Publikace "Diferenciace mezd zaměstnanců v roce 2004" přináší odpovědi na některé časté otázky:


Jaká je úroveň mezd v České republice ve srovnání s Evropskou unií?

Průměrná roční mzda v ČR v roce 2002 činila po přepočtu 7 212 EUR, což je jen 26 % celkového průměru Evropské unie (28 024 EUR), bylo to ale více než byla průměrná mzda v deseti nových členských státech EU, která byla pouhých 6 710 EUR.
To jsou však údaje přepočtené měnovým kursem, měli bychom vzít v potaz odlišnosti v cenových úrovních v různých státech, to znamená, že za stejnou peněžní hodnotu lze nakoupit různou hodnotu zboží či služeb. K vyrovnání tohoto zkreslení se používá přepočet na paritu kupní síly - potom zjistíme, že rozdíly v mzdových úrovních nejsou zdaleka tak dramatické. Česká republika se při přepočtu vyhoupne na 50 % průměru celé EU-25.
Navíc od roku 2002, kdy bylo provedeno mzdové šetření, rostou reálné mzdy v ČR rychleji než v západoevropských státech a kurs české koruny k euru se zpevňuje, a tak dochází k pozvolnému přibližování k průměru EU.

Které evropské státy jsou ve mzdách nejbohatší a které nejchudší?

Nejvyšší průměrnou mzdu ze sledovaných států měli v Norsku (42 475 EUR). V rámci Evropské unie byla nejvyšší průměrná mzda v Dánsku – 41 736 EUR, což představuje 149 % celoevropského průměru, na druhém místě bylo Spojené království s 38 538 EUR (138 % průměru EU), na třetím místě bylo Lucembursko s 38 103 EUR (136 %) a na čtvrtém Německo s 34 622 EUR (124 %).
Při přepočtu paritou kupní síly se pořadí částečně změní: nejvyšší průměrné mzdy jsou pak v Lucembursku (134 %) a až potom je Dánsko s 114 %. Také vysoké mzdy v Norsku se sníží jen na 105% průměru EU, neboť je tam velmi draho.
Nejnižší mzdy nalezneme ve dvou přistupujících státech EU – v Bulharsku (1 884 EUR) a v Rumunsku (2 321 EUR), kde byly průměrné mzdy na úrovni pouhých 7-8 % průměru EU. V rámci dnešní EU-25 byly nejnižší mzdy v pobaltských státech Lotyšsku (3 616 EUR), Litvě (4 097 EUR) a Estonsku (4 934 EUR). Velmi nízké mzdy byly i na Slovensku (5 708 EUR) a Maďarsku (5 906 EUR). Všechny tyto státy si ale velmi polepší při přepočtu paritou kupní síly.

Jak se vyvíjejí mzdy v České republice?
Od roku 1999 je situace vcelku stabilní a meziroční nárůsty nominální průměrné mzdy se pohybují v koridoru mezi šesti a devíti procenty, což - podle míry inflace - reálně znamená každoroční nárůst nad dvě procenta, přičemž nejvyšší nárůst reálné mzdy byl v roce 2003 (6,5 %).
Jsou to však čísla vyjadřující aritmetický průměr mezd a ne všem skupinám roste mzda tímto způsobem, diferenciace mezd se stále rozšiřuje a alespoň průměrnou mzdu bere stále méně zaměstnanců, cca 65 % má mzdu menší než průměr. ČSÚ se proto snaží v analýzách stále více zaměřovat na medián mezd, který ukazuje mzdu zaměstnance uprostřed mzdového rozdělení. Průměrná mzda je nyní vyšší o 16 % nad mzdu onoho prostředního (mediánového) zaměstnance.
Zvětšování diferenciace mezd však již v posledních letech ustává, vysoké mzdy již spíše stagnují a nevzdalují se střednímu pásmu. To je podstatné zjištění, neboť v minulosti právě velmi vysoké mzdy úzké skupiny zaměstnanců vedly hlavní měrou k prohlubování diferenciace a zvyšování odchylky průměru od mzdy „obyčejného“ zaměstnance. Nyní se mzdy diferencují spíše ve střední části.

Jaké jsou rozdíly ve mzdách mužů a žen?
Je známý fakt, že ženy mají v České republice průměrnou měsíční mzdu stabilně významně nižší než muži - pobírají v průměru jen zhruba tři čtvrtiny mzdy mužů. Podstatnější je vývoj na mediánových hodnotách, ten zobrazuje trend snižování rozdílů; mezi mzdou prostředního muže a ženy byl v roce 2004 pouze 19 %. Odlišnosti v porovnávání jsou způsobeny stále větší rozdílností v rozdělení mezd mužů a žen, průměrná mzda mužů je více odchýlená v důsledku vyšší variability a šikmosti rozdělení. Zatímco u žen je průměr nadsazen o 10 % nad medián, u mužů o 19 %.
Propast mezi mzdami mužů a žen je různá u různých skupin zaměstnanců. V oblasti nejvyšších mezd je situace pro ženy nejhorší, tam ženy pobíraly v roce 2004 jen 69 % mzdy mužů.
Důležité je, že tyto rozdíly nelze paušálně označovat jako mzdovou diskriminaci, jak někteří neinformovaní lidé činí. Na mzdové úrovně působí vliv menšího počtu odpracovaných hodin žen proti mužům, vyšší četnost částečných úvazků, a také menší počet přesčasových hodin. Krom toho ženy a muži pracují obecně na odlišných pracovních místech a dělají odlišné práce, takže srovnání typu „stejná mzda za stejnou práci“ je velmi obtížné.

Existuje nějaký recept na získání vysokého výdělku?
Naše data ukazují, že nejsilnějším faktorem diferenciace mezd je dosažený stupeň vzdělání zaměstnance; když použijeme mzdy prostředních zaměstnanců (mediány), pak maturita zvyšuje mzdu o 55 % proti ZŠ, vysoká škola potom zvyšuje mzdu o 40 % proti maturantovi. Je nutné dodat, že se vzrůstajícím stupněm vzdělání také rapidně stoupá mzdová variabilita. Při srovnání pomocí průměrných mezd jsou potom rozdíly v mzdových úrovních ještě podstatně vyšší – vysokoškolák pobírá v průměru více než dvouapůlnásobek toho, co zaměstnanec se ZŠ a také o 65 % více než středoškolák s maturitou. To také znamená za celé národní hospodářství, že zaměstnavatelé si cení vysokoškoláků natolik, že jim vyplácejí 23,7 % všech mzdových prostředků, třebaže jejich podíl na počtu zaměstnanců je pouhých 13,9 %. Naopak zaměstnanci jen se ZŠ, kterých je 8,4 %, si mezi sebe rozdělí jen 5,6 % mzdových prostředků.
Vliv věku a délky praxe zaměstnance v posledním období slábne, ale je důležitý na počátku kariéry, kdy jsou mzdy nízké a zvyšují se jen postupně.
Důležité je také odvětví, kde zaměstnanec pracuje. Např. ve Finančním zprostředkování je průměrná mzda zhruba dvojnásobná než je průměr zbylých odvětví, šanci na velmi vysokou mzdu má však jen část zaměstnanců, neboť v tomto odvětví je zároveň nejvyšší diferenciace mezd. Mzdy do 10 tisíc Kč jsou ale v tomto odvětví řídkým jevem, pobíralo je pouze 0,2% zaměstnanců a naopak 16,7% zaměstnanců mělo více než 50 000 Kč měsíčně. Diferenciace mezd je zde značně v neprospěch žen: třebaže jsou početněji zastoupeny (tvoří zhruba dvě třetiny zaměstnanců), jejich mzda je poloviční podle průměrných mezd a 64 % podle mediánů ve srovnání se mzdou mužů; a opět to nemusí znamenat mzdovou diskriminaci - ženy tam pracují na jiných, hůře placených pracovních místech než muži, za bankovními přepážkami je žen devět z deseti, v managementech velmi málo.
Nadstandardní mzdy byly také v odvětví Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody nebo Těžba nerostných surovin.
V neposlední řadě je důležitý kraj, kde zaměstnanec pracuje. Nejvyšší mzdová úroveň je v Praze, to je všeobecně známo z publikovaných průměrných mezd. Méně známé je, že zde je velmi vysoká úroveň variability mezd, která nadsazuje průměr nad medián o 22,5 %, takže ne každý Pražan na vysokou mzdu dosáhne. Průměrná mzda je tu nadhodnocena zejména vysokými výdělky v zahraničních a mezinárodních organizacích, které tu mají sídla.
A samozřejmě je velmi důležité samo pracovní místo, tedy konkrétní zaměstnání, které zaměstnanec vykonává, to je však přímo závislé na kvalifikaci a vzdělání, o kterém jsme již hovořili.


V uvedené publikaci naleznete ještě mnoho dalších informací, tabulek a grafů. Publikace je přístupná též na internetové stránce ČSÚ:
/csu/czso/katalog-produktu

Data ze strukturálního šetření výdělků za rok 2004 naleznete v publikaci Struktura mezd zaměstnanců v roce 2004, na internetové stránce ČSÚ:
/csu/czso/katalog-produktu



Mgr. Dalibor Holý, odbor statistiky zaměstnanosti a mezd