4. Sociální vývoj
4.3 Ekonomická aktivita
Přílohy
4.3 Ekonomická aktivita4.3 Ekonomická aktivita
Statistické údaje o ekonomické aktivitě obyvatel jsou celoplošně zjišťovány opět jednou za 10 let při pravidelných cenzech. Tato velmi významná oblast je mapována také v mezicenzálním období, a to výběrovým šetřením pracovních sil, které probíhá průběžně. Hlavním cílem tohoto šetření je získání informací o trhu práce zjišťovaných šetřením v domácnostech respondentů v místě bydliště. Rozsah výběrového souboru představuje cca 0,7 % trvale obydlených bytů v České republice. Tato velikost výběru umožňuje získat spolehlivé odhady do úrovně krajů. V Praze tedy je možno výsledky uvádět za celé hlavní město, ale nikoli již za jeho městské části. Graf 4.3.1 Obyvatelstvo ve věku 15 a více let podle ekonomické aktivity (VŠPS) 
Počet obyvatel ve věku 15 – 64 let od roku 2000 v Praze mírně roste vlivem migrace. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tvořící pracovní sílu, jsou osoby patnáctileté a starší, které splňují požadavky na zařazení mezi zaměstnané či nezaměstnané. Pracovní potenciál hl. m. Prahy v roce 2000 představovalo 640,3 tisíc obyvatel. Počty ekonomicky aktivních podle výsledků výběrového šetření pracovních sil však mírně klesají. Již několik let byl stabilně zaznamenáván početní úbytek, ale v roce 2003 došlo k nárůstu přibližně o 0,5 % oproti roku předchozímu, v roce 2004 došlo však k dalšímu mírnému poklesu. Nárůst počtu byl zaznamenán u ekonomicky aktivních jen ve věkové kategorií 30 až 44 let, což souvisí s početním růstem obyvatel v tomto věku. V rozdělení na muže a ženy byl výraznější pokles zaznamenán u ženské části pracovní síly, kde oproti roku 2000 byl pokles o 4,5 % a u mužské části jen o 0,3 %. Podíl ekonomicky aktivních žen je v Praze trvale vyšší než v ostatních regionech, ale stále mírně klesá. Tab. 4.3.1 Ekonomická aktivita (VŠPS)
Míra ekonomické aktivity, vyjadřující podíl pracovní síly na počtu všech osob starších 15 let, stále převyšuje 60 % a je nejvyšší ze všech krajů. Intenzita ekonomické aktivity podle věku se nápadně odlišuje podle dosaženého stupně vzdělání. Existuje pozitivní závislost mezi výší vzdělání a intenzitou ekonomického zapojení. Úroveň vzdělanosti hraje významnější roli zejména v obou krajních obdobích ekonomicky aktivního života. Údaje o míře ekonomické aktivity v členění podle věku i vzdělání jsou k dispozici jen z cenzů v desetileté periodicitě. Zejména ve věkové skupině do 20 let je však potřeba interpretovat získané rozdíly opatrně. Osob s maturitním a vyšším vzděláním je v tomto věku dosud minimum, zanedbatelnou pracovní aktivitu osob se základním vzděláním je třeba vysvětlit tím, že se jedná o žáky a studenty, kteří dokončili povinnou školní docházku a nyní pokračují ve studiu na střední škole (podobné je vysvětlení pro nízkou aktivitu maturantů ve věku 20 - 24). Zajímavá je ovšem velmi vysoká aktivita vyučených (téměř 2/3 jich ve věku 15-19 již pracuje). Pozoruhodné rozdíly vidíme ve věku 55-59 let, kde osob se základním vzděláním pracuje méně než 40 % (častěji využívají možnost odejít do předčasného důchodu), u vysokoškoláků je hodnota dvojnásobná. V rozdělení podle věku mírně klesá míra ekonomické aktivity ve všech věkových kategoriích (s výjimkou nejstarší). Míra ekonomické aktivity je v Praze nejvyšší ve věku 45 – 49 let (93,4 %). Naopak nejnižší je ve věku do 20 let (5,4 %) a také na druhé straně spektra věkové struktury, tj. u obyvatel ve věku 60 – 64 let. Pro pražskou pracovní sílu je charakteristické, že má ve srovnání s ostatními regiony republiky výrazně lepší kvalifikační strukturu. Z hlediska vzdělání je nejvyšší míra aktivity u vysokoškoláků (77,8 % v roce 2004), třebaže od roku 2000 poklesla o 2 procentní body. Míra ekonomické aktivity klesá s klesajícím stupněm vzdělání, u středoškoláků se pohybuje kolem 65 %, u obyvatel se základním vzděláním nebo bez vzdělání ovšem jen kolem jedné pětiny. Graf. 4.3.2 Míra ekonomické aktivity obyvatel ve věku 15 a více let podle vzdělání (VŠPS) 
Při sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 byla zjišťována také ekonomická aktivita cizinců. Cizinci, tj. osoby, které při sčítání uvedly jiné státní občanství než České republiky (v případě dvojího státního občanství ani jedno nebylo ČR), představovali v Praze v roce 2001 necelá 3 % populace, ale v roce 2004 již téměř 7 %. Vzhledem k tomu, že většina těchto lidí přichází do ČR právě za prací, je pochopitelné, že míra ekonomické aktivity je u nich vyšší. Ke dni sčítání byla míra ekonomické aktivity u domácího obyvatelstva 62,6 %, ale u cizinců dosáhla výše 70,3 %. Hlavní složkou ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou osoby zaměstnané, mezi které počítáme zaměstnance, zaměstnavatele, osoby pracující na vlastní účet (dříve OSVČ), členy produkčních družstev a také pomáhající rodinné příslušníky. Počet osob s jediným nebo hlavním zaměstnáním, tj. osob zaměstnaných v národním hospodářství (zahrnující i ozbrojené složky), se pohybuje od roku 2001 kolem 608 tisíc, v roce 2004 počet zaměstnaných poklesl na 601,3 osob. Podle postavení v zaměstnání je trvale naprostá většina v postavení zaměstnanců. V Praze to v roce 2004 bylo 78,4 % ze všech zaměstnaných. V hlavním městě je však tento podíl nižší než v ostatních regionech a to z důvodu silnějšího zastoupení dalších dvou složek zaměstnaných a to zaměstnavatelů (v roce 2004 to bylo 4,5 %) a OSVČ (v roce 2004 to bylo 16,4 %). Počet osob pracujících na vlastní účet v Praze stále mírně roste i za situace kdy počty zaměstnanců i zaměstnavatelů mají klesající tendenci. Podle odvětví národního hospodářství je v Praze trvale naprostá většina zaměstnaných v tzv. terciárním sektoru jinak nazývaném sektor služeb. V roce 2000 pracovalo ve službách v Praze 78 % všech zaměstnaných a v roce 2004 to bylo již 79 %. Tab. 4.3.2 Struktura zaměstnanosti podle sektorů
Ve srovnání se situací v ČR je pro Prahu charakteristické zejména výrazně silnější zastoupení terciálního sektoru. Graf. 4.3.3 Srovnání zaměstnanosti podle hlavních sektorů v Praze a ČR 
Největší počet Pražanů je zaměstnán v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost. V roce 2004 zde bylo zaměstnáno 95,7 tisíc osob, což představuje necelých 16 % ze zaměstnaných obyvatel Prahy. V absolutních hodnotách sice počty zaměstnaných v tomto odvětví mírně klesají, ale jejich dominantní postavení trvá. Naproti tomu počet zaměstnaných ve druhém nejsilněji obsazeném odvětví, kterým je odvětví činností v oblasti nemovitostí a pronájmu, služby pro podniky a podnikatelské činnosti trvale mírně roste. V roce 2004 zde bylo zaměstnáno 86,7 tisíc osob, tedy 14 %. Jediným odvětvím výrobní sféry, kde je zaměstnána značná část pražského ekonomicky aktivního obyvatelstva je zpracovatelský průmysl, který je v počtu zaměstnaných na třetí pozici. Počet zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu mírně klesá, ale v delším pohledu je možno mluvit o stagnaci poměrně vysokého podílu. V roce 2004 zde bylo zaměstnáno 61,1 tisíc obyvatel Prahy, což je desetina ze všech zaměstnaných. Mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo jsou počítáni i nezaměstnaní. Nezaměstnanost je mapována jak výběrovým šetřením pracovních sil, tak i úřady práce. Dle VŠPS počet nezaměstnaných v roce 2000 dosáhl 26,9 tisíc osob, v průběhu sledovaného období klesl a v roce 2004 byl počet nezaměstnaných 24,3 tisíc. Obecná míra nezaměstnanosti zjištěná na základě výběrového šetření pracovních sil oproti předchozímu roku v Praze poklesla a v dlouhodobém pohledu lze hovořit spíše o stagnaci. Pokud srovnáme tuto situaci porovnáme s údaji, které poskytuje MPSV lze říci, že v této evidenci je ve většině ukazatelů patrný i v Praze od roku 2000 mírný nárůst. Podle evidence úřadů práce bylo v Praze ke konci roku 2004 téměř 27 tisíc uchazečů o zaměstnání, což je téměř o čtvrtinu více než ke konci roku 2000. Nárůst počtu uchazečů o zaměstnání oproti roku 2000 je v Praze poněkud výraznější než je tomu v ČR úhrnem (nárůst o 18,4 %). Také míra registrované nezaměstnanosti i v ČR stoupá jen mírně, ale v Praze je tento poměr počtu nezaměstnaných k ekonomicky aktivním na necelé polovině hodnoty republikové. Tab. 4.3.3 Registrovaná nezaměstnanost k 31. 12. Zdroj: MPSV Složení uchazečů o zaměstnání podle délky trvání nezaměstnanosti v Praze je charakterizováno zvýšeným zastoupením krátkodobě nezaměstnaných. Nezaměstnaní, kteří jsou hlášeni méně než 3 měsíce, představují v Praze plnou třetinu ze všech nezaměstnaných (v ČR celkem to je cca čtvrtina). V Praze druhou nejpočetnější skupinou jsou nezaměstnaní, kteří jsou v evidenci od 3 do 6 měsíců. V ČR jsou to ovšem dlouhodobě nezaměstnaní, kteří jsou v evidenci déle než 2 roky a ti v celku republiky představují čtvrtinu všech nezaměstnaných. V Praze je to jen cca desetina. Dlouhodobě hlášení nezaměstnaní jsou v Praze nejméně zastoupeni ze všech regionů. Tab. 4.3.4 Uchazeči o zaměstnání podle délky nezaměstnanosti k 31. 12. Zdroj: MPSV Struktura nezaměstnaných podle věku se v Praze příliš neliší od údajů za ČR. V Praze je poněkud vyšší podíl nezaměstnaných ve věku 25 až 34 let, který souvisí se zvýšeným zastoupením absolventů VŠ v obyvatelstvu Prahy. Také poněkud vyšší podíl osob v nejstarších věkových kategoriích souvisí s věkovým složením pražské populace. Pozitivní je pokles nezaměstnaných v nejnižší věkové kategorii, který je ovšem vázán také na prodloužení doby účasti na vzdělávacím procesu. Tab. 4.3.5 Uchazeči o zaměstnání podle věkových skupin k 31. 12. Zdroj: MPSV Velmi podstatnou charakteristikou je složení nezaměstnaných podle vzdělání. Základní vzdělanostní struktura nezaměstnaných v Praze se v některých ohledech liší od situace v ČR. V Praze je zvýšený podíl nezaměstnaných s vyššími stupni vzdělání. Se středním vzděláním s maturitou v ČR v roce 2004 to bylo 21,2 % ze všech nezaměstnaných, oproti 32,7 % v Praze. Nezaměstnaných s vyšším a vysokoškolským vzděláním v ČR v roce 2004 bylo 3,9 % a v Praze 11,4 %. Je to dáno vzdělanostní strukturou pražské populace, kde je vysoký podíl osob s vyššími stupni vzdělání. Tab. 4.3.6 Uchazeči o zaměstnání podle dosaženého vzdělání k 31. 12. Zdroj: MPSV Důležitým ukazatelem je ovšem růst počtu pracovních míst, který je v Praze velmi výrazný v situaci, kdy v ČR celkem zaznamenáváme spíše stagnaci. V roce 2004 bylo ze všech volných pracovních míst v republice 28,5 % V Praze. Graf 4.3.4 Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa 
Počet uchazečů o zaměstnání v Praze byl v roce 2000 o téměř 80 % vyšší než počet volných míst. Ovšem v roce 2004 již byl počet uchazečů vyšší jen o 45 %. Zatímco v ČR připadá na jedno volné pracovní místo 10,6 uchazečů, v Praze to je na 1 volné místo 1,6 uchazeče. Enormní nárůst hlášených volných míst, k němuž došlo zejména v roce 2004, je však v Praze orientován spíše do oblasti nekvalifikovaných činností. Tab. 4.3.7 Volná pracovní místa podle požadovaného vzdělání k 31. 12. Zdroj: MPSV V roce 2004 bylo téměř 60 % nabízených volných míst takových, u nichž nebylo požadováno jiné než základní vzdělání. U této kategorie došlo také k nejvýraznějšímu nárůstu počtu pracovních míst. Naproti tomu nejméně požadovaným vzděláním je střední všeobecné vzdělání s maturitou. Pražský trh práce ovšem nenabízí pracovní příležitosti jen obyvatelům Prahy, ale je velkým magnetem pro široké okolí a v podstatě pro celou ČR. Praha jako hlavní město státu, centrum společenského a kulturního života, s vysokou koncentrací školských i zdravotnických zařízení spolu s dalšími specifickými podmínkami pro činnosti zejména v terciární oblasti hospodářství, nabízí velký počet pracovních míst nejen pro své obyvatele, ale i pro obyvatele blízkého i vzdálenějšího okolí právě tak jako pro obyvatele celé republiky. Z výsledků SLDB 2001 jsou k dispozici údaje o dojížďce za prací. Oproti předchozím cenzům se zvýšil počet osob bydlících mimo Prahu a pracujících v hlavním městě, a to zvláště ve srovnání s rokem 1991. Zatímco v roce 1991 obsadili dojíždějící do Prahy 15,5 % pracovních míst, v roce 2001 to bylo 22,5 % ze všech pracovních míst. Tab. 4.3.8 Dojížďka za prací z ostatních regionů podle SLDB
Dominantní je dojížďka ze Středočeského kraje, kde jde zejména o bezprostřední okolí hlavního města, které se v posledních letech stává obytným zázemím Prahy. Oproti předchozím cenzům se zvýšil i počet osob bydlících v hlavním městě vyjíždějících za prací mimo Prahu. V roce 1980 pracovalo za hranicemi hlavního města 2,1 % ze všech zaměstnaných Pražanů, v roce 1991 to bylo 3,1 % a v roce 2001 již 4,9 %. Celkově roste mobilita pracovní síly. Kromě široké nabídky pracovních příležitostí je pražský trh práce atraktivní i mzdovou situací firem se sídlem v hlavním městě. Standardní výstupy ze statistických zjišťování u firem poskytují data za kraje podle sídla firmy. Nelze proto hovořit o mzdách osob pracujících v daném regionu. V podnicích, jejichž sídlo je na území hl. m. Prahy pracovalo téměř 910 tisíc zaměstnanců, což je zhruba o 13 % vyšší počet než v roce 2001. Celkový počet zaměstnaných (fyzických osob) zahrnutých v šetření tvoří více než 28 % všech zaměstnaných osob v ČR. To je téměř 3x více než u druhého Moravskoslezského kraje, který má zhruba o 100 tis. více trvale bydlících obyvatel než hlavní město. Značný rozestup ve výši mezd mezi Prahou a ostatními kraji vyplývá jednak z příznivé situace na zdejším pracovním trhu, dále pak z tzv. podnikové metody, kdy je do celkového počtu zaměstnanců podnikatelských subjektů sídlících v Praze započítáván i počet pracovníků pracujících pro tyto organizace mimo hranice hl. m. Prahy. V hlavním městě je nejvyšší počet registrovaných ekonomických subjektů mezi kraji. Tab. 4.3.9 Pracovníci a mzdy podle krajů *)
Největší část zaměstnanců vybraných jednotek hl. m. Prahy pracuje v odvětví Veřejná správa a obrana, povinné sociální zabezpečení (19 %). Zhruba o jedno procento méně je zaměstnáno v odvětví dopravy, skladování a spojů (18 %). Deseti procentní podíl byl dále překročen v odvětví obchod, opravy motorových vozidel (12 %), průmyslu celkem (OKEČ C až E, 11,6 %), kde téměř 85 % zaměstnanců pracuje ve zpracovatelském průmyslu, a činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu, podnikatelské činnosti (11,4 %). Až na odvětví průmyslu jde o subjekty terciární sféry. Tento stav odpovídá struktuře zaměstnanosti ve velkých městech. Vysoký podíl zaměstnanců veřejné správy je způsoben značným počtem těchto organizací sídlících v Praze jako hlavním městě ČR. Na opačném konci tohoto spektra se nacházejí organizace, které jsou v odvětvové struktuře městského osídlení zastoupeny zřídka (subjekty zemědělství, myslivost, lesnictví, 0,4 %) nebo zde pro jejich činnost nejsou vhodné přírodní podmínky (těžba nerostných surovin, 0,04 %). Stejné pořadí pouze s drobnými rozdíly v relativních ukazatelích platí i pro počty zaměstnanců přepočtených na plnou pracovní dobu. V roce 2004 byla průměrná měsíční mzda zaměstnance (fyzické osoby) v Praze 22 437 Kč. Oproti roku 2001 se jednalo o téměř 22procentní nárůst. Ve srovnání s vývojem výše mezd v ostatních krajích (a ČR celkem) se jednalo o podprůměrné zvýšení (v ČR překročil růst průměrné mzdy zaměstnance ve sledovaném období 23 %). Nadále však mzdy v Praze výrazně převyšují mzdový průměr republiky. Vlivem pomalejšího růstu se však rozdíl mezi hlavním městem a ČR v této oblasti snížil (v roce 2004 překračovaly mzdy v Praze o 24 % celorepublikové hodnoty). Mzdy zaměstnanců podniků v hlavním městě ovlivňují průměrné mzdy celé republiky natolik významně, že v žádném jiném kraji nedosahují mzdy republikového průměru. Druhé nejvyšší průměrné mzdy jsou ve Středočeském kraji, který je funkčně velmi úzce propojen s hlavním městem. Značný rozestup Prahy a ostatních krajů ve výši průměrných mezd je, mimo jiné, způsoben i odlišnou strukturou zaměstnanosti na území metropole. Větší měrou jsou zastoupena odvětví s vyššími požadavky na odbornou kvalifikaci pracovníků. Nezanedbatelný je i vliv zvýšeného počtu podnikatelů a podniků se zahraniční kapitálovou účastí, které v Praze sídlí. Nejvyšší mzdy mají zaměstnanci v odvětví finančního zprostředkování, kde je zaměstnáno cca 6,4 % osob. Průměrná mzda (u fyzických osob 38 371 Kč a u přepočtených 38 904 Kč.) je o více jak 55 % vyšší než celková průměrná mzda v Praze. Vysoké průměrné mzdy dále dosahuje výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody (průměrná mzda u fyzických osob činila 29 927 Kč a u přepočtených osob 30 137 Kč) a těžba nerostných surovin, kde jsou mzdy tradičně nadprůměrné (u fyzických osob činila 26 475 Kč, u osob přepočtených 26 666 Kč). Z hlediska zaměstnanosti v hlavním městě však toto odvětví má okrajový charakter. Je zde zaměstnáno pouze 4,1 % zaměstnanců. Graf 4.3.5 Průměrné mzdy zaměstnanců podle odvětví národního hospodářství v roce 2004 
Relativně nízké jsou v Praze i mzdy v odvětví pohostinství a ubytování, kde jsou mzdy o 35 % nižší než průměrná mzda a navíc zde mzdy jen velmi málo narůstají. Naproti tomu nejvýraznější růst mezd byl zaznamenán v některých z oborů zpracovatelského průmyslu. Výše mezd vyplácených zaměstnancům podniky se sídlem na území hlavního města trvale značně převyšují celorepublikový průměr a jsou výrazně nejvyšší ze všech krajských údajů. Nicméně tyto rozdíly se sice velmi pozvolna, ale přece jen poněkud snižují. V Praze mzdy rostly v posledních dvou letech pomaleji než ve většině regionů. Údaje o mzdách zaměstnanců, kteří pracují přímo na území hlavního města jsou od roku 2002 získávány pouze z výběrových strukturálních šetření, při nichž jsou zjišťovány mzdy jednotlivých zaměstnanců a nikoli celé objemy mzdových prostředků na úrovni podniků či organizací. Údaje z tohoto zjišťování vykazují ještě výraznější rozestupy mezi mzdami v hl. m. Praze a v ostatních krajích. Je to ovlivněno strukturou zaměstnanosti v Praze, pro níž je charakteristické, že je zde zvýšený počet zaměstnanců v odvětvích, kde je požadována vyšší kvalifikace. Dále má významný vliv i skutečnost, že na území Prahy mají pracoviště vedoucí a řídící složky podniků, kde je ohodnocení například vrcholných managerů výrazně vyšší než u běžných zaměstnanců, kteří pracují ve výkonných složkách často mimo hlavní město. |
Zveřejněno dne: $datum
Data jsou platná ke dni zveřejnění publikace.
