Reakce mpř. Drápala na článek Špatná čísla, nebo statistici?

Sčítání není výmysl centrálního plánování
Lidové noviny, 4. ledna 2012


Rád bych reagoval na příspěvek pana Jiřího Schwarze, člena NERV ke sčítání 2011 ( Špatná čísla, nebo statistici? LN 29. 12.).

Spojovat velkou většinu publikovaných údajů „s potřebami centrálního plánovaného hospodářství v rigidní společnosti“ je poněkud v rozporu s tím, že většina otázek ve sčítání 2011 odpovídá povinným tématům, která členským státům ukládá nařízení Evropského parlamentu a Rady EU. Otázky se nijak zásadně neliší od otázek obsažených v populačních cenzech členských států EU a v USA. Sčítání uskutečnily v letech 2010 a 2011 téměř všechny státy světa.
V kolika z nich vládne centrálně plánované hospodářství?
Označení výsledků sčítání za „snadno předvídatelné“ nebo „natolik překvapivé, že zpochybňují sčítání jako celek“ v zásadě nedává mnoho šancí, jaké jiné informace přinést. Sčítání lidu neexistuje samo o sobě. Takže ano, vývoj počtu obyvatel podle sčítání je snadno předvídatelný. Není snad ale natolik překvapivé, že by zpochybňovalo sčítání jako celek to, kolik lidí převážně nebo dlouhodobě žije jinde, než je jejich registrované trvalé bydliště. Sotva někdo bude věřit evidenci obyvatel, podle které má na 240 tisíc obyvatel ČR trvalé bydliště na obecních a městských úřadech. Tak velké objekty to zase nejsou. Takže jedině sčítání – samozřejmě bez záruky stoprocentní spolehlivosti – může dát například starostům odpověď na to, kolik lidí skutečně žije v jejich obci či městě a využívá místní infrastrukturu. Překvapivý je pro někoho výsledek sčítání lidu ohledně toho, že 4,8 milionu lidí neuvedlo žádnou odpověď na otázku o náboženské víře. Další údaj, a to, že 708 tisíc lidí jsou věřící, ale nehlásí se k žádné církvi ani náboženské společnosti, naznačuje jednu z možných příčin. A to krizi zavedených struktur ve společnosti.
Obdobně lze pohlížet na některé výsledky o národnosti obyvatel. Z těch, kteří neuvedli svoji národnost, připadá nejvíce na ty, kteří se v předchozích sčítáních hlásili k majoritní české národnosti. Naopak počet obyvatel s moravskou národností se velmi výrazně zvýšil. Hlášení se k určité národnosti samozřejmě může být hodnoceno různě. Někdo v národnosti může spatřovat nacionalismus, někdo překážku šíření evropanství, jiný sepětí s historickými kořeny a identitou. Výsledky sčítání lidu v otázce národnosti je však možné interpretovat jediným způsobem. A to jako odpověď konkrétních lidí na konkrétní otázku. Pokud se na 13 tisíc lidí samo rozhodlo uvést, že se cítí být Romy, pak je to mnohem přesnější a pravdivější výpověď než jakýkoliv odhad. Který pozorovatel sám rozhodne objektivně o jiných lidech, k jaké národnosti by podle jeho osobního a subjektivního názoru měli patřit?
V prosinci zveřejněné výsledky sčítání v roce 2011 jsou jen první částí všech výsledků, které budou ještě publikovány v průběhu roku 2012. Český statistický úřad zatím nepublikoval údaje o počtu obyvatel na byt. Řada lidí nežije v bytě, a tudíž nelze jen prostě dělit počet obyvatel počtem bytů. Samozřejmě budou zveřejněny údaje o množství a struktuře trvale neobydlených bytů a důvodu jejich neobyvatelnosti, stejně jako množství další údajů. Přesto už nyní požádaly některé velmi významné firmy či obvodní úřady o podrobnější konzultace a spolupráci na využití dat ze sčítání, například pro rozhodování o investicích do distribučních sítí či o rozhodování o bytové politice. Možná že zde více než jinde platí staré arabské přísloví: „Velblouda lze ke studni přivést, napít se však musí sám.“