Sňatečnost ve Zlínském kraji v letech 1991 až 2003
Vývoj sňatečnosti ve Zlínském kraji v letech 1991 až 2003
Zásadní změna životních podmínek po roce 1989 se výrazně promítla i do sňatkového chování obyvatel. Změněná struktura pracovního trhu, růst nezaměstnanosti i nároků na pracovní výkonnost a zejména fakt, že vzrostl věk dosažení ekonomické nezávislosti a tím i samostatnosti, což je dnes nezbytnou podmínkou pro založení vlastní domácnosti, to vše ovlivňuje rozhodnutí vstoupit do manželství.
K tomu se připojuje i skutečnost, že se změnila sama instituce manželství, postavení ženy, celý hodnotový systém, v němž rodina ztratila své výsadní postavení. Manželství se již zdaleka nejeví jediným žádoucím cílem úvah a snah mladých lidí, jako tomu bylo v první polovině 20. století, a to ani pro ženy, které si budují vlastní kariéru, nejsou finančně závislé na partnerovi a mají možnost dosáhnout svých cílů i bez manželství. Právě rostoucí vzdělanost, sebevědomí a nezávislost žen vede nejen k odkládání vstupu do manželství, ale také stále častěji k jeho rozpadu. Navíc naše společnost pohlíží již jinak na rozvedené osoby a je mnohem tolerantnější k soužití dvou lidí bez uzavření sňatku.
Sňatečnost ve Zlínském kraji dlouhodobě nedosahuje celorepublikové úrovně a v roce 2003 byla dokonce nejnižší ze všech krajů.
Při sledování dlouhodobého vývoje sňatečnosti od roku 1961 je patrný značný nárůst hrubé míry sňatečnosti (počet sňatků na 1 000 obyvatel středního stavu) v roce 1973, kdy je nejvyšší za celé období a je reakcí na zavedení výhodných novomanželských půjček. Po tomto roce pak postupně klesá, až v roce 1980 poprvé nedosahuje úrovně roku 1961. Zrušení novomanželských půjček k 1.1.1991 a liberalizace cen se projevilo ve vysoké sňatečnosti v roce 1990, která však nedosáhla úrovně roku 1973 a byla jen o málo vyšší než v roce 1961. V roce 1991 dochází k prudkému poklesu, sňatečnost je nižší než na počátku sledovaného období a má klesající tendenci, až se postupně snižuje na nejnižší hodnotu za celé období v roce 2003.
Snižování hrubé míry sňatečnosti v devadesátých letech je odrazem změněných společenských poměrů a nového životního stylu mladé generace. Situace vzniklá po roce 1989 dala mladým lidem mnoho netušených možností, ale přinesla sebou i dříve neznámá rizika – zvýšenou nezaměstnanost i vzdělaných kvalifikovaných lidí, finanční nedostupnost bytů pro mladá manželství a zvýšené náklady na založení rodiny. Pro mladé lidi manželství a následné založení rodiny již není prioritou. Většině mladých lidí chybí sociální jistota k zabezpečení existence rodiny s dětmi a odmítají odpovědnost za jiné (partnera a děti). Roste počet lidí, kteří žijí sami nebo upřednostňují společné soužití bez uzavření manželství. Svědčí o tom i porovnání struktury obyvatelstva podle rodinného stavu zjištěné při sčítání lidu domů a bytů v letech 1991 a 2001. Zvýšil se podíl svobodných a rozvedených mužů i žen, naopak podíly ženatých a ovdovělých u obou pohlaví klesly. V tzv. faktickém manželství (neformální partnerství muže a ženy) žilo v roce 2001 ve Zlínském kraji asi 8,6 tis. osob, což představuje 1,7 % obyvatel 15ti letých a starších.
Ve srovnání s Českou republikou je hrubá míra sňatečnosti ve Zlínském kraji nižší. Nejvíce se hrubá míra sňatečnosti Zlínského kraje blížila republikové v roce 1998, kdy byla jen o 0,1 bodu nižší. V roce 2003 byla nižší o 0,6 bodu.
Při sledování sňatečnosti žen ve věku 16 až 30 let je zřejmé, že celkové snížení sňatečnosti po roce 1990 bylo provázeno značným úbytkem sňatků žen do 23 let. Sňatečnost žen do 23 let po roce 2000 byla několikanásobně nižší než v roce 1991.
Vzrostla sňatečnost žen 24 letých a starších, avšak růst nebyl tak značný jako pokles u mladších ročníků. Zatímco v roce 1991 byla největší sňatečnost 19ti letých žen, v roce 2003 byla sňatečnost takto starých žen téměř 14krát nižší. V roce 2003 byla nejvyšší sňatečnost 24 letých žen, ovšem byla zhruba dvaapůlkrát nižší než nejvyšší sňatečnost v roce 1991.
Na začátku sledovaného období se nejčastěji vdávaly ženy ve věku 18 až 21 let, v roce 2003 to byly ženy od 23 do 25 let. U žen 24 letých a starších je sňatečnost v roce 2003 vyšší než na počátku sledovaného období. Nejvyšší narůst je u žen ve věku 29 a 27 let, sňatečnost je zhruba 2,5krát vyšší.
Je tedy možné konstatovat, že se sňatečnost nejen snížila, ale zároveň se i těžiště sňatečnosti přeneslo do vyššího věku.
Ve srovnání s Českou republikou je ve Zlínském kraji v celém sledovaném období průměrný věk mužů i žen uzavírajících sňatek nižší, ale projevila se stejná tendence zvyšování průměrného věku snoubenců. Rozhodnutí vstoupit do manželství je v dnešní době obtížnější a zodpovědnější než v minulosti. Kromě ekonomických potíží vedou k odkládání sňatku i další příčiny sociálního charakteru – celosvětový trend individualizace společnosti, vzrůstající důraz na vzdělání a kariéru, možnosti cestování apod., které se odráží v subjektivním rozhodnutí jednotlivce odložit založení rodiny, případně od tohoto úmyslu upustit. Nemalou roli zde hraje i dostupnost kvalitní antikoncepce a tím odpadá nutnost vstupovat do manželství pod tlakem těhotenství. Mladí lidé stále častěji žijí spolu „na zkoušku“ a uzavření sňatku odkládají do vyššího věku.
Na počátku sledovaného období polovina nevěst dosáhla věku maximálně 21 let, v roce 2003 už 26 let. U ženichů to bylo 23,8 let v roce 1991 a 28,4 let v roce 2003. Muži se na počátku sledovaného období nejčastěji ženili ve věku 21 let, na konci sledovaného období ve věku 26 let. U žen došlo ke zvýšení z 19 na 24 let.
Průměrný věk při sňatku ve sledovaném období vzrostl u mužů o 4,5 roku, u žen o 4,7 roku. Rozdíl mezi průměrným věkem ženicha a nevěsty se pohyboval od 2,7 do 3,1 roku.
Největší podíl na celkovém počtu sňatků zaujímají oboustranně první sňatky, ale ve sledovaném období jejich podíl na celkovém počtu sňatků postupně klesá. Na druhém místě ve všech letech co do četnosti a zastoupení jsou sňatky vzájemně rozvedených partnerů. Jejich podíl na celkovém počtu sňatků se zvýšil z 6,9 % na začátku období na nejvyšší hodnotu 9,8 % v roce 2001, pak mírně poklesl na 9,0 % v roce 2003. Na třetím místě se v jednotlivých letech střídavě umísťují sňatky, v nichž je jeden z partnerů svobodný a druhý rozvedený a také jejich podíl na celkovém počtu sňatků se neustále zvyšuje.
Vyšší podíl sňatků rozvedených osob se projevuje i ve struktuře sňatků podle pořadí manželství, kdy se podíl opakovaných sňatků mužů zvýšil za sledované období z 14,2 % na 19,2 %, u nevěst to bylo ze 14,4 % na 18,3 %.
V závislosti na rodinném stavu partnerů se liší průměrný věk snoubenců. Nejnižší je u snoubenců v oboustranně prvních sňatcích. I u těchto sňatků se projevuje stejný trend jako ve vývoji sňatečnosti v celé republice, roste průměrný věk snoubenců.Průměrný věk ženicha vzrostl za sledované období o 4,0 roku, u nevěsty to bylo o 4,2 roku.
Jestliže v roce 1991 se nejčastěji vdávaly 19ti leté nevěsty, braly si ženichy s průměrným věkem 22,6 let. Ženiši 22 letí si brali nevěsty v průměru 20,5 leté. Nevěsty 24 leté, které se v roce 2003 vdávaly nejčastěji, si braly ženichy v průměru 27,1 leté a ženiši ve věku 27 let si brali nevěsty, které měly v průměru 25,3 let.
Počet sňatků, kdy alespoň jeden partner je rozvedený, neustále klesá, jejich podíl na celkovém počtu sňatků roste. U těchto sňatků lze konstatovat, že průměrný věk ženichů roste do roku 2002, v roce 2003 pak mírně klesá, zatímco průměrný věk nevěst se neustále zvyšuje.
U sňatků obou rozvedených partnerů ve sledovaném období vzrostl průměrný věk ženichů o 5,1 a průměrný věk nevěsty o 5,7 roku a současně se zvýšila průměrná doba od rozvodu, a to u ženicha o 2,6 roku a u nevěsty o 2,2 roku.
Ve svazku svobodný a rozvedená je zaznamenán nižší nárůst průměrného věku, a to u ženicha o 2,6 roku a u nevěsty o 2,8 let, přičemž průměrná doba od rozvodu partnerky vzrostla o 1,4 roku.
Při sňatku rozvedeného se svobodnou nevěstou ve sledovaném období vzrostl průměrný věk ženicha o 3,2 a u nevěsty o 3,6 roku, průměrná doba od rozvodu ženicha vzrostla o 1,8 roku.
Obecně lze říci, že na konci sledovaného období lidem, kteří ztratí partnera ať již rozvodem či úmrtím, trvá delší dobu než uzavřou nový sňatek.
Až do roku 1995 největší podíl činily sňatky, kdy se nevěsta znovu vdala v témže roce. Od roku 1996, s výjimkou roku 2001 se rozvedené či ovdovělé nevěsty nejčastěji vdávaly 2-3 roky od rozvodu nebo ovdovění. V roce 2001 byly opět nejčastější sňatky v tom samém roce, následovaly sňatky 2-3 roky od rozvodu
U ženichů od roku 1991 do roku 1996 zaujímaly největší podíl sňatky v témže roce s výjimkou roku 1995, kdy stejně jako v dalších letech 1997-2001, byly nejčastější sňatky 2-3 roky od rozvodu. V roce 2002 byly nejpočetnější sňatky uzavírané 6-10 let od rozvodu, v roce 2003 opět 2-3 roky.
Hodnotíme-li sňatky podle věkového rozdílu snoubenců, pak rozhodující podíl na celkovém počtu sňatků mají ty, při kterých je starší manžel. Podíl těchto sňatků však ve sledovaném období má klesající tendenci, jejich podíl klesl z 75,6 % v roce 1991 na 70,5 % v roce 2003. Naopak vzrostl podíl sňatků, kdy je starší žena a to z 13,6 % na 18,6 % na konci období. U sňatků, ve kterých jsou oba partneři stejně staří, je podíl zhruba na stejné úrovni po celé sledované období.
Největší převahu mají sňatky, kdy je ženich starší o 1 rok, následují sňatky ženichů starších o 2 roky, dále o tři roky a na čtvrté místo se řadí sňatky stejně starých snoubenců. V případě starší nevěsty zaujímaly největší podíl sňatky, kdy věkový rozdíl byl jeden rok a následoval rozdíl dvou let.
Ve sledovaném období se značně zvýšila vzdělanostní úroveň populace. Srovnáme-li údaje o obyvatelstvu starším 15ti let ze SLDB z roku 1991 a 2001, pak klesl podíl osob se základním vzděláním (u mužů o 8,5 a u žen o 12,3 procentního bodu) a vzrostl podíl osob se středním vzděláním bez maturity (muži o 2,1 a ženy o 3,0 procentního bodu) a osob se středním vzděláním s maturitou (u žen výrazněji než u mužů, muži o 4,3 a ženy o 7,3 procentního bodu). Podíl vysokoškoláků vzrostl u obou pohlaví zhruba stejně. Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatel se promítly i do struktury sňatků podle dokončeného vzdělání. Ve sledovaném období se snížil podíl sňatků ženichů se základním a středním odborným vzděláním bez maturity a zvýšil se podíl sňatků, kdy ženich má ukončené vzdělání střední s maturitou nebo vysokoškolské. U nevěst je situace stejná. Příčinou tohoto jevu je i zvýšení průměrného věku snoubenců a tedy se zvyšuje počet partnerů, kteří v době sňatku již ukončili vzdělání.
Jak je patrno z grafu, vývoj nebyl rovnoměrný, zlomovým rokem byl rok 1993. Do tohoto roku rostl podíl sňatků osob se základním vzděláním a se vzděláním středním klesal. V roce 1994 prudce klesl podíl sňatků osob se základním vzděláním a vzrostl podíl sňatků osob s ukončeným vzděláním vyšším než základním. V dalších letech převažuje podíl nevěst s maturitou na celkovém počtu nevěst a stále roste, u mužů pak převládají ženiši se středním vzděláním bez maturity, a to až do roku 2000.Tato struktura odpovídá vzdělanostní struktuře obyvatel zjištěné při SLDB 2001, kdy nejvíce mužů ( 48,2 %) mělo vzdělání střední odborné bez maturity, zatímco žen s tímto vzděláním bylo 30,5 %, mužů s maturitou bylo zjištěno 24,6 %, žen 29,8 %. V roce 2002 převládaly sňatky ženichů se středním odborným vzděláním s maturitou a v roce 2003 jejich podíl ještě vzrostl.
Ze sledování vzájemného dosaženého vzdělání snoubenců vyplynulo, že za celé sledované období se uskutečnilo zhruba 41 tis. sňatků, z toho v 60 % případů měli snoubenci stejné vzdělání, v 19 % měl vyšší vzdělání ženich a ve 21 % měla vyšší vzdělání nevěsta. Převládají tedy sňatky, kdy mají snoubenci stejné vzdělání, výjimkou jsou vysokoškoláci, ti se nejčastěji ženili se středoškolačkami a teprve na druhém místě si brali vysokoškolačky.
Pokud partneři neměli stejné vzdělání, pak muži se základním a středním vzděláním bez maturity si na druhém místě nejčastěji brali ženy se vzděláním o stupeń vyšším, naopak muži s maturitou si na druhém místě brali ženy se středním vzděláním bez maturity.
Jednoznačně nejoblíbenější pro uzavírání sňatků jsou měsíce duben, červen a září. Z celkového počtu sňatků za celé sledované období bylo v každém z těchto měsíců uzavřeno více než 14 % sňatků. S výjimkou let 1992 a 1996, kdy bylo nejvíce sňatků uzavřeno v červnu, v celém sledovaném období až do roku 1997 převládaly dubnové sňatky. V roce 1998 bylo opět nejvíce sňatků v červnu a od roku 1999 až do roku 2001 bylo nejčastějším svatebním měsícem září. Od roku 2002 je však na prvním místě opět červen, následuje září.
Vysoký podíl sňatků v dubnu a červnu je způsoben tím, že se snoubenci na základě staré pranostiky „Svatba v máji - do roka na máry“ chtějí vyhnout měsíci květnu. Dokládá to i skutečnost, že nejvíce sňatků v jednotlivých letech připadá až do roku 1999 na poslední dvě soboty v dubnu a první sobotu v červnu. Od roku 2000 je patrné, že při výběru termínu pro sňatek sehrává roli i atraktivita letopočtu. V letech 2000 a 2001 sice opět nejvíce sňatků připadá na poslední, případně poslední dva víkendy v dubnu, avšak hned za nimi následuje v roce 2000 datum 9. 9. a v roce 2001 datum 22. 9.. V roce 2002 poprvé za celé sledované období není nejvíce sňatků v roce uzavřeno poslední sobotu v dubnu, ale prvenství připadá na 21.9.2002, na druhém místě je datum 22.6.2002 a teprve na třetím místě je dubnové datum 27.4.2002. V roce 2003 je opět na prvním místě poslední sobota v dubnu, následuje červnové datum 7.6. a na třetí místo se řadí sňatky uzavřené 6.9.2003.
Z měsíců jsou nejméně oblíbené květen a zimní měsíce leden a prosinec. V květnu je nejméně svateb až do roku 2001, v letech 2002 a 2003 pak je nejméně uzavřených svateb v prosinci.
Během sledovaného období se zvýšil podíl sňatků, kdy oba snoubenci měli trvalé bydliště ve stejné obci, v roce 2003 představovaly tyto sňatky téměř polovinu všech sňatků. Nejvíce z nich bylo uzavřeno v krajském městě Zlíně, podíl v roce 1991 představoval 8,2 % z celkového počtu sňatků uzavřených v kraji, v roce 2003 to bylo 9,6 %.
Ve sledovaném období se snížil podíl sňatků, kdy nevěsta byla z jiného kraje než ženich a podíl sňatků, kdy nevěsta byla ze stejného okresu, ale z jiné obce. Naproti tomu podíl sňatků ženichů s nevěstou z jiného okresu kraje vzrostl.
Závěr
Ve sledovaném období klesla hrubá míra sňatečnosti ve Zlínském kraji a je 0,6 bodu pod celorepublikovou úrovní. Snížení sňatečnosti bylo provázeno posunem sňatků do vyššího věku. Na počátku sledovaného období ženy nejčastěji vstupovaly do manželství v 19 letech a muži v 21 letech, v roce 2003 to bylo u žen ve 24 letech a u mužů ve 26 letech.
Ve struktuře sňatků převládají sňatky oboustranně svobodných partnerů, jejich podíl na celkovém počtu sňatků ve sledovaném období klesá, naopak roste podíl rozvedených partnerů. S tím souvisí i zvyšování podílu opakovaných sňatků.
Zatímco v roce 1991 převládaly sňatky, při kterých od rozvodu či ovdovění neuplynul ani jeden celý rok, v roce 2003 to byly sňatky s dobou 2-3 roky od rozvodu či ovdovění.
Snížil se podíl sňatků snoubenců se základním a středním odborným vzděláním bez maturity a zvýšil se podíl sňatků, kdy snoubenci mají ukončené vzdělání střední s maturitou nebo vysokoškolské. Je to vlivem růstu vzdělanostní úrovně obyvatel a také zvýšením průměrného věku snoubenců.
