Zahraniční obchod

Vývoz České republiky do zemí EU v roce 2017 dosáhl 3,5 bilionu korun, což je 84 % souhrnného objemu českého exportu. Největším odběratelem je dlouhodobě Německo, které zaujímá 39 % našeho exportu. Hlavní vývozní položkou na unijní trh jsou stroje a dopravní prostředky (56 % celkového exportu). Vyšší podíly na dovozu z EU vykazují také polotovary a materiály, chemické výrobky a průmyslové spotřební zboží. Hodnota dovozu zboží ze zemí EU dosahovala 66 % celkového importu. Podíl okolních zemí je na celkovém vývozu 51 % a na dovozu 41 %.

Pro statistiku zahraničního obchodu znamenal vstup ČR do EU v roce 2004 zásadní změnu, neboť byly odstraněny celní hranice s členskými státy. Ve spolupráci s Generálním ředitelstvím cel zavedl ČSÚ do praxe statistiku vnitrounijního obchodu, tzv. Instrastat, která shromažďuje data o obchodu se zbožím mezi členskými zeměmi EU. Výkazy Intrastatu sbírají pracovníci celní správy přímo od obchodujících firem. V roce 2011 začal ČSÚ publikovat informace o zahraničním obchodu nejen v rámci tradičního přeshraničního pojetí, ale i v tzv. národním pojetí, které lépe zachycuje výkonnost české ekonomiky. Každé pojetí je důležité pro jiné uživatele. Ekonomické subjekty potřebují informace o skutečném (fyzickém) přechodu zboží přes hranice dané země, a to bez ohledu na změnu vlastnictví zboží. Toto pojetí nebere ohled na to, zda došlo k obchodu mezi českými a zahraničními subjekty, statistika zahrnuje i transakce nerezidentů (tj. zahraničních subjektů, které nesídlí na území ČR). Statistiky na základě národního pojetí sledují změny ve vlastnictví zboží. Zboží je do vývozu nebo dovozu zaznamenáno až v momentě změny vlastnictví mezi rezidenty a nerezidenty, samotný přechod hranice není směrodatný. Jsou proto vhodným východiskem pro sestavování platební bilance země. Evidence zahraničního obchodu se zeměmi, které nejsou členskými státy EU, se nazývá Extrastat. Je založen na získávání údajů z celních prohlášení obchodujících firem.

Jak se měří zahraniční obchod

Česká republika je závislá na zahraničním obchodě se zbožím. Jak se zahraniční obchod měří nebo, chcete-li, odhaduje?

Zdánlivě jsou zde pojmy zcela jasné. Pokud česká firma prodá své zboží zahraničnímu partnerovi, plynou z toho české ekonomice peníze a jedná se o vývoz. Pokud naopak od zahraniční firmy zboží nakoupí, odtékají peníze do zahraničí a z pohledu české ekonomiky se jedná o dovoz. O tom, zda ekonomika jako celek na obchodu se zahraničím vydělává, nebo ne, vypovídá saldo zahraničního obchodu, tj. rozdíl mezi vývozem a dovozem. Pokud je saldo kladné, česká ekonomika toho více vyvezla, než dovezla, a do ekonomiky přiteklo více peněz, než odteklo. Pokud je saldo záporné, je tomu naopak. Zdá se to jednoduché.

Ve statistické praxi ovšem není snadné zjišťovat, zda někdo s někým obchodoval. Naštěstí se obvykle při obchodu se zahraničním partnerem posílá zboží ze země do země. A pohyb zboží přes hranice je mnohem snazší sledovat. Proto se tradičně jako zjednodušující, ale dostatečný postup pro odhad zahraničního obchodu používala celní statistika. Když vyloučíme tzv. tranzit, tedy případy, kdy zboží přes naše území pouze přijelo na cestě z jedné země do jiné (například kamion, který veze zboží přímo ze Slovenska do Německa), stačilo pro odhad zahraničního obchodu sledovat všechno zboží, které překročilo hranice (tj. přeshraniční pojetí).

Tento zjednodušený postup odhadu donedávna fungoval dobře. Se vstupem do EU se však mnohé změnilo. Česká republika se stala součástí jednotného trhu EU, kde se může zboží volně pohybovat a firmy obchodovat v kterékoliv zemi. Přes české hranice začalo proudit i zboží, se kterým české firmy vůbec neobchodovaly (a přitom nešlo ani o tranzit). Pouhé sledování hranic přestalo stačit. Už neplatí, že každé zboží přecházející hranice je spojeno se zahraničním obchodem českých firem.
Uveďme příklad: Italská společnost obchoduje s Německem, a proto chce mít blízko distribuční sklad. Česká republika je ideální volbou, je blízko, je levná, má dostatečné skladové plochy a dobrou dopravní síť. Italská firma tedy začne dovážet zboží do pronajatého skladu v ČR. Jelikož zboží překročilo hranice, podle tradičního přes­hraničního pojetí by se mohlo zdát, že jde o dovoz do české ekonomiky. Ale není tomu tak, protože zboží není nakoupeno žádnou českou firmou. Místo toho je po nějaké době italskou firmou vyvezeno ze skladu do Německa. A opět, z přeshraničního pojetí by se mohlo usuzovat, že se jedná o vývoz české ekonomiky, ale není jím. Nebyla to firma sídlící v ČR, která zboží v Německu prodala. Z pohledu české ekonomiky nedošlo k žádnému obchodu se zahraničím, neplynuly jí z toho žádné peníze (s výjimkou pronájmu skladu). Podobných příkladů, kdy zboží sice přechází hranice, ale nepředstavuje pro českou ekonomiku žádný zahraniční obchod, je mnoho. Svět se změnil a s ním musela i statistika.

Dnes je odhad zahraničního obchodu v ČR založen na metodě, která v prostředí EU lépe vypovídá o obchodě mezi českými a zahraničními subjekty, tzv. národní pojetí. Stále jsou sice využívána data o přechodu zboží přes hranice, ale vylučují se ty případy, při nichž k žádnému obchodu nedochází. Naopak se mezi českými a zahraničními subjekty zohledňují takové obchody, které by při pouhém sledování hranic unikly, protože probíhají přímo na území ČR. Jak se ČR stále více začleňuje do evropského trhu, rozdíl mezi národním a přeshraničním pojetím roste.

Problém odhadu zahraničního obchodu trochu připomíná pohádku „Byl jednou jeden král“. V ní sluha krále Já I. sledoval dalekohledem čilý cizinecký ruch u hraniční závory. Měl dobrý přehled. Od rána přešel hranice sklenkář, pláteník a babka. Z jeho pohledu se mohlo zdát, že „Moje království“ dovezlo sklenky, plátno a koření. Ale copak víme, zda se skutečně toto zboží v království prodalo? Co když měl pláteník v „Mém království“ distribuční sklad pro celý pohádkový svět? Navíc babka je všude zdejší a těžko říci, zda je cizinec či domácí. Prostě, ani v pohádce ani ve statistice si nelze vždy zjednodušovat život tím, že upřeme dalekohled jen do jednoho místa (i kdyby to bylo na nekonečno). Statistika je o životě a život je pestrý.