, domů a bytů, proto byla pro účely charakteristiky domácností v této publikaci využita data ze sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001 a pro případná srovnání i data z dřívějších populačních cenzů.

Při zjišťování a zpracování výsledků sčítání se vycházelo ze tří základních typů domácností. Jsou to domácnosti bytové, hospodařící a cenzové. Bytovou domácnost tvoří osoby bydlící v jednom bytě, hospodařící domácnost je soubor společně hospodařících osob v rámci jednoho bytu. Cenzové domácnosti byly vytvářeny až při zpracování výsledků a respektovaly především rodinné domácnosti úplné, rodinné domácnosti neúplné, vícečlenné nerodinné domácnosti a cenzové domácnosti jednotlivců.

Ve Středočeském kraji byly ve většině případů totožné bytové, hospodařící i cenzové domácnosti, protože šlo většinou o samostatně bydlící rodinu, nebo domácnost jednotlivce. Ve více než třiačtyřiceti tisících bytů, (tj. v 10,5 % z celkového počtu bytů), žilo spolu více cenzových domácností. V těchto případech se cenzové domácnosti vymezovaly buď z údajů o rodinných vztazích jednotlivých osob, nebo z údajů o samostatném resp. společném hospodaření.

Jednotlivé typy domácností se liší svou průměrnou velikostí. Největší počet členů mají bytové domácnosti (2,68 členů, ale z nich bytové domácnosti tvořené dvěma a více cenzovými domácnostmi mají v průměru 4,53 členů). Hospodařící domácnosti měly v průměru 2,43 členů (z nich domácnosti tvořené dvěma a více cenzovými domácnostmi měly v průměru 5,20 členů). Cenzové domácnosti měly v průměru 2,40 členů, z nich úplné rodiny 3,11 členů, neúplné rodiny 2,49 a vícečlenné nerodinné domácnosti 2,15 členů.

Průměrná velikost téměř všech typů domácností se od posledního sčítání snížila, ale rozdíly mezi jednotlivými typy domácností nejsou významné. Nejvíce poklesl průměrný počet členů u cenzových domácností celkem a u hospodařících domácností, a to shodně o 0,12 člena. Průměrný počet členů bytových domácností poklesl proti roku 1991 o 0,09 člena. Zvýšení zaznamenaly pouze vícečlenné nerodinné domácnosti, kde průměrný počet členů vzrostl v letech 1991 až 2001 z 2,06 na 2,15, tj. o 0,09 člena.

Poměrně nízká průměrná velikost domácností všech typů a její trvale klesající trend je ovlivněn zejména vysokým a stále rostoucím podílem domácností jednotlivců. Počet domácností jednotlivců se proti roku 1991 zvýšil téměř o 15 tisíc a z úhrnu cenzových domácností představoval v roce 2001 jejich podíl 28,9 %, to je o 1,9 procentního bodu více než v roce 1991.

Cenzové domácnosti jsou nejmenší společenství lidí bydlících v jednom bytě, odvozovaná zpravidla na základě příbuzenského vztahu. Rozlišujeme tyto základní druhy cenzových domácností:
- úplné rodiny (manželský pár nebo dvojice ve vztahu druh a družka)
- neúplné rodiny (jeden z rodičů s alespoň jedním dítětem)
- vícečlenné nerodinné domácnosti (osoby příbuzné i nepříbuzné, které společně hospodaří)
- domácnosti jednotlivce

Sčítáním v roce 2001 bylo ve Středočeském kraji zjištěno celkem 464 188 cenzových domácností. Proti roku 1991 se počet cenzových domácností zvýšil o 24 840, tj. o 5,7 %.

Proti roku 1991 se výrazně snížil počet úplných rodin se závislými dětmi. Jejich počet poklesl o 31 357, tj. o více než 21 %. Podíl úplných rodin se závislými dětmi na celkovém počtu cenzových domácností klesl proti roku 1991 o 8,6 procentního bodu. I když se počet úplných rodin bez dětí proti roku 1991 zvýšil o 12,3 %, došlo v souhrnu ke snížení počtu úplných rodin celkem o 5,7 %.

Ve všech ostatních kategoriích cenzových domácností došlo proti roku 1991 z demografického hlediska k nepříliš žádoucím nárůstům. Struktura domácností v jednotlivých okresech se nijak výrazně neodchyluje od průměrné struktury domácností za celý kraj.

Nepříznivý vývoj se projevil především u neúplných rodin se závislými dětmi, jejichž počet se proti roku 1991 zvýšil o 11 862, tj. o více než 48 %. Ve většině těchto rodin, převážně v čele s matkou, bylo pouze jedno závislé dítě (62,8 %), více než 31 % tvořily rodiny se dvěma závislými dětmi. Podíl neúplných rodin se závislými dětmi na celkovém počtu cenzových domácností se proti roku 1991 zvýšil o 2,3 procentního bodu.

Dále vzrostl proti roku 1991 počet domácností jednotlivců, a to o 15 591, to je o více než 13 %. Z celkového počtu domácností jednotlivců bydlelo 76,1 % samostatně v bytě, 22,8 % bydlelo jako spolubydlící a 1,1 % jako podnájemník.

Ke změnám struktury došlo i ve velikosti cenzových domácností podle počtu členů. Proti roku 1991 se podíl domácností jednotlivců zvýšil o 1,9 procentního bodu a podíl dvoučlenných domácností vzrostl o 1,4 pro-centního bodu. Podíly domácností se čtyřmi, pěti a šesti a více dětmi vesměs proti roku 1991 poklesly.

Vývoj zastoupení jednotlivých typů domácností a změny v počtu členů se projevily ve snížení průměrného počtu členů v cenzové domácnosti z 2,52 v roce 1991 na 2,40 v roce 2001. Ke snížení došlo zejména proto, že výrazněji klesl průměrný počet členů v rodinách se závislými dětmi.

Část úplných rodin tvoří tzv. faktická manželství, kdy spolu žijí partneři ve vztahu druh – družka. Ve faktických manželstvích (tj. soužití nesezdaných dvojic) žilo v roce 2001 ve Středočeském kraji celkem 7 288 dvojic. Nejvyšší zastoupení ve faktických manželstvích společně bydlících osob má soužití rozvedených, nebo ovdovělých mužů a žen (cca 50 % z počtu faktických manželství). Celkem 2 587 faktických manželství společně bydlících osob, tj. 20 % z celkového počtu tvořili oboustranně svobodní muži a ženy.

Z celkového počtu 464 188 cenzových domácností v kraji jich bydlí v bytech 461 082, to je 99,3 %. Podle jednotlivých typů cenzových domácností bydlí v bytech 99,7 % úplných rodin, 99,3 % neúplných rodin, 99,0 % vícečlenných nerodinných domácností a 98,6 % domácností jednotlivců.

Nejvíce domácností celkem bydlelo v třípokojových bytech (34,8 %), to platí i pro úplné a neúplné rodiny, u nichž rovněž převažovalo bydlení v třípokojových bytech. Ve dvoupokojových bytech převažovaly domácnosti jednotlivců a vícečlenné nerodinné domácnosti. Převážná většina domácností bydlela v bytech I. kategorie (83,4 %), bydlení v bytech I. kategorie výrazně převažovalo u všech typů cenzových domácností.

Podle právního důvodu užívání bytu převažovalo z více než 60 % bydlení ve vlastním domě nebo v bytě v osobním vlastnictví. V nájemním bytě bydlelo téměř 19 % z celkového počtu cenzových domácností a podíl bydlení v nájemním bytě byl výrazně diferencovaný podle typu cenzové domácnosti.

Mimo byty bydlelo ve Středočeském kraji k datu sčítání 2001 celkem 3 106 cenzových domácností. Ve srovnání s rokem 1991 se počet cenzových domácností bydlících mimo byt zvýšil o 2 257 domácností, to znamená téměř na čtyřnásobek. Počty cenzových domácností bydlících mimo byty vzrostly u všech základních typů cenzových domácností, nejvýrazněji u domácností jednotlivců, kde se počet domácností bydlících mimo byty zvýšil z 590 v roce 1991 na 1 895 v roce 2001.

Z celkového počtu 3 106 domácností bydlících mimo byty jich 53,4 % žilo v nouzových obydlích (nouzové obydlí zahrnuje různá přístřeší, nouzové a provizorní stavby, bydlení v nekolaudovaném domě, nouzové ubytování na pracovišti apod.) a 45,8 % žilo v rekreačních chatách nebo chalupách.

Z celkového počtu cenzových domácností bydlících mimo byty bylo 1 131 domácností rodinných, z nich více než 57 % představovaly rodinné domácnosti s dětmi. Převažujícím typem bydlení mimo byty byla u rodinných domácností bez dětí rekreační chalupa, kde bydlelo více než tři čtvrtiny těchto domácností. U rodinných domácností s dětmi převažovalo nad rekreační chalupou bydlení v nouzovém obydlí, kde bydlelo 55 % z celkového počtu 647 rodinných domácností s dětmi bydlících mimo byty.

Charakter obydlí se u rodinných domácností s dětmi lišil i podle počtu dětí. Ze 326 rodinných domácností s jedním dítětem bydlelo v nouzových obydlích 55,5 % domácností, z 257 rodinných domácností se dvěma dětmi bydlelo v nouzových obydlích 52,1 % domácností a ze 64 rodinných domácností se třemi a více dětmi bydlelo v nouzových obydlích 64,1 % domácností. Za zmínku stojí i skutečnost, že jedna domácnost se třemi a více dětmi v kraji byla sečtena v mobilním obydlí.

Příjmy domácností hodnotíme na základě výsledků šetření Mikrocenzus 2002. Pro toto šetření bylo vybráno 0,25 % trvale obydlených bytů a zjištěné hodnoty byly přepočteny na celou populaci ČR. Hlavním úkolem Mikrocenzu bylo získat reprezentativní údaje o úrovni a struktuře příjmů a základní sociálně demografické charakteristiky domácností a jejích členů, které jsou nezbytné pro analýzu příjmových ukazatelů.

Jak ukazuje tabulka 4.1.3, průměrný čistý příjem jednoho člena domácnosti za rok 2002 v našem kraji dosáhl 101 498 Kč. Při mezikrajském posouzení je to za hlavním městem Prahou druhý nejvyšší příjem v republice. Zatímco Praha převyšuje úroveň příjmů ČR o více než 38 %, u Středočeského kraje je to o 7,7 %. Nadprůměrných příjmů dosáhl ještě Plzeňský kraj.

Středočeský kraj profituje ze své výjimečné polohy, stále více se prohlubuje jeho ekonomická provázanost s hlavním městem. Nadprůměrnou úroveň celkových čistých příjmů ovlivňuje intenzivní dojížďka do Prahy, kde obyvatelé kraje získávají v rámci republiky značně nadprůměrné mzdy, v samotném kraji jsou pak druhé nejvyšší mzdy v republice. Vedle zvyšující se dojížďky do Prahy je nutné zmínit i novou prostorovou formu dělby práce v celé pražské aglomeraci, kdy část aktivit z vnitřního města a další pracovní místa nově vytvořená se koncentrují až za administrativními hranicemi města, zejména podle radiálních dopravních tepen. Úroveň příjmů v kraji pozitivně ovlivňují i mzdy v automobilovém průmyslu – zejména na Mladoboleslavsku.

Meziregionální rozdíly v celkových čistých měsíčních příjmech na 1 domácnost jsou nižší než v případě příjmů na osobu. Rozdíl způsobují odlišnosti ve velikostech domácností ovlivněné věkovou skladbou populací regionů či rozdílným sociálním klimatem regionů. Zvyšuje se počet domácností (ve Středočeském kraji i v souvislosti s výrazným nárůstem bytové výstavby), při současném zmenšování jejich průměrné velikosti (prodlužování střední délky života, vyšší zastoupení starých, samostatně žijících osob).

Přesnější vyjádření příjmů ve vztahu k domácnostem dostaneme, pokud je vztáhneme k životnímu minimu (ŽM). To je ovlivněno velikostí domácností, ale bere v úvahu také počet a věk dětí. Ve Středočeském kraji žilo v roce 2002 pod hranicí životního minima 1,9 % domácností, menší procento domácností pod touto hranicí žilo v Praze, kraji Plzeňském a na Vysočině.

Ještě přesnější pohled na chudobu domácností poskytuje rozšíření intervalu „chudoby“ až na 1,5 násobek ŽM. V tomto případě se rozdíly mezi kraji blíží rozdílům zjištěným u celkových příjmů na osobu. Středočeský kraj si zde ale vyměnil místo s krajem Plzeňským a umístil se v rámci ČR až na 3. místě. Ve Středočeském kraji žije pod 1,5 násobkem ŽM téměř každá osmá domácnost, v republice je to každá šestá domácnost.

Pokud jde o příjmovou diferenciaci podle výše čistého měsíčního příjmu na osobu v rámci kraje, v porovnání s celou republikou je více domácností zastoupeno ve vyšších příjmových skupinách, průměrné a nižší příjmy vykazuje menší podíl domácností oproti Česku. Pokud sečteme zastoupení domácností ve dvou nejvyšších příjmových kategoriích, pak se výrazně nad průměrem republiky umísťuje Praha, jediným dalším krajem umístěným nadprůměrně je kraj Středočeský. Při sečtení podílu domácností ve dvou nejnižších příjmových skupinách se opět výrazně odlišně profiluje Praha, zde je zastoupení nízkých příjmových skupin minimální, pod průměrem ČR v nejnižších příjmových kategoriích jsou však vedle Středočeského kraje ještě další čtyři kraje (Plzeňský, Jihočeský, Jihomoravský a Vysočina).

Příjmy ze závislé činnosti (tj. mzdy a jiné příjmy ze zaměstnání, dohod o provedení práce, honorářů) tvoří ve Středočeském kraji 59,3 % hrubých příjmů, příjmy z podnikání pak 17,9 %, sociální příjmy 20,5 %. Příjmy z podnikání jsou ve Středočeském kraji opět druhé nejvyšší – za hlavním městem, příjmy ze závislé činnosti třetí nejvyšší, naopak podprůměrné jsou příjmy sociální, neboť v našem kraji není tak vysoký podíl sociálně potřebných. Strukturu ročních příjmů na 1 člena domácnosti v jednotlivých krajích České republiky zachycuje tabulka 4.1.4.