J. Hrbek: Dnešní sucho ukazuje člověku, co může nastat
Od 30. let minulého století u nás klesla výměra zemědělské půdy o milion hektarů. Tempo úbytku je nejrychlejší v posledních letech. „Podle statistik je zřejmé, že zemědělské půdy ubývá a náš přístup k její ochraně je poměrně mdlý,“ říká Jiří Hrbek, dnes již bývalý ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí, který po 40 letech ukončil letos v červenci svoji profesní dráhu v ČSÚ.
Po dlouhá desetiletí byla vaší doménou statistika zemědělství, lesnictví a životního prostředí. Jak se tato oblast statistiky během let vyvíjela a zdokonalovala?
Technicky se statistika samozřejmě posunula k daleko širšímu využívání výpočetní techniky. Zatímco zemědělská a lesnická statistika patří spolu se statistikou demografickou k těm vůbec nejstarším, tak statistika životního prostředí u nás nedávno slavila své pětadvacetileté trvání. Její vývoj je tak logicky orientován trochu jiným směrem, nicméně celkově do sebe tyto oblasti statistiky v hlavních rysech dobře zapadají, neboť se jedná o podobné či stejné domény nazírané odlišným úhlem pohledu.
Někteří zemědělci považují statistiku za nadbytečnou zátěž. Je tomu skutečně tak? Jak probíhala zjišťování v této oblasti například v období první Československé republiky?
Přestože se i mezi zemědělci najdou ti, kteří statistiku příliš neuznávají, musím říci, že o naše data, srovnání či prezentace je mezi zemědělskou veřejností vždy značný zájem. Nejinak tomu bylo i v období předválečného Československa, kdy technické možnosti nebyly zdaleka tak široké, jaké máme dnes. U zemědělců však i tehdy převládala jednak jistá hrdost a také snaha o srovnávání se s ostatními, a proto statistikům poskytovali data velmi ochotně. Tento faktor platí do jisté míry i dnes a ochota reportovat souvisí s tím, že naše otázky jsou zaměřeny hlavně na technická data.
Jak byste laikovi, například menšímu zemědělci, vysvětlil význam a užitečnost statistiky pro jeho hospodaření a rozvoj?
Někdy dost těžko, ale pokud by veřejnost neměla data také od malých zemědělců, těžko by se pak daly vést polemiky s těmi středními či velkými, neboť společnost má často tendenci ty malé přehlížet. Dokonce se nám stává, že pokud někdo v rámci rotací respondentů nebyl osloven, sám dobrovolně pošle výkaz.
Jak vy osobně vidíte budoucnost statistiky ve 21. století?
Statistika se vydává cestou využívání administrativních zdrojů dat, což je cesta nutná a potřebná, nicméně je zde určité riziko, že se stane rukojmím čísel, která původně nevznikla pro statistické účely. To bychom měli mít na paměti a vždy dobře zvažovat, za jakým účelem tato primární data vznikla a zda nemohou případně narušit objektivitu, či dokonce nezávislost oficiální statistiky. Budu moc rád, když se statistika nebude jen modernizovat, ale také zlepšovat, protože to není vždy to samé. Za těch 40 let jsem potkal řadu odborníků i politiků, kteří se zajímali o statistiku. Primární pro ně byla vždy čísla, jen málokdy otázka jejich technického zpracování. Důležitá jsou a i v budoucnu budou kvalitní data dodaná včas a srozumitelnou formou.
Do Českého statistického úřadu jste nastoupil v srpnu 1978. Jak se jako pamětník díváte na tuto instituci tehdy a teď? V čem spatřujete největší rozdíly?
Na své působení v ČSÚ se samozřejmě dívám s láskou a možná i s určitou nostalgií. Pochopitelně, s přibývajícím věkem má člověk tendenci zapomínat na určitá negativa a vzpomíná hlavně na to pozitivní. Zmiňovaný technický a technologický pokrok vedl k užším specializacím. To je na jedné straně zcela logické, ale oproti minulosti ne vždy stoprocentně pozitivní. Dříve byla kvůli míře vývoje či nedostupnosti techniky totiž nutná větší univerzálnost, než je tomu dnes, a mohl jsem tak dostávat řadu podnětů i od kolegů, kteří se přímo zemědělskou statistikou nezabývali.
Po dobu svého působení jste zažil v čele Úřadu hned několik předsedů. Kteří z nich utkvěli ve vaší paměti nejvíce a proč?
Nejvíce mně utkvěl v paměti Edvard Outrata. Byl to on, kdo do našeho prostředí přinesl řadu aspektů z anglosaského světa a moderně přenastavil řízení Úřadu vycházející ještě ze starého rakousko-uherského modelu. Byla to skutečně zlomová záležitost. Samozřejmě ale nesmím zapomenout na další lidi v čele Úřadu a jejich význam pro statistickou práci. Ať již to byla Marie Bohatá, která musela řešit následky katastrofických povodní a faktické zničení budovy úřadu v roce 2002, či velká aktivita a práce Jana Fischera, který působil v ČSÚ od svých začátků a znal problematiku dílčích statistik snad nejvíce ze všech. Navíc byl velmi otevřený všem názorům a dokázal s nimi polemizovat. Za předsednictví Ivy Ritschelové byla pak středobodem našeho zájmu zejména nestrannost a nezávislost statistiky, kterou vždy tvrdě bránila před vnějšími vlivy.
Na podzim to bude 30 let, kdy se tehdejší Československo vrátilo k demokracii a byly nastartovány hluboké společenské změny. Jak se to promítlo v práci statistiků?
Konkrétně v mé oblasti statistiky zásadním způsobem. Došlo k rozpadu stávajících podnikatelských subjektů, panovala nejistota, protože staré se rozpadlo a nové se ještě nezažilo. Nastaly hluboké strukturální a výrobní změny, privatizace, navracení majetku v restitucích a bylo třeba vybudovat nové základy zemědělské statistiky. Musel se změnit celý systém zjišťování a ten vývoj byl často dosti překotný. Změna gradovala v roce 1995, kdy byl po domluvě tehdejšího předsedy úřadu Edvarda Outraty a místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe vyhlášen první plošný agrocenzus v České republice. Bylo to naprosto unikátní, neboť jsme nebyli členským státem Evropské unie a naše zkušenosti byly tedy hlavně teoretické, ale s odstupem času víme, že tento cenzus byl kvalitativně srovnatelný s těmi, které se v té době prováděly ve starých členských zemích Unie. Tímto cenzem byly položeny základy pro novou zemědělskou statistiku u nás.
Jak si vlastně my Češi zemědělskou půdu chráníme?
Nejen dle mého mínění, ale také podle statistik je zřejmé, že zemědělské půdy ubývá a náš přístup k její ochraně je poměrně mdlý. Od 30. let minulého století u nás klesla výměra zemědělské půdy o milion hektarů, což je obrovské číslo, přičemž tempo úbytku je nejrychlejší v posledních letech. Pokud by měl úbytek půdy a její využívání například pro stavební účely pokračovat stávajícím tempem, dojdeme do fáze, kdy se podíl zemědělské půdy stane bezvýznamným se všemi důsledky. Zemědělství sice reaguje na pokles podílu půdy zvýšenou intenzitou a zvyšováním hektarových výnosů, což je do jisté míry možné, nicméně to naráží na limity životního prostředí.
Jak se jako zkušený statistik díváte na současný problém úbytku vody v krajině, rozsáhlou kůrovcovou kalamitu či kritizované způsoby současného obdělávání zemědělské půdy?
Jde o skutečný fenomén dnešní doby. Kůrovcová kalamita je enormní a graduje v posledních velmi suchých letech, což mimo jiné dokládá statistika těžby dřeva, která byla historicky naprosto rekordní. Půda ztrácí schopnost zadržet vodu, srážky jsou na minimu a voda v krajině chybí. Je to dáno způsobem hospodaření, při němž zemědělci střídají mělkokořenící plodiny, u kterých není třeba hluboké orby, či neexistencí organických hnojiv. Pole tak nezadržují vláhu a i po menší dešťové srážce jsou zatopena či je odnášena ornice. Méně se hovoří o tom, že sucho doléhá taky na sadařství, kdy usychá stále více ovocných stromů. Problém v lesích se však navíc netýká jen smrků. Usychají modříny a listnáče, protože není dodržována optimální druhová skladba. České lesnictví a zemědělství bohužel není na extrémně suchá léta připraveno, dopady mohou být značné a mohou se promítnout do dalších několika desetiletí. Jen obmýtí lesního porostu trvá sto let!
Tématem posledních let je klimatická změna. Které důležité ukazatele o životním prostředí ve statistikách podle vás chybějí?
Ukazatele v oblasti životního prostředí nemůže stavět jen statistika. Je nutná spolupráce producentů, státní správy, akademické obce, uznávaných ekologů a dalších institucí. Český statistický úřad se aktivně zapojil do projektu Česká republika 2030, pro jehož cíle bychom měli zajistit metodické a obsahové předpoklady pro zjistitelnost dat. Nabízí se možnost soustředit se i na méně typické formy zjišťování. Indikátory by měly být vybrány bez zbytečné časové prodlevy a měly by zahrnovat všechny důležité segmenty potřebné pro analýzu současného stavu. ČSÚ by měl pak být garantem nezávislosti a nestrannosti výsledných dat.
Dá se tedy říci, že nás pro budoucnost čeká redefinice ukazatelů v oblasti statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí?
Definice se budou určitě zlepšovat a zpřesňovat s vyšším důrazem na environmentální aspekt. Prostá informace výrobního charakteru, kolik tun zrna či řepkového semene se sklidilo, je nedostatečná a bude ji třeba doplnit o další proměnné, napříklado spotřebě pesticidů, hnojiv či vlivu na volně žijící živočichy. Z tohoto pohledu bylo velmi prozíravé organizačně spojit statistiku zemědělskou, lesnickou a životního prostředí pomyslně pod jednu střechu. Tyto statistiky nám dohromady podávají informaci, co se děje na dvou třetinách výměry celé České republiky! Přestože je příspěvek zemědělství na HDP méně významný, při přihlédnutí k environmentálním faktorům se jeho význam silně mění. Samotná pitná voda má možná nízkou přidanou hodnotu, ale dokážete si život bez ní představit? Voda, ovzduší a půda jsou základními fenomény životního prostředí a neměly by být přehlíženy hlavními ekonomickými tahouny. Pokud to nebudeme mít na zřeteli, dostaneme se nakonec do situace, kdy to dopadne na navazující odvětví. Dnešní sucho ukazuje člověku, co může zhruba nastat.
Po 40 letech a 181 dnech se završuje vaše působení v ČSÚ. Jaké jsou vaše budoucí plány? Zůstanete věrný statistice?
Statistika mě samozřejmě nepřestane zajímat. Když ne jako jejího producenta, tak jako uživatele. Nikdy jsem se netajil tím, že zemědělství je mým koníčkem. Tato skutečnost mi vždycky pomáhala i v profesním životě, neboť jsem mohl na problematiku nahlížet i očima zemědělce, protože znát číslo jen z obrazovky monitoru je jen polovička zprávy. Je dobré věci zažít a vědět, co zemědělská práce skutečně obnáší. A proto budu dále pracovat na svém útlém záhumenku a dále své dovednosti v tomto směru rozvíjet.
Ing. Jiří Hrbek
Inženýrský titul získal v roce 1978 na České zemědělské univerzitě v Praze, kde vystudoval obor provoz a ekonomie. Svoji profesní kariéru začal v okresním oddělení Českého statistického úřadu Praha-západ, kde se věnoval sběru dat a analýzám statistiky zemědělství. V letech 1984 až 1990 působil na Krajské statistické správě pro Středočeský kraj, kde vedl oddělení pro statistiku zemědělství, obchodu a služeb, zaměstnanosti a mezd. Od roku 1994 do července 2019 řídil v ČSÚ odbor statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí.
