Plzeňský kraj patří ke krajům s relativně vyšší četností výskytu dočasné pracovní neschopnosti, která však v porovnání s ostatními kraji vykazuje kratší průměrnou dobu trvání. V ukazateli nově hlášených případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců představovala dosažená hodnota 42,80 druhou nejvyšší hodnotu mezi kraji. V případě průměrné doby trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti dosáhl Plzeňský kraj čtvrté nejnižší hodnoty v mezikrajském porovnání, a to 40,20 dne. Průměrné procento dočasné pracovní neschopnosti poukazující na podíl nevyužitého pracovního fondu dosáhlo v Plzeňském kraji hodnoty 4,708.

Kraje ČR

Při porovnání krajů ČR dosáhlo nejlepších výsledků v pracovní neschopnosti Hl. město Praha, kde kromě nejnižší relativní četnosti výskytu dočasné pracovní neschopnosti (30,11 nově hlášených případů na 100 pojištěnců) byla zjištěna také nejkratší průměrná doba trvání 1 případu pracovní neschopnosti (37,65 dne) a nejnižší podíl nevyužitého pracovního fondu (průměrné procento dočasné pracovní neschopnosti 3,098).

Naopak nejdelší průměrná doba trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti byla zaznamenána v krajích Zlínském (52,09 dne) a Moravskoslezském (50,03 dne). Nejvyššího průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti bylo dosaženo opět v Moravskoslezském (5,127) a Zlínském kraji (5,116). Nejvyšší výskyt nově hlášených případů dočasné pracovní neschopnosti, konkrétně 43,10 na 100 pojištěnců, byl poté zaznamenán v Libereckém kraji.

Okresy Plzeňského kraje

Nejnižší počet nově hlášených případů dočasné pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců byl zaznamenán v okresech Plzeň-město 39,27 a Plzeň-sever 42,53. Naopak k okresům s nejvyšším počtem nově hlášených případů dočasné pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců patřil okres Tachov 55,38 a Rokycany 48,48. Zároveň bylo v těchto dvou okresech zaznamenáno i nejvyšší průměrné procento dočasné pracovní neschopnosti (Tachov 5,910 a Rokycany 5,743). Nejnižšího průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti s hodnotou 4,027 bylo naopak dosaženo v okrese Plzeň-město.

Doba trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti byla nejkratší v okresech Plzeň-město, kde v průměru dosahovala 37,54 dne, a v okrese Tachov 39,06 dne. Nejdéle poté v průměru trval 1 případ dočasné pracovní neschopnosti v okrese Plzeň-jih, a to 46,07 dne.

ČR a Plzeňský kraj

Po porovnání dosažených hodnot relativních ukazatelů pracovní neschopnosti v ČR s Plzeňským krajem bylo zjištěno, že se náš kraj v případě četnosti výskytu pracovní neschopnosti i v podílu nevyužitého pracovního fondu nachází nad republikovým průměrem. Naopak v České republice trvá v průměru 1 případ dočasné pracovní neschopnosti déle, než je tomu v rámci Plzeňského kraje.

V České republice připadlo na 100 pojištěnců 35,73 nově hlášených případů dočasné pracovní neschopnosti, což představuje o 7,07 nově hlášených případů nižší hodnotu, než byla mapována v Plzeňském kraji. Průměrné procento dočasné pracovní neschopnosti v České republice činilo 4,199 a v porovnání s Plzeňským krajem bylo nižší o 0,509 procentních bodů. Průměrná doba trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti představovala v České republice 43,01 dne a oproti Plzeňskému kraji byla delší o 2,81 dne.

Pracovní neschopnost žen dosahovala oproti mužům vyšších hodnot, a to jak v České republice, tak v Plzeňském kraji. V roce 2016 činilo průměrné procento dočasné pracovní neschopnosti žen v ČR 4,675 a bylo v porovnání s muži vyšší o 0,935 procentních bodů. V Plzeňském kraji byla dosažená hodnota průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti žen 5,435 a v porovnání s muži byla vyšší o 1,366 procentních bodů. Vyšší průměrné procento pracovní neschopnosti žen ovlivňovala jejich vyšší nemocnost, zatímco muži zůstávali častěji v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního a ostatního úrazu. V roce 2016 trvala v České republice průměrná doba 1 případu dočasné pracovní neschopnosti žen o 4,53 dne déle než u mužů, v Plzeňském kraji o 7,14 dne.

Podle odvětvové klasifikace CZ-NACE bylo dosaženo nejvyššího celkového průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti v ČR v Podpůrné činnosti při těžbě, a to 7,194. Naopak nejnižšího průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti (1,345) bylo dosaženo v odvětví Činnosti v oblasti informačních technologií. V ČR trval v průměru nejdéle 1 případ dočasné pracovní neschopnosti v odvětví Činnosti exteritoriálních organizací a služeb 132,67 dne a v Bezpečnostní a pátrací činnosti 67,81 dne. Nejkratší průměrná doba trvání 1 případů dočasné pracovní neschopnosti 23,61 dne byla zaznamenána v odvětví Činnosti informačních technologií.

Na celkovém počtu 46 713 pracovních úrazů s dobou nad tři dny v ČR v roce 2016 se Plzeňský kraj podílel 7,1 %. Podle sekcí CZ-NACE bylo v ČR nejvíce úrazů ve Zpracovatelském průmyslu, a to celkem 20 446, tj. 43,8 %.

V roce 2016 bylo v ČR dosaženo 104 smrtelných úrazů. Plzeňský kraj se na nich podílel 9,6 %. Počet smrtelných úrazů v Plzeňském kraji byl spolu s krajem Středočeským druhý nejvyšší v republice, první byl kraj Moravskoslezský.

Mezi lety 2012 až 2016 došlo v Plzeňském kraji k nárůstu průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti celkem z 3,827 na 4,708, tj. o 0,881 procentních bodů. Na růstu pracovní neschopnosti se nejvíce podílelo zvyšování průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc, které vzrostlo ve sledovaném období o 0,834 procentních bodů. Přičemž růst průměrného procenta dočasné pracovní neschopnosti se ve sledovaném časovém období projevil výrazněji u žen, u nichž se průměrné procento zvýšilo o 1,096 procentních bodů a u mužů jen o 0,694 procentních bodů.

Rozdíly u ukazatelů pracovní neschopnosti v jednotlivých okresech a krajích souvisí s celou řadou faktorů, mezi které patří vývoj situace na trhu práce, podíl nezaměstnaných, struktura hospodářství, životní prostředí, vzdělanostní a věková struktura obyvatel v daném regionu či okrese. Mezi tyto faktory patří také výše průměrné mzdy, která má vliv nejen na meziregionální rozdíly, ale také na rozdílné hodnoty mezi pohlavími. Mezi další příčiny vytvářející rozdíly v pracovní neschopnosti mezi ženami a muži je možné uvést například rozdílný přístup k jejich zdravotnímu stavu a prevenci vůbec. Ženy dbají o své zdraví více než muži a častěji navštěvují lékaře, muži naopak mají větší tendenci svůj zdravotní stav podceňovat.