7. Mezikrajské srovnání

Cílem kapitoly „Mezikrajské srovnání“ je kvantifikovat postavení kraje a změnu postavení kraje v období let 2000 – 2004, a to ve čtyřech oblastech: demografické, sociální, ekonomické a v oblasti životního prostředí.

Pro kvantifikaci postavení kraje byl zvolen následující postup. Původně bylo navrženo a roztříděno do jednotlivých okruhů 86 ukazatelů. Na základě dat roku 2000 byly vypočteny korelační koeficienty mezi ukazateli samostatně v rámci každého okruhu (nebyly testovány korelační vazby mezi ukazateli napříč čtyřmi vybranými okruhy a nebyly testovány vazby mezi vývojovými indexy). Byly vyloučeny ukazatele (například hrubý domácí produkt), u nichž korelační koeficient ¹⁾ v absolutní hodnotě přesáhl hodnotu 0,8 (stejný jev by mohl mít při ponechání závislých ukazatelů v mezikrajském srovnání několikanásobnou váhu). U více obdobných ukazatelů rozhodovalo, který z nich se používá nejčastěji, jak je dostupný, jakou má vypovídací hodnotu (metodická přesnost výpočtu, schopnost věrohodně zachytit sledovaný jev), popř. na základě variačního koeficientu ²⁾ (u ukazatelů se srovnatelnou významností a dostupností se pro zdůraznění rozdílů ponechal ten variabilnější). Zbylých 47 ukazatelů se dále rozdělilo na ukazatele vhodné pro posouzení postavení kraje v celém období (průměr let 2000 – 2004, jedinečná data např. ze sčítání lidu, domů a bytů a z nepravidelných šetření) a využitelné pro posouzení změny postavení kraje v čase (u ukazatelů, které jsou k dispozici v časové řadě).

Váhy ukazatelů byly stanoveny metodou párového srovnávání, a to na třech úrovních (expertní metoda). Na úrovni ústředí ČSÚ se stanovení vah zúčastnilo 8 pracovníků, v krajských reprezentacích ČSÚ více než 100 zaměstnanců a bylo využito i zkušeností 37 externích odborníků. Každý zpracovatel vyplnil pro každý okruh ukazatelů tabulky preferencí (2 = důležitější ukazatel, 1 = stejně důležitý nebo nelze určit, 0 = méně důležitý ukazatel), které byly zprůměrovány za všechny skupiny zpracovatelů. Průměrné preference byly zaokrouhleny na 2 desetinná místa, tj. došlo ke zjemnění určení důležitosti (např. 1,35 = „o něco důležitější“ ukazatel). Po zprůměrování výsledných preferencí za tři výše uvedené skupiny posuzovatelů byly vypočteny váhy ukazatelů jako podíl součtu preferencí pro daný ukazatel k součtu všech preferencí v daném okruhu ukazatelů. Váhy jsou vypočteny zvlášť pro posouzení celkového postavení kraje a zvlášť pro změnu postavení kraje v čase. V časové řadě je k dispozici méně ukazatelů, proto se váhy pro postavení kraje (v tabulkách označené jako „váhy“) liší od vah pro změnu postavení kraje v čase („váhy ČŘ“).

Z dat bylo nutné vypočítat normované hodnoty ³⁾ a určit jejich vzdálenost od antioptima. Jako antioptimum byla stanovena minimální hodnota ukazatele mezi kraji (u ukazatelů pozitivně působících na danou oblast – v tabulce 8.1 označeno jako směr působení s kladným znaménkem) či maximální hodnota mezi kraji (u ukazatelů s negativním směrem působení, u nichž platí „čím více, tím hůře“). Vypočtením vzdálenosti normovaných dat od antioptima v absolutní hodnotě se zajistil stejný směr pohybu všech ukazatelů. Výsledný syntetický ukazatel představuje součet násobků vzdáleností od antioptima a příslušných vah za jednotlivé kraje v každém ze čtyř okruhů. Z tohoto výpočtu vychází i stanovení výsledného pořadí kraje v oblasti demografické, sociální, ekonomické a v oblasti životního prostředí.

Pro celkové hodnocení postavení kraje ve sledovaném období byly vstupními daty průměry hodnot za roky 2000 – 2004 a jedinečná data, která nejsou k dispozici v časové řadě. Pro posouzení změny postavení kraje ve vybraných ukazatelích v letech 2000 – 2004 bylo základem stanovení indexu (podle dostupnosti dat, nejčastěji 2004/2000). Další postup (normování, určení antioptima, vypočtení vzdálenosti v absolutní hodnotě, součet vzdáleností vynásobených váhou a stanovení pořadí kraje v rámci okruhu) se při posuzování celkového postavení kraje a změny postavení kraje v čase nelišil.

Přestože vypočtené hodnoty mají povahu syntetických ukazatelů (zahrnují v sobě vážený vliv jednotlivých proměnných) a měly by tedy mít větší vypovídací hodnotu než samostatné dílčí ukazatele, je třeba k jejich interpretaci přistupovat obezřetně. Výsledná hodnota syntetického ukazatele silně závisí na rozsahu výběru ukazatelů a jejich vypovídací hodnotě (tj. schopnosti věrně kvantifikovat stav a vývoj v daném problémovém okruhu) – ta byla zohledněna i při stanovování vah. Ne všechny problémové okruhy bylo možné statisticky popsat, ať už z důvodu absence těchto údajů v regionálním členění nebo z důvodu vysoké korelace s ostatními ukazateli. S opatrností je třeba přistupovat i k hodnocení vývoje. Kromě zadaného období let 2000 – 2004, které je pro posuzování vývoje velmi krátké, je výsledek ovlivněn samotnou konstrukcí vývojového indexu, vycházejícího z krajních let. Svou roli hraje i vnitřní diferenciace krajů, zejména vliv krajského centra (popř. aglomerace) v sídelní struktuře kraje, která výrazně ovlivňuje hodnotu ukazatele za celý kraj a zčásti zakrývá stav a vývoj v periferních či venkovských oblastech kraje.

Tab. 7.1 Ukazatele použité v mezikrajském srovnání

Demografický vývoj

Posuzování demografického vývoje na základě popsaných výpočtů má omezené využití vzhledem k velkému počtu ukazatelů, které byly z původního výběru vyloučeny pro vzájemnou korelaci. Navzdory nízkému počtu ukazatelů (5, z toho 4 v časové řadě) se pořadí v jednotlivých demografických ukazatelích u krajů velmi lišilo, nebyl žádný kraj, který by byl výrazně lepší nebo výrazně horší ve všech ukazatelích, naopak v případě několika krajů se u různých ukazatelů sešly zároveň pozitivní i negativní extrémy. Výsledné pořadí demografického vývoje do značné míry záviselo také na zvolených vahách ukazatelů a zejména na extrémních výkyvech vzdáleností normovaných hodnot od antioptima (především u přírůstku stěhováním).

V souhrnném pořadí za demografickou oblast byl vyhodnocen Středočeský kraj jako kraj s nejlepším postavením, a to díky enormně vysokému relativnímu přírůstku stěhováním. Tento jev souvisí s celorepublikovým trendem stěhovaní lidí z velkoměst, v tomto případě z Prahy, ale také se soustřeďováním obyvatel do oblastí s dobrou dostupností pracovních příležitostí. Hlavní město Praha dosáhlo v přírůstku stěhováním druhého nejlepšího výsledku především v důsledku stěhování ze zahraničí. Příznivé hodnoty syntetického ukazatele byly zjištěny kromě Středočeského kraje a Hlavního města Prahy také u krajů Jihomoravského, Jihočeského a Vysočiny. Postavení Hlavního města Prahy ovlivnila zejména nejnižší standardizovaná míra úmrtnosti (což se dá připsat mj. dobře dostupné zdravotní péči) a nejvyšší podíl osob s vysokoškolským vzděláním (tito lidé nacházejí nejlepší uplatnění právě v hlavním městě). Stejné ukazatele se, spolu s relativně nízkým podílem dětí narozených mimo manželství, pozitivně odrazily i v hodnocení Jihomoravského kraje. Základem příznivé hodnoty syntetického ukazatele u Jihočeského kraje byly vyrovnané nadprůměrné výsledky v jednotlivých ukazatelích.

Na základě syntetického ukazatele z oblasti demografie bylo jako nejhorší vyhodnoceno postavení kraje Ústeckého a Karlovarského, v obou případech zejména vlivem nepříznivě vysoké standardizované míry úmrtnosti, vysokého podílu dětí narozených mimo manželství a nízkého podílu vysokoškoláků v populaci. Ústecký kraj přitom dosáhl nejlepší hodnoty v ukazateli s nejvyšší váhou – v indexu stáří, a třetího nejpříznivějšího postavení v přírůstku stěhováním; ve zbývajících ukazatelích se však výsledky tohoto kraje řadily k nejhorším. Postavení Karlovarského kraje je výsledkem působení podobných faktorů, na rozdíl od kraje Ústeckého je zde však relativně vysoký příliv cizinců kompenzován negativním saldem vnitřní migrace. Nepříznivá demografická situace je také v krajích Plzeňském, Královéhradeckém a Moravskoslezském. Společným jmenovatelem pro první dva jmenované kraje je nepříznivá věková struktura, v posledně zmiňovaném kraji pak vyšší úmrtnost doprovázená dlouhodobě negativní bilancí vnitřního stěhování.

Ve vývoji postavení krajů v demografické oblasti v letech 2000 – 2004 si vedle Hlavního města Prahy a Středočeského kraje, kde migrace působila na zpomalení demografického stárnutí, velmi polepšil i kraj Ústecký a Liberecký. Naproti tomu v Karlovarském kraji, který má z hlediska demografie obdobné postavení jako Ústecký, nebyl vývoj v posledních letech tak příznivý – vinou přetrvávající vysoké úmrtnosti a rychlejší dynamiky populačního stárnutí. Nejméně příznivý demografický vývoj v čase zaznamenal kraj Zlínský a Moravskoslezský, podprůměrné hodnoty však nacházíme ve všech migračně uzavřenějších moravských krajích. Postavení Jihočeského kraje se postupně zhoršovalo zejména vlivem vývoje standardizované úmrtnosti.

Graf 7.1 Postavení krajů - demografický vývoj

Sociální vývoj

V sociální oblasti se potvrdilo dominantní postavení Hlavního města Prahy; příznivých hodnot syntetického ukazatele dosáhly dále kraje Plzeňský, Středočeský a Jihočeský. Naproti tomu ze sociálního hlediska byla situace nejproblematičtější v Moravskoslezském, Ústeckém a Zlínském kraji, nepříznivě je možné hodnotit stav i v krajích Libereckém a Olomouckém. Hlavním faktorem, který ovlivňuje postavení kraje v této oblasti, je situace na trhu práce. Především na ní závisí vývoj příjmové situace domácností, bytové výstavby, ale i dalších ukazatelů.

Hlavní město Praha dosáhlo nejlepší pozice ve 12 z 19 sledovaných ukazatelů. Praha má však v sociální oblasti postavení jen obtížně srovnatelné s ostatními kraji, a to vlivem koncentrované nabídky pracovních příležitostí. Stejný faktor ovlivnil i postavení sousedního Středočeského kraje. Hodnoty syntetického ukazatele u krajů s nejlepším postavením příznivě ovlivnily zejména vysoké příjmy domácností (vč. důchodců), vysoká míra ekonomické aktivity, nadprůměrná intenzita bytové výstavby a příznivé hodnoty ukazatelů v oblasti zdravotnictví. Na nízké úrovni se udržovaly nezaměstnanost a pracovní neschopnost.

Stejné ukazatele (zejména problematická situace na trhu práce) se promítly i do postavení sociálně nejvíce znevýhodněných krajů. Moravskoslezský kraj má nejnižší příjmy domácností na osobu, Ústecký kraj nejvyšší míru nezaměstnanosti a nejnižší relativní počet dokončených bytů, Zlínský pak mj. nejnižší míru ekonomické aktivity a nejvyšší procento pracovní neschopnosti. Zhoršené sociální postavení Olomouckého kraje je výsledkem především vysoké nezaměstnanosti a nízkých příjmů domácností (vč. důchodců). V případě Libereckého kraje mají podstatný vliv relativně nižší kapacity ve zdravotnických a sociálních zařízeních a vyšší kriminalita.

Změna postavení v sociální oblasti mezi roky 2000 a 2004 již tak předvídatelná není. Hlavní město Praha se sice ještě více vzdálilo od ostatních regionů, výraznější posun byl však zaznamenán také v krajích Moravskoslezském, Zlínském a Libereckém, jejichž zaostávání za ostatními kraji se již dále neprohlubovalo. Vývoj Hlavního města Prahy ovlivnilo další zlepšení dostupnosti zdravotní a sociální péče. Moravskoslezský kraj se určitým zvýšením bytové výstavby, poklesem kriminality a procenta pracovní neschopnosti dostal ve srovnání těchto ukazatelů před Ústecký a Zlínský kraj. V Libereckém kraji došlo ke zlepšení úrovně v 11 ze 14 sociálních ukazatelů sledovaných v čase. Nejhorší sociální vývoj v období let 2000 – 2004 zaznamenal Karlovarský kraj, a to nejméně příznivým vývojem ve 4 ze 14 sociálních ukazatelů sledovaných v čase (především ukazatelů trhu práce). Mírné zhoršení sociální situace v porovnání s ostatními kraji zaznamenal i Královéhradecký, Jihočeský a také Pardubický kraj.

Graf 7.2 Postavení krajů - sociální vývoj

Ekonomický vývoj

Posuzování ekonomického vývoje je ovlivněno tím, že data z této oblasti jsou dostupná pouze podle sídla podniku a ne podle místa skutečné ekonomické činnosti, což se může ve výsledcích projevit především v méně lidnatých krajích. Ukazatel podíl zemědělské půdy, u kterého jsou údaje k dispozici v časové řadě, byl pro posouzení postavení kraje nahrazen ukazatelem podíl obhospodařované zemědělské půdy ze strukturálního šetření v roce 2003, který má lepší vypovídací hodnotu.

Souhrnné hodnocení postavení krajů svědčí o těsné spjatosti ekonomického vývoje se sociálním a v menší míře i demografickým vývojem. Nejlepší ekonomické postavení zaznamenaly Hlavní město Praha, dále Středočeský a Jihočeský kraj, ale i kraj Jihomoravský, naproti tomu nejhůře na tom byl Olomoucký, Zlínský, Moravskoslezský a Pardubický kraj. Hlavní město Praha dosáhlo nejlepších výsledků v 10 ze 13 sledovaných ekonomických ukazatelů; k tomu přispěla (obdobně jako u Středočeského kraje) zejména průměrná hrubá měsíční mzda, míra podnikatelské aktivity, tržby z průmyslové činnosti na zaměstnance, objem stavebních prací, výdaje na výzkum a vývoj či podíl osob využívajících doma osobní počítač. Vyšší úroveň mzdové diferenciace představuje jediný ukazatel, kde byla pozice Prahy nepříznivá (tento stav je však výsledkem výrazné segmentace zdejšího pracovního trhu; nadprůměrný výskyt špičkově placených míst souvisí mj. i s mezinárodní funkcí metropole).

Na nepříznivém postavení Olomouckého kraje se podepsala zejména nejnižší průměrná hrubá měsíční mzda, druhá nejnižší míra podnikatelské aktivity, nižší produktivita práce v průmyslu, ale i nejmenší podíl osob, které mají k dispozici doma počítač. Příznivá hodnota syntetického ukazatele Jihočeského kraje je odrazem nadprůměrných výsledků ve většině jednotlivých ukazatelů (např. třetí nejlepší výsledek v případě objemu stavebních prací). Jihomoravský kraj lze charakterizovat relativně vysokými výdaji na výzkum a vývoj na obyvatele, dobrou vybaveností domácností počítačem a výrazně nadprůměrnými objemy přijatých dotací a investičních nákupů z veřejných rozpočtů. Pro ekonomicky nejvíce znevýhodněné kraje jsou kromě nízkých mezd, malé podnikatelské aktivity a slabšího cestovního ruchu typické buď nižší tržby z průmyslové činnosti, nebo nízký objem stavebních prací.

Také z hlediska změny ekonomického postavení mezi rokem 2000 a 2004 nalezneme určité paralely se sociálním vývojem. Výjimku tvořil Pardubický kraj, kde změna k lepšímu v ekonomické oblasti (druhá nejpříznivější) nebyla provázena obdobným vývojem v sociální oblasti (čtvrtý nejhorší výsledek). Ve sledovaném období si nejvíce polepšil kraj Moravskoslezský, Pardubický, Zlínský a také Vysočina. K příznivým změnám došlo u zmíněných krajů zejména v tržbách z průmyslové činnosti a ve výdajích na výzkum a vývoj. K největšímu relativnímu zhoršení došlo u Ústeckého, Jihočeského a Středočeského kraje. Přispělo k tomu v porovnání s ostatními kraji nižší tempo růstu tržeb z průmyslové činnosti a průměrných mezd. Všechny moravské kraje zaznamenaly ve sledovaném období příznivý ekonomický vývoj, ačkoliv stav jejich ekonomiky byl s výjimkou Jihomoravského kraje hodnocen jako podprůměrný.

Graf 7.3 Postavení krajů - ekonomický vývoj

Životní prostředí

Rozdílná povaha ukazatelů hodnotících životní prostředí způsobila určitou nejednoznačnost výsledků. Pro výraznou většinu krajů je typický souběh jak výrazně pozitivních, tak i negativních výsledků v dílčích ukazatelích, relativně vyrovnaný průběh lze vysledovat pouze u krajů Pardubického a Královéhradeckého. Podle hodnot syntetického ukazatele lze kraje rozdělit do tří skupin: a) kraje s nejvyšší koncentrací ekologických problémů (Moravskoslezský a Ústecký kraj a Hlavní město Praha), b) kraje s nepříznivým stavem životního prostředí (kraje tvořící region soudržnosti Severovýchod, tj. Liberecký, Královéhradecký a Pardubický), c) ostatní kraje s celkově spíše příznivým stavem životního prostředí. Hodnota syntetického ukazatele u všech osmi krajů z třetí skupiny převyšovala ve všech případech úroveň ČR a rozdíly mezi těmito kraji byly zanedbatelné.

Tři kraje s nejméně příznivým životním prostředím jsou vedle vysokého stupně urbanizace znevýhodněny především extrémně vysokými hodnotami měrných emisí (v některých případech převyšujícími celorepublikové hodnoty až desetinásobně). Specifika výhradně městského prostředí Prahy se projevují v porovnání s ostatními kraji kvalitní ekologickou infrastrukturou (čištění odpadních vod, kanalizační a vodovodní síť) podpořenou mj. i významnými investicemi. Dalším charakteristickým rysem je vysoká intenzita využívání zdrojů (např. nejvyšší potřeba vody navzdory relativně vysoké ceně).

Spojujícím článkem mezi kraji regionu Severovýchod jsou nízké investice do životního prostředí a dosud méně rozvinutá ekologická infrastruktura. Dílčí environmentální problémy se nevyhýbají ani skupině nejlépe hodnocených krajů, o čemž svědčí např. fakt, že úroveň měrných emisí oxidu siřičitého v celkově nejlépe hodnoceném kraji Karlovarském stále zůstává oproti republikovým hodnotám na téměř dvojnásobné úrovni.

Lze říci, že problémy životního prostředí jsou spíše než na jednotlivé kraje vázány na typ sídelní struktury. Specifikem městského prostředí je zejména horší stav ovzduší, vyšší zatížení automobilovou dopravou, specifické využití ploch (nižší lesnatost, větší hustota zástavby), ve venkovském prostředí je problematickým faktorem nedostatečná rozvinutost ekologické infrastruktury (především v oblasti vodního hospodářství). Tato negativa se promítají do úrovně celých krajů v závislosti na tom, v jakém poměru jsou jednotlivé typy osídlení v dané kraji rozšířeny.

Snižování emisí, ale i další faktory jako zvyšování podílu čištěné odpadní vody způsobily, že nejpříznivější vývoj ve sledovaném období zaznamenal Olomoucký kraj, Liberecký kraj a Hlavní město Praha. Syntetický ukazatel změny postavení u Libereckého kraje byl příznivě ovlivněn i přílivem investic na ochranu životního prostředí. Změnu postavení k horšímu v letech 2000 – 2004 u Středočeského, Moravskoslezského a Pardubického kraje způsobily zejména emise. Poslední dva zmiňované kraje jsou také jedinými případy, kde došlo k souběhu nepříznivého stavu i nepříznivého vývoje, obecně se však neprokázala žádná závislost mezi krátkodobými vývojovými tendencemi a celkovou dosaženou úrovní životního prostředí krajů.

Graf 7.4 Postavení krajů – životní prostředí

Postavení hl. m. Prahy mezi ostatními kraji

Při souhrnném hodnocení kraje se často vyskytují disparity mezi aktuálním postavením a vývojovými posuny během posledních let. U některých ukazatelů a regionů jsou hodnoty natolik nadprůměrné, že v dané oblasti existuje pouze malý prostor pro další významný pozitivní vývoj. Opačným případem jsou extrémní negativní odchylky, u nichž jakákoli pozitivní změna vykazuje velkou dynamiku. I na základě těchto nesouladů (a jejich vývoje) je patrné, že v rámci republiky dochází k postupnému zmírňování řady rozdílů mezi jednotlivými regiony. Zároveň je však nutné mít na paměti, že stav i vývoj je hodnocen pouze v relaci k situaci v ostatních krajích republiky.

Hlavní město Praha je regionem, jehož postavení v rámci celé republiky mezi 14 kraji je zcela mimořádné. Praha disponuje celou řadou komparativních výhod, které pozitivně ovlivňují vývoj většiny sledovaných ukazatelů. Mezi nimi stojí na předním místě skutečnost, že je ekonomickým, společenským, kulturním, vzdělanostním a politicko-administrativním centrem České republiky.

Kraj hl. m. Prahu tvoří především jedno velkoměsto, které je na druhé straně velmi úzce propojeno se svým okolím a plní funkci administrativního centra pro celý Středočeský kraj. Význam Prahy stoupá i na mezinárodním poli, zejména po vstupu ČR do EU.

Další podstatnou výhodou je i nadprůměrně rozvinutá infrastruktura včetně dopravních vazeb.

Pro hodnocení jednotlivých oblastí je nutné reflektovat silnou vzájemnou závislost ukazatelů rozdělených do sledovaných bloků.

Demografická situace i vývoj během posledních let jsou v Praze poměrně příznivé.

Vysokou hodnotu syntetického ukazatele vyjadřujícího postavení Prahy mezi 14 kraji za demografii ovlivňuje především nejnižší míra standardizované úmrtnosti a nejvyšší podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Celkově se hl. m. Praha umístila na druhé pozici za krajem Středočeským. V tomto regionu působily na kladné hodnocení především ukazatele z věkového složení obyvatel – vyšší podíl dětí do 15 let a nižšší podíl osob nad 64 let.

Významným rysem pražské populace je její vysoká vzdělanostní úroveň. Koncentrace osob s nejvyššími stupni dosaženého vzdělání je dána možností uplatnění v nejrůznějších oblastech. Zaměření ekonomiky města určuje požadavky na pracovní sílu. Těžiště hospodářství města je především v terciárním sektoru, kde jsou nároky na pracovní sílu vyšší (oproti ostatním sektorům). Tomu pak odpovídá zvýšené zastoupení skupin obyvatel s vyšším stupněm ukončeného vzdělání.

Věková struktura populace Prahy je však celkově ve srovnání se situací v ostatních krajích stále nepříznivá. Zastoupení dětí ve věku do 14 let je nejnižší, naopak podíl obyvatel ve věku 65 let a více je nejvyšší v republice. Proto také index stáří měl v Praze nejnepříznivější hodnotu a tím přispěl k posunutí Prahy v této oblasti za Středočeský kraj. V souvislosti s vysokým počtem osob nejstarších věkových skupin je i počet zemřelých v Praze nadprůměrný, ale standardizovaná míra úmrtnost (po zohlednění věkové struktury pražské populace) je velmi nízká. Tyto příznivé hodnoty vyplývají z dobré dostupnosti lékařské péče v hlavním městě. Určitý vliv mají i charakter pracovních míst a změny v životním stylu obyvatel hlavního města.

Pokud jde o změny, ke kterým došlo ve sledovaném období, byly tyto posuny v populační základně Prahy vyhodnoceny jako nejpříznivější ze všech krajů.

V průběhu sledovaného období především docházelo k dynamickému růstu kladného salda stěhování. Velmi široká nabídka pracovních příležitostí je magnetem pro migrující obyvatelstvo přicházející právě za prací, a to nejen z ostatních regionů ČR, ale i ze zahraničí. Populační přírůstky jsou tvořeny převážně cizími státními příslušníky v produktivním věku, kteří přicházejí do Prahy za prací.

Migrace za prací velmi silně působí především na věkovou strukturu pražské populace. Zvyšuje se podíl osob v produktivním věku. Na druhé straně nedostatek bytů a zejména vysoké ceny na trhu s nemovitostmi působí protisměrně na vystěhovávání jednak obyvatel v poproduktivním věku, ale částečně i mladých rodin, které stojí na počátku své profesní dráhy a vysoké náklady spojené s bydlením v hlavním městě nahrazují zabydlováním okolí Prahy. V návaznosti na tyto tendence v Praze ubývá dětí do 15 let i při zvyšování porodnosti, protože část těchto dětí odchází bydlet mimo město. Ačkoli do důchodového věku budou v příštích letech přicházet početně silné populační ročníky z let po skončení 2. světové války a obecně je očekáván výrazný růst počtu důchodců, v Praze se tento jev projeví částečně oslabeně, protože vysoké náklady na bydlení budou působit i vystěhovávání těchto vrstev obyvatel mimo Prahu. Tento trend se projevuje snižováním indexu ekonomické závislosti.

Postavení Prahy v oblasti sociální je nejpříznivější ze všech krajů a ačkoli je tato situace trvalá, i změny během sledovaného období byly vyhodnoceny jako nejdynamičtější.

Sociální situace je prioritně ovlivněna především velmi příznivými charakteristikami pražského trhu práce. V hlavním městě je trvale rozsáhlá a různorodá nabídka pracovních míst. Struktura pracovních míst je odvislá od zaměření ekonomiky Prahy na terciární sektor. Nabídka pracovních příležitostí kladně působí na příliv vzdělané pracovní síly, ale na druhé straně jsou tyto profese platově nadprůměrně hodnocené. Z výsledků posledního cenzu je zřejmé, že vzrůstá pracovní mobilita, která je u kvalitnějších míst vyšší. Důsledkem koncentrace pracovních příležitostí jsou i vysoké hodnoty dalších ukazatelů, které byly zvoleny pro popis sociální situace. Především je to velmi nízká míra nezaměstnanosti, kladně hodnocený nízký počet zaměstnaných v primární sféře, ale i vysoké průměrné příjmy domácností a minimální zastoupení sociálně slabých vrstev.

Graf 7.5 Vazba mezi postavením krajů v oblasti sociální a ekonomické

Na hodnotu syntetického ukazatele v této sféře v Praze pozitivně působí i nejvyšší vybavenost zdravotními zařízeními v přepočtu na obyvatele, což se odvíjí od postavení Prahy jako centra lékařských zařízení s celostátní působností. Naproti tomu negativně vyhodnocen byl ukazatel týkající se počtu míst v sociálních ústavech, ale zde je třeba mít na zřeteli, že tato zařízení určená pro obyvatele hlavního města jsou umístěna mimo hranice Prahy. Také počet nevyřízených žádostí o umístění v domech s pečovatelskou službou v přepočtu na 1 000 obyvatel nebyl v Praze příznivý. Tyto charakteristiky souvisí s věkovou strukturou pražské populace, kde i přes posuny v posledním období je počet obyvatel v důchodovém věku velmi vysoký.

Jako významný negativní rys sociální situace v Praze je třeba označit vysokou kriminalitu, jev, který je v anonymním prostředí velkoměst vždy zvýšený. Zjištěné trestné činy v přepočtu na 1 000 obyvatel v Praze násobně převyšují hodnoty v ostatních regionech. I při poněkud klesající tendenci v posledních letech je tento jev jednoznačně nejvíce negativně hodnocen.

Ačkoli postavení Prahy je v sociální oblasti trvale velmi příznivé, během sledovaného období docházelo k dalšímu zlepšení, a to celkově vyjádřeno syntetickým ukazatelem k nejvýraznějšímu ze všech krajů. Pozitivní je, že ke zlepšení došlo v oblasti sociálního zabezpečení, kde jsou stavové hodnoty nepříznivé. Nevíce ze všech krajů je v Praze počet lůžek v ústavech sociální péče. Také počet lékařů zde vzrostl nejvýznamněji spolu s výší průměrného důchodu. Bohužel jen velmi málo se zlepšila kriminalita.

Míra ekonomické aktivity je v Praze nad celorepublikovým průměrem, ale v průběhu let 2000 – 2004 mírně poklesla. Nepříliš příznivě se rovněž vyvíjela pracovní neschopnost. V Praze je trvale snížené průměrné procento pracovní neschopnosti, takže na rozdíl od většiny krajů zde byl pokles malý. Ale ani vývoj uvedených ukazatelů neovlivnil změny natolik, aby Prahu v tomto směru posunul z její první pozice při hodnocení jednotlivých krajů.

V ekonomické oblasti je síla Prahy nesrovnatelná s ostatními částmi ČR. Jak bylo řečeno, příznivá situace v oblasti sociální vyplývá především z mimořádně dobrého postavení Prahy ve sféře ekonomické. Tato provázanost je natolik těsná, že i zařazení některých ukazatelů do jedné z těchto oblastí není zcela jednoznačné (například podíl osob s osobním počítačem v bytě). Dominantní postavení Prahy v ekonomické oblasti je pro Prahu trvale charakteristické. Praha dosáhla nejlepšího hodnocení současného stavu ve většině vybraných ukazatelů. Hodnoty ukazatelů v této oblasti trvale a výrazně převyšují úroveň ostatních krajů ČR. S tím souvisí také skutečnost, že změny v období 2000 – 2004 nebyly tak razantní jako u většiny ostatních krajů, kde došlo k výraznějšímu zlepšení.

Graf 7.6 Vazba mezi sociálním a ekonomickým vývojem krajů v letech 2000 - 20004

V hodnocení postavení kraje v ekonomické oblasti byla Praha nejlépe vyhodnocena u 10 ze 13 zvolených ukazatelů. Naproti tomu na jednom z posledních míst (na 12. pozici) byla Praha v hodnocení ukazatele, který vyjadřuje rozdíl mezi mzdou v odvětví s hodnotou nejvyšší a nejnižší. Tato výrazná diferenciace je průvodním jevem vysoké mzdové úrovně.

V dalším vývoji v ekonomické sféře je v Praze možnost zlepšení již poněkud limitována. Proto v porovnání krajů v ohledu změn ve sledovaném období se Praha umístila hodnotou syntetického ukazatele až na 9. místě. Jako výrazně pozitivní (nejvíce ze všech krajů) byl hodnocen pouze nárůst počtu hostů v hromadných ubytovacích zařízeních. V ostatních ukazatelích byl ve většině ostatních krajů vývoj dynamičtější a zlepšení markantnější. Zpomalení vývoje v této sféře v hl. m. Praze a tím i zbrždění oddalování Prahy v hospodářských parametrech od ostatních regionů je třeba hodnotit z hlediska regionálního rozvoje spíše kladně.

Za pozitivní lze považovat, že v některých oblastech se disparity mezi Prahou a ostatními regiony dále neprohlubují. V posledním roce se nezvyšoval index (ČR = 100) ani v HDP na 1 obyvatele ani u výše disponibilního důchodu domácností na 1 obyvatele. V Praze je stále hlavní váha ekonomických výkonů vázána na terciární sféru, zejména na obchod a služby pro podniky. Podíl zaměstnaných ve službách v Praze trvale roste. Pozitivní ovšem je, že narůstají i tržby z průmyslové činnosti, zejména u zpracovatelského průmyslu. Zvyšují se i výkony ve stavebnictví. Na druhé straně došlo ke zpomalení dynamiky růstu podnikatelské aktivity.

V charakteristikách environmentálních Praha jako kraj, který tvoří jedno velkoměsto, zaznamenává dlouhodobě velmi nepříznivé hodnoty. Vysoká hustota zalidnění, nízký podíl lesní půdy spolu s vysokou spotřebou přírodních zdrojů (specifická potřeba vody na obyvatele) a nakonec zejména vysoké hodnoty emisí, zapříčiňují to, že se hlavní město ČR řadí v porovnání životního prostředí ke krajům výrazně zaostávajícím za republikovým průměrem. Výsledná hodnota syntetického ukazatele, který určil postavení kraje v oblasti životního prostředí řadí Prahu na 12. místo mezi 14 kraji. Vůbec nejhůře je na tom Praha ve 4 z 9 ukazatelů. Ovšem vysoké negativně hodnocené míry těchto 4 ukazatelů jsou dány tím, že celý kraj Praha je tvořen právě jedním velkoměstem. Jsou to ukazatele, které vypovídají o výše zmíněných jevech (vysoké hustotě osídlení, vysoké spotřebě vody a malém zalesnění). Příznivé nejsou ovšem ani hodnoty ukazatelů hovořících o výši emisí. Nejlépe na druhou stranu byla Praha hodnocena ve výši investic na ochranu životního prostředí, v napojení na čističku odpadních vod a kanalizaci.

Problematika životního prostředí je v Praze jednou z nejvýznamnějších trvale řešených otázek. Že se řešení této problematiky alespoň částečně daří naplňovat, se odráží i v tom jak byla Praha hodnocena z hlediska změn v této oblasti ve sledovaném období. V celkovém hodnocení podle syntetického ukazatele se Praha z hlediska změn umístila na 3. místě (za Olomouckým a Libereckým krajem). Velmi dobře bylo hodnoceno snížení emisí a zvýšení podílu lesní půdy. Naproti tomu zvýšení investic na ochranu životního prostředí bylo minimální (nejnižší ze všech krajů), což je dáno ovšem tím, že ve všech letech sledovaného období byla výše těchto investic velká, takže pro zvyšování byl velmi malý prostor.

Tab. 7.2 Postavení kraje v celém sledovaném období

Tab. 7.3 Změna postavení kraje během sledovaného období

Tab. 7.4 Pořadí krajů v jednotlivých ukazatelích - postavení kraje v celém sledovaném období *)

*) seznam ukazatelů je uveden v tab. 7.1
Tab. 7.5 Pořadí krajů v jednotlivých ukazatelích - změna postavení kraje během sledovaného období*)

*) seznam ukazatelů je uveden v tab. 7.1

¹⁾ podle vzorce; byla použita funkce MS Excel =CORREL(pole1;pole2)

²⁾ podle vzorce, kde je směrodatná odchylka aje průměr

³⁾ Z-transformace , kde značí jednotku (kraj) a znak (ukazatel). Takto upravené hodnoty mají nulový průměr a jednotkovou směrodatnou odchylku a jsou mezi sebou vzájemně porovnatelné.