Úvodní tabulka poskytuje základní přehled o všech krajích a okresech České republiky. Údaje o rozloze krajů a okresů k 31. 12. 2000 byly převzaty z oficiálních dat Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního v Praze.

Velikostní struktura obcí byla zpracována podle územně správního uspořádání k 31. 12. 2000. Počty obyvatel v obcích byly převzaty ze statistické bilance podle obcí k 31. 12. 2000.

Údaje o podnebí jsou reprezentovány základními meteorologickými daty, která byla naměřena meteorologickými stanicemi sídlícími na území kraje. Údaje z těchto stanic byly převzaty z Českého hydrometeorologického ústavu v Praze.

ŽIVOTNÍ  PROSTŘEDÍ

Podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je rozlišováno 6 kategorií zvláště chráněných území: národní parky a chráněné krajinné oblasti - označované jako velkoplošná chráněná území, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky - označované jako maloplošná chráněná území.

Vzhledem k tomu, že se jedná o regionální publikaci, zmiňujeme pouze maloplošná chráněná území (MCHÚ):

• národní přírodní rezervace – menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné v národním či mezinárodním měřítku
• přírodní rezervace – menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast
• národní přírodní památky – přírodní útvar (i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk) menší rozlohy, naleziště nerostů či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s národním či mezinárodním významem ekologickým, vědeckým či estetickým
• přírodní památky – obdobně jako národní přírodní památka, ale pouze s regionálním významem.

Investice na ochranu životního prostředí jsou definovány jako samostatné stavby a ostatní investiční opatření, vedoucí ke zlepšení současného stavu životního prostředí.

Mezi akce na ochranu životního prostředí jsou zahrnuty akce s následujícím programovým zaměřením:

• ochrana vody (s výjimkou podzemní)
• ochrana ovzduší a klimatu
• ekologické nakládání s odpady
• ochrana přírody a krajiny
• redukce vlivu fyzikálních faktorů
• ochrana půdy a podzemní vody

Emise je děj, při kterém jsou vnášeny cizorodé látky různého skupenství do ovzduší. Uvádějí se v kilogramech za hodinu nebo v tunách za rok.

Měrné emise  jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na jednotku plochy území nebo na obyvatele.

Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), který je podle závislosti  na druhu zdrojů a jejich tepelných výkonů členěn na:

• REZZO 1 – zahrnuje stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším, a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Zařízení uvedené skupiny jsou označována jako "velké zdroje znečišťování".
• REZZO 2 – zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Uvedená skupina je označována jako "střední zdroje znečišťování".
• REZZO 3 – zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší. Uvedená skupina je označována jako "malé zdroje znečišťování".
• REZZO 4 – zahrnuje mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, které znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Uvedená skupina je označována jako "mobilní zdroje znečišťování".

Podkladem pro údaje uvedené v tabulkách o odpadech je výkaz ČSÚ Odp P 5-01. Vykazujícími jednotkami jsou podniky s 20 a více zaměstnanci zařazené dle převažující činnosti do odvětví (OKEČ) 01, 10 – 41, 45, 5157, 55, 601, 602, 62, 642, 747, 7481, 851, 852, 90, 9211 a 93.

Kategorie odpadu:

• nebezpečný odpad je takový odpad, který má jednu nebo více následujících nebezpečných vlastností: výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, tepelnou nestálost organických peroxidů, schopnost uvolňovat při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, ekotoxicitu, následnou nebezpečnost, akutní toxicitu, pozdní účinek, žíravost, infekčnost, radioaktivitu. V Katalogu odpadů (vyhláška MŽP č.337/1997 Sb.) je označen kategorií - N.
• ostatní odpad je takový odpad, který je v Katalogu odpadů označen kategorií - O.

Způsoby nakládání s odpadem:

1. úprava a/nebo využití fyzikálními a chemickými postupy – metody úpravy např. třídění, recyklace, získávání složek, regenerace, solidifikace, vitrifikace, bitumenizace, chemická úprava;
2. úprava a/nebo využití biologickými metodami – metody využití nebo zneškodnění, které využívají biologické procesy ke snížení koncentrace škodlivin v odpadu nebo míry nebezpečných vlastností. Jedná se zejména o biologickou dekontaminaci, anaerobní rozklad a kompostování;
3. zneškodnění – jedná se o spalování a termické zneškodnění odpadu s využitím i bez využití tepla, skládkování tj. trvalé uložení na skládkách, odkalištích, odvalech a výsypkách a ukládání do podzemních prostor;
4. skladování odpadu – dočasné umístění odpadu mezi jednotlivými činnostmi při nakládání s ním po dobu nezbytně nutnou z provozních, organizačních, technologických nebo přepravních důvodů.