V současné době je však evidence migrace v ČR zatížena celou řadou historicky podmíněných problémů souvisejících zejména s legislativními i metodickými změnami po roce 1989.

Jde jednak o evidenci vnitřní migrace českých občanů, která vychází z povinného přihlašování k trvalému pobytu. V legislativě týkající se občanů ČR v oblasti evidence stěhování od počátku 90. let nedošlo k žádným významnějším změnám a trvá stav z předchozího období. Tato evidence však v nových podmínkách neodráží přesně skutečnou mobilitu populace. Celá řada osob nežije obvykle v místě, kde je přihlášena k trvalému pobytu. Při pohybu osob v rámci EU, pokud nejde o změnu trvalého pobytu, evidence zcela chybí. Již v připravovaném cenzu SLDB 2011 je koncipována metodická změna zjišťování místa tzv. pobytu obvyklého. Dosud jakékoli jiné změny místa bydliště než změny trvalého pobytu statisticky registrovány nejsou a v údajích o migraci se neobjeví.

Hlavní obtíže jsou ovšem s evidencí zahraniční a také vnitrorepublikové migrace cizích státních příslušníků. Legislativní řešení pobytového režimu cizinců se od roku 1989 změnilo několikrát. Cizinci reagují na legislativní změny a ty zpětně ovlivňují počty cizinců na daném území. Nejvýznamnější byla změna, která připravovala pobytový režim cizinců v ČR na vstup ČR do EU, která upravovala volný pohyb osob, rozlišení občanů EU a jejich rodinných příslušníků a občanů třetích zemí. V této zákonné úpravě byl pro občany třetích zemí nově zaveden dlouhodobý pobyt. U občanů EU sice existuje kromě trvalého pobytu ještě tzv. pobyt přechodný, ale jeho vyřízení je dobrovolné a občany EU k vyřízení nelze nutit. Pokud si přechodný pobyt nevyřídí, je občan EU evidován jen na základě oznámení ubytovatele a do záznamů o stěhování se nedostane. Evidence cizinců v návaznosti na místo jejich pobytu není zcela přesná.
Všechny výše zmíněné problémy mají vliv na registraci a evidenci migračních pohybů osob a ty se následně mohou odrazit i ve statistických datech o migraci. Tyto nepřesnosti mohou způsobit určité obtíže při korektní analytické interpretaci statistických dat a ukazatelů. Pokud jsme si ale vědomi těchto zátěží a při práci s nimi to zohledníme, lze i v takovéto situaci vytěžit z těchto jediných dostupných údajů o migraci významné poznatky. O to jsme se v této publikaci pokusili.



Úvodem byly formulovány základní otázky, které tvoří hlavní osu zaměření obsahu této práce. Otázky včetně odpovědí naleznete níže.


„Jaký byl kvantitativní vývoj migrace v Praze za posledních deset let?“

Počty přistěhovalých i vystěhovalých se výrazně zvyšují a roste i migrační přírůstek. Ovšem v pozadí tohoto trendu stojí fakt, že tento vývoj je jiný u populace občanů ČR a u cizích státních příslušníků. U cizinců v hl. m. Praze výrazně roste kladné migrační saldo a u občanů ČR trvají po celé desetileté období úbytky obyvatel migrací.


„Jaké jsou hlavním příčiny migračních pohybů ve sledovaném období?“

Na druhou otázku po příčinách migračních pohybů nacházíme odpověď ve všech kapitolách a je zřejmé, že mezi hlavní důvody přistěhování patří nabídka pracovních příležitostí a na druhé straně k nejvýznamnějším důvodům, proč zejména občané ČR Prahu opouštějí jsou limitované možnosti bydlení, vysoké životní náklady a ne příliš dobré parametry životního prostředí.


„Došlo ve sledovaném období k nějakým významným změnám ve srovnání s předchozími trendy?“

Pro posouzení toho, jak se vývoj ve sledovaném období liší od tendencí v předchozích letech byla zpracována první kapitola věnovaná dlouhodobému vývoji pražské migrace. Je zřejmé, že po roce 1990 došlo k významným změnám v migračním chování obyvatel Prahy. K tomu pak po roce 2001 přistoupilo i sledování migrace cizinců, které zcela výrazně ovlivnilo vývoj všech sledovaných ukazatelů a migrační trendy posledních let jsou s údaji za minulá desetiletí takřka nesrovnatelné.


„Jak působí migrace na posuny ve věkové skladbě populace Prahy?“

Jednou z nejvýznamnějších charakteristik populace, kterou migrace v posledních letech podstatně ovlivňuje, je věková struktura populace. V důsledku hlavních příčin přistěhování do Prahy – pracovního uplatnění – je valná část migračních přírůstků soustředěna do mladších věkových skupin produktivního věku, které tedy v posledních letech v hlavním městě posilují. V důsledku toho klesá v Praze index ekonomického zatížení a to i při celorepublikovém růstu porodnosti spolu s početním navyšováním osob v poproduktivním věku.


„Jaký vliv má migrace v posledních letech na rozmístění a další charakteristiky obyvatel uvnitř hlavního města?“

Značná část publikace je věnována i migraci uvnitř hlavního města a změnám v rozmístění obyvatel. U občanů ČR se i v rámci Prahy projevují všeobecně zjištěné suburbanizační tendence spočívající ve směřování migračních toků od centra města do okrajových částí. Souvislosti s lokací bytové výstavby a i jiných možností ubytování se projevují ve všech segmentech hodnocení migračních proudů jak u cizinců, tak i občanů ČR. Obecně však i ve sledovaném období trvá dlouhodobě platná tendence o úbytku obyvatel ve vnitřním městě a nárůstu zalidnění okrajových částí.


Mobilita obyvatel zahrnuje ovšem nejen v migraci, ale i dojížďku obyvatel za prací a za studiem. Je ovlivněna mnoha faktory z ekonomické, sociální, ale i přírodní oblasti a je předmětem studia napříč mnoha disciplinami. Statistické údaje jsou však v každém směru nezbytným podkladem pro všechna tato zkoumání. Pokusili jsme se mapovat zdroje těchto údajů ve vztahu k hlavnímu městu a upozornit současně i na metodická i jiná úskalí, která jejich využití provází. Poukázání na základní vývojové tendence a jejich možné příčiny a souvislosti chápeme jako náš vklad k další práci s údaji, které zde předkládáme.