3.2 Obyvatelstvo podle věku, rodinného stavu a vzdělání

3.2 Obyvatelstvo podle věku, rodinného stavu a vzdělání

• Mírný další pokles podílu dětské složky populace a snižování zastoupení obyvatel nad 64 let
• Nárůst již vysokého podílu osob v produktivním věku
• Největší početní přírůstky obyvatel ve věku 25 – 34 let a 55 – 64 let
• Mírné zvyšování průměrného věku obyvatel
• Index ekonomického zatížení je trvale nižší než v ČR celkem a jeho výše opět poklesla
• Výrazně klesá počet osob žijících v manželství a podíl svobodných se blíží k třetině populace starší 14 let
• Vzdělanostní úroveň pražského obyvatelstva se vyznačuje nadprůměrným podílem osob s úplným středním a vysokoškolským vzděláním

Praha je územním celkem s nejnižším zastoupením dětí v obyvatelstvu, úroveň plodnosti je zde ve srovnání s ostatními kraji dlouhodobě snížená. Na druhé straně Praha má dlouhodobě i nejvyšší podíl obyvatelstva nad 64 let věku. Koncentrace pracovních příležitostí a další příznivé sociální a ekonomické okolnosti mají ovšem pozitivní vliv na zvyšování počtu přistěhovalých, kteří sem přicházejí za prací.

Tab. 3.2.1 Struktura obyvatel Prahy podle vybraných věkových skupin

Poměrně razantní navyšování počtu obyvatel ve věkových skupinách produktivního věku je v posledních letech pro Prahu typické. V roce 2003 se počet obyvatel ve věku 15 – 64 zvýšil o 7 568, v roce 2004 o 7 395 osob. V současnosti dochází též k výraznému posilování u věkové skupiny 60 – 64 let, což je dáno především přesunem početně silnějších “poválečných“ ročníků do této věkové kategorie. Dále posiluje věková skupina 30 – 34letých, kde působí kromě posunů početně silných skupin obyvatel do tohoto věku také právě migrace za prací. I když nevýrazně, přece celkově nejpočetnější pětiletou skupinou obyvatelstva Prahy je věková skupina 25 – 29 let (9,3 % v roce 2004), a bylo tomu tak např. i v roce 2001 (8,6 %). Následuje skupina 55 – 59letých a 30 – 34letých, obě s 8,2 % podílem v roce 2004.

Naproti tomu se počet dětí do 15 let v roce 2003 snížil o 2 781, v roce 2004 ale již jen o 1 567. V třídění podle pětiletých věkových skupin jsou početní poklesy výrazné zvláště u dětí ve věku 5 – 9 let (v roce 2004 o 1 341 dětí). Do této skupiny již přecházejí velmi početně slabé ročníky, narozené v druhé polovině devadesátých let 20. století, v důsledku mírně stoupající porodnosti se ale zvyšuje počet dětí ve věkové skupině 0 – 4 let.

Trvale v Praze ubývá osob ve věku 65 – 79 let, kde opět hraje jistou roli migrace. Část lidí po odchodu do starobního důchodu volí zřejmě vystěhování na venkov.

Graf 3.2.1 Věkové složení obyvatelstva Prahy dle věkových skupin

Mezi často používané ukazatele, související s vlastním věkovým složením obyvatel patří i nápočtové charakteristiky věkového složení obyvatel, mezi něž především řadíme průměrný věk, index stáří a také index ekonomického zatížení.

Index stáří, dávající do poměru počet osob ve věku 65 a více let a počet dětí v populaci je v Praze o třetinu vyšší než je průměr za celou ČR a je přibližně na úrovni evropských zemí s nejvyššími hodnotami tohoto indexu (Itálie, Německo). Hl. m. Praha je jediným krajem v ČR, kde je podíl dětí v populaci nižší než podíl osob ve věku nad 64 let. Nejmladší populaci má vzhledem k největšímu podílu dětí a nejmenšímu podílu starších osob Ústecký kraj. Index stáří se v Praze za poslední období zvyšuje především v důsledku úbytků dětí do 14 let, snížení počtu osob ve věku 65 a více let není natolik výrazné, aby tento trend ovlivnilo. Vývoj této charakteristiky v Praze zcela odpovídá základní tendenci platné pro celou ČR, rozdíly jsou pouze ve vyšších hodnotách ukazatelů.

Index ekonomického zatížení je poměrem počtu osob ve věku, kdy je jedinec ekonomicky „závislý“, tedy dětí ve věku 0 – 15 let a důchodců 65letých a starších, a osob ve věku produktivním. V Praze v posledních letech poměrně značně tento index klesá v důsledku zvyšování podílu lidí v produktivním věku, který zde patří k nejvyšším v republice. Nejvyšší ekonomická zatíženost obyvatelstva je v kraji Vysočina a ve východních Čechách. Tyto regiony mají totiž nejnižší zastoupení osob v produktivním věku a podíl dětí i starších osob je zde nadprůměrný. Průměrný věk obyvatel hlavního města je trvale vyšší než průměrný věk v ČR a je současně stále daleko nejvyšší ze všech krajů republiky. K 31. 12. 2004 byl průměrný věk obyvatel Prahy 41,7 let, v tom u mužů 39,9 a u žen 43,3 let. Celkově je to o 1,9 roku více než v ČR. Tento ukazatel v Praze trvale mírně roste, např. od roku 1994 se zvýšil o 2,2 roků. Nárůst průměrného věku i jeho hodnotu, která trvale překračuje republikový průměr ovlivňuje především nízký počet dětí. Ačkoli podíl nejstarších vrstev populace v posledních letech neroste, přesto je zde lidí v těchto nejstarších věkových kategoriích relativně vysoký počet. Hodnota průměrného věku v „nejmladších“ krajích ČR – Ústeckém a Karlovarském je 38,8 let.

Tab.3.2.2 Charakteristiky věkové struktury obyvatelstva Prahy v letech 2000 – 2004

Vedle věkové skladby je velmi významnou charakteristikou obyvatelstva jeho struktura podle rodinného stavu. Ta je určována především intenzitou vstupu do manželství, výší rozvodovosti a s ní spojené sňatečnosti rozvedených, ve vyšším věku tuto strukturu výrazněji ovlivňuje i úmrtnost a její rozdílná úroveň u mužů a žen. Na ukazatele struktury podle rodinného stavu působí také již zmíněné nepravidelnosti ve věkovém složení populace. Údaje o struktuře obyvatelstva podle rodinného stavu s vysokou vypovídající kvalitou získává ČSÚ pouze v rámci jednorázových cenzů s desetiletou periodicitou, naposledy to bylo při SLDB v roce 2001.

Tab. 3.2.3 Obyvatelstvo Prahy ve věku 15 a více let podle pohlaví a rodinného stavu (SLDB)

Až do počátku 90. let min. století byla pro populaci ČR charakteristická tradiční struktura obyvatelstva podle rodinného stavu, jejímiž základními rysy byly vysoké podíly ženatých/vdaných a vzhledem k vyšší úmrtnosti mužů již od středního věku i vdov. Praha se výrazně neodlišovala, i když demografické chování populace velkých měst bývá do určité míry specifické (např. pozdější vstup do manželství, vyšší rozvodovost). V devadesátých letech začali mladí lidé vlivem společného působení faktorů ekonomické a individuální povahy vstup do manželství odkládat, část z nich sňatek odmítla úplně a např. dala přednost soužití v tzv. faktických manželstvích.

V Praze se tato změna modelu sňatečnosti projevila v nárůstu podílu svobodných v populaci starších 15 let, přičemž u žen se jednalo o nárůst výraznější. Ženatí a vdané tvořili podle výsledků posledního sčítání stále více než polovinu obyvatelstva (51,5 %). Ovšem u žen již zastoupení vdaných pokleslo pod jednu polovinu. Pokles počtu i podílu ovdovělých (z 11 % na 9 %), a to především mezi ženami, nastal v důsledku značného prodloužení naděje dožití zejména u mužů. Naproti tomu podíl i počet rozvedených trvale stoupá. Je to dáno trvale vysokou mírou rozvodovosti v celé ČR, ale i nižším počtem druhých a dalších sňatků. V Praze stále mezi rozvedenými převažují ženy.

Důležitou charakteristikou struktury populace je i složení obyvatelstva podle vzdělání. Dosažené vzdělání je z ekonomického, sociálního i demografického hlediska jedním ze základních diferenciačních faktorů. Podkladem pro hodnocení trendů vzdělanosti Prahy jsou však i zde pouze výsledky SLDB 2001 v porovnání s minulým cenzem.

Tab. 3.2.4 Obyvatelstvo Prahy ve věku 15 a více let podle pohlaví a nejvyššího ukončeného vzdělání (SLDB)

Úroveň vzdělanosti obyvatelstva nejen Prahy (i celé ČR) se zvláště ke konci minulého století rapidně zvyšovala, a dá se obecně předpokládat, že je tomu tak i v posledních 5 letech. Vzdělanostní úroveň obyvatelstva Prahy je trvale oproti ostatním regionům vyšší. Podle výsledků SLDB 2001 byl v hlavním městě ve srovnání s celorepublikovým průměrem nižší podíl osob se základním vzděláním (o 8,6 procentních bodů) a podíl s učňovským a středním bez maturity (o 9,1 procentních bodů), naopak vyšší v případě osob s úplným středním (o 7,4 procentních bodů) a vysokoškolským vzděláním (o 9,9 procentních bodů).