2.1 Charakteristika území

2.1 Charakteristika území

Středočeský kraj leží uprostřed Čech. Svou velikostí, počtem obcí i obyvatel patří mezi největší kraje České republiky. Je vyspělou průmyslově zemědělskou oblastí. Jeho bohatý historický vývoj je úzce spjat s vývojem hlavního města Prahy, se kterým fakticky tvoří jeden nedílný geografický i ekonomický celek. Kraj sousedí se všemi českými kraji kromě Karlovarského, ale nesousedí s žádným z „nových“ krajů moravských.

Středočeský kraj leží v centrální části České kotliny. Jeho reliéf je poměrně málo členitý. Sever a východ je rovinatý, na jihu a jihozápadě převládají vrchoviny. Nejvyšším bodem území je jihozápadně od Prahy vrchol brdských hřebenů Tok (864 m n.m.). Nejnižším bodem je řečiště Labe (153 m n.m.), které opouští území kraje v jeho severní části v okrese Mělník.

Na spraších a naplaveninách v rovinatém území České tabule se vyvinuly živinami bohaté půdy. Přispělo k tomu teplé podnebí, proto má např. zemědělství severní a východní části příznivější podmínky než v jiných oblastech Středočeského kraje. Celkově je podnebí na většině území příznivé, ale západní část částečně i severní část má pro zemědělství málo srážek. Důvodem je dešťový stín Krušných hor. Nejteplejší podnebí je v Polabí a dolním Povltaví.

Zemědělská půda zaujímá téměř 61 % celkové rozlohy kraje, což staví Středočeský kraj na první místo mezi všemi kraji. V celé níže položené části území se ve velkém rozsahu vyskytují úrodné černozemě i půdy humusokarbonátové a hnědozemě, ve výše položených oblastech kraje převládají kambizemě (hnědé lesní půdy). Ve Středočeské vrchovině a Českomoravské vrchovině pak převažují hlinitopísčité půdy.

Celkem 28 % rozlohy kraje pokrývají lesy. Nižší zalesněnost má pouze Praha. Dlouhé osídlení a historicky intenzivní hospodářské využívání půdy se projevilo v odlesnění poměrně velké části území na severu kraje, naopak v jižní části kraje je lesní bohatství poměrně značné, a to zejména na Dobříšsku, Rožmitálsku a v Posázaví.

Značný hospodářský význam má i hustá vodní síť. Labe i Vltava přitékají do středních Čech již jako velké řeky a představují nejen vodní cestu, ale i významný energetický potenciál, a jsou zdroji vody pro její další užití. Labsko – vltavská vodní cesta, jejíž přibližně tři čtvrtiny se nacházejí na území kraje, je jedinou vodní cestou v České republice pro mezinárodní přepravu.

Nejvýznamnějším vodním tokem je Vltava, jejíž vody jsou využity jako energetický zdroj v celé soustavě přehrad. V menší míře je Vltava využívána i jako vodní zdroj a vodní dopraví cesta. Pro zásobování vodou slouží ve větší míře i Želivka a Jizera. Labe je zejména v severní části kraje využíváno jako vodní cesta a v menší míře i jako zdroj užitkové vody pro různé účely. Berounka a Sázava jsou využívány zejména jako rekreační vodní toky.

Na území Středočeského kraje se nachází množství významných historicky cenných památek a několik chráněných krajinných oblastí.

Největší koncentrací historicky cenných památek se vyznačuje město Kutná Hora (chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr, Hrádek se stříbrnými doly, Kostnice), které je zapsáno do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V českém seznamu městských památkových rezervací středních Čech kromě Kutné Hory figuruje už jen Kolín.

Nejproslulejšími hrady jsou Karlštejn a Točník na Berounsku, Křivoklát na Rakovnicku, Český Šternberk na Benešovsku a Kokořín na Mělnicku. Celá řada původních hradů byla přebudována na zámky a šlechtická sídla ve stylu baroka, renesance, rokoka i moderních stavebních slohů. Mají bohatou minulost a jsou nesmazatelně zapsány v historii středních Čech.

Nejvýznamnějšími zámky jsou Konopiště na Benešovsku, Žleby a Kačina na Kutnohorsku, Lány na Rakovnicku, Mělník a Nelahozeves na Mělnicku. Nejzajímavějšími zříceninami jsou Žebrák na Berounsku a Okoř v okrese Praha-západ.

Nejcennější přírodní oblast kraje představuje CHKO Křivoklátsko, která figuruje na seznamu biosférických rezervací, mezi další významné oblasti patří CHKO Kokořínsko, Český kras, Český ráj a Blaník.