4.5 Zdravotnictví

4.5 Zdravotnictví

• Počet lékařů v Praze mírně narůstá, připadá 7 lékařů na 1 000 obyvatel
• Ve státních zdravotnických zařízeních se počet lékařů zvýšil výrazně více než v zařízeních nestátních
• Od roku 2000 vzrostl o 16 % počet hospitalizovaných pacientů a zkrátila se mírně průměrná doba hospitalizace
• Ukazatele pracovní neschopnosti jsou pod celorepublikovými hodnotami
• Ve srovnání s rokem 2000 poklesl průměrný denní stav práce neschopných o 5,3 %

Hlavní město Praha se od ostatních regionů České republiky z hlediska skladby ústavních zdravotnických zařízení výrazně liší. Značná část ústavní zdravotní péče ( základní i specializované ) je poskytována ve velkých fakultních nemocnicích, které jsou v řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví. Tato zařízení patří rovněž k těm, které svojí činností překračují hranice města.

Kromě ústavních zařízení státních je lůžková zdravotní péče v hl. m. Praze poskytována též v nestátních zdravotnických zařízeních.

V Praze k 31. 12. 2004 bylo 25 nemocnic (ze 197 v celé ČR). Ovšem v těchto nemocnicích sloužilo pacientům 10 327 lůžek, což představuje téměř 16 % ze všech nemocničních lůžek v ČR a naprosto největší kapacitu ze všech krajů. Také počet hospitalizovaných pacientů je v Praze trvale nejvyšší ze všech regionů a v roce 2004, kdy v pražských nemocnicích bylo hospitalizováno 342 343 pacientů to bylo více než 15 % ze všech hospitalizovaných v ČR.

Poněkud odlišná je situace u odborných léčebných ústavů pro děti i dospělé, mezi něž jsou zahrnuty léčebny dlouhodobě nemocných, psychiatrické léčebny, ozdravovny, rehabilitační ústavy a ostatní odborné léčebné ústavy. Tato zařízení jsou častěji umísťována mimo hlavní město, takže lůžková kapacita v těchto zařízeních v Praze představuje s 2 585 lůžky jen 11 % z úhrnu lůžek v ČR a větší lůžková kapacita byla ve třech krajích (Moravskoslezský, Středočeský a Vysočina).

Mimořádné postavení Prahy ve vybavenosti zdravotnickými zařízeními dokládá celá řada souhrnných ukazatelů zdravotnické statistiky.

Tab. 4.5.1 Vybrané ukazatele zdravotnictví

Zdroj: ÚZIS

Relativní ukazatele vztahující se k počtu obyvatel naznačují, že ve srovnání s průměrem ČR a ostatními kraji je v Praze situace značně odlišná. Zatímco běžně připadá na 1 000 obyvatel kolem 3 lékařů, v Praze to v roce 2004 bylo již téměř 7 lékařů. Tato situace je podobná i v ostatních velkých městech ČR. I zde se projevuje koncentrace zdravotnických zařízení sloužících celému regionu. Například v Plzni na 1 000 obyvatel v roce 2004 připadalo 8 lékařů a v Brně 7,6.

Během sledovaného období se zvýšil počet lékařů cca o 20 %, ale výrazněji rostl počet lékařů ve státních zařízeních, kde pracuje v Praze 47 % ze všech lékařů. V Praze je tento podíl státních zařízení vyšší než v ostatních regionech, protože zde jsou zastoupeny velké specializované nemocnice právě s celostátní působností. Mírně vzrostl i počet středních zdravotnických pracovníků. Naopak úbytek byl zaznamenán u počtu lůžek. Naproti tomu počet hospitalizovaných pacientů mírně stoupá, ale poněkud se zkracuje průměrná ošetřovací doba.

Zvýšil se i počet ordinací lékařů, a to zejména různých neběžných specialistů. Celkově v posledních letech klesá poněkud počet ordinací dětských lékařů, a to i v celé ČR. Souvisí to s celkovým úbytkem dětí do 15 let, ačkoli v posledních letech se počty narozených mírně zvyšují. K poměrně velkému navýšení došlo v počtu lékáren a výdejen léků, zde se počet zvýšil téměř o 30 %.

Statistická data o počtu zařízení, lůžek i pracovníků ve zdravotnictví nemohou postihnout změny kvality péče. Dlouhodobý nárůst kvality zdravotnické péče se odráží spíše v demografických ukazatelích jako je naděje dožití nebo zemřelí podle příčiny smrti.

S ukazateli o zdravotní péči jsou tradičně spojovány údaje o pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Statistika pracovní neschopnosti má v Praze příznivější hodnoty než v jiných regionech. Souvisí to především se situací na trhu práce a také se strukturou populace. V neposlední řadě je zde i vliv životního stylu a specifických nároků na pracovní zatížení. Zatímco v ostatních regionech je vysoký podíl manuálních a namáhavých pracovních činností, v Praze jde ve větší míře o fyzicky méně náročná zaměstnání. Vysoký podíl středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaného ekonomicky aktivního obyvatelstva je také jedním z faktorů ovlivňujících životní styl, který je zvláště v posledních letech silněji zaměřen na ochranu zdraví. Významným faktorem ovšem je i situace na trhu práce. Je statisticky prokázaná závislost mezi mírou nezaměstnanosti, ale i výší mezd a ukazateli pracovní neschopnosti. V Praze, kde je nejnižší nezaměstnanost a nejvyšší průměrné mzdy, je trvale i nejnižší míra pracovní neschopnosti.

Tab. 4.5.2 Základní ukazatele pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz

Počet nemocensky pojištěných osob se oproti roku 2000 mírně zvýšil (o 3 %). V roce 2004 bylo v Praze přihlášeno 20 % ze všech nemocensky pojištěných osob ČR. Výdaje na dávky nemocenského pojištění vyplacené v Praze činily v tomtéž roce 19 %.

Značně ovšem poklesl počet nově hlášených případů, zejména z důvodu nemoci, kde byl pokles téměř o čtvrtinu případů. I u úrazů došlo k poklesu o necelých 5 %. V návaznosti na to poklesl i počet kalendářních dní pracovní neschopnosti. Příznivá tendence je patrná i u úrazů, pokud je bereme celkem. Jejich počet klesl oproti roku 2003 o 6 %, spolu s ním se mírně zkrátila i úhrnná doba pracovní neschopnosti pro úrazy. Pouze u úrazů pracovních byl oproti předchozímu roku zaznamenán mírný nárůst.

Zlepšila se i situace v relativních ukazatelích pracovní neschopnosti. V roce 2004 byl v Praze nejnižší průměrný denní stav práce neschopných za sledované období. Ve srovnání s ostatními regiony byla v Praze nejnižší míra pracovní neschopnosti v celé ČR.

Tab.4.5.3 Relativní ukazatele pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz

Průměrná doba trvání pracovní neschopnosti poněkud vzrostla, ale v souvislosti s poklesem všech ostatních charakteristik pracovní neschopnosti lze soudit, že jde o případy vážnějších chorob, takže tento mírný nárůst je vysvětlitelný. Průměrný denní počet práce neschopných se ve srovnání s rokem 2003 snížil téměř o 15 %.