Usnesení Ústavního soudu k ústavní stížnosti stěžovatelky K. B.

Karta záznamu

Spisová značka	IV.ÚS 798/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
Populární název
Datum rozhodnutí	01.08.2011
Datum vyhlášení
Datum podání	17.03.2011
Forma rozhodnutí	Usnesení
Typ řízení	O ústavních stížnostech
Význam	4
Navrhovatel	STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán	JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Český statistický úřad
Soudce zpravodaj	Formánková Vlasta
Napadený akt	jiný zásah orgánu veřejné moci zákon; 296/2009 Sb.; o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011
Typ výroku	odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Dotčené ústavní zákony
Dotčené mezinárodní smlouvy
Ostatní dotčené předpisy	296/2009 Sb.
Odlišné stanovisko
Předmět řízení
Věcný rejstřík
Poznámka

Text dokumentu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 6, proti sčítání lidu, spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření a návrhem na zrušení zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. března 2011, se stěžovatelka domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vydání předběžného opatření dle ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu ve znění: "Českému statistickému úřadu se nařizuje, aby pozastavil veškeré přípravné práce, které slouží k provedení sčítání lidu v březnu roku 2011. Český statistický úřad je též povinen nařídit všem ostatním správním úřadům, které zabezpečují sčítání lidu, aby i ony zastavily veškeré přípravné práce". Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, kterým rozhodne, že stěžovatelka "... není povinna splnit povinnost dle ustanovení § 7 zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 a zrušil zákon č. 296/2009 Sb. ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů pro rozpor s čl. 7, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")". Pro případ, že Ústavní soud nevyhoví návrhu na předběžné opatření, navrhla stěžovatelka vydání nálezu ve znění: "Českému statistickému úřadu se zakazuje jakýmkoliv způsobem nakládat se získanými daty ze sčítání lidu v roce 2011 a dále je povinen veškerá data, získaná ze sčítání lidu v roce 2011, bezodkladně a bezpečně zničit na své vlastní náklady".

Stěžovatelka v ústavní stížnosti a v doplnění ze dne 23. března 2011 namítala, že zákon č. 296/2009 Sb. je zákonem ad hoc, který narušuje princip dělby moci a z tohoto důvodu je zákonem neústavním, nesmyslným a drahým krokem. Stěžovatelka má za to, že pokud vyplní sčítací formuláře pro účely sčítání lidu, bude v brzké době neodvratně zasaženo do několika jejích základních práv, konkrétně do práva na soukromí dle čl. 7 a čl. 8 Listiny, na rodinný a soukromý život dle čl. 10 odst. 2 Listiny, na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů dle čl. 10 odst. 3 Listiny a do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny. Stěžovatelka rovněž považuje zákon č. 296/2009 Sb. za nadbytečný, stejně jako sčítání lidu jako takové. Dle názoru stěžovatelky sčítáním lidu může být zasaženo do základních práv i jiných občanů České republiky, což lze rozhodně považovat za vážnou újmu. Podle názoru stěžovatelky Evropská unie sčítání jako takové nenařizuje, pouze říká, z čeho mohou státy vycházet. Proto napadený zákon a jeho existence nemají dle tvrzení stěžovatelky ani oporu v evropské legislativě.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje (srov. usnesení ze dne 31. srpna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 35/10, odst. 49, in http://nalus.usoud.cz), že s jeho ústavní rolí se neslučuje, aby ve vztahu k jiným státním orgánům vystupoval v postavení jakési "superrevizní" nebo snad dokonce kontrolní instance. Jeho posláním též není, aby podával výklad "obyčejných" (podústavních) právních norem. Výlučná role, jež Ústavnímu soudu přísluší, je být "soudním orgánem ochrany ústavnosti" [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Pokud pak porušení ústavně zaručeného základního práva a svobody spočívá v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v takovém porušování pokračoval, eventuálně, aby obnovil stav před porušením [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Podle ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona oprávněny subjekty zde taxativně uvedené. Fyzická nebo právnická osoba je podle ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) ve spojení s ustanovením § 74 zákona o Ústavním soudu, oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu toliko spolu s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že sice směřuje proti tvrzenému tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ke kterému by mělo podle názoru stěžovatelky dojít v brzké době, avšak ani po uplynutí rozhodného okamžiku pro zjišťování údajů od půlnoci z pátku 25. března na sobotu 26. března 2011 stěžovatelka nijak nekonkretizovala a nedoplnila, k jakým zásahům do jejích základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem skutečně došlo. Argumentace stěžovatelky je tak podána ve zcela obecné rovině a v obecném zájmu (actio popularis) a tedy již samotné důvody ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelka svá tvrzení o porušení ústavně zaručených práv podložila, nevyvolávají pochybnosti o tom, že v podstatě napadá zákon č. 296/2009 Sb. a usiluje o přezkoumání tohoto právního předpisu z hlediska ústavnosti.

Je přitom vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo pouze právní předpis, tzv. normativní právní akt s hypotetickým tvrzením o porušení základních práv svých, resp. i jiných občanů, aplikací napadeného předpisu. To je dáno i tím, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu může představovat protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu jen individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní. K tomu kupř. v usnesení ze dne 3. října 1996 sp. zn. III. ÚS 246/96 Ústavní soud uvedl: "Podáním označeným formálně jako "ústavní stížnost" nelze navrhovat zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní stížnost, se kterou zákon o Ústavním soudu, spojuje právo podat návrh na zrušení právního předpisu, je právním úkonem, který musí splňovat podmínky stanovené § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu." (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997 a in http://nalus.usoud.cz). Nelze proto než uzavřít, že tam, kde zákon o Ústavním soudu nepřiznává subjektu oprávnění činit návrhy v příslušném řízení, jedná se o subjekt neoprávněný.

Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost spolu s návrhy na vydání předběžného opatření a na zrušení zákona č. 296/2009 Sb. podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrhy podané někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 1. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu